Tomio Okamura

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura odpovídá na otázku, jak vyjednávat příměří s Ruskem, které podle redaktorky opakovaně porušovalo dohody. Okamura upozorňuje, že je potřeba vnímat situaci i z pohledu Ruska, které dle něj může mít své důvody k nedůvěře. Uvádí příklad minských dohod, jejichž cílem bylo zastavit boje na východní Ukrajině, které propukly v roce 2014 po anexi Krymu. Konkrétně upozorňuje na vyjádření Angely Merkelové, která dle něj uvedla, že minské dohody měly sloužit k dozbrojení Ukrajiny. Následně dodává, že Evropská unie prý chce podobným způsobem pokračovat ve zbrojení Ukrajiny.

Postoj EU po začátku války

Evropská unie již 27. února 2022, krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, rozhodla o financování dodávek zbraní na podporu Ukrajiny. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen tehdy prohlásila: „Poprvé v historii EU financuje nákup a dodávku zbraní a dalšího vybavení do napadené země.“ Ukrajina se dočkala dodávek zbraní od západních států v několika případech i před ruskou invazí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od Litvy v roce 2016 a od USA o tři roky později v souvislosti s válkou na Donbase.

Finance byly uvolněny v rámci Evropského mírového nástroje (EPF). Ten byl zřízen již v březnu 2021 jako mimorozpočtový fond EU s cílem financovat činnosti v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které jsou zaměřené na zachování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti.

V průběhu let byly přijímány další balíčky pomoci a EU se stala jedním z hlavních poskytovatelů vojenské i finanční podpory Ukrajině. K únoru 2025 dosáhla celková výše pomoci přibližně 134 miliard eur. Přibližně dvě třetiny této pomoci EU poskytla ve formě grantů a věcné podpory, zbytek jako zvýhodněné půjčky. Celková vojenská podpora z EPF a všech členských států dosáhla od začátku války téměř 50 miliard eur.

Současné iniciativy

4. března 2025 představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen plán na „přezbrojení Evropy“ (ReArm Europe), jehož cílem je posílit obranyschopnost EU a umožnit okamžitou pomoc Ukrajině. Počítá s mobilizováním až 800 miliard eur, rozvolněním rozpočtových pravidel EU pro obranné výdaje a se společnými půjčkami ve výši 150 miliard eur krytými rozpočtem Unie. Peníze mají směřovat například na budování celoevropských vojenských kapacit v protivzdušné obraně, dělostřelectvu, dronech, kybernetické bezpečnosti nebo vojenské mobilitě.

Na mimořádném summitu Evropské rady 6. března vyzvalo 26 členských států Radu EU k urychlenému posílení vojenské podpory Ukrajině. V přijatém dokumentu se státy zavázaly poskytnout v roce 2025 vojenskou pomoc v hodnotě minimálně 20 miliard eur, s potenciálem navýšení až na 40 miliard. Pomoc má pokrývat zejména dodávky velkorážní dělostřelecké munice, systémů protivzdušné obrany, raket, dronů a stíhaček a také výcvik ukrajinských sil nebo příspěvky členských států k bezpečnostním zárukám pro Ukrajinu.

Závěr

Evropská unie skutečně deklarovala záměr pokračovat ve vojenské podpoře Ukrajiny. Předsedkyně Komise von der Leyen 4. března představila plán ReArm Europe, který počítá mj. s okamžitou pomocí Ukrajině. O dva dny později se 26 členských států zavázalo poskytnout Ukrajině v roce 2025 minimálně 20 miliard eur na vojenskou podporu, včetně dodávek zbraní a munice. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na otázku, jak vyjednávat příměří s Ruskem, které dle moderátorky v minulosti opakovaně porušovalo různé dohody. Okamura odpovídá, že je třeba vnímat situaci i z pohledu Ruska, které podle něj může mít své důvody k nedůvěře v potenciální příměří. Jako příklad uvádí vyjádření Angely Merkelové k Minským dohodám.

