Tomio Okamura

V kontextu výroku byla řeč o dvou případech znásilnění z první poloviny srpna, která podle neoficiálních informací spáchali Ukrajinci. Tomio Okamura v debatě kritizoval, že policie nezveřejnila a ani nepotvrdila národnost podezřelých a Zprávu o stavu veřejné správy uvádí jako příklad, že i samotné Ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem národnost zveřejňuje.

Ministerstvo vnitra pravidelně vydává výroční zprávy o stavu veřejné správy. Zpráva za rok 2022 zmiňovanou větu výslovně neuvádí, nicméně z ní vyplývá, že nejpočetnější skupinou cizinců odpovědných za páchání přestupků na území ČR byli v roce 2022 Ukrajinci (.pdf, str. 56). Podle statistiky jich konkrétně spáchali 4 486. Na druhém místě se umístili Slováci, kterým statistika přisuzuje 3 865 spáchaných přestupků.

Uveďme však, že Ukrajinci v roce 2022 tvořili zdaleka nejpočetnější skupinu cizinců žijících v ČR (.pdf, str. 1). Je tomu tak zejména kvůli probíhajícímu konfliktu na Ukrajině a s tím spojeným přílivem válečných uprchlíků. Výroční zpráva uvádí, že na konci roku 2022 resort vnitra evidoval přítomnost celkem 1 116 154 cizinců, z nichž více než polovinu tvořili Ukrajinci, a to počtem 636 282 obyvatel (.pdf, str. 37, 39). V porovnání s předchozím rokem (.pdf, str. 25) se tak jejich počet více než ztrojnásobil.

Pro srovnání doplňme, že druhou nejpočetnější skupinu cizinců tvořili na konci roku 2022 Slováci, kterých Ministerstvo vnitra evidovalo 117 265 (.pdf, str. 39). Z dat vyplývá, že ačkoliv Ukrajinci vévodili statistice absolutního počtu spáchaných přestupků mezi cizinci, z hlediska poměru páchání přestupků na počet obyvatel si vedli lépe než některé jiné národnosti žijící v ČR. Na 100 000 obyvatel jich spáchali 705, zatímco například zmiňovaní Slováci jich na stejný počet obyvatel spáchali 3 296.

Ze zmiňované zprávy dále vyplývá, že Ukrajinci tvořili z celkového počtu obyvatel ČR (.pdf, str. 35) na konci roku 2022 zhruba 6,2 %, odpovědní pak byli pouze za přibližně 3,7 % celkového počtu přestupků (str. 56). I samotná výroční zpráva uvádí, že „počet spáchaných přestupků občanů ukrajinské národnosti je spíše v přímé souvislosti s nárůstem uprchlíků z Ukrajiny, oproti jiným cizím státním příslušníkům“ (str. 58).

Poslanec Okamura má tedy pravdu v tom, že Zpráva o stavu veřejné správy za rok 2022 publikovaná Ministerstvem vnitra zmiňuje, že nejvíce přestupků z cizinců spáchali Ukrajinci. Jím citovaná věta se ovšem ve zprávě doslovně neuvádí. V kontextu výroku ovšem porovnává obecnou statistiku a dva individuální případy znásilnění. U takových trestných činů policie obvykle nezveřejňuje národnost pachatele, jelikož to většinou nesouvisí s trestnou činností. U druhého případu pak policie tyto údaje ani zveřejňovat nesmí, protože se jednalo o mladistvého pachatele. Doplňme, že z hlediska poměru počtu spáchaných přestupků na počet obyvatel, si dle zmiňované zprávy občané ukrajinské národnosti nevedli nejhůře. Vzhledem k těmto důvodům tedy hodnotíme výrok jako zavádějící.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura mluví o Zprávě o činnosti státního zastupitelství (.pdf), která byla publikována v červnu letošního roku. Ta skutečně obsahuje větu, kterou Okamura cituje, zároveň k tomu ale zpráva uvádí, že „tato skutečnost byla nesporně ovlivněna přesunem většího množství občanů Ukrajiny do České republiky v době po vypuknutí agrese Ruské federace proti Ukrajině“ (.pdf, str. 64). Upřesněme, že zpráva se týká situace v roce 2022 (.pdf), nikoliv roku 2023 jak tvrdí předseda SPD.

K prosinci roku 2021 (tedy před zahájením ruské invaze na Ukrajinu) žilo v České republice téměř 197 tisíc ukrajinských občanů (.pdf, str. 6). Oproti tomu na konci roku 2022 české úřady na našem území evidovaly přibližně 636 tisíc Ukrajinců s legálním pobytem (.pdf, str. 1).

Od začátku války Ministerstvo vnitra k 1. dubnu 2023 vydalo cca 504 tisíc dočasných ochran. Část osob se nicméně vrátila zpět na Ukrajinu, a ke stejnému datu se tak v České republice nacházelo 325 742 uprchlíků z Ukrajiny.

