Přehled ověřených výroků

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku mluví o telefonátu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, který se uskutečnil 18. března 2025. Podle Lipavského nešlo o významný posun ve snaze ukončit válku na Ukrajině a dodal, že zatím nedošlo ani k dohodě o přerušení útoků na energetickou infrastrukturu.

Telefonát mezi Trumpem a Putinem

Některé informace o telefonátu se liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například podle americké strany činila délka hovoru hodinu a půl, zatímco podle Ruska trval telefonát více než dvě hodiny. Server iRozhlas.cz uvedl, že hovor skončil po více než dvou a půl hodině. Veřejně dostupné zdroje se ale shodují na tom, že podle informací agentury Reuters a Kremlu souhlasil Putin se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ještě 18. března 2025 řekl, že podporuje americký návrh na zastavení útoků na energetickou infrastrukturu. K dohodě přímo mezi Ukrajinou a Ruskem o omezeném příměří v oblasti energetické infrastruktury ale ke dni výroku nedošlo. USA až o týden později s oběma stranami uzavřely dvě samostatné dohody, ve kterých země souhlasily s přerušením vzájemných útoků na energetická zařízení. Podle Kyjeva toto příměří začalo platit právě až 25. března, zatímco podle Kremlu začalo platit už 18. března. Krátce po uzavření dohod ale Rusko zasáhlo energetickou infrastrukturu v Chersonu a dle Zelenského toto příměří porušilo.

Závěr

Vladimir Putin po telefonátu s americkým prezidentem souhlasil s přerušením útoků na energetickou infrastrukturu po dobu 30 dnů a Volodymyr Zelenskyj tento plán podporoval. K 18. březnu 2025, tedy ke dni vyřčení výroku, mezi Ukrajinou a Ruskem nicméně nedošlo k uzavření dohody o neútočení na energetickou infrastrukturu. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje březnový telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Zmiňuje, že se podle něj nejedná o významný posun směrem k ukončení války na Ukrajině, a dodává, že během hovoru nedošlo ani k dohodě o neútočení na energetiku. Dále podotýká, že v době, kdy se telefonát uskutečnil a kdy proběhla námi ověřovaná debata, Rusko stále útočilo na Ukrajinu, a to včetně zásahů do energetické infrastruktury.

Útoky v den debaty

Server Novinky.cz pár minut před zahájením námi ověřované televizní debaty (video, čas 01:48) s odvoláním na web Ukrajinska pravda napsal, že Ukrajina jen několik hodin po telefonátu mezi Trumpem a Putinem čelila útokům ruských dronů a raket. Také ČTK napsala, že Rusko útočilo na Ukrajinu, a odvolávala se na vyjádření prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského. O tomto vyjádření informovala agentura Reuters a ukrajinská zpravodajská agentura RBC-Ukraine, jež citovala zdroj v prezidentské kanceláři.

ČTK po odvysílání debaty článek upravila a přidala do něj vyjádření Volodymyra Zelenského o tom, že tyto noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor, infrastrukturu a běžný život Ukrajinců. Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny navíc denně zveřejňuje informace o útocích, které proběhly předchozí den. Den po debatě štáb uvedl, že Rusko za posledních 24 hodin provedlo několik desítek útoků ze vzduchu.

Útoky v minulosti

Rusko na ukrajinskou energetickou infrastrukturu útočí již od počátku války. Jedny z útoků ruská strana provedla i v nedávné době, konkrétně v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podnikla jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu.

Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo také v prvních třech měsících roku 2025. Například v lednu podniklo útok na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, který poškodil plynárenská zařízení v Poltavské oblasti. Na začátku března ukrajinská energetická společnost DTEK pro BBC uvedla, že za poslední tři týdny zaznamenala sedm útoků v Oděské oblasti. Den před zmíněným telefonátem vedly útoky v těchto oblastech k výpadkům proudu. Kromě toho Rusko v minulosti opakovaně bombardovalo některá ukrajinská území.