Minské dohody

Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhly ukrajinské jednotky a situace eskalovala v ozbrojený konflikt.

Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Jejím cílem bylo zastavení bojů, decentralizace moci a udělení zvláštního statutu pro Doněckou a Luhanskou oblast. Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 kompletně padla (.pdf, str. 3).

Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident François Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. V únoru 2015 sjednali s lídry Ukrajiny a Ruska druhou minskou dohodu, která obsahovala 13 bodů. Mezi ně patřily například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí.

Mělo také dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla i ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Minské dohody byly před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 porušovány jak z ruské, tak z ukrajinské strany.

Vyjádření Merkelové

Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel v listopadu 2022 Angela Merkelová prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti ruské armádě. V rozhovoru z prosince 2022 pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.

V roce 2023 se bývalá německá kancléřka stala terčem ruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se muži Angely Merkelové zeptali na názor na minské dohody. Opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině poskytla drahocenný čas.

Závěr

Cílem Minských dohod uzavřených v roce 2014 a 2015 po ruské anexi Krymu bylo dosažení příměří na východě Ukrajiny, decentralizace státu a udělení zvláštního statusu Doněcké a Luhanské oblasti. Angela Merkelová opakovaně uvedla, že minské dohody Ukrajině poskytly čas, během kterého se mohla připravit na obranu země. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Přijetí Ukrajiny do NATO

Americký prezident Donald Trump označil 12. února 2025 členství Ukrajiny v NATO za „nepraktické“. Na konci února svá slova zopakoval s tím, že ke vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance nedojde. Také řekl, že možnost připojení k Alianci je podle něj „důvodem, proč tahle celá věc začala“ (video, čas: 00:14). Ještě před tím, než se Trump podruhé ujal prezidentské funkce, uvedl, že chápe ruský postoj k tomu, že by Ukrajina neměla být součástí NATO.

Kriticky se k potenciálnímu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance vyjádřil podle agentury Reuters také americký ministr obrany Pete Hegseth, který uvedl, že „Spojené státy nevěří, že členství Ukrajiny v NATO je realistickým výsledkem vyjednaného řešení“. Podle Hegsetha nevidí Bílý dům členství Ukrajiny v NATO jako součást řešení války. Tato slova řekl při jednání vojenských spojenců Ukrajiny v bruselském sídle NATO v polovině února (video, čas: 01:26).

Obnova ukrajinských hranic

Ve stejnou dobu, kdy se konalo jednání vojenských spojenců Ukrajiny, sdělil Donald Trump, že je nepravděpodobné, aby Ukrajina získala zpět celé své území. Trump takto reagoval na dotaz novináře BBC, který se ptal na to, jestli se stav ukrajinských hranic může navrátit do stavu před rokem 2014 (video). Na závěr své odpovědi Trump upřesnil, že některé části území by se Ukrajině ale mohly vrátit (čas 00:25). Ve svém vyjádření se Trump odkazoval i na slova Hegsetha, který se také odmítavě postavil k tomu, že by se ukrajinské hranice vrátily do podoby, v jaké byly před rokem 2014. Konkrétně řekl, že je to nerealistický cíl (video, čas: 00:56).

Závěr

Hlava Spojených států Donald Trump i americký ministr obrany Pete Hegseth se vyjádřili skepticky k přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance a oba odmítli, že by k takovému scénáři mohlo dojít. Podle nich se jeví jako nepravděpodobné a nerealistické i to, že by Ukrajina získala zpět svá území a její hranice by se navrátily do stavu, jaký existoval před rokem 2014. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle předsedy hnutí SPD Tomia Okamury došlo ke dvěma pozitivním posunům v situaci ve válce na Ukrajině. Prvním je dle něj zahájení mírových jednání mezi Spojenými státy a Ruskem a druhým je v pořadí již druhý telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem.

