Tomio Okamura

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura odpovídá na otázku ohledně investic do obrany. Uvádí při tom, že chce „úsporné výdaje“. Jako příklad těch neúsporných zmiňuje nákup stíhaček F-35, které jsou podle něj předražené a pro české území nevhodné. Dodává, že Kanada obdobný nákup vypovídá a že by Česká republika podle něj měla udělat to samé a investovat do levnější výzbroje.

Kanadský nákup stíhaček F-35

V lednu 2023 kanadské Ministerstvo obrany potvrdilo, že podepsalo smlouvu o nákupu 88 stíhaček F-35 s americkou společností Lockheed Martin za 19 miliard kanadských dolarů (přibližně 300 miliard korun). Podle tamní vlády mají být dodávány postupně, přičemž první čtyři letouny mají do Kanady dorazit v roce 2026, dalších šest potom vždy v letech 2027 a 2028. Za těchto prvních 16 letounů již Kanada zaplatila.

Krátce po nástupu do funkce v březnu 2025 požádal kanadský premiér Mark Carney tehdejšího ministra obrany Billa Blaira o přezkum toho, zda je nákup pro Kanadu „nejlepší investicí“. Učinil tak nedlouho poté, co americký prezident Donald Trump mluvil v souvislosti s Kanadou o připojení k USA a uvalil 25% clo na dovoz kanadského zboží.

V červnu 2025 kanadská generální auditorka ve své zprávě (.pdf) uvedla, že se náklady na program F-35 zvýšily na 27,7 mld. kanadských dolarů (necelých 440 miliard korun). Jako důvod uvedla, že v roce 2023 Ministerstvo obrany vycházelo ze zastaralých odhadů. Další příčinou je dle ní také rostoucí inflace, kolísání směnných kurzů a zvýšená globální poptávka po munici.

Přezkum pořízení letounů F-35 k datu vysílání námi ověřované debaty nebyl dokončen a Kanada smlouvu nevypověděla. Po odvysílání námi ověřované debaty kanadský předseda vlády Carney pouze oznámil, že přezkum bude hotový do konce léta 2025.

Závěr

Kanada v roce 2023 odsouhlasila nákup 88 stíhaček F-35 za 19 mld. kanadských dolarů, z čehož prvních 16 letounů již zaplatila. V březnu 2025 nařídil kanadský premiér přezkum nákupu, který nicméně v momentě vysílání debaty nebyl finalizován. Kanada tedy smlouvu nevypověděla, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na dotaz moderátorky, proč v době, kdy probíhá válka na Ukrajině a eskaluje situace na Blízkém východě, podle něj není nutné více investovat do obrany. Okamura jako důvod uvádí, že armáda dle jeho názoru nedokáže realizovat ani stávající výdaje, a tvrdí, že současné hospodaření není úsporné. Jako příklad připomíná nákup polní kuchyně, kterou armáda ještě nedostala.

Nákup polní kuchyně 

Armáda smlouvu na nákup polní kontejnerové kuchyně typu KALICH uzavřela v listopadu 2023 s firmou 4 Army (.pdf, str. 1 z 53), která obchoduje s Ministerstvem obrany od roku 2019 a s armádou má uzavřenou například rámcovou dohodu na dodávky sociálních kontejnerů a jímek (.pdf).

Jednatelem a majitelem této společnosti je bývalý člen ODS Vlastimil Sehnal, který v letech 2004–2010 za tuto stranu působil jako senátor. Sehnal později z ODS vystoupil a v roce 2017 založil hnutí Sportovci pro společnost, které v témže roce neúspěšně kandidovalo do sněmovních voleb.

Soupravu polní kuchyně za celkem 65 945 000 korun měla armáda podle smlouvy obdržet do 15. října 2024 (.pdf, str. 3 z 53). Podle zjištění Seznam Zpráv z května 2025 však armáda soupravu od firmy nedostala. Mluvčí Ministerstva obrany uvedl, že po dodání zboží resort vypočítá pokutu z prodlení, která činí 0,2 % z kupní ceny za každý den (.pdf, str. 15 z 53).