Závěr

Podle dostupných informací docházelo k útokům na ukrajinská území i v době debaty, které se účastnil ministr zahraničí Jan Lipavský. Ukrajina ještě v ten samý večer, kdy se debata uskutečnila, čelila útokům dronů a raket a Volodymyr Zelenskyj řekl, že podobné noční útoky ničí ukrajinský energetický sektor. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský komentuje telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který proběhl 18. března 2025. Podle Lipavského hovor nepřinesl žádný významný pokrok v jednání o míru na Ukrajině. Dodává, že dosažení trvalého míru komplikuje postoj Ruska, jelikož neslevilo ze svých požadavků, které dle Lipavského ohrožují existenci ukrajinského státu.

Požadavky Ruska

Rusko zveřejnilo návrh dohody, v níž od Spojených států a NATO požadovalo několik bezpečnostních záruk už v prosinci 2021, tedy ještě před zahájením invaze na Ukrajinu. Šlo mmj. o požadavek, aby Ukrajina nesměla vstoupit do NATO nebo aby bylo omezeno rozmístění vojáků a zbraní ve východní Evropě. Po zahájení invaze na Ukrajinu v únoru 2022 požadoval Vladimir Putin odzbrojení ukrajinské armády, formální uznání ruského nároku na Krym a nezávislost území Doněck a Luhansk. Dalším Putinovým požadavkem byla ochrana ruského jazyka a kultury a „denacifikace“ Ukrajiny. 

Na podzim 2022 Rusko formálně anektovalo Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast. Tuto anexi mezinárodní komunita neuznala a např. generální tajemník OSN António Guterres ji označil za porušení mezinárodního práva a Charty Spojených národů. Uznání nároku na tyto oblasti poté Rusko prezentovalo jako další požadavek pro mírová jednání.

V březnu 2025 Rusko předložilo Spojeným státům seznam požadavků pro ukončení války na Ukrajině. Tyto požadavky byly podobné těm, které Rusko zmiňovalo již dříve. Náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško zopakoval, že Rusko trvá na garanci ukrajinské neutrality a vyloučení jejího vstupu do NATO. Také uvedl, že Rusko odmítá, aby byly na Ukrajině po ukončení války rozmístěny jakékoliv zahraniční vojenské jednotky.

Ve zmíněném telefonátu s Donaldem Trumpem ruský prezident zdůraznil, že třicetidenní příměří navrhované USA se uskuteční, pouze pokud bude znemožněna mobilizace a přezbrojení ukrajinské armády. K dlouhodobějšímu klidu zbraní by podle Putina bylo nezbytné ukončit zahraniční dodávky vojenské pomoci a přestat Ukrajině poskytovat zpravodajské informace.

Představitelé Ruska se rovněž opakovaně vyjadřovali k požadavku „denacifikace“ Ukrajiny. Např. mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová označila ukrajinský režim za neonacistický v reakci na diplomatickou roztržku mezi prezidenty Zelenským a Trumpem z konce února 2025. Prohlásila, že dosažení demilitarizace a denacifikace Ukrajiny zůstávají „neměnnými cíli Ruska“. V dubnu 2025, tedy až po zveřejnění námi ověřované debaty, se šéf zahraniční zpravodajské služby SVR Sergej Naryškin nechal slyšet, že jedna z podmínek Ruska pro dohodu o příměří je právě „denacifikace“ Ukrajiny.

Závěr 

Rusko od začátku invaze opakuje, že požaduje odzbrojení Ukrajiny, záruku, že nebude přijata do NATO, uznání anektovaných území za součást Ruska a „denacifikaci“ Ukrajiny. Ze svých podmínek neustoupilo a jeho představitelé je nadále opakují. Některé z nich zazněly i v březnu 2025 během telefonického jednání se Spojenými státy o ukončení války. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský komentuje výsledek březnového telefonátu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem. Souhlasí s tvrzením moderátorky Jany Peroutkové, že Rusko zdevastovalo většinu ukrajinských elektráren a námořnictva. Případná dohoda o neútočení na ukrajinskou energetiku a námořní příměří je tak podle jeho slov výhodná pouze pro ruskou stranu a dokazuje, že Rusko nehodlá ve vyjednávání o míru dělat ústupky.