Jak uvádí výše zmiňovaná zpráva, největší část cizinců, kteří byli v Česku stíháni nebo u nich proběhlo tzv. zkrácené přípravné řízení, tvořili ve sledovaném období občané Slovenska a Ukrajiny (.pdf, str. 64). Tyto dvě skupiny jsou také z hlediska legální migrace na našem území nejpočetnější (.pdf, .pdf, str. 1).

Podle zprávy státního zastupitelství se Ukrajinci mj. také častěji stávali oběťmi trestné činnosti, zejména z majetkového prospěchu. I v tomto případě však dokument říká, „že nárůst trestních věcí, v nichž jsou poškozenými občané Ukrajiny, souvisí zřejmě pouze se zvýšeným počtem těchto osob na území republiky“ (.pdf, str. 49). Zpráva navíc hned v úvodu zmiňuje, že ruská agrese proti Ukrajině se promítla do různých oblastí vnitřní bezpečnosti včetně kriminality (.pdf, str. 14).

Jak je vidět v následujícím grafu, i přes nárůst celkového počtu trestně stíhaných ukrajinských občanů klesá podíl trestně stíhaných Ukrajinců z jejich celkového počtu v české populaci. V loňském roce činil pouze 0,34 %, a byl tak nejnižší za několik posledních let.

Zpráva Nejvyššího státního zastupitelství skutečně obsahuje větu, kterou cituje Tomio Okamura. Citovaný dokument nicméně zároveň upozorňuje, že nárůst kriminality páchané Ukrajinci byl ovlivněn tím, že po 24. únoru 2022 vzrostl počet Ukrajinců pobývajících v ČR. Tomio Okamura však tuto informaci nezmínil. Jeho tvrzení tak může vyvolávat dojem, že nárůst kriminality ukrajinských občanů nesouvisí s obecným nárůstem Ukrajinců v Česku. Výrok tedy z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že Okamura zprávu Nejvyššího státního zastupitelství použil mj. jako příklad toho, že úřady podle něj u pachatelů běžně zveřejňují národnost (přesněji státní příslušnost). Dle něj by proto měla policie zveřejnit i národnost pachatelů dvou případů znásilnění, ke kterým došlo v první polovině srpna. Policie nicméně státní příslušnost konkrétních pachatelů standardně neuvádí – k jejímu zveřejnění přistupuje tehdy, když taková informace souvisí přímo s trestnou činností. I toto srovnání zveřejnění národnosti v obecné statistice a zveřejnění národnosti dvou konkrétních pachatelů tak lze označit jako zavádějící.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v debatě mluvil o tom, že „je přímá úměra mezi množstvím (…) migrantů (…) a mezi zvýšením trestných činů“. Na námi ověřovaném výroku poté ilustruje, že kriminalita především Ukrajinců v loňském roce podle něj znatelně stoupla. 

Trestné činy a přestupky

Zprávou, na kterou se Okamura odkazuje, je zjevně Zpráva služby kriminální policie a vyšetřování za rok 2022, která mj. poskytuje „základní souhrn o trestním řízení a další informace týkající se kriminality“.

Daný dokument o přestupcích cizinců výslovně nepojednává, zabývá se však jejich trestnými činy. Nejvyšší počet trestných činů z cizích státních příslušníků podle zprávy spáchali Ukrajinci, poté Slováci a za nimi s poměrně velkým odstupem Vietnamci. Bulharští občané, o kterých Okamura také mluvil, jsou v tomto žebříčku až na sedmém místě (.pdf, str. 70).

Přestupky se pak zabývá např. Výroční zpráva o stavu veřejné správy České republiky za rok 2022 vydaná Ministerstvem vnitra. Podle této zprávy nejvíce přestupků spáchali opět Ukrajinci následováni Slováky. Občané Vietnamu a Bulharska jsou pak až na sedmém, respektive osmém místě (.pdf, str. 56).

Zdroj: Výroční zpráva o stavu veřejné správy České republiky za rok 2022 (.pdf, str. 56), Zpráva služby kriminální policie a vyšetřování za rok 2022 (.pdf, str. 70)

Trestně stíhaní cizinci

Výše zmíněná Zpráva služby kriminální policie a vyšetřování dále říká, že v roce 2022 bylo opravdu trestně stíháno o 38 % Ukrajinců více než v předchozím roce (.pdf, str. 73). Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) pak ve své výroční zprávě uvádí, že za trestnou činnost z cizinců byli nejvíce stíháni právě ukrajinští občané. Zároveň NSZ dodává, že tuto skutečnost ovlivnil nárůst počtu Ukrajinců v Česku kvůli ruské invazi (.pdf, str. 64).