Závěr

Ministerstvo obrany objednalo polní kuchyni za téměř 66 milionů korun v listopadu 2023. V květnu 2025 Seznam Zprávy informovaly, že armáda kuchyni stále neobdržela, ačkoli podle smlouvy měla být dodána do poloviny října 2024. Společnost 4 Army, s níž armáda zakázku uzavřela, vlastní bývalý senátor za ODS Vlastimil Sehnal, který však již členem ODS není. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku odmítá zvyšování investic do obrany a ohrazuje se proti grafu s výdaji na obranu vybraných států, který použil moderátor v úvodu diskuze o obraně (video, čas 43:28). Podle Okamury šlo pouze o výběrový přehled, který vyvolával dojem, že závazek NATO alokovat 2 % HDP na obranu nedodržuje jen malá část členských států Aliance. Poté uvedl, že takových států je více, a dodal, že jej plní 23 zemí z celkového počtu 32 členů.

Srovnání výdajů na obranu

Severoatlantická aliance má sice 32 členů, Island ale nemá vlastní armádu, a jeho výdaje se tedy neevidují. Podle údajů NATO z června 2024 závazek vynakládat 2 % HDP na obranu splnilo 23 členských států (.pdf, str. 4). Dle těchto předběžných dat cíl naopak nedokázalo splnit osm zemí, konkrétně Chorvatsko, Portugalsko, Itálie, Kanada, Belgie, Lucembursko, Slovinsko a Španělsko.

O obranných výdajích také pojednává výroční zpráva NATO z dubna 2025, která obsahuje novější předběžné odhady. Aktuálnější data ukazují, že závazek v roce 2024 splnilo 22 zemí (.pdf, str. 18). Oproti předchozímu přehledu se totiž pod hranici 2 % HDP propadla Černá Hora.

Závěr

Severoatlantická aliance eviduje data o výdajích na obranu u 31 z celkových 32 států. Podle předběžných údajů NATO z června 2024 závazek vydávat na obranu 2 % HDP loni splnilo 23 členských států. Podle výroční zprávy NATO z letošního dubna, která obsahuje aktuálnější předběžné odhady, závazek dodrželo 22 členů. Výrok Tomia Okamury z uvedených důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontexu výroku říká, že nechce navyšovat výdaje na zbrojení, a tvrdí, že česká armáda nedokáže zcela vyčerpat ani stávající finanční prostředky. Poté zmiňuje Rakousko jako příklad státu, který na obranu dle jeho slov poskytuje pouze 1 % hrubého domácího produktu (HDP).

Rakouské výdaje na obranu

Rakousko podle dat Světové banky na obranu dlouhodobě alokuje méně než 1 % HDP. Od roku 2001 do roku 2023 se podíl HDP pohyboval mezi 0,7 a 0,9 % (.xls). Obdobná čísla uvádí také Eurostat, podle kterého ve stejné době Rakousko na obranu vynakládalo 0,6 až 0,9 % HDP, přičemž na konci zmíněného období se tento údaj ustálil na 0,6 %. V roce 2024 Rakousko ve svém rozpočtu na obranu vyčlenilo 0,95 % HDP (.pdf, str. 9), podle dokumentu rakouského parlamentu nakonec stát na tyto účely vynaložil 1,03 % HDP (.pdf, str. 139). Rakouská spolková vláda se zavázala, že do roku 2032 postupně výdaje zvýší na 2 %, výhled na období let 2025–2029 ovšem počítá s obrannými výdaji stále kolem 1,1 % HDP (.pdf, str. 139).

Neutralita Rakouska

Zástupci Rakouska, USA, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu v roce 1955 podepsali tzv. státní smlouvu, která obnovila suverenitu Rakouska. Ve smlouvě sice chybí ustanovení o vojenské neutralitě, Rakousko ale ještě ve stejném roce přijalo zákon o neutralitě, ve kterém se zavázalo nevstupovat do vojenských aliancí a nepřipustit vybudování vojenských opěrných bodů na svém území. Rakousko tedy není součástí Severoatlantické aliance a je pouze členem programu Partnerství pro mír, který s Aliancí umožňuje spolupráci.

Závěr

V Rakousku, které není členem NATO, platí zákon o neutralitě. Poslední dostupná data Světové banky a Eurostatu ukazují, že Rakousko v roce 2023 poskytlo na obranu zhruba 1 % HDP, v období let 2001–2023 se podíl pohyboval od 0,6 do 0,9 % HDP. V roce 2024 Rakousko v rozpočtu na obranu vyčlenilo o 0,95 % HDP. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na dotaz moderátorky, proč v době, kdy probíhá válka na Ukrajině a eskaluje situace na Blízkém východě, podle něj není nutné více investovat do obrany. Okamura odpovídá, že stát na zbrojení nemá prostředky a měl by podle něj raději zajistit vyšší důchody nebo levnější potraviny prostřednictvím snížení sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Podotýká, že ta je v Česku vyšší než v okolních státech.

