Tomio Okamura

Data o počtech ukrajinských studentů na českých školách vydává a pravidelně aktualizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Statistiky ministerstva mapují jak počet ukrajinských studentů, kteří mají v ČR trvalý pobyt a mohli tak do ČR přijít ještě před válkou, tak azylanty, z nichž většina nabyla statusu „osoby s dočasnou ochranou v ČR“ jakožto váleční uprchlíci (.xlsx, list T1).

Podle nejnovějších dat MŠMT bylo na Praze 14, kam spadá sídliště Černý Most, k 31. březnu 2025 na 1. stupních ZŠ přibližně 13,9 % studentů Ukrajinců (.xlsx, list T3.1). Statistika zahrnovala všechny Ukrajince, nejen válečné uprchlíky. Zároveň se na Praze 14 nenacházela žádná třída, ve které by ukrajinští žáci tvořili více než polovinu všech žáků (list T3.4).

Data k prvním třídám ZŠ, o kterých Okamura mluví, se nám však nepodařilo dohledat. S dotazem na počet ukrajinských žáků v těchto třídách jsme proto kontaktovali základní školy na Praze 14. K datu vydání analýzy jsme však neobdrželi odpovědi, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku tvrdí, že chce nulovou toleranci nelegální migrace, tedy přestat poskytovat sociální dávky uprchlíkům. Poté dodává, že v Singapuru, Japonsku a Austrálii nulová tolerance existuje, a upřesňuje, že tyto státy ilegálním migrantům neposkytují „sociální nabídky“ a neakceptují žádosti o azyl. V našem odůvodnění tedy rozebereme, zda dané země poskytují sociální či humanitární dávky uprchlíkům a zda udělují azyl.

Singapur

Singapurský zákon o přistěhovalectví stanovuje, že legální vstup do země je možný pouze po schválených trasách a s platnými cestovními doklady, a to včetně singapurského víza, je-li požadováno (.pdf, str. 5). Země nemá právní rámec pro status žadatele o azyl či uprchlíka. Nelegální vstup nebo pobyt jsou považovány za porušení zákona, za které hrozí pokuty, ale i odnětí svobody nebo rány ratanovou holí (str. 5–6). Mezi „zakázané přistěhovalce“ podle zákona o přistěhovalectví patří i osoby, které nemají platné cestovní doklady nebo je mají padělané. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mohou být žadatelé o azyl často zadržováni a podrobeni tělesným trestům, protože jsou považováni za osoby, které porušily zákon (.pdf, str. 6).

Japonsko

Japonsko má přísnou imigrační politiku a nejnižší poměr přijatých žadatelů o azyl z vyspělých zemí. Jednou z překážek pro žadatele o azyl je, že potřebné dokumenty musí předložit osobně na japonském území. Podle Japonské asociace pro uprchlíky existuje řada dávek, které mohou lidé po podání žádosti za určitých podmínek pobírat. Jedná se například o příspěvek na životní náklady, ubytování nebo výdaje na zdravotní péči (.pdf, str. 4–5). Na přidělení dávek jsou ale časté dlouhé čekací doby.

Austrálie

Austrálie poskytuje azyl uprchlíkům a podle vnitrostátního práva má povinnost nevracet žadatele do zemí, kde by byl ohrožen jejich život či svoboda. Austrálie je jednou ze zemí, které přijímají nejvíce uprchlíků přesídlených prostřednictvím UNHCR (.pdf, str. 1). Od roku 2025 Austrálie rovněž uděluje klimatická víza občanům tichomořského státu Tuvalu, kterému kvůli změně klimatu hrozí zaplavení. Země poskytuje omezenou finanční podporu žadatelům o azyl a uprchlíkům poskytuje několik sociálních dávek, jako například podporu v nezaměstnanosti nebo rodičovský příspěvek.

Austrálie přijímá osoby, které o mezinárodní ochranu žádají mimo Austrálii (offshore) nebo přímo v Austrálii s platným vízem (onshore). Řada žadatelů je ale umístěna v detenčních zařízeních napříč Austrálií i ve třetích zemích, kde pro délku jejich zadržení není žádný limit. Podmínky v těchto centrech byly občanskými i mezinárodními organizacemi kritizovány jako nevhodné a udržování žadatelů o azyl v nich bylo podle mezinárodního práva považováno za svévolné zadržování.