Zdroje: Nejvyšší státní zastupitelství (.pdf, str. 64), ČSÚ (.pdf)

Počet trestně stíhaných Ukrajinců tedy narostl, zároveň se nicméně zvýšil i celkový počet ukrajinských občanů v Česku. Procento stíhaných Ukrajinců tak ve skutečnosti naopak kleslo, přičemž v loňském roce bylo nejnižší za několik let. Míra kriminality ukrajinských občanů tedy v roce 2022 nevzrostla, jak svým výrokem naznačuje Tomio Okamura. Při srovnání s ostatními národnostmi navíc Ukrajinci mají jeden z nižších podílů trestně stíhaných osob, jak ilustruje následující graf.

Zdroje: Nejvyšší státní zastupitelství (.pdf, str. 64), ČSÚ (.xlsx)

Shrnutí

Tomio Okamura má tedy pravdu v tom, že v loňském roce nejvíce přestupků z cizinců v Česku spáchali Ukrajinci následováni Slováky. Vietnamci a Bulhaři se v tomto případě nacházeli až na sedmé a osmé příčce, tedy na konci žebříčku. Co se týče trestných činů, vietnamští občané byli s určitým odstupem skutečně hned za Ukrajinci a Slováky. Upřesněme, že Tomiem Okamurou zmíněná zpráva pokrývá celé období loňského roku, nikoli jen jeho většinovou část do 13. prosince, jak uvedl předseda SPD.

Podle Zprávy služby kriminální policie a vyšetřování bylo v roce 2022 trestně stíháno o 38 % více ukrajinských občanů než v roce 2021. Nejvyšší státní zastupitelství poté uvádí, že z cizinců byli opravdu nejvíce trestně stíhaní státní příslušníci Ukrajiny. Předseda hnutí SPD tedy uvádí správné údaje, opomíná ovšem, že procento stíhaných Ukrajinců v porovnání s předchozími roky kleslo, a navíc je nižší než např. u Slováků a také některých dalších národností. Jeho tvrzení tak může vyvolat dojem, že ukrajinští občané mají vyšší míru kriminality než ostatní národnosti a že se míra jejich trestné činnosti zvýšila, což nicméně pravda není. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda SPD Tomio Okamura ve svém výroku mluví o vývoji počtu registrovaných trestných činů, jejichž statistiky zveřejňuje Policie ČR. Podle něj počet trestných činů v roce 2022 oproti předchozímu roku stoupl o 17 %, což dává za vinu ministru vnitra Vítu Rakušanovi, který tak dle Okamury „nezvládá svou funkci“. Upřesněme, že ministr Rakušan je v úřadě, stejně jako celá současná vláda, od 17. prosince 2021.

V roce 2022 podle policie došlo k meziročnímu nárůstu trestných činů o 18,8 % (.pptx, str. 9). V loňském roce bylo konkrétně evidováno 181 991 skutků, zatímco v předešlém roce pouze 153 233. Policie ovšem upozornila, že tento meziroční nárůst přičítá především rozvolnění protipandemických opatření. Upřesněme, že ke zrušení většiny restrikcí Fialova vláda přistoupila na jaře 2022 kvůli zlepšení epidemické situace.

V této souvislosti je proto nutné zmínit, že v prvních dvou letech koronavirové krize, tedy v roce 2020 i 2021, byla kriminalita v Česku výrazně nižší než v předchozích „necovidových“ letech. Jak ukazuje graf níže, v roce 2020 došlo k meziročnímu propadu téměř o  17 %, protože policie evidovala o zhruba 34 tisíc trestných činů méně než v roce 2019. V roce 2021, kdy Česko pandemie zasáhla nejhůře, celkový pokles ještě pokračoval.

Už podle dřívějších vyjádření policie patřila mezi hlavní důvody (.pdf, str. 5) takto výrazného poklesu právě omezující opatření (.pdf, str. 190–191), která zapříčinila menší mobilitu osob v České republice. Že došlo ke změně „rutin a příležitostí pro páchání trestné činnosti“ v důsledku omezení pohybu obyvatel, zmiňoval v květnu 2023 i odborný časopis Česká kriminologie (.pdf, str. 20). „Obecně lze říci, že kriminalita výrazně poklesla spolu se zavedením protipandemických opatření. Po jejich zmírnění či zrušení se ale poměrně rychle vrátila na dříve běžnou úroveň,“ dodávají k tomu autoři článku.

Na to, že je problematické porovnávat „covidový“ rok 2021 s rokem 2022, upozorňoval například policejní prezident Martin Vondrášek už v lednu 2023.

Dodejme, že počet registrovaných trestných činů byl v roce 2022 nižší než v roce 2019, tedy před pandemií covidu‑19.

