Přehled ověřených výroků

Helena Válková zjevně mluví o návrhu novely zákona o střelných zbraních, o níž Sněmovna hlasovala v říjnu 2020. V kontextu výroku totiž zmiňuje „rozvolnění podmínek nákupu tlumičů“, ke kterému dle ní na základě novely došlo (audio, čas: 20:30). Tato úprava byla zahrnuta v pozměňovacím návrhu ke zmíněné novele (.pdf), který umožňuje prodej tlumičů pro civilní užití (str. 4 z 32).

Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila v říjnu 2020 a novelizace následně úspěšně prošla legislativním procesem a vyšla ve Sbírce zákonů. Vzhledem k úpravě zákona již není pro nákup tlumičů nutné nákupní povolení, nositelům zbrojního průkazu stačí pouze podat ohlášení na policii.

Poslankyně Válková nebyla při hlasování o pozměňovacím návrhu ani celé novele přihlášena. Aktivně tedy proti „změkčení zbraňové legislativy“ nehlasovala. Všichni přihlášení členové poslaneckého klubu ANO naopak hlasovali pro přijetí pozměňovacího návrhu i celé novely. Válková v den schválení novely byla omluvena i ze všech dalších hlasování.

Helena Válková tedy skutečně nehlasovala pro novelu, která umožnila prodej tlumičů pro civilní užití. Na hlasování v Poslanecké sněmovně ani nebyla přítomna. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně a kandidátka do Senátu za hnutí ANO Helena Válková reagovala na otázku o právu bránit se se zbraní. Podle ní bylo zbytečné do ústavního pořádku přidávat ustanovení o takovém právu, protože už předtím tuto problematiku dle jejího názoru dostatečně zahrnoval trestní zákoník.

Senátor Zdeněk Hraba byl v roce 2019 jedním z 35 předkladatelů návrhu novely ústavního zákona (.pdf), který do Listiny základních práv a svobod zakotvil „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“, a to za podmínek stanových zákonem (str. 3). Poslanecká sněmovna tento návrh schválila v létě 2021, stejně jako Senát. Přijatá změna následně nabyla účinnosti v říjnu 2021.

Návrh tedy nebyl novelou Ústavy, ale Listiny základních práv a svobod. Ta je nicméně součástí ústavního pořádku České republiky, výrok Heleny Válkové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dánsko a nájmy

V Dánsku platí zákon, který stanovuje pravidla pro situace, kdy je rezidenční nemovitost neobydlená déle než šest týdnů (.pdf, str. 34). Pokud majitel v rezidenční nemovitosti nežije ani ji nepronajímá, obec ho může donutit pronajmout nemovitost nájemci, kterého určí samospráva.

Koupit nemovitost v Dánsku mohou lidé, kteří zde mají trvalý pobyt nebo v zemi žijí minimálně pět let. Zakoupit nemovitost v Dánsku mohou také občané zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, kteří v Dánsku pracují nebo podnikají. Ostatní musí žádat o povolení tamní ministerstvo spravedlnosti. Zásadní restrikce týkající se vlastnictví nemovitostí zde nejsou.

Regulace nájmu rezidenčních nemovitostí se odvíjí od jejich stáří. Nájmy v budovách postavených před rokem 1992 podléhají regulaci tak, aby nepřesáhly náklady na údržbu nemovitosti a určité procento její hodnoty (.pdf, str. 8). Nájmy v budovách postavených před rokem 1992, ale výrazně rekonstruovaných, nesmí přesáhnout výši nájmu, která je v dané oblasti obvyklá pro daný typ nemovitosti (str. 8). V budovách postavených po roce 1992 nájem těmto regulacím nepodléhá, v takových případech ale platí model tzv. tržního nájemného. Nájem v rámci tohoto modelu nesmí být „nepřiměřeně vysoký“, což podle rozhodnutí soudů znamená, že se konkrétní nájem nesmí lišit o více než 10–15 %, než je obvyklý nájem u obdobných nemovitostí.