První telefonát

První telefonát mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem se uskutečnil 12. února 2025. Jednalo se o první potvrzený přímý kontakt mezi americkým a ruským prezidentem od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Oba lídři spolu podle vyjádření obou stran téměř hodinu a půl hovořili o bilaterálních vztazích, situaci na Blízkém východě a Ukrajině nebo o výměně vězňů mezi Spojenými státy a Ruskem. Krátce po tomto hovoru Trump zavolal ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému, podle kterého oba státníci vedli dlouhou konverzaci o možnostech dosažení míru na Ukrajině.

Druhý hovor

Druhý telefonát mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem se uskutečnil 18. března 2025. Některé informace o telefonátu se liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ např. délka hovoru činila podle americké strany hodinu a půl, zatímco podle Ruska trval více než dvě hodiny. Server iRozhlas.cz uvedl, že hovor skončil po více než dvou a půl hodinách. Veřejně dostupné zdroje se ale shodují na tom, že podle informací agentury Reuters a Kremlu Putin souhlasil se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

Kromě toho Putin svému protějšku sdělil, že další den si Rusko a Ukrajina vymění 175 zajatců a Rusko předá Kyjevu 23 těžce raněných ukrajinských vojáků. K tomu následně skutečně došlo, pouze vážně zraněných vojáků bylo nakonec o jednoho méně. Podle Bílého domu oba prezidenti mluvili také o Blízkém východě, potřebě zastavit šíření strategických zbraní a o bilaterálních vztazích mezi USA a Ruskem.

Závěr

První telefonát mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem proběhl 12. února 2025, jednalo se přitom o první potvrzený přímý kontakt mezi hlavami obou států od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Druhý telefonát se uskutečnil 18. března 2025. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura kritizuje přístup Evropské unie k potenciálnímu mírovému řešení války na Ukrajině a podotýká, že EU s Ruskem za dobu trvání konfliktu nejednala. V kontextu výroku pak uvádí, že březnový telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem vnímá jako pozitivní posun směrem k ukončení války.

EU a jednání

Ve druhé polovině dubna 2022, tedy dva měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu, telefonoval s Vladimirem Putinem tehdejší předseda Evropské rady Charles Michel. Během zhruba devadesátiminutového hovoru Putina vyzval k příměří a k jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Jiná jednání mezi představiteli Evropské unie a Ruskem ke dni námi ověřované debaty neproběhla.

Jednotlivé členské státy Evropské unie ale čas od času přichází s vlastní iniciativou. Telefonický kontakt s Ruskem udržoval v prvních měsících konfliktu například francouzský prezident Emmanuel Macron. S Putinem v listopadu 2024 telefonoval také německý kancléř Olaf Scholz, který jej vyzval ke stažení vojáků z Ukrajiny a k mírovým jednáním s Kyjevem. Kromě toho se maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó na okraj zasedání Rady bezpečnosti OSN setkal s ruským šéfem diplomacie Sergejem Lavrovem a maďarský premiér letos v březnu EU vyzval, aby zahájila přímá jednání s Ruskem o příměří.

Podle vyjádření některých evropských politických představitelů ale Rusko o mír nestojí – např. lotyšská ministryně zahraničí Baiba Braže řekla, že „není jediný ukazatel toho, že by Rusko chtělo mír.“ Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallas v prosinci 2024 pro Financial Times uvedla, že Západ by měl přestat tlačit Zelenského k jednání s Putinem, protože Rusko o ukončení války nestojí.

Osobní setkání s Putinem  

Někteří lídři členských států EU se vydali s Vladimirem Putinem jednat osobně. Například v červenci 2024 s Putinem jednal premiér Maďarska Viktor Orbán. V prosinci 2024 pak do Ruska přijel slovenský premiér Robert Fico. Zástupci EU se zejména od Orbánovy cesty distancovali a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen napsala, že „ústupky Putina nezastaví. Jedině jednota a odhodlání vydláždí cestu k úplnému, spravedlivému a trvalému míru na Ukrajině.“

Závěr

Představitelé Evropské unie skutečně od začátku války s Ruskem o mírovém řešení války na Ukrajině nejednali. Výjimkou byl někdejší předseda Evropské rady Charles Michel, který vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina k příměří a k jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku mluví o montovnách nadnárodních korporací, které podle něj nejsou přínosem pro českou ekonomiku, jelikož vyvádí zisky do zahraničí. Poté uvádí, že SPD už v minulosti navrhlo zákon, aby dividendy plynoucí do zahraničí podléhaly 15% zdanění, protože si dle něj firmy mohou zvolit, kde odvádí daně.