Shrnutí

Tomio Okamura správně uvádí, že počet trestných činů v roce 2022, tedy v prvním roce Fialovy vlády, meziročně vzrostl přibližně o 17 % – jednalo se dokonce téměř o  19% nárůst. Ve výroku však nezmiňuje vliv pandemie covidu‑19, respektive protipandemických opatření. Právě tato omezení přitom policie označuje jako jeden z hlavních důvodů, proč byla kriminalita v letech 2020 a 2021 oproti dřívějším rokům výrazně nižší. Restrikcemi ovlivněný rok 2021 tak s rokem 2022, ve kterém došlo k uvolnění opatření, podle zástupců policie nelze„objektivně srovnávat“. 

Jak tedy vyplývá z vyjádření policie, meziroční nárůst počtu trestných činů v roce 2022 souvisí zejména s obecným stavem, kdy se rozvolňovala protipandemická opatření. Ta v letech 2020 a 2021 naopak stála za výrazným propadem počtu trestných činů kvůli snížené mobilitě lidí. Jelikož Tomio Okamura v kontextu výroku vliv pandemie covidu‑19 opomíná, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Tomio Okamura (SPD) zde reaguje na slova ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ten o § 8a trestního řádu mluvil v souvislosti se dvěma případy ze srpna letošního roku – případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni a případu znásilnění v Praze-Hostivaři. 

V prvním případě policie obvinila 18letého muže. Národnost pachatele nezveřejnila, v médiích se ale objevily neoficiální zprávy, že se jedná o mladíka ukrajinské národnosti, což zmiňoval i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). V návaznosti na to policie pouze potvrdila, že se jedná o cizince. V druhém případě policie v polovině srpna obvinila 16letého mladíka. I zde národnost pachatele neuvedla. 

Kvůli nezveřejnění národnosti pachatelů těchto činů kritizovali policii a ministra Rakušana někteří zástupci opozice, například právě předseda SPD Tomio Okamura nebo poslankyně Margita Balaštíková (ANO), a mimo jiné i bývalý prezident Miloš Zeman (video, čas 6:34). 

Rakušan se nicméně postupu Policie ČR v obou případech zastal a argumentoval přitom právě dodržováním § 8a trestního řádu. Tomio Okamura však odůvodnění Víta Rakušana zpochybňuje. Poukazuje přitom na to, že podle něj § 8a trestního řádu sice uvádí, jaké informace smí poskytovat orgány činné v trestním řízení, ale neuvádí se v něm, že nesmí zveřejňovat národnost pachatele.

Co říká legislativa?

Nejprve upřesněme, že při zjišťování totožnosti podezřelých policisté podle zákona o Policii ČR mají právo evidovat mj. jejich „státní příslušnost“, ne přímo jejich „národnost“. Ačkoli se tyto dva termíny do určité míry překrývají, mají mírně odlišný význam – člověk s českou státní příslušností například může být národností Moravan, Slovák, Rom apod. Z kontextu celé diskuze o zmíněných dvou případech ovšem vyplývá, že řečníci dané dva pojmy zjevně zaměňují. V rámci našeho ověření se proto zaměříme na to, co legislativa říká o státní příslušnosti.

§ 8a trestního řádu upravuje pravidla pro poskytování informací o trestním řízení a osobách, které se ho účastní. Dle tohoto paragrafu musí orgány činné v trestním řízení dbát na to, aby nezveřejnily o těchto zúčastněných osobách údaje, které „přímo nesouvisejí s trestnou činností“. 

Kromě toho paragraf 8a dále uvádí, že orgány nesmějí v přípravném řízení „zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.“ Pro úplnost doplňme, že v přípravném řízení policejní složky provádí vyšetřování. Až po této fázi trestního řízení následuje podání obžaloby státním zástupcem a zahájení hlavního líčení, které na rozdíl od přípravného řízení může být veřejné (.pdf). Ve veřejně dostupných zdrojích se prozatím neobjevily informace o tom, že by v případech znásilnění z Plzně a Prahy už došlo k podání obžaloby.

Co říká policie?

Pro odůvodnění postupu policie jsme se obrátili na tiskové oddělení Policie ČR. To uvedlo, že „sdělování informací z průběhu trestního řízení je rámováno trestním řádem a jeho § 8a, který explicitně uvádí, že orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Z našeho pohledu je státní příslušnost přesně tím typem údaje, který nesouvisí s trestnou činností (samozřejmě existují výjimky, které se budou ad hoc řešit) a který tím pádem nezveřejňujeme“. 

Dodejme, že § 8d trestního řádu uvádí výjimky, kdy je tyto informace možné zveřejnit. Mezi ně patří zejména situace, kdy je po osobě vyhlášeno pátrání. Dále ke zveřejnění může dojít, pokud to odůvodňuje veřejný zájem – avšak pouze v případě, že převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby. Také mohou být tyto informace poskytnuty například se souhlasem osoby, které se informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění, týkají. 