Závěr

Dánské zákony nutí majitele neobydlených rezidenčních nemovitostí nabídnout je k pronájmu, pokud je sami nevyužívají k bydlení. Zároveň v zemi platí legislativa omezující výši nájmu. U budov postavených před rokem 1992 nájem nesmí přesahovat obvyklou tržní cenu, u novějších rezidenčních budov nesmí nájem přesahovat běžnou cenu o více než 15 %. Výrok Miroslava Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát do Senátu Miroslav Bárta za koalici STAN a TOP 09 mluví o tom, že data Evropské unie říkají, že je v Česku nadbytek úředníků. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, jestli nějaká publikace EU o takové záležitosti pojednává.

EU a úředníci

Data Evropské unie z roku 2020 ukazují, že podíl státních zaměstnanců ze všech zaměstnaných v České republice se pohybuje okolo 17 %, tedy přibližně stejně jako je průměr Evropské unie. Statistika také ukazuje porovnání s rokem 2000, oproti kterému můžeme pozorovat pouze nepatrný nárůst. Nejvíce státních zaměstnanců z EU v roce 2020 měly severské státy jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko, v nichž stát zaměstnává až 29 % lidí.

Zmíněná data ovšem znázorňují celkový podíl státních zaměstnanců, nikoli pouze úředníků zaměstnaných ve státní správě. Neříkají ani to, jestli je ve členských státech nadbytek úředníků. Statistika EU navíc zahrnuje i počet zaměstnanců na regionální úrovni, armádní složky a v některých státech i zaměstnance ve školství nebo zdravotnictví.

Podíl státních úředníků na celkové pracovní síle z jiných statistik EU nevyplývá. Eurostat sleduje pouze průměrný úřednický plat v jednotlivých členských státech nebo počet zaměstnanců v ústřední státní správě. Ani tyto statistiky ale nepojednávají o tom, jestli je v jednotlivých zemích přebytek úředníků. S dotazem, na jakou publikaci se přesně odkazuje, jsme se obrátili i přímo na Miroslava Bártu, dosud jsme však nedostali odpověď.

Úředníci a státní zaměstnanci v ČR

Detailnější statistiky o počtu státních zaměstnanců nabízejí české instituce. Ze studie Národní rozpočtové rady vyplývá, že vládní sektor v roce 2021 zaměstnával asi 940 tisíc lidí, tedy 22,6 % všech českých zaměstnanců bez ohledu na velikost pracovního úvazku (.pdf, str. 10). Jedná se o širší skupinu, než jsou zaměstnanci státu, jelikož zahrnuje například instituce veřejného zdravotnictví nebo veřejných vysokých škol. Přímo ze státního rozpočtu bylo v roce 2023 placeno asi 484 tisíc lidí. Tato skupina jsou zaměstnanci státu, jejich zaměstnanost reguluje a financuje státní rozpočet a jejich podíl na pracovní síle v ČR byl 9,3 %.

Co se týče pouze úředníků, podle Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) jich český stát v roce 2023 zaměstnával celkem 76 595, což představovalo zhruba 16 % zaměstnanců státu. Jejich podíl na celkové pracovní síle činil jen 1,5 %.

Závěr

Z dat Evropské unie například vyplývá, že podíl státních zaměstnanců v ČR na pracovní síle se v roce 2020 pohyboval okolo 17 %, což představuje průměr EU. Tato statistika ovšem zahrnuje počet všech zaměstnanců států, nikoli pouze úředníků a neříká ani nic o tom, jestli je v daných státech úředníků přebytek. To nevyplývá ani z žádných jiných dat EU. Výrok Miroslava Bárty tak hodnotíme jako nepravdivý.

Jednu debatu o problematice Airbnb zorganizoval Marek Hilšer v březnu 2023. Proběhla v jeho senátorské kanceláři. O uspořádaném setkání následně na facebooku informoval například spolek Snesitelné bydlení v centru Prahy, jehož předseda byl jedním z hostů debaty. Dalším řečníkem byla senátorka Hana Kordová Marvanová. Podle dostupných fotografií se akce zúčastnila přibližně dvacítka lidí.