DPH v Česku

Do konce roku 2023 platila v Česku základní sazba DPH 21 % a dvě snížené sazby ve výši 15 % a 10 %. V lednu 2024 pak došlo ke sjednocení těchto snížených sazeb do jedné ve výši 12 %. Tuto změnu zavedl konsolidační balíček – soubor opatření, který připravila vláda v roce 2023 s cílem snížit deficit státního rozpočtu. Potraviny tak nyní spadají do 12% sazby. Alkoholické a většina nealkoholických nápojů podléhají základní sazbě daně (.pdf, str. 501 z 1312), 12% DPH se vztahuje jen na pitnou vodu, mléko, mléčné nápoje a jejich rostlinné alternativy (.pdf, str. 192).

Srovnání s okolními státy

V Rakousku se na potraviny vztahuje 10% DPH. Ostatní okolní země na toto zboží uplatňují různé sazby. V Německu jsou dvě: na většinu potravin se vztahuje sazba 7 % a vyšší, 19% sazba zde platí pro malou část potravin, například pro rostlinné alternativy mléčných výrobků či náhražky masa. Na Slovensku platí DPH ve výši 5 % pro základní potraviny (.pdf, str. 2–3), mezi které patří maso, mléko, máslo, pečivo či velká část zeleniny. Při nákupu sýrů, pšeničné mouky, většiny druhů ovoce, obilnin a dalších mnoha potravin ovšem lidé na Slovensku zaplatí DPH ve výši 19 %.

V Maďarsku, které jsme do srovnání také zahrnuli, se na potraviny vztahují tři sazby daně. Nejnižší z nich, 5% DPH, platí jen pro mléko, vejce a maso. Vyšší, 18% DPH zákazníci v Maďarsku platí za mléčné výrobky, sýry, pečivo či cereálie. Řada dalších potravin patří do 27% sazby, například mouka, cukr, olej atp. U vybraných základních potravin – včetně mouky, cukru a oleje – ovšem maďarská vláda v březnu 2025 zastropovala marže obchodníků, což má podle tamního kabinetu zastavit růst cen.

Tři sazby DPH na potraviny existují také v Polsku. Zde 5% DPH platí pro základní potraviny, jako jsou mléko, chleba, zelenina a ovoce, 8% sazba například pro zpracované potraviny či cukrovinky a třetí sazba ve výši 23 % se vztahuje jen na malou část potravin, bohužel pro Poláky sem patří kromě kaviáru i čokoláda.

Závěr

Rakousko má ve srovnání s Českem nižší sazbu DPH na všechny potraviny, drtivá většina potravin je zdaněna méně také v Německu a Polsku. Na Slovensku a v Maďarsku platí na řadu potravin naopak vyšší DPH než v ČR, vybrané základní potraviny jsou však v těchto dvou zemích zdaněny méně. Právě základní potraviny tak Česko z okolních států daní nejvíce. Výrok Tomia Okamury z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Důchody na Ukrajině a v Rusku

Podle penzijního fondu Ukrajiny je na Ukrajině přes 10 milionů penzistů. Průměrná výše jejich důchodu v roce 2024 činila 5 789 hřiven, podle průměrného kurzu v roce 2024 jde přibližně o 3 350 Kč, přičemž nejvyšší důchody pobírají Ukrajinci v Kyjevě, nejnižší pak v západních regionech. Věk odchodu do důchodu se na Ukrajině pohybuje od 60 do 65 let podle počtu odpracovaných let.

K 1. lednu 2024 činil průměrný ruský důchod přibližně 20 800 rublů, což bylo tehdy v přepočtu kolem 5 100 Kč. Změny, které v Rusku v roce 2018 zavedla důchodová reforma, zvýšily věk odchodu do důchodu pro muže i ženy postupně až o pět let. K růstu penzijního věku na konečných 65 let pro muže a 60 let pro ženy by dle reformy mělo dojít v roce 2028.