Co se týče postupu policie v minulosti, ke zveřejňování národnosti či státní příslušnosti podezřelých a obviněných standardně nedocházelo. Policie v řadě případů potvrdila, že šlo o cizince, národnost ale běžně neupřesňovala. Z veřejně dostupných zpráv policie vyplývá, že státní příslušnost zmiňovala právě jen v případech, kdy tato informace souvisela s danou trestnou činností. Například v případě, kdy muž obviněný z distribuce drog zajišťoval kontakty s odběrateli v Polsku, policie uvedla, že se jednalo o Poláka. Již okolo roku 2010 policie zveřejňovala národnost také v souvislosti s trestnými činy, ve kterých figurovali kosovští Albánci – v těchto případech se jednalo např. o „gang“ zlodějů či výrobců pervitinu.

Závěr

§ 8a trestního řádu upravuje, jaké informace mohou orgány činné v trestním řízení poskytovat veřejnosti. Výslovně se v něm nepíše, že orgány činné v trestním řízení nesmí zveřejňovat národnost pachatele. Daný paragraf ale říká, že policie nesmí uvést o osobách zúčastněných v trestním řízení údaje, které „přímo nesouvisí s trestnou činností“. Ačkoli existují případy, kdy informace o státní příslušnosti s danou trestnou činností souvisí, v ostatních případech Policie ČR státní příslušnost nezveřejňuje. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící. 

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na slova ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) o tom, že Policie ČR ze zákona nesmí prozrazovat národnost pachatele v probíhajícím trestním řízení. Takto Vít Rakušan odůvodnil postup policie v souvislosti s případy znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni a znásilnění v Praze-Hostivaři. V prvním případě policie z trestného činu obvinila 18letého muže. Národnost pachatele nezveřejnila, avšak v médiích se objevily neoficiální zprávy, že se jedná o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). V návaznosti na to policie pouze potvrdila, že se jedná o cizince. V druhém případě pak policie obvinila 16letého mladíka a ani zde národnost pachatele neupřesnila. 

Právě to, že policie národnost pachatelů „tají“, Tomio Okamura kritizuje. Podle něj zákon o Policii České republiky jasně definuje pojem totožnost, přičemž do údajů o totožnosti národnost neřadí. Proto podle Okamury ministr vnitra Rakušan národnost pachatele uvést mohl.

Zákon o policii pojem totožnost skutečně upravuje, a to konkrétně § 63, který v prvním odstavci uvádí: „Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.“

Mezi těmito údaji se tedy národnost nenachází, jak správně uvádí Tomio Okamura. Paragraf však upravuje prokázání totožnosti policii např. v případě podezření ze spáchání trestného činu či přestupku a nevztahuje se na zveřejňování informací o pachatelích trestných činů, jak svými slovy naznačuje Okamura. Pravidla pro zveřejňování informací o osobách podezřelých ze spáchání trestného činu obsahuje § 8a trestního řádu. Dle tohoto paragrafu musí orgány činné v trestním řízení dbát na to, aby nezveřejnily o těchto zúčastněných osobách údaje, které „přímo nesouvisejí s trestnou činností“. Z tohoto důvodu Policie ČR národnost, respektive státní příslušnost pachatelů zpravidla nezveřejňuje.

Tomio Okamura tedy správně popisuje definici totožnosti dle zákona o policii, jeho argument je však zavádějící, neboť toto ustanovení se netýká zveřejňování informací o pachatelích trestných činů. To upravuje trestní řád, který navíc zmiňuje, že orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby nezveřejnily takové údaje, které nesouvisí s trestnou činností – podle Policie ČR např. národnost, resp. státní příslušnost. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Nejprve uveďme, že předseda hnutí SPD nezmiňuje konkrétní období, ve kterém mělo k takovému nárůstu exekucí dojít. Z kontextu rozhovoru nicméně vyplývá, že hovoří o době, kdy vládne současný kabinet Petra Fialy. Ten do Strakovy akademie nastoupil 17. prosince loňského roku. 

„Nárůst exekucí“ lze vyjádřit dvěma způsoby: počtem nově zahájených exekucí (o nichž rozhodl soud) a počtem zahájených exekučních řízení (tj. podaných žádostí o nařízení exekuce). V rámci našeho odůvodnění se proto postupně zaměříme na obě zmíněné statistiky.

Počty zahájených exekucí

Data o exekucích zveřejňuje Exekutorská komora ČR. Jako zdroj informací přitom uvádí (.pdf, str. 1) neveřejný Rejstřík zahájených exekucí (RZE) spravovaný Ministerstvem spravedlnosti. Upřesněme, že RZE ani žádný veřejně dostupný rejstřík neeviduje tzv. správní exekuce, vedené např. ze strany krajských či stavebních úřadů apod., a daňové exekuce, kdy je věřitelem finanční úřad. Data Exekutorské komory se tak týkají jen počtu exekucí nařízených soudy (.pdf).

Pokud se podíváme na tuto statistiku, počet zahájených exekucí se v roce 2021 oproti roku 2020 zvýšil o 12 %. Uvedené údaje se přitom netýkají pouze občanů, tedy fyzických osob, ale i právnických osob (tj. firem, například společností s ručením omezeným apod.).