Závěr

Singapur na svém území neposkytuje status uprchlíka a vstup do země bez dokumentů považuje za porušení zákona i v případě žadatelů o azyl. Japonsko má sice přísnou imigrační politiku, ale žadatele o azyl přijímá a uprchlíkům poskytuje řadu dávek. Austrálie taktéž poskytuje azyl a finanční podporu jak žadatelům o azyl, tak uprchlíkům na svém území. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se ohrazuje proti tvrzení, že uprchlíci z Ukrajiny představují přínos pro státní rozpočet. Odvolává se přitom na čísla Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který pravidelně monitoruje zahraniční pomoc Ukrajině, a tvrdí, že česká pomoc vyšla celkem na 232 miliard. Na stejná čísla poukázal ekonom Lukáš Kovanda v letošním únoru a Okamura je později prezentoval např. na svém facebookovém profilu.

Výdaje podle institutu

Čísla, která uvádí Tomio Okamura, odpovídají starším údajům Kielského institutu. Podle nich ČR na podporu uprchlíků od února 2022 do konce roku 2024 vydala 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc 1,25 mld. eur, což podle průměrného kurzu představuje přibližně 226,3 mld. korun.

Podle nejnovějších dat institutu z letošního srpna Česko poskytlo na ukrajinské uprchlíky za celou dobu trvání konfliktu do konce června 2025 celkem 8,95 mld. eur, na humanitární pomoc Ukrajině vyčlenilo 0,05 mld. eur a na vojenskou pak 0,34 mld. eur (.xlsx, list „Fig 6. With Refugee Support“). Celkem tedy jde o 9,35 mld. eur. Podle průměrného kurzu za stejné období se dohromady jedná o necelých 231 mld. korun. Ke snížení částky u vojenské pomoci došlo proto, že byla přepočítaná na základě seznamu darovaných zbraní od české vlády tak, aby se zamezilo počítání položek dvakrát (.xlsx, list „Updates and Corrections“).

Částka uváděná u nákladů na uprchlíky z Ukrajiny je nicméně založena na velmi hrubých a neaktuálních odhadech nákladů na podporu uprchlíků. Samotný Kielský institut uvádí, že náklady vychází ze zprávy o migraci z roku 2022 (.xlsx, list „Refugee Cost Calculations“), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle tohoto dokumentu celkové náklady na uprchlíka činily 5 028 eur ročně (.pdf, str. 105). Institut toto číslo zpřesňuje na 5 637 eur a dodává, že odhady navýšil na základě průměrného měsíčního počtu uprchlíků podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Výpočet nákladů tak předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát pořád stejné peníze a pracuje se všemi uprchlíky, a to i těmi, kteří do rozpočtu naopak přispívají. Tento závěr potvrdil jeden z autorů výzkumu Taro Nišikawa, který pro Deník N uvedl: „Naše čísla odpovídají počtu uprchlíků a odhadovaným nákladům na uprchlíka za měsíc. Jinými slovy odrážejí sumu, kterou by daná země musela vydat, kdyby platila dávky a potřebnou podporu pro daný počet uprchlíků.“

Kielský institut tedy nadhodnocuje výdaje a nezohledňuje příjmy ukrajinských uprchlíků v Česku, kteří prostřednictvím daní a odvodů přispívají do státního rozpočtu. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vydalo Česko od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce roku 2024 62,5 mld. Kč a naopak od nich vybralo 55,5 mld. Kč. Pokud k těmto číslům přičteme částky za první pololetí letošního roku, dostaneme se na výdaje ve výši 70,1 mld. Kč a příjmy 70,5 mld. Kč.

Závěr

Česko podle Kielského institutu pro světovou ekonomiku poskytlo na podporu uprchlíků od začátku ruské agrese na Ukrajině do konce roku 2024 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc podle starších dat 1,25 mld. eur, dohromady tedy šlo o cca 226,3 mld. korun. Institut později publikoval novější údaje a částku u vojenské pomoci opravil a snížil na 0,34 mld. eur, jedná se přitom o sumu až do konce června 2025.