Stav ukrajinské energetiky

Vladimir Putin v minulosti tvrdil, že útoky necílí na civilní infrastrukturu, Rusko ale zároveň za legitimní cíl považuje ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Kvůli takovým opakovaným útokům ztratila Ukrajina od počátku ruské invaze více než dvě třetiny výrobních kapacit. Už na začátku března 2022 Rusové ostřelovali Záporožskou jadernou elektrárnu a později ji také obsadili. Tuto největší jadernou elektrárnu v Evropě pak Rusové znovu trefili v srpnu 2022 při ostřelování města Enerhodar, na jehož okraji se elektrárna nachází. V září 2022 ruské jednotky ostřelovaly Jihoukrajinskou jadernou elektrárnu v Mykolajivské oblasti, podle ukrajinské energetické společnosti Energoatom však reaktory nebyly poškozeny.

Ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko na jaře 2023 uvedl, že útoky na město Pavlohrad způsobily škody na energetické infrastruktuře, konkrétně na distribučních sítích. Dle ukrajinské strany Rusové na podzim 2023 útočili i v okolí Chmelnycké jaderné elektrárny, kde výbuch vyrazil okna v areálu elektrárny a způsobil také dočasný výpadek proudu ve stanicích monitorujících radiaci.

Při rozsáhlých útocích koncem března 2024 pak Rusové zaútočili na Zmijivskou tepelnou elektrárnu v Charkovské oblasti. Všechny její jednotky byly zničeny. Při útocích z března 2024 bylo vážně poškozeno celkem pět z šesti elektráren největší ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK. V dubnu 2024 Rusové zcela zničili Trypilskou elektrárnu v Kyjevské oblasti. Ta byla na tomto území po odstávce jaderné elektrárny Černobylu největším fungujícím zařízením na výrobu elektřiny.

Ruské útoky na ukrajinskou energetiku pokračovaly i nadále. V červnu 2024 Rusové vážně poničili dvě tepelné elektrárny i jiné energetické objekty. Další masivní útoky na energetiku Rusko provedlo také v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podniklo jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu, ke kterému Ukrajinci dle ruské strany použili americké balistické střely ATACMS. Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo i v prvních třech měsících roku 2025.

Častým terčem ruských útoků na energetiku jsou tedy ukrajinské tepelné elektrárny. Jen do dubna 2024 bylo napadeno celkem 80 % z nich. Např. na podzim 2024 se tak některé regiony potýkaly s přerušením dodávek elektřiny. Rusko jen do února 2025 poškodilo také více než polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Dle slov ekonomického diplomata české ambasády v Kyjevě Ivana Galata byla před válkou maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině 55 gigawattů (GW), v červenci 2024 pak klesla pod 20 GW. Přesná čísla však nejsou známa.

Závěr

Rusko dlouhodobě útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Od počátku konfliktu do dubna 2024 Rusové napadli celkem 80 % ukrajinských tepelných elektráren. Mezi zničenými elektrárnami byla např. Zmijivská v Charkovské oblasti a Trypilská v Kyjevské oblasti. Rusko poškodilo také asi polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Podle slov ekonomického diplomata z české ambasády v Kyjevě Ivana Galata se maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině snížila z 55 GW před válkou na 20 GW v červenci 2024. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský reaguje na dotaz moderátorky, která se ptala, jaké ústupky by pro mírové ukončení války na Ukrajině měla udělat ukrajinská strana. Lipavský odpovídá, že by Ukrajina měla uhájit svou suverenitu, aby mohla např. sama rozhodovat o tom, s kterými státy vstoupí do vojenské aliance. Dodává, že uznání anexe Krymu by mohlo vést k vypuknutí několika konfliktů po celém světě, a nakonec zmiňuje, že se Valné shromáždění OSN několikrát vyjádřilo v tom smyslu, že je třeba dbát na územní celistvost Ukrajiny.