Exekutorská komora vydává (.pdf) statistiky i za jednotlivá čtvrtletí. Počet zahájených exekucí a procentní změnu oproti předchozímu čtvrtletí i předchozímu roku ukazuje následující tabulka. Jak v prvním a druhém čtvrtletí letošního roku, tak ani ve všech kvartálech minulého roku nelze pozorovat nárůst kolem 40 %.

Počty zahájených exekučních řízení

Některé organizace, jako je např. Institut prevence a řešení předlužení, v souvislosti s exekucemi často hovoří i o počtu zahájených exekučních řízení a v textech tento pojem zkracují jen na „exekuce“. Exekuční řízení se nicméně považuje za zahájené už v den, kdy návrh na exekuci od věřitele dojde soudnímu exekutorovi. Ten poté danému soudu podává žádost o pověření a nařízení exekuce. K zahájení samotné exekuce je přitom nutné, aby o ní v dalším kroku rozhodl soud. 

Pro úplnost se proto podívejme i na počty zahájených exekučních řízení, které je také možné najít ve výkazech okresních soudů (výkazy o pohybu agendy rejstříku EXE, položka V(MS)-163 v sumáři výkazů). Přesněji se jedná o položku „celkem nový nápad“, jež popisuje počet nových žádostí o pověření, které exekutoři podali na soudy. Vyjdeme-li z těchto čísel, dostaneme tabulku níže. Jediný měsíc, kdy můžeme hovořit o 40% meziročním nárůstu, je letošní leden. Všechny ostatní měsíce za poslední rok se ke 40% navýšení nepřibližují, a to ani v meziměsíčním srovnání.

40% nárůst se poté nevyskytuje ani v případě, že srovnáme počty zahájených exekučních řízení v jednotlivých čtvrtletích či celých letech.

Doplňme, že na exekuce se můžeme dívat i z hlediska počtu osob, které se alespoň v jedné exekuci nacházejí. Průměrný počet exekucí na jednoho člověka se totiž pohybuje (.pdf) okolo šesti. Z údajů Exekutorské komory ČR také vyplývá (.pdf), že v roce 2021 se v exekuci nacházelo celkem 698 028 lidí. O rok dříve se přitom jednalo o 732 916 obyvatel. Za minulý rok se tedy počet lidí v exekucích snížil, a to o necelých 5 %. Dle posledních dostupných dat za první polovinu roku 2022 je lidí v exekuci 683 239.

Na závěr shrňme, že téměř 40% nárůst u exekucí, o kterém mluví předseda hnutí SPD, nastal jen v letošním lednu, přičemž se jednalo o počet nových zahájených exekučních řízení. Tento 40% nárůst byl pouze mimořádným výkyvem. Během ostatních měsíců, kdy stála v čele země Fialova vláda (na kterou v této souvislosti Tomio Okamura poukazuje), se dle dostupných dat žádný takto velký nárůst nevyskytl a v žádné ze sledovaných statistik nepřekročil 27 %. Z těchto důvodů tak výrok Tomia Okamury hodnotíme jako zavádějící.

Na úvod zasaďme výrok do kontextu. Tomio Okamura se 16. května 2022 setkal s poradcem prezidenta Zemana Martinem Nejedlým. Pro Deník N předseda hnutí SPD uvedl, že předmětem jednání byla energetika. Hnutí SPD odmítá uvalení embarga na ruský plyn a s Nejedlým se Okamura shoduje na tom, že by geopolitika měla jít v tomto případě stranou. Schůzku podle Tomia Okamury inicioval Martin Nejedlý.

Uveďme, že Martin Nejedlý je členem expertního týmu prezidentské kanceláře od roku 2013, kdy Miloš Zeman poprvé nastoupil do prezidentského úřadu. V roce 2014 se navíc stal i prezidentovým externím poradcem. Na obou těchto pozicích působí (.pdf) dodnes. Média Nejedlého označují za klíčového muže okolí prezidenta Zemana.

Otázkou tedy je, zda podobné schůzky absolvoval i premiér Fiala, případně další politici. V následujících odstavcích se budeme zabývat schůzkami, o kterých existují veřejně dostupné informace. Tomio Okamura se ostatně zřejmě odkazuje právě na takové schůzky, když svůj výrok směrem k redaktorce doplňuje obratem „jak víte“.

Předseda vlády Petr Fiala od svého nástupu na konci minulého roku pravidelně navštěvuje Miloše Zemana. Na těchto schůzkách se dohodli na začátku letošního roku. V sobotu 21. května se sešli prezident Zeman, jeho tým poradců a Petr Fiala, aby probrali zahraniční politiku či situaci související s probíhající válkou na Ukrajině. Schůzky se účastnil i prezidentův poradce Nejedlý, což v pořadu Prostor X později potvrdil také předseda vlády. Nejednalo se ovšem o samostatnou schůzku bez přítomnosti hlavy státu.