Institut u výpočtu na pomoc uprchlíkům ovšem předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát stále stejné peníze a nikdo z nich nepracuje, a ignoruje tak jejich přínos do státního rozpočtu v podobě placení daní a odvodů. Náklady na uprchlíky od začátku invaze na Ukrajinu do konce prvního pololetí roku 2025 ve skutečnosti podle MPSV představují 70,1 mld. Kč. Jejich přínos do rozpočtu přitom za celé období vyčíslilo na 70,5 mld. Kč. Výrok Tomia Okamury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na výrok o vlivu uprchlíků z Ukrajiny na státní rozpočet a tvrdí, že Česko na pomoc uprchlíkům vydává více peněz, než kolik představuje jejich přínos. Odvolává se přitom na čísla z Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který podle něj vyhrál ocenění pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Okamurovu výroku o dopadu uprchlíků na rozpočet jsme se podrobněji věnovali zde.

Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu je výzkumná instituce, která se zaměřuje na problematiku globalizace. Žebříčky think-thanků zveřejňuje např. projekt Think Thank Alert, který je ale hodnotí pouze na základě citací. Pořadí podle kvality sestavovala např. Pensylvánská univerzita do roku 2020, než jejich tvůrce zemřel. Nejlepší umístění v jejím globálním indexu institut zaznamenal za rok 2017, kdy se umístil na 59. místě (.pdf, str. 62–63). Zároveň skončil na 14. místě v žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii (.pdf, str. 121). V první desítce institut skončil jen v případě Evropy. Ani v novějším seznamu nejlepších think-thanků se instituce neobjevuje a v letech 2018, 2019 a 2020 ve zmíněném indexu skončila na nižších příčkách (.pdf, str. 61–63, 147; .pdf, str. 68–70, 150; .pdf, str. 64–67, 190–191).

Kielský institut v první desítce žebříčku nejlepších ekonomických institutů tedy nebyl. Bibliografická databáze IDEAS/RePEc zaměřená na ekonomiku ho pouze eviduje jako 10. nejvíce citovaný ekonomický think-tank. Institut v roce 2017 například obdržel ocenění od výzkumné agentury Consensus Economics za nejpřesnější ekonomickou predikci v Německu. Samotný institut každoročně oceňuje inovativní řešení týkající se problematiky globalizace. Každé dva roky také uděluje Cenu Bernharda Harmse za výzkum v oblasti mezinárodní ekonomie.

Závěr

Institut pro světovou ekonomiku v Kielu nedostal cenu pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Na desáté místo ho řadí jen bibliografická databáze, která zohledňuje pouze citace autorů z různých ekonomických organizací. V žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii skončil nejlépe za rok 2017, a to až na 14. místě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Migrační pakt, neboli Pakt o migraci a azylu je soubor pravidel, která sjednocují postup pro zacházení s žadateli o azyl v Evropské unii. Počítá např. s efektivnějšími kontrolami migrantů i s rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. 

Jedním z prvků paktu je také snaha o spravedlivější rozdělení zátěže mezi členské státy v době krizí. Nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Migrační pakt zavádí systém, ve kterém jiné státy pomohou ostatním zemím tím, že buď převezmou část migrantů, nebo přispějí finančně či materiálně.

Migrační pakt má skutečně nabýt účinnosti v červnu 2026. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

V prosinci 2016 předložila skupina poslanců v čele s Tomiem Okamurou, tehdy zvoleným za Úsvit přímé demokracie, Poslanecké sněmovně návrh novely trestního zákoníku. Cílem novely bylo rozšířit trestný čin propagace hnutí hlásajícího potlačování lidských práv či nenávist vůči skupině obyvatel o propagaci nenávistné ideologie (.pdf, str. 2).

Důvodem návrhu zákona byl soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce Vladimírem Sáňkou, který byl obviněný za vydání knihy šířící islámský extremismus (.pdf, str. 3). Sáňka byl posléze zproštěn obžaloby, protože podle soudu nepropagoval konkrétní hnutí, ale ideologii.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky k návrhu Tomia Okamury vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3) a Sněmovna ho před koncem volebního období nestihla projednat. Okamura předložil stejný návrh v novém volebním období v prosinci 2017, tentokrát už jako člen SPD (.pdf, str. 2). Návrh však stihl projít pouze prvním čtením.