SPD a návrhy zákonů

Hnutí SPD v minulosti předložilo dva návrhy novel zákona o daních z příjmů, jejichž cílem bylo zdanit zisky (dividendy) zahraničních vlastníků společností působících v České republice 15% srážkovou daní. Poprvé se o zavedení takového opatření pokusilo v roce 2020 (.pdf, str. 5 ze 16), podruhé v říjnu 2021 (.pdf, str. 5 ze 16).

K oběma návrhům vydala svá stanoviska vláda Andreje Babiše, k navrhovaným novelám se vyjádřila (.pdf, str. 2) nesouhlasně (.pdf, str. 3–4). V odůvodnění vysvětlila, že návrh SPD obsahuje legislativní „nedostatky a odchylky“ od ustálených pravidel vytváření novel zákonů a navíc je v rozporu s evropským právem a dalšími mezinárodními závazky České republiky (.pdf, str. 3–4). První návrh SPD Poslanecká sněmovna před volbami v říjnu 2021 neprojednala, druhý návrh v současnosti čeká na projednání v prvním čtení.

Závěr

SPD v minulosti předložilo dva návrhy novel zákona o daních z příjmů, jejichž cílem bylo zavést 15% zdanění dividend plynoucích velkým zahraničním vlastníkům společností působících v Česku. Ani jeden z návrhů ale neprošel prvním čtením Poslanecké sněmovny. Tehdejší Babišova vláda k návrhům vydala nesouhlasná stanoviska, ve kterých upozorňovala na možný nesoulad mezi navrhovanou legislativou a mezinárodními závazky ČR.

Poslanec a šéf hnutí SPD Tomio Okamura mluví o montovnách nadnárodních korporací, které podle něj nejsou přínosem pro českou ekonomiku, jelikož vyvádí zisky do zahraničí. Dle Okamury tyto společnosti odvádí v dividendách 300 mld. korun do zahraničí, které tak nedaní v ČR.

Korporace a dividendy

Odliv dividend do zahraničí podle dat České národní banky (ČNB) činil bezmála 300 mld. Kč už v roce 2022. V předcházejících letech se pohyboval přibližně mezi 240 a 330 mld. Kč. V roce 2023 se pak podle předběžných údajů jednalo o podobnou částku. Např. server Novinky.cz se na jaře 2024 odvolával na analytika UniCredit Bank Jiřího Poura, podle kterého si zahraniční vlastníci v roce 2023 ze svých zisků v Česku rozdělili na dividendách 321,5 mld. Kč. Z těchto dividend ale společnosti zároveň reinvestují část peněz zpět do tuzemské ekonomiky. Částku 320 miliard Kč, které z Česka odtekly prostřednictvím dividend, zmiňoval (video, čas 1:13:27) v březnu 2024 ve vysílání České televize také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, ekonom napojený na SOCDEM Michal Pícl v květnu v Českém rozhlase Plus zase mluvil (audio, čas 23:48) o 300 miliard Kč. 

Dlouhodobou příčinou pro odliv dividend je působení zahraničních investorů v českých firmách, ale také stav, kdy čeští investoři stahují zisky do svých holdingových firem v cizině. Největšími cílovými zeměmi pro odliv dividend jsou Nizozemsko, Německo, Rakousko, Lucembursko nebo Belgie, přičemž množství prostředků odčerpávají zejména banky, pojišťovny nebo automobilky.