Podle posledních dat Světové banky byly v Rusku mírně vyšší ceny než na Ukrajině. Při započítání kupní síly tak rozdíl mezi důchody obou států může být menší než v případě nominálního srovnání.

Závěr

Průměrný důchod na Ukrajině byl v roce 2024 přibližně 3 350 Kč. V Rusku k začátku roku 2024 činil průměrný důchod 5 100 Kč. Ruské penze jsou tak nominálně vyšší. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura tvrdí, že konflikt na Ukrajině kvůli sankcím sblížil Rusko a Čínu. Donald Trump se proto podle něj snaží s Ruskem navázat lepší vztahy, aby spojení obou mocností oslabil. Podle Okamury je pro amerického prezidenta situace na Ukrajině a v Evropské unii vedlejší a jeho hlavní motivací je soupeření Spojených států s Čínou.

Trumpův postoj k Číně

Donald Trump se o Číně vyjadřoval negativně už před svým prvním prezidentským mandátem v letech 2017–2021. V roce 2011 na svém profilu na sociální síti X (tehdy Twitter) uvedl, že Čína není přítelem USA a představuje pro ně hrozbu. V jiném příspěvku napsal, že Čína chce Spojené státy zničit. O dva roky později na stejné sociální síti o Číně psal jako o největší hrozbě a soupeři Spojených států.

Trump svoji rétoriku vůči Číně zmírnil poté, co se v roce 2017 ujal prezidentského úřadu. Přímo o čínském prezidentu Si Ťin-pchingovi se Trump vyjádřil kladně a mluvil o něm jako o příteli. V prosinci téhož roku označil v programovém dokumentu „Národní bezpečnostní strategie USA“ Čínu spolu s Ruskem za ekonomického soupeře a bezpečnostní hrozbu (.pdf, str. 2, 21, 25). Zároveň prohlásil, že je s těmito mocnostmi nutné vybudovat „velké partnerství“. O rok později, na dotaz novináře ohledně největšího nepřítele či soupeře, Trump jmenoval Evropskou unii jako nepřítele v rámci obchodu, Rusko jako nepřítele „v určitých ohledech“ a Čínu jako nepřítele ekonomického. V roce 2019 označil Čínu za „měnového manipulátora“.

Donald Trump kritizoval Čínu také v kampani před volbami v roce 2024, a to zejména na poli čínské obchodní politiky, kterou označil za zneužívání. Tvrdil, že zruší její obchodní status a uvalí 60% cla na čínské zboží. Dále prohlásil, že v případě napadení Taiwanu Čínou navýší tarify na čínský dovoz na 150 až 200 %. V rámci předvolební kampaně také slíbil, že omezí čínskou špionáž v USA.

Na začátku svého druhého volebního období podepsal Trump memorandum o národní bezpečnosti, kde se mj. píše o hrozbách „ze strany zahraničních protivníků, jako je Čínská lidová republika“. V dokumentu Čínu například osočuje z využívání amerického kapitálu, technologií a znalostí a slíbil, že zabrání čínským firmám krást jejich „duševní vlastnictví“ . Dokument obsahuje výčet dalších zahraničních protivníků USA, kromě Číny ale žádnému z nich není v textu věnováno více prostoru.

Závěr

Donald Trump označil Čínu za největší hrozbu a hlavního soupeře USA už v roce 2013, tedy ještě před svým prvním prezidentským obdobím. Po nastoupení do úřadu svá vyjádření sice zmírnil, i nadále však Čínu označoval za ekonomického soupeře a bezpečnostní hrozbu. Trump se vůči Číně vymezoval také v prezidentské kampani před volbami v roce 2024 a i po opětovném převzetí úřadu ji řadil mezi hlavní protivníky a vystupoval vůči ní kriticky. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Průzkumy STEMu

Analytický ústav STEM dlouhodobě provádí průzkumy týkající se názorů obyvatelstva ohledně války na Ukrajině. Poslanec Tomio Okamura se v námi ověřovaném rozhovoru odkazoval na článek serveru iDNES.cz z června 2024 (video, čas 15:33), který pojednával o průzkumu, který kromě důvěry v armádu zkoumal také postoj k právě probíhajícímu konfliktu na Ukrajině. Podle něj 65 % respondentů upřednostňuje rychlé ukončení války, i kdyby to znamenalo ztrátu některých území.