Rezoluce Valného shromáždění

Valného shromáždění OSN se účastní zástupci všech 193 členských států. Už počátkem března 2022 členské státy schválily rezoluci Valného shromáždění, která odsuzuje ruskou agresi vůči Ukrajině a požaduje ukončení bojů a stažení ruských vojáků (.pdf, str. 3). Dokument také potvrzuje závazek OSN vůči „svrchovanosti, nezávislosti, jednotě a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic“ (str. 3). Tuto rezoluci Valné shromáždění prosadilo 141 hlasy. Proti se vyslovilo pět států, a to konkrétně Rusko, Bělorusko, Eritrea, Severní Korea a Sýrie. Zbytek se hlasování zdržel.

Později v roce 2022 OSN přijala také rezoluci, kterou odsoudila ruský pokus o anexi čtyř částečně okupovaných ukrajinských území. Dokument konkrétně odsoudil nezákonná referenda, která dle něj porušila teritoriální integritu, a také vyzval ke stažení ruských jednotek z Ukrajiny (.pdf).

23. února 2023, tedy skoro přesně rok od počátku ruské invaze na Ukrajinu, členské země OSN přijaly další rezoluci týkající se této země (.pdf). Dokument odsoudil ruský útok, podpořil územní integritu Ukrajiny a vyzval Rusko k okamžitému stažení z Ukrajiny (.pdf, str. 2). Pro rezoluci opět hlasovalo 141 členských států, na rozdíl od březnové rezoluce z předešlého roku se proti postavily také Mali a Nikaragua.

Další rezoluce, schválená 24. února 2025 (.pdf), vyzývá mimo jiné k deeskalaci konfliktu a naléhá na to, aby se zdvojnásobila intenzita hledání diplomatického řešení (.pdf, str. 2). Také tento dokument uznává celistvost ukrajinského území. Valné shromáždění rezoluci prosadilo celkem 93 hlasy, proti se vyslovilo 18 zemí.

Závěr 

Valné shromáždění OSN schválilo hned několik rezolucí, ve kterých uznává územní celistvost Ukrajiny. Závazek vůči dodržování ukrajinské teritoriální integrity přijalo krátce po začátku ruské invaze a později zopakovalo v únoru 2023 nebo únoru 2025. Kromě toho odsoudilo ruský pokus o anexi čtyř částečně okupovaných území, který dle Valného shromáždění porušil ukrajinskou teritoriální integritu. Výrok Jana Lipavského z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na předchozí vyjádření Tomia Okamury, který v kontextu situace Rusů žijících na Ukrajině hovoří o Chartě OSN v souvislosti s právem národů na sebeurčení. Okamura podotýká, že právě takto vzniklo Československo. Ministr Lipavský poté koriguje Okamurova slova a říká, že vznik Československa s Chartou OSN nesouvisí. Předseda hnutí SPD svá předchozí slova následně upřesnil a řekl, že měl právě na mysli právo národů na sebeurčení, nikoli Chartu.

Charta OSN

Charta Organizace spojených národů byla podepsána v San Franciscu v červnu 1945 (.pdf, str. 5). Vstoupila v platnost v říjnu 1945 a slouží jako zakládající dokument OSN, který stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Zároveň kodifikuje základní principy mezinárodních vztahů, například suverenitu a rovnost států nebo právo národů na sebeurčení (.pdf, str. 8, 9). Jedním ze zakládajících států OSN bylo i Československo, jehož delegaci na konferenci v San Franciscu vedl tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.

Založení Československa

Hlavním důvodem, proč založení Československé republiky (ČSR) nemohlo souviset se sepsáním Charty OSN, je časové rozmezí. Když byl zakládající dokument OSN v roce 1945 podepsán, ČSR by, nebýt historických událostí a druhé světové války, oslavila už 27 let své existence (.pdf, str. 36–37 z 65).