O odvádění dividend v roce 2024 obecně mluvil např. i ekonom České spořitelny a zároveň poradce vlády a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník, který ale nezmínil konkrétní částku. K situaci se vyjádřila i viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, podle které má Česko „téměř nejvyšší objem přímých zahraničních investic na hlavu v Evropě“. V zahraničním vlastnictví je dle ní přibližně polovina podnikové sféry, přičemž ještě znatelnější je to u exportních podniků a ve finančním sektoru.

Doplňme, že dividendy vyplácené mateřským společnostem v zahraničí skutečně nepodléhají zdanění v Česku, ale pouze v zemi, kde sídlí mateřská společnost. Toto pravidlo vychází ze směrnice Rady EU o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, která zabraňuje dvojímu zdanění výnosů ze zisku v zemích EU. Poslanci hnutí SPD již v minulosti opakovaně navrhovali dividendy dodatečně zdanit 15% sazbou, vláda Andreje Babiše k návrhům nicméně vydala nesouhlasná stanoviska (obě .doc) právě s odvoláním na unijní pravidla, která takové zdanění zakazují.

Závěr

Odliv dividend činil zhruba 300 miliard korun už v roce 2022, přičemž předtím se pohyboval v rozmezí 240 až 330 mld. Kč. V roce 2023 si podle ekonoma UniCredit Bank Jiřího Poura zahraniční vlastníci ze zisků v Česku rozdělili asi 320 mld. Kč. O částkách 320 a 300 mld. Kč mluvili také Radek Špicar či ekonom Pícl. Tomio Okamura tedy uvádí přibližně správnou částku a vejde se do naší standardní 10% tolerance. Přestože se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat žádná vyjádření „renomovaných ekonomů z auditorských společností“, jiní ekonomové skutečně o 300miliardovém odlivu dividend do zahraničí mluví, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v diskuzi o zaměstnávání cizinců mluví o špatné situaci, která podle jeho názoru panuje v průmyslových oblastech, mj. v Ústeckém kraji. V této souvislosti zmiňuje návrh novely zákona, který SPD dle něj předložilo, a jehož cílem bylo zastavit zneužívání sociálních dávek. Doplňuje, že doufá, že se SPD dostane do vlády, aby se mu tuto novelu podařilo prosadit.

Pravidla a podmínky sociálních dávek upravuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Podle něj se lidé v hmotné nouzi nachází tehdy, když příjmy osoby nebo rodiny nedosahují životního či existenčního minima nebo tehdy, když lidi postihne vážná mimořádná událost a nejsou schopni své základní životní potřeby zajistit vlastními silami. Mezi hlavní dávky patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi

Skupina poslanců z hnutí SPD a dva poslanci z hnutí ANO předložili návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi (.pdf) v říjnu 2021. Hlavním cílem tohoto návrhu bylo zpřísnit podmínky pro přiznání sociálních dávek a snížit počet lidí, kteří údajně zneužívají sociální systém, což jim dle návrhu současná legislativa umožňuje (.pdf, str. 25–26 z 96). Podle poslanců se dávky zneužívají např. prostřednictvím zatajování finančních příjmů, fiktivních změn trvalého bydliště nebo „vyhýbání se práci osobami, které jsou práceschopné“ (str. 26 z 96).

Navrhovaná novela se zaměřovala např. na osoby, které byly vyřazeny z evidence uchazečů o zaměstnání kvůli porušení pravidel během pracovní neschopnosti, a které dle návrhu nemají mít nárok na dávky (.pdf, str. 3, 30 z 96). To mělo platit i pro ty, kteří nebyli vedeni jako uchazeči o zaměstnání, ale jejich zdravotní stav odpovídal pracovní neschopnosti (str. 29 z 96).

Poslanci také chtěli zavést nová ustanovení, která by umožňovala vyloučit z okruhu příjemců dávek i rodiče, kteří kromě povinné školní docházky nezajišťují svým dětem ani předškolní vzdělávání (.pdf, str. 31–32 z 96). Cílem návrhu bylo také omezit výplatu příspěvků na bydlení v případech, kdyby byty nesplňovaly základní hygienické a stavebně technické standardy (str. 10, 36–37 z 96).