Premiér Fiala se dříve, konkrétně pár dní před vznikem svého kabinetu, sešel s vedoucím kanceláře prezidenta republiky Vratislavem Mynářem. Účast Martina Nejedlého na této schůzce mluvčí ODS vyloučil.

Doplňme, že s Vratislavem Mynářem se v prosinci loňského roku dvakrát sešel i předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Podle serveru Neovlivní.cz se s Mynářem a Nejedlým setkal v lednu roku 2018 také tehdejší premiér Andrej Babiš.

Tomio Okamura má tedy pravdu v tom, že Petr Fiala pravidelně navštěvuje Pražský hrad, v minulosti dokonce jednal osobně s hradním kancléřem Mynářem. Předseda hnutí SPD nicméně dává svá setkání s Martinem Nejedlým do souvislosti s hradními návštěvami premiéra Fialy, které byly jiného charakteru. Ten totiž se samotným Martinem Nejedlým podle veřejně dostupných informací nikdy schůzku neměl. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Pro začátek uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se za orgány Sněmovny považují jednotlivé výbory a komise, v obecném smyslu slova však můžeme za „orgán“ Sněmovny považovat i její předsednictvo, tedy předsedu a místopředsedy. Podle § 32 zákona o jednacím řádu má Sněmovna povinnost zřídit 7 výborů (konkrétně mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. V současnosti tak má dolní komora výborů dohromady 18.

§ 115 zákona o jednacím řádu poté říká, že se výbory „ustavují podle zásady poměrného zastoupení“. Na každý poslanecký klub tak má výboru připadnout takový počet míst, aby odpovídal poměru počtu poslanců daného klubu ve Sněmovně. Poslanecké kluby se nicméně při volbě členů výborů mohou podle zákona také sdružovat. Při ustavování výborů tak např. kluby ODS, TOP 09 a KDU-ČSL mohly vystupovat společně jeden klub čítající 71 poslanců.

Dalšími orgány Sněmovny jsou poté tzv. komise. V jejich případě má podle § 115 zákona o jednacím řádu Sněmovna možnost sama rozhodnout, jakým způsobem budou členové komise zvoleni. Zda na základě poměrného zastoupení, většinovým způsobem, kdy o jednotlivých členech hlasuje Sněmovna, nebo na základě parity, kdy se počet členů komise stanovuje podle počtu poslaneckých klubů. Výjimkou je volební komise, jejíž členové se volí podle zásady poměrného zastoupení. Kromě těchto komisí existují i další, které se zřizují na základě zvláštních předpisů (např. Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby).

Ve všech výborech je hnutí SPD zastoupeno podle zásady poměrného zastoupení, jak nařizuje jednací řád Sněmovny. Stejně je tomu i ve všech komisích, které jsou zřizovány podle jednacího řádu. V petičním a kontrolním výboru jsou poté zástupci hnutí SPD přímo na předsednickém postu. Pozice předsedů a místopředsedů výborů se volí většinovým způsobem, a to přímo na výborech. Volby do čela výborů současné Sněmovny na podzim minulého roku proběhly jednomyslně podle dohod politických stran.

Co se týče vyjádření kabinetu Petra Fialy, zástupci vládní koalice se pár dní po sněmovních volbách v říjnu 2021 vyslovili, že by SPD, jako, dle nich, extremistická strana, neměla mít zástupce ve „vedení Sněmovny“, tedy v jejím předsednictvu. Nehovořili však o tom, že by hnutí SPD nemělo mít možnost získat zastoupení přímo ve výborech nebo komisích. Zákon navíc neříká, že by předsednictvo Sněmovny mělo mít poměrné zastoupení. Volba do čela Sněmovny musí probíhat většinovým způsobem.

Uveďme, že v současné době předsednictvo Poslanecké sněmovny tvoří předsedkyně Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a dalších šest místopředsedů, z nichž nikdo není zástupcem hnutí SPD. 18. února 2022 byl posledním místopředsedou Sněmovny zvolen Karel Havlíček za hnutí ANO, který porazil právě předsedu SPD, Tomia Okamuru.

Předseda a místopředsedové dolní komory jsou poté, dle § 46 zákona o jednacím řádu, zároveň předsedou a místopředsedy Organizačního výboru. Ten má poté ještě další členy, v současném volebním období konkrétně devět, mezi nimiž je i Radim Fiala z hnutí SPD. I v 16členném Organizačním výboru je tak SPD zastoupeno podle zásady poměrného zastoupení, jak nařizuje jednací řád Sněmovny.