Druhou diskuzi na téma Airbnb spolupořádal Marek Hilšer v červenci 2023, a to v rámci Fóra pražských senátorů. Této schůze se účastnil např. i ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

Fórum pražských senátorů se problematikou zabývalo vícekrát, například v květnu 2019 (.pdf) nebo v červenci 2020 (.pdf). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli, kteří senátoři setkání v květnu 2019 přímo zorganizovali, to z července 2020 ovšem Hilšer inicioval.

Marek Hilšer tedy skutečně inicioval několik akcí v Senátu na téma dostupného bydlení ve spojitosti s Airbnb. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer v kontextu výroku mluví o výstavbě na nákladovém nádraží Žižkov a o tom, že podporoval občanské iniciativy, které bojovaly proti developerům a usilovaly o vznik dostupného bydlení, výstavbu parků a škol. Podle Hilšera mohly tyto iniciativy díky jeho finanční pomoci distribuovat petici.

Petice s názvem „Chceme kvalitní čtvrť u Nákladového nádraží Žižkov!“ (.pdf) například požadovala, aby byly v oblasti nákladového nádraží na pražském Žižkově vymezeny vhodné plochy pro občanskou vybavenost nebo aby došlo k zajištění dostatku parků a zeleně. Dále petice žádala řešení dopravní zátěže v oblasti nebo převedení části postavených bytů do majetku města za cenu stavebních nákladů. Tuto petici fyzicky podepsalo 1 600 lidí a dalších 2 000 se připojilo online.

Zmíněnou petici podpořil i senátor Marek Hilšer, který v lednu 2022 přišel na protestní akci místních před pražským zastupitelstvem. K plánům na výstavbu a k petici tehdy řekl, že „je ještě čas pro rozumný kompromis“. Později na toto téma také vystoupil na zasedání zastupitelstva Prahy.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat zmínku o finanční podpoře, kterou Marek Hilšer v rozhovoru zmiňuje. S dotazem jsme se proto obrátili na Annu Vinklárkovou z neziskové organizace Arnika, která stála za výše zmíněnou peticí (.pdf, str. 1). Ve své odpovědi pro Demagog.cz Vinklárková potvrdila, že Marek Hilšer iniciativu „Chceme kvalitní čtvrť u Nákladového nádraží Žižkov!“ skutečně podpořil i finančně.

Finanční pomoc od Hilšera dle Vinklárkové konkrétně směřovala na „grafické práce, tisk a distribuci informačních novin, do nichž byla vložena petice“. Ve zmíněných novinách, které Arnika zveřejnila na svém webu, se v zápatí uvádí (.pdf, str. 8), že vydání „finančně podpořil Marek Hilšer“. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer byl v roce 2018 zvolen do Senátu za Prahu 2. Hilšer je sice členem senátorského klubu Starostů a nezávislých, ale kandidoval za své hnutí „Marek Hilšer do Senátu“. STAN tehdy v tomto volebním obvodě svého kandidáta neměl, Hilšera však nepodpořil. Hilšer svůj senátorský mandát obhajuje i ve volbách 2024, ve kterých postoupil do druhého kola. Také nyní kandiduje za své hnutí, přičemž Starostové nominovali jeho soupeře Miroslava Bártu.

Marek Hilšer se neúspěšně ucházel o post prezidenta v letech 2018 a 2023. Starostové a nezávislí ve volbách v roce 2018 podpořili Jiřího Drahoše, kterého později ve stejném roce nominovali i do Senátu. Předseda hnutí Vít Rakušan před prezidentskými volbami v roce 2023 uvedl, že členové hnutí při vnitřních debatách uvažovali o Petru Pavlovi, Danuši Nerudové a Marku Hilšerovi jako o kandidátech, kteří mají šanci porazit Andreje Babiše. Přímou podporu v prvním kole však žádnému z nich hnutí nevyjádřilo.

Hilšerovu kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2018 svým podpisem podpořilo 11 senátorů, žádný z nich ale nebyl člen Starostů (.pdf). V dalších volbách sice Marka Hilšera navrhli čtyři senátoři z hnutí STAN (.pdf), nešlo ale o podporu ze strany celého hnutí.

