Tomio Okamura

Článek České televize potvrzuje základní teze výroku, tedy že obě zmíněné strany prosazují majetková přiznání, Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury společně s Komunistickou stranou Čech a Moravy navíc i zpětně. Retroaktivní majetková přiznání od hodnoty 2 milionů Kč jsou jedním z hlavních bodů programu Hnutí Úsvit.

Vedle toho předseda strany ČSSD Bohuslav Sobota se opakovaně vyjádřil, že zákon nezamýšlí koncipovat jako retroaktivní, Miroslav Antl z ČSSD navíc dle České tiskové kanceláře dodává, že retroaktivita není možná z právního hlediska.

Ačkoliv rok 1990 nebyl v souvislosti s majetkovým přiznáním podle našich zdrojů senátorem Okamurou do této chvíle zmíněn a ani ve svém programu dosud ono "zpětné působení" neupřesnili, žádnému údaji neodporuje a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

V říjnu 2012 kandidoval Tomio Okamura jako nezávislý kandidát na senátora v obvodu Zlín, kde porazil Stanislava Mišáka (ČSSD). V prvním kole pro něj hlasovalo 11 772 voličů, a v druhém kole mu dalo hlas 17 401 lidí.

Volby do Senátu probíhají v 81 jednomandátových obvodech každé 2 roky v jedné třetině obvodů (ve 27).

Počet voličů v jednotlivých obvodech v 1. a 2. kole voleb do Senátu Parlamentu ČR se pohybuje zhruba kolem 100 tisíc voličů (viz. "voliči v seznamu"), jak je patrné z tohoto přehledu k senátním volbám 2012.

Okamura korektně popisuje obě faktické části svého výroku, proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z médií a také z veřejných údajů firmy ČEZ jako nepravdivý.

Martin Roman zastával funkci generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti ČEZ od 1. dubna 2003 do 15. září 2011. Za rok 2008 Martin Roman prostřednictvím motivačního programu firmy inkasoval 700 milionů Kč. Finance vyplácela společnost ČEZ jako odměny motivačního programu za dobré hospodaření firmy. Většinu tohoto objemu činily akcie ČEZ.

Odměny se netýkaly pouze osoby Martina Romana. Podle iDnes.cz: " Šest členů představenstva, dvanáct členů dozorčí rady a třicítka členů širšího vedení státem ovládané firmy si loni vydělali přes 2,2 miliardy korun, což je vůbec nejvíce v historii firmy." Problematickou částí výroku je ta, kde Okamura tvrdí, že zmíněnou odměnu dala Martinu Romanovi ČSSD.

Martin Roman inkasoval velkou část peněz v podobě opčních akcií, které jsou součástí motivačního programu, který schválila valná hromada v květnu 2008 (výroční zpráva ČEZ 2008 - pdf. str. 235). Ta se konala 21. května 2008 (tamtéž - str. 97). Zápis z tohoto jednání je také dohledatelný na webu ČEZu (.pdf). Není tedy pravdou, že by "800 milionů dala Romanovi ČSSD". Možnost astronomických odměn pro vysoký management firmy schválila valná hromada, tedy akcionáři. V roce 2008, jak uvádí výše přiložená výroční zpráva, vlastnila Česká republika cca 70 % podílu na hlasovacích právech - str. 94 (.pdf) - struktura akcionářů.

"Prvním z nich byla Česká republika (myšlen je akcionář ČEZu - pozn. Demagog.cz) zastoupená Ministerstvem financí České republiky a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Podíl České republiky se v průběhu roku 2008 snížil na 63,39 % z důvodu prodeje některých akcií ČEZ, a. s., z majetku státu. Podíl České republiky na hlasovacích právech naopak vzrostl na 70,43 %, vzhledem k tomu, že počet vlastních akcií ČEZ, a. s., se zvýšil více, než se snížil počet akcií v držení České republiky."

V této době již ČSSD neměla své vedení v obou těchto zmíněných ministerstvech. Na financích byl ministrem Miroslav Kalousek a ministerstvu práce a sociálních věcí šéfoval Petr Nečas. Nelze tedy tvrdit, že zmíněné odměny Romanovi dala ČSSD, z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Na základě zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 7/2002 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí a zprávy serveru iDnes.cz „Ministr hrozí až čtrnácti soudcům kárným řízením kvůli průtahům" hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Platová základna soudce činí od 1. června 2012 dle sdělení MPSV 57 222,50 Kč. Platy soudců dále ošetřuje zákon č. 236/1995 Sb., ve své třetí části nazvané „náležitosti soudců", která ošetřuje platové koeficienty, náhrady výdajů atp. Teoreticky je tedy možné, aby některý konkrétní soudce měl plat pohybující se kolem sedmdesáti tisíc.

Dle zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců (zákon č. 7/2002 Sb.,) je kárným soudem Nejvyšší správní soud a Soudcovská unie jako profesní organizace v tomto směru tedy nemá pravomoci.

Zákon o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.,) hovoří takto:

§ 87 Kárné provinění

(1) Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

Ze zprávy serveru iDnes.cz „Ministr hrozí až čtrnácti soudcům kárným řízením kvůli průtahům" vyplývá, že do oblasti kárných provinění můžou spadat i průtahy způsobené soudci.

Paragrafy 88 a 88a pak poskytují celou škálu možných trestů:

§ 88 Kárná opatření

(1) Za kárné provinění podle § 87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) odvolání z funkce