Reakce na návrh

Tehdy ještě Babišova vláda o poslaneckém návrhu jednala v prosinci 2021, kdy k němu přijala nesouhlasné stanovisko (.doc). Svůj postoj odůvodnila tím, že se s cílem omezit zneužívání dávek ztotožňuje, ale představený návrh byl dle ní „nesystémový a značně problematický i z hlediska souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami“ (str. 1).

Poslanecká sněmovna pak o návrhu jednala v březnu 2022, tedy už v době, kdy vládl kabinet Petra Fialy. Dolní komora tehdy návrh v prvním čtení nepodpořila a vrátila ho k přepracování (.pdf). Pro vrácení návrhu hlasovalo 78 ze 146 přítomných poslanců, přičemž ze zástupců vládních stran se zdržel pouze Jan Skopeček (ODS) a proti vrácení se vyslovila Marie Jílková (KDU-ČSL).

Zneužívání dávek v Česku

Na zneužívání dávek upozorňuje například i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), který v tomto roce představil reformu systému sociálních dávek sloučením čtyř dávek do jedné, což podle něj zjednoduší celý systém. Nicméně např. socioložka Linda Sokačová či ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček upozorňují, že zneužít sociální dávky je v praxi složité a dochází k němu minimálně. Podle Sokačové je problémem naopak to, že většina lidí, kteří na dávky nárok mají, je nečerpá a propadají se tak ještě do větších problémů. To už v roce 2022 uvedla např. i agentura PAQ Research.

Závěr

Skupina poslanců SPD v říjnu 2021 skutečně předložila návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, jehož cílem bylo zpřísnit podmínky pro přiznání sociálních dávek. Poslanci např. chtěli z okruhu příjemců vyloučit osoby, které záměrně porušovaly pravidla pracovní neschopnosti nebo rodiče, kteří nezajišťovali povinné předškolní vzdělávání svých dětí.

Babišova vláda k tomuto návrhu v prosinci 2021 přijala nesouhlasné stanovisko. Dolní komora o něm ale jednala až v březnu 2022, tedy v době, kdy již vládl Fialův kabinet. Tehdy byl návrh v prvním čtení vrácen k přepracování, pro což hlasovali všichni zástupci vládních stran kromě Jana Skopečka a Marie Jílkové. Tomio Okamura tedy nepřesně popisuje, že návrh zamítla přímo vláda Petra Fialy. Přesto platí, že díky hlasům vládních poslanců návrh neprošel prvním čtením Sněmovny. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Svobody a přímé demokracie (SPD) Tomio Okamura reaguje na připomínku moderátora, že hnutí v nedávno proběhlých volbách do Evropského parlamentu získalo necelých 6 % hlasů. Podle Okamury se jedná o výkyv, protože lídr kandidátky pro tyto volby dle něj neoslovil voliče, na jaké SPD jako „sněmovní strana“ běžně cílí. V této souvislosti uvádí, že agentura Median v předvolebních průzkumech SPD vždy přisuzovala menší procento hlasů, než jaké získalo ve volbách. Podle něj má tak SPD reálně větší podporu, než kterou mu Median přiřkl v srpnovém průzkumu.

Sněmovní volby v roce 2017

Hnutí SPD vzniklo v červnu 2015 po odchodu Tomia Okamury z hnutí Úsvit. Ve volebním modelu agentury Median se tak SPD poprvé objevilo v říjnu 2015, kdy by hnutí volilo 2,5 % respondentů (.pdf, str. 5). Jak je vidět na následujícím grafu, podpora SPD se v průzkumech pohybovala okolo 2 % přibližně rok. Mezi říjnem 2016 a zářím 2017 se pak pohybovala mezi 3,5–6,5 %. Poslední sněmovní volební model z poloviny října 2017 přisuzoval SPD 9,5 % hlasů (.pdf, str. 8).