Ani v dalších veřejně dostupných zdrojích, na profilech na sociálních sítích hnutí STAN či na profilu Marka Hilšera ani v mediální databázi Newton jsme nenašli žádné zmínky o tom, že by hnutí STAN Marka Hilšera v nějakých volbách podpořilo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Klientelistický kapitalismus, také označován jako „kamarádský“ kapitalismus nebo crony-capitalism je pojem, který popisuje blízký vztah některých miliardářů a osob ve vysokých politických nebo úřednických funkcích. Obecněji jde o blízké vazby mezi státem a miliardáři, kteří mohou získávat větší či menší část svého bohatství právě skrze tento vzájemný vztah. Autoři indexu zveřejněného v The Economist zdůrazňují důležitost sektorů jako jsou bankovnictví, kasina, stavebnictví, reality nebo těžba nerostných surovin. Právě ty jsou dle listu na propojení byznysu a politiky nejnáchylnější.

The Economist vychází ve svém indexu ze seznamu dolarových miliardářů, které pravidelně zveřejňuje časopis Forbes. Svůj index přitom týdeník nepublikuje každý rok a v současnosti jsou tak data z roku 2023 nejnovější. Předchozí srovnání vyšla v roce 2022, kdy se týkala předešlého roku, a v letech 2016 a 2014.

Britský týdeník v roce 2023 skutečně umístil Českou republiku na druhou příčku svého indexu, přičemž na prvním místě bylo Rusko. Podle tohoto indexu v Česku tvořil majetek miliardářů pocházející ze sektorů typických blízkými přátelskými vztahy se státem přibližně 15 % HDP. V Rusku byl podíl takových financí 19 % HDP. Celosvětově dosahovala podle The Economist hodnota majetku kapitalistů s úzkými vazbami na stát kolem 63,9 bilionu korun a tvořila asi 3 % globálního HDP.

Klientelistický kapitalismus, také označován jako „kamarádský“ kapitalismus nebo crony-capitalism je pojem, který popisuje blízký vztah některých miliardářů a osob ve vysokých politických nebo úřednických funkcích. Obecněji jde o blízké vazby mezi státem a miliardáři, kteří mohou získávat větší či menší část svého bohatství právě skrze tento vzájemný vztah.

Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě (.pdf) za rok 2023 vydané 12. září 2024 skutečně zmiňuje, že docházelo ke klientelismu (.pdf, str. 22). Zpráva na něj konkrétně upozorňuje v kontextu veřejných zakázek, výběrových řízení nebo přerozdělování veřejných financí, byť tento jev blíže nespecifikuje. Dále upozorňuje, že se v dnešní době představitelé státních institucí uchylují k podobným krokům spíše se záměrem prosazení vlastních zájmů, posílení svojí pozice nebo zajištění budoucího uplatnění (str. 22). BIS také klientelismus označuje za jednu z nelegálních aktivit, které nejvíce ohrožují ekonomické zájmy státu.

Britský týdeník The Economist v roce 2023 umístil Českou republiku na druhé místo svého indexu obsahujícího 43 zemí, hned za první Rusko. Podle tohoto indexu v Česku tvořil majetek miliardářů pocházející ze sektorů typických blízkými přátelskými vztahy se státem přibližně 15 % HDP. V Rusku byl podíl takových financí 19 % HDP. Celosvětově podle The Economist dosahovala hodnota majetku kapitalistů s úzkými vazbami na stát kolem 63,9 bilionu korun a tvořila asi 3 % globálního HDP.

Marek Hilšer zjevně mluví o nevládní organizaci Rekonstrukce státu, která od roku 2013 usiluje o prosazení protikorupčních zákonů a zajištění transparentní státní správy. V iniciativě se sdružují právníci, odborníci na státní správu nebo ekonomové. Ve své činnosti pak organizace kombinuje lobbing a veřejné kampaně.

Tato organizace v roce 2020 vybrala osm senátorů, kteří se podle jejích kritérií nejvíce podíleli na prosazování protikorupčních zákonů. Mezi osmi vybranými politiky horní komory Parlamentu se skutečně nacházel i senátor Marek Hilšer.

Rekonstrukce státu ve svém hodnocení sledovala několik oblastí – hlasování a aktivity ohledně posilování práva na informace, reformy financování politických stran a volebních kampaní či rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.