Naposledy předložil Tomio Okamura s poslanci SPD tentýž návrh Sněmovně v říjnu 2021 (.pdf). Dosluhující druhá vláda Andreje Babiše k němu zaujala negativní stanovisko, které odůvodnila tím, že šíření nenávistné ideologie lze stíhat na základě jiných trestných činů (.pdf, str. 1). Sněmovna návrh z dílny SPD dosud neprojednala.

Závěr

Návrh novely trestního zákoníku, který by změnil definici trestného činu propagace nenávistného hnutí, předložil Tomio Okamura spolu s dalšími poslanci Sněmovně celkem třikrát. Návrh sice reagoval na soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce, ale jeho samotné znění pouze kriminalizuje šíření ideologie směřující k potlačení lidských práv a islám přímo nezmiňuje. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Podle statistiky Ministerstva vnitra v roce 2021 Ukrajinci v Česku spáchali 1 705 trestných činů (.pdf, str. 77; .pdf, str. 298–299). Loňský přehled Policie ČR uvádí, že v roce 2024 to bylo 3 944 skutků (.pdf, str. 86). Statistiky kriminality obvykle obsahují také informace o počtu trestně stíhaných. Člověka, který je stíhán za více trestných činů, tyto statistiky přitom započítávají jen jednou. Podle údajů Nejvyššího státního zastupitelství (.pdf, str. 64) tak bylo v roce 2021 trestně stíháno 1 653 Ukrajinců. Tisková zpráva Policie ČR pak ukazuje, že v roce 2024 počet trestně stíhaných Ukrajinců narostl na 3 842 (.pptx, str. 14), tedy na více než dvojnásobek.

Mezi lety 2021 a 2024 se ale zároveň ztrojnásobil počet Ukrajinců v Česku, konkrétně se zvýšil ze 197 tisíc (.xlsx) na 589 tisíc lidí (.pdf, str. 4–5). Kvůli ruské invazi na Ukrajinu totiž do ČR po 24. únoru 2022 přišlo velké množství uprchlíků. Pokud množství trestných činů spáchaných Ukrajinci v roce 2021 vyjádříme v poměru k tehdejšímu počtu Ukrajinců v Česku, dostaneme podíl (tzv. kriminální zatíženost) dosahující 0,87 % (.pdf, str. 299). Loni ale bylo toto číslo nižší, a to o 0,2 procentního bodu. Stejně tak se snížil podíl trestně stíhaných Ukrajinců v ČR, který loni dosáhl 0,65 %. Zvýšil se tedy počet trestných činů spáchaných Ukrajinci, míra kriminality mezi Ukrajinci ale naopak klesla.

Podíl 0,65 % stíhaných byl v roce 2024 zaznamenán i u českých občanů. Následující graf pro srovnání vyčísluje kriminalitu Ukrajinců a cizinců jiných státních příslušností na území ČR za rok 2024.

Závěrečné hodnocení

Ukrajinci v roce 2021 v Česku spáchali 1 705 trestných činů, v roce 2024 počet narostl na 3 944. Počty trestných činů uváděné Tomiem Okamurou se tak pohybují v rámci naší 10% tolerance. Tomio Okamura tato čísla používá k ilustraci toho, že podle něj v Česku „stoupá kriminalita Ukrajinců“. Opomíjí ovšem skutečnost, že se mezi lety 2021 a 2024 ztrojnásobil počet Ukrajinců v ČR, zejména v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. V přepočtu na obyvatele se míra kriminality mezi Ukrajinci v Česku ve stejném období naopak snížila. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanci hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou a Radkem Kotenem předložili v květnu 2025 návrh novely trestního zákoníku. Cílem návrhu bylo umožnit automatické vyhoštění cizinců v případě, že spáchají úmyslný trestný čin. Vyhoštění by hrozilo všem cizincům s výjimkou občanů členských států EU a rodičů nezletilého dítěte, které má české občanství (.pdf, str. 3, 4 z 8). Vláda k návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a Poslanecká sněmovna jej ke dni námi ověřované debaty neprojednala.

Z právního hlediska je vhodné rozlišovat mezi vyhoštěním, které ukládá soud v trestním řízení, a zrušením pobytu, o němž rozhoduje Ministerstvo vnitra.