Ve volbách v říjnu 2017 následně hnutí SPD obdrželo 10,64 % hlasů a získalo 22 poslaneckých mandátů. Hnutí tak získalo více hlasů, než předpovídaly všechny průzkumy Medianu.

Sněmovní volby 2021

Poněkud odlišná situace už ale panuje u průzkumů pro poslední sněmovní volby, které se uskutečnily v říjnu 2021. Volební model Medianu v dubnu 2018 SPD přisoudil 9 % hlasů (.pdf, str. 7) a následně se podpora držela v rozmezí od 6 do 11,5 %, jak ukazuje následující graf.

Ve sněmovních volbách v říjnu 2021 pak SPD získalo 9,56 % hlasů, což pro stranu znamenalo 20 mandátů v dolní komoře. Hned šest modelů Medianu přitom hnutí přisoudilo vyšší podporu, než jakou dostala ve volbách. Konkrétně se jedná o průzkumy z listopadu/prosince 2018, května 2019, února 2021, března 2021, dubna 2021 a září 2021.

Nynější volební období

Agentura Median v současném volebním období SPD přisoudila větší podporu, než jakou hnutí obdrželo v minulých volbách do Sněmovny, a to hned několikrát. Více než 10 % respondentů by SPD volilo v průzkumech publikovaných od března do října roku 2022. Následně jeho podpora klesla a opakovaně se dostala i pod volební výsledek. Ve všech případech dokonce průzkumy SPD přiznávaly větší míru podpory, než jakou mělo v letošních volbách do Evropského parlamentu.

Závěr

SPD ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 získalo více hlasů, než mu připisovaly všechny předcházející modely Medianu před těmito volbami.

V následujících průzkumech už ale byla situace odlišná. Ve volebním období 2017 až 2021 agentura Median zveřejnila vícero volebních modelů, které hnutí SPD připisovaly vyšší podporu, než jakou nakonec ve volbách získalo. SPD mělo dle průzkumů vyšší podporu zejména v období mezi únorem a dubnem 2021.

V aktuálním volebním období pak Median přisoudil SPD přibližně v polovině průzkumů vyšší podporu, než jakou hnutí získalo v posledních volbách do Sněmovny.

Není tedy pravda, že by agentura Median pravidelně připisovala SPD nižší podporu, než jakou hnutí získává ve volbách. Už vůbec se tak neděje „vždycky“, jak zmiňuje Tomio Okamura. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Tomio Okamura v kontextu výroku poukazuje na výkyv ve výsledku hnutí SPD a Trikolory v červnových volbách do Evropského parlamentu, ve kterých koalice získala pouze 5,73 % hlasů. Tomio Okamura ale připomíná, že v průzkumech pro volby do Sněmovny je na tom SPD o několik procent lépe. 

Dne 8. srpna 2024 zveřejnila agentura Median výsledky svého volebního modelu, pro který sbírala data v průběhu června. Z něj vyplývá, že by pro hnutí SPD ve sněmovních volbách hlasovalo 8,5 % voličů (.pdf, str. 7). Tento výsledek by hnutí, v případě že by i ostatní strany kandidovaly samostatně, přinesl 5. místo. Jedná se o mírné vylepšení oproti předchozímu modelu z května 2024, ve kterém Median přisuzoval SPD jen 7,5 % (.pdf, str. 7). Podle červencového modelu, který Median zveřejnil 24. srpna (tedy až poté, co Tomio Okamura mluvil o modelu z 8. srpna), by SPD získalo 8 % hlasů (.pdf, str. 7).

Volební modely v posledních měsících zveřejňovaly i jiné agentury. Analytický ústav STEM, který se také zaměřuje na volební tendence české veřejnosti, ve svém červnovém modelu přisuzuje SPD pouze 7,3 %. Podle volebního modelu společnosti Kantar by hnutí Tomia Okamury získalo ve volbách, kdyby se konaly v červnu 2024, pouze 6 % hlasů. 

Volební model agentury Median z 8. srpna 2024, který ukazuje voličské preference za měsíc červen, přisuzuje hnutí SPD 8,5 % hlasů. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.