První republika vznikla po první světové válce a na jejím vzniku se podíleli čeští krajané, obzvláště ve Francii a Spojených státech (.pdf, str. 3). Celý proces je dnes spojován primárně s filozofem, vysokoškolským pedagogem a později prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Ten se na založení státu podílel vyjednáváním v zahraničí a hledáním podpory u zahraničních státníků, včetně amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Důležitou roli v získávání podpory sehráli také českoslovenští legionáři bojující v Rusku.

K vyhlášení samostatné Československé republiky došlo 28. října 1918, kdy řízení státu převzal Národní výbor. O dva dny později Slovenská národní rada vydala Martinskou deklaraci a oficiálně připojila své území k Československu.

Shrnutí

Vznik Československé republiky nijak nesouvisí s Chartou OSN. ČSR na základech Charty nevznikla, a to už z toho důvodu, že ČSR je starší a existovala už od roku 1918, zatímco zakládající dokument OSN byl podepsán a přijat až v roce 1945. Československo naopak stálo u zrodu Organizace spojených národů jako jeden ze zakládajících států. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr kultury Martin Baxa komentuje mediální novelu, kterou Poslanecká sněmovna schválila v březnu 2025, a odpovídá na dotaz, zda se mu po jejím přijetí ulevilo. Říká, že to nejspíš není ten správný výraz, a zmiňuje, že vláda na návrhu pracovala už od podzimu 2022. Následně dodává, že návrh ležel v dolní komoře Parlamentu už od půlky roku 2024.

Návrh mediální novely

Takzvanou mediální novelu, přesněji řečeno návrh novel zákona o České televizi (ČT), o Českém rozhlasu (ČRo) a o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), vláda schválila v červnu 2024 (.pdf), kdy jej také předložila Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje mj. zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Měsíčně se tak poplatky od začátku května 2025 zvýšily na 150 korun za televizi a 55 korun za rádio (.pdf, str. 15 ze 164).

V červenci 2024 začala návrh projednávat Poslanecká sněmovna. Návrh prošel prvním čtením, kdy poslanci vládních stran kromě Michaely Opltové (STAN) a tří zástupců ODS podpořili ukončení rozpravy a naopak všichni kromě tří poslanců ODS hlasovali proti zamítnutí návrhu. 

Poslanci o návrhu znovu jednali v prosinci 2024, a to ve druhém čtení. Obecná rozprava tehdy trvala skoro šestnáct hodin a vládní koalice následně prosadila hlasování v pevně stanovený čas. Konec rozpravy podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, pouze zástupci opozičních hnutí ANO a SPD hlasovali proti. Návrh tedy prošel druhým čtením. 

Ve třetím čtení Sněmovna projednávala návrh poprvé v polovině února 2025, kdy dolní komora konečné hlasování o novele odložila na poledne 5. března. V březnu už poslanci návrh schválili a pro přijetí hlasovali také Klára Kocmanová (Piráti) a nezařazený poslanec Ivo Vondrák.

Závěr 

Mediální novela, která zvýšila poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, byla ve Sněmovně skutečně už od poloviny loňského roku. Vláda ji dolní komoře konkrétně předložila v červnu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) reagoval na výtky Patrika Nachera (ANO), který kritizoval rozšíření okruhu plátců poplatku za veřejnoprávní televizní a rozhlasové vysílání i na domácnosti s chytrými zařízeními. Baxa podotýká, že poplatky stále hradí domácnosti, které jsou k jejich platbě vyzvány. Poté dodává, že pokud domácnost podepíše čestné prohlášení, poplatky se jí netýkají a Česká televize ani Český rozhlas nemohou kontrolovat vlastnictví přijímacích zařízení.

Vymahatelnost poplatků pro ČT a ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo) upravuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Každá domácnost platí jednotný měsíční poplatek v případě, že vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Nezáleží přitom na počtu členů domácnosti ani počtu vysílacích zařízení.