Tomio Okamura skutečně předložil návrh, který by umožnil vyhoštění cizinců, pokud by spáchali úmyslný trestný čin. Netýkal by se všech cizinců, jelikož by výjimku měli rodiče nezletilého dítěte s českým občanstvím a občané EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se vyjádřil ke kauze poslankyně Margity Balaštíkové, která si podle Seznam Zpráv údajně objednala usmrcení psa. Zdůrazňoval, že hnutí SPD je proti násilí na zvířatech, a připomínal, že jejich poslankyně Monika Jarošová v minulém volebním období podle jeho slov prosadila zvýšení sankcí za týrání zvířat až na milion korun.

V květnu 2020, kdy byla SPD během Babišovy vlády v opozici, předložila tehdejší poslankyně Monika Jarošová (SPD) pozměňovací návrh (.pdf) k novele zákona na ochranu zvířat proti týrání z pera Ministerstva zemědělství. Návrh pro fyzické osoby zvyšoval hranici peněžitých trestů za nejzávažnější přestupky týkající se týraní zvířat až na 1 000 000 Kč namísto původních 500 000 Kč (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3). Pro středně vážné přestupky zvýšil pokutu na 400 000 Kč a pro nejméně závažné přestupky na 100 000 Kč (str. 3).

Dolní komora tento pozměňovací návrh schválila (.pdf, str. 25). Ten, stejně jako většina dalších ustanovení, nabyl účinnosti v únoru 2021. Celá přijatá novela zákona na ochranu zvířat proti týrání mj. také zavedla zákaz klecového chovu slepic od roku 2027 nebo zákaz drezury mláďat delfínů a slonů.

Kromě tohoto pozměňovacího návrhu předložila někdejší poslankyně Jarošová ještě další návrhy (.pdf, str. 17–19). Týkaly se např. zákazu společného chování hlodavců opačného pohlaví ve zverimexech (.pdf), který poslanci také přijali, nebo návrhu o vyjmutí koček a psů ze skupiny pokusných zvířat (.pdf, str. 5), který už schválen nebyl.

Skupina poslanců SPD včetně Tomia Okamury předložila návrh na zmrazení platů poslanců a senátorů již na začátku současného volebního období (.pdf, str. 4 z 8). Zástupci hnutí tehdy požadovali, aby se platy nezvyšovaly od roku 2022 do konce roku 2025, a to zejména vzhledem k dopadům pandemie covidu-19 nebo vysokým cenám energií. Ačkoliv tehdy ještě Babišova vláda s návrhem souhlasila (.pdf), Sněmovna jej nikdy neprojednala.

Novela zákona o platu představitelů státní moci

Poslanecké sněmovna o platech politiků znovu jednala na přelomu let 2024 a 2025. Návrh novely zákona o platu představitelů státní moci Fialova vláda schválila (.pdf) v říjnu 2024, kdy jej také předložila dolní komoře, která návrh přijala v lednu 2025. Tento návrh, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, zvýšil platy politiků, soudců a státních zástupců zhruba o 7 % (.pdf, str. 9, 18 z 24).

Během projednávání tohoto návrhu poslanci předložili několik pozměňovacích návrhů. Jedním z těchto poslanců byl i Tomio Okamura, který již v říjnu 2024 navrhl, aby základna platu představitelů státní moci byla ponechána na 94 775 Kč (.docx, str. 2), tzn. v loňské výši stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato výše měla dle návrhu zůstat neměnná až do 31. prosince 2029 (str. 2).

Sněmovna Okamurův pozměňovací návrh zamítla, když jeho přijetí podpořilo pouze 55 poslanců z řad hnutí ANO a SPD (včetně Tomia Okamury) a také členka pirátského poslaneckého klubu Olga Richterová. Členové vládních stran se hlasování buď zdrželi, nebo hlasovali proti přijetí návrhu. Proti se vyslovila také místopředsedkyně hnutí STAN Michaela Šebelová.

Závěr

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v říjnu 2024 skutečně předložil návrh, který by zmrazil platy politiků v loňské výši. Poslanci vládních stran včetně Michaely Šebelové tento návrh nepodpořili a Poslaneckou sněmovnou neprošel. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.