Pro naše odůvodnění jsou nicméně nejdůležitější nejnovější data, která byla ve veřejných zdrojích dostupná ke dni ověřované debaty. Nejnovější průzkum ke dni vysílání námi ověřované debaty STEM publikoval během února 2025. Z něj vyplývá, že rychlý konec války i za cenu toho, že Ukrajina ztratí část svého území, si přálo už 72 % dotazovaných. Jednalo se o nejvyšší číslo od začátku šetření, které STEM provádí od června 2023. Největší podporu Ukrajině v boji za znovuzískání okupovaného území i za cenu prodloužení konfliktu vyjádřili respondenti v září 2023, kdy se jich takto vyslovilo 38 %.

Závěr

Tomio Okamura správně tvrdí, že většina Čechů souhlasí s koncem války na Ukrajině i za cenu ztraceného území. Pouze uvedl lehce nepřesné číslo, jelikož se odvolával na starší, již neaktuální průzkum. Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM si nicméně takový konec konfliktu přeje ještě více respondentů než dvě třetiny, dokonce 72 %. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Charta OSN

Charta Spojených národů je zakládajícím dokumentem, kterým vznikla Organizace spojených národů (OSN). Tento dokument stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Charta byla podepsána v červnu 1945 a vešla v platnost o čtyři měsíce později (.pdf, str. 5).

Respektování práva národů na sebeurčení Charta uvádí jako jednu ze svých zásad. Konkrétně říká, že cílem je „rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru“ (.pdf, str. 8). Sebeurčení je v dokumentu zmíněné ještě jednou, kdy popisuje, že pro zajištění výše zmíněných principů bude OSN podporovat zvyšování životní úrovně a úctu k lidským právům a základním svobodám (str. 32).

Další dokumenty

Právo na sebeurčení národa poté zdůraznila rezoluce Valného shromáždění z roku 1952 (.pdf, str. 1). Vztahuje se k němu také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (.pdf) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (.pdf), oba z roku 1966. Tyto dokumenty OSN shodně popisují, že „všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj“ (.pdf, str. 1; .pdf, str. 1). V těchto textech také stojí, že státy, včetně těch, které jsou odpovědné za nesamosprávná či poručenská území, budou podporovat právo na sebeurčení v souladu s Chartou OSN.

Závěr

Charta OSN z roku 1945 opravdu ukotvuje právo na sebeurčení národů. K tomuto právu se vztahují i některé další dokumenty, které OSN později přijala. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura tvrdí, že podle jeho názoru není reálné, aby se Ukrajina vrátila k hranicím před válkou. Podle něj má Rusko výhodu, protože na Krymu, v Doněcku a v Luhansku žije početná ruská menšina, která si přeje být součástí Ruska. Na začátku ruské invaze, tedy v roce 2022, tato menšina v Doněcké a Luhanské oblasti podle Okamury čítala přibližně 10 milionů lidí.

Ruská menšina v Doněcku a Luhansku

Informace týkající se velikosti ruské menšiny na Ukrajině mohou být zastaralé, protože sčítání lidu bylo opakovaně odloženo. Jediné sčítání lidu v historii samostatné Ukrajiny proběhlo v roce 2001, kdy měla Doněcká oblast 4,8 milionu obyvatel, z toho 38 % uvedlo jako svou národnost ruskou. V Luhanské oblasti žilo 2,5 milionu lidí, z nichž se 39 % hlásilo k ruské národnosti. V součtu se k ní tedy přihlásilo asi 2,8 milionu z celkových více než 7 milionů obyvatel obou oblastí. V celé Ukrajině se k ruské národnosti přihlásilo 17 % obyvatel, což odpovídalo zhruba osmi milionům osob.

Podle novějších odhadů měla Luhanská oblast v lednu 2022 přibližně 2,1 milionu obyvatel a Doněcká oblast 4,1 milionu, v součtu tedy přes 6 milionů (.xslx). V porovnání s rokem 2001 tak došlo k úbytku obyvatelstva, což souviselo zejména s emigrací kvůli válce na Donbase, která probíhala od roku 2014.

Závěr

Z veřejně dostupných informací je zřejmé, že v Doněcké a Luhanské oblasti nežije ruská menšina o velikosti 10 milionů osob, protože celkový počet obyvatel těchto regionů byl v minulosti nižší. Podle odhadů ukrajinské vlády v nich v roce 2022 žilo pouze zhruba 6 milionů lidí. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako nepravdivý.