Na závěr tedy shrňme, že Tomio Okamura má pravdu v tom, že vládní koalice odmítla, aby poslanci hnutí SPD byli členy předsednictva Sněmovny, které lze v širším pojetí také považovat za „orgán Sněmovny“, ačkoliv to tak neříká zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Kabinet Petra Fialy však neodmítl poměrné zastoupení SPD v obsazení výborů či komisí a vláda také hnutí SPD také ve výborech nabídla dva posty předsedů. Tomio Okamura tedy mluví obecně o „orgánech Sněmovny“, odmítavý postoj vládních poslanců se ale týkal jen předsednictva Sněmovny. Z výše zmíněných důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící.

Poslanec Okamura výrok zmiňuje v kontextu dotazu moderátorky na případnou podporu SPD pro tzv. Lex Ukrajina II. Tomio Okamura svůj výrok uvádí jako příklad scénáře, kdy by hnutí SPD tento soubor opatření nebylo ochotné podpořit. Ověříme proto, zda Petr Fiala a Vít Rakušan skutečně tvrdí, že by měla Česká republika přijímat uprchlíky neomezeně nebo jestli by zde již měli uprchlíci zůstat.

Ministr vnitra Vít Rakušan už na začátku března 2022 mluvil o tom, že nedokáže určit přesný „strop“ počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko může přijmout. To, kolik uprchlíků ČR přijme, podle něj záviselo na ubytovacích kapacitách, které jsou k dispozici. Rakušan tedy neuvedl maximální počet uprchlíků, dal nicméně najevo, že Česko nemůže přijímat Ukrajince neomezeně.

Ani Petr Fiala žádná konkrétní čísla neuváděl. V polovině března například řekl: „Uprchlická vlna je svou rychlostí a velikostí nesrovnatelná. ČR to zvládne. A zvládneme i větší počty.“ Jeho stranický kolega Marek Benda podle iDNES.cz nicméně řekl, že Česko se musí „snažit pomoci každému, kdo k nám přijde.“

Vít Rakušan i premiér Petr Fiala také již od března hovoří o scénářích, kdy by ukrajinští uprchlíci mohli v Česku zůstat nastálo. Kabinet premiéra Fialy si nechal zpracovat odhady toho, kolik Ukrajinců by mohlo chtít v Česku po konci války trvale zůstat. V případě, kdy bude válka trvat několik let, mohlo by v ČR zůstat kolem 40 % lidí. Navíc je podle Rakušana vzhledem ke zkušenostem z jiných migračních krizí možné, že u nás až třetina uprchlíků zůstane.

V polovině dubna představila vláda strategii (.pdf) pro zvládnutí uprchlické krize, která počítá s tím, že část ukrajinských uprchlíků v ČR zůstane i po konci války (str. 4). Na tiskové konferenci k této strategii Vít Rakušan uvedl: „Pokud se podíváme na ta dlouhodobá řešení, tak tam se dostáváme k návratové politice, jakým způsobem, kdy, za jakých okolností se lidé budou vracet. Dočasná ochrana jim je zatím udělena na jeden rok. Anebo jakým způsobem případně ty, kteří se rozhodnou zůstat, skutečně integrovat do české společnosti, a to zcela.“ Ministr vnitra tedy připustil možnost, že v Česku někteří ukrajinští uprchlíci zůstanou.

Stejně tak premiér Fiala vzal na vědomí dlouhodobý scénář, kdy bude vláda muset najít řešení integrace do české společnosti pro ty, kteří se rozhodnou zůstat. Zároveň Petr Fiala na konci března řekl, že „pokud ti lidé chtějí zůstat na našem území, ať tady zůstanou.” Svá slova pronesl v kontextu toho, že odmítá kvóty, podle kterých by si evropské země přerozdělily uprchlíky z Ukrajiny.

Vít Rakušan naopak na konci března mluvil o možnosti určitých humanitárních koridorů pro uprchlíky z Ukrajiny,: „které by už na ukrajinsko-polské a ukrajinsko-slovenské hranici určovaly nějakou cílovou zemi. Já nechci říkat, že to jsou nové kvóty, ale realita je, že středoevropské země to nejsou schopny ve volném režimu unést.“

Jak premiér Fiala, tak i ministr Rakušan tedy jen poměrně obecně komentovali maximální počet ukrajinských uprchlíků, které může ČR přijmout. Podle Víta Rakušana to záleželo na kapacitě ubytování, později také zmiňoval, že bez celoevropského řešení nebudou středoevropské země schopny vysoké počty uprchlíků zvládnout. Oba politici také připustili, že část Ukrajinců v Česku již zůstane nastálo. 

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na jejich slova, kdy odmítali určit maximální počet uprchlíků, které Česko přijme a mluvili také o tom, že ukrajinští uprchlíci již v ČR zůstanou. Okamura nicméně svým výrokem naznačuje, že Fiala s Rakušanem mluvili o tom, že počítají s tím, že v Česku zůstanou všichni z tohoto „neomezeného“ počtu Ukrajinců. O tom však vládní představitelé veřejně nemluvili, vždy byla řeč jen o menší části z nich. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.