Zákon stanovuje, že domácnost se k placení poplatku musí přihlásit sama, a to až na výjimky do 15 dnů od chvíle, kdy takové zařízení začne vlastnit. Pokud se do evidence poplatníků nepřihlásí a zároveň je odběratelem elektřiny, poplatky musí hradit automaticky – podle mediálního odborníka Jana Potůčka posílají ČT a ČRo dopis, ve kterém domácnost mohou vyzvat k tomu, aby poplatky začala platit. Domácnost ale může prostřednictvím čestného prohlášení oznámit, že žádné vysílací zařízení nemá, a Česká televize ani Český rozhlas tuto skutečnost nemají jak ověřit. Podobné čestné prohlášení je potřeba i pro odhlášení z evidence.

Takzvaná mediální novela, kterou Poslanecká sněmovna schválila na začátku března 2025, výše zmíněná pravidla nezměnila a stále platí, že jednočlenná domácnost i domácnost s více lidmi hradí stejnou částku bez ohledu na počet přijímačů. Novela pouze rozšířila okruh plátců i na domácnosti, které mají pouze chytrá zařízení umožňující sledovat vysílání přes internet. Pokud tedy v domácnosti nikdo nevlastní televizi, rádio, mobilní telefon, tablet ani počítač (.pdf, str. 26–27 ze 164) a doloží tuto skutečnost čestným prohlášením, poplatky hradit nemusí.

Média veřejné služby si nemohou vyžádat například seznam domácností připojených k internetu. „Navrhované znění novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nijak nemění možnosti vyhledávání neevidovaných poplatníků,“ potvrdila mluvčí České televize Vendula Krejčová.

Závěr

Novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezměnila systém vymahatelnosti koncesionářských poplatků. Přihlášení k poplatku musí domácnost provést sama, jinak jí může být zaslána výzva k úhradě. Pokud žádné vysílací zařízení nevlastní, může to doložit čestným prohlášením, které však veřejnoprávní média nemají možnost ověřit. Česká televize ani Český rozhlas nebudou mít k dispozici ani údaje o domácnostech připojených k internetu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr kultury Martin Baxa reaguje na Patrika Nachera, který v kontextu výroku obhajoval financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu a podotkl, že se Baxa před dvěma lety stavěl odmítavě k možnosti zvýšení koncesionářských poplatků. To ministr kultury uznal se slovy, že už dříve o změně svého názoru mluvil.

Baxův postoj ke zvyšování poplatků

Baxa se ke zvyšování poplatků vyjádřil odmítavě v dubnu 2022. Tehdy v rozhovoru pro Seznam Zprávy reagoval na dotaz, zda si myslí, že během volebního období dojde k navýšení poplatků. Odpověděl, že by osobně nebyl pro to, aby se v roce 2022 zvyšovaly. Doplnil, že k jejich zvýšení v následujících letech je zdrženlivý a je připravený k diskuzi. V červnu pak pro Deník N v reakci na oznámení škrtů v rozpočtu České televize řekl, že zvyšování poplatků není aktuálně na stole a je to téma pro expertní skupinu.

V červenci 2022 Martin Baxa v Otázkách Václava Moravce zmínil, že vláda poplatky nechce navyšovat (video, čas 37:45). Svá slova následně zopakoval v rozhovorech s Čestmírem Strakatým, pro FORUM 24 nebo pro týdeník Euro. V srpnu 2022 pro Novinky.cz řekl, že růst koncesionářských poplatků je jednou z cest, jak napomoci financování České televize. Dodal ale, že tuto cestu v nejbližší době nechce. V březnu 2023 poté v rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že on sám „nepreferuje variantu zvyšování koncesionářských poplatků“.

V květnu 2023 přišel deník Právo s informací, že Martin Baxa vyslyšel žádosti ředitelů České televize a Českého rozhlasu a jedná o zvýšení poplatků. Baxa však upřesnil, že je vše ve stadiu debat a především se má jednat o rozšíření počtu poplatníků. V červenci 2023 se ke koncesionářským poplatkům vyjadřoval v rozhovoru s Čestmírem Strakatým (video, čas 18:42), kde tvrdil, že on sám je k jejich nárůstu sice zdrženlivý, ale že je to předmětem jednání uvnitř vládní koalice (čas 24:38).

V září 2023 představil ministr kultury Baxa na tiskové konferenci vládní návrh mediální novely, která zvýšení koncesionářských poplatků obsahovala. Baxa rozhodnutí obhajoval tím, že televizní poplatky se nezvedly 15 let a rozhlasové 18 let, a jejich reálná hodnota tak klesla (video, čas 1:45). Také uvedl, že ačkoliv byl k růstu poplatků původně zdrženlivý, televize podle něj stojí hodně peněz a bylo potřeba přijmout nepopulární, ale správné rozhodnutí.

Martin Baxa otevřeně uznal změnu svého postoje k problematice poplatků například v listopadu 2023 na Rádiu Impuls. Tehdy uvedl, že zvýšení poplatků podle něj zajistí střednědobou stabilitu financování veřejnoprávních médií a může napomoci k uskutečnění větší reformy v budoucnu. V červenci 2024 změnu názoru obhajoval také v týdeníku Euro, kde zmínil, že vláda původně plánovala poplatky neměnit, nakonec se ale navýšení ukázalo být „optimální variantou“ pro to, aby veřejnoprávní média mohla zachovat rozsah svých služeb.

Závěr

Martin Baxa nejdříve tvrdil, že růst koncesionářských poplatků nepovažuje za ideální způsob, jak řešit financování veřejnoprávních médií, a vícekrát řekl, že vláda nechce poplatky navyšovat. Později ale uvedl, že poplatky bylo třeba zvýšit, a o změně svého názoru opakovaně mluvil. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Patrik Nacher (ANO) kritizuje novelu o zvýšení koncesionářských poplatků, kterou v den námi ověřované diskuze schválila Poslanecká sněmovna. Princip poplatků je dle jeho slov zastaralý a neefektivní. Ve výroku poukazuje na to, že stejnou částku platí jeden člověk i vícečlenná rodina, a že tedy poplatek nereflektuje skutečnou míru využívání veřejnoprávního vysílání.

Poplatky pro ČT a ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo) upravuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Tzv. mediální novelu, přesněji řečeno návrh novel zákona o České televizi, o Českém rozhlasu a rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), vláda schválila v červnu 2024 (.pdf), kdy jej také předložila Poslanecké sněmovně. Novela mj. obsahuje zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Poplatky se tak od začátku května 2025 zvýšily na 150 korun měsíčně za televizi a 55 korun měsíčně za rádio (.pdf, str. 15 ze 164).

Podle předchozí úpravy zákona o rozhlasových a televizních poplatcích platila domácnost jednotný měsíční poplatek v případě, že vlastnila zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Nezáleželo při tom na počtu členů v domácnosti ani na počtu přijímacích zařízení. Tato ustanovení přijatá novela nezměnila, a každá domácnost tak stále platí jen jeden poplatek. Novela pouze rozšířila okruh plátců i na domácnosti, které vlastní jen chytrá zařízení umožňující sledovat vysílání přes internet.

Z povinnosti odvádět poplatky existují výjimky, neplatí je osoby s úplnou či praktickou slepotou nebo hluchotou a domácnosti s nižšími příjmy, než je 2,15násobek životního minima. Pokud má poplatník více přijímačů nebo třeba televizor na chalupě, stále platí jen jeden poplatek – nevznikla povinnost hradit za každý přístroj či adresu zvlášť.

Závěr

Poplatek za veřejnoprávní média podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je jednotný, nezáleží tedy na velikosti domácnosti ani na počtu využívaných zařízení. Každá domácnost tak hradí jeden poplatek bez ohledu na počet svých členů. Stejný princip platí i po zavedení novely. Výrok Patrika Nachera tak hodnotíme jako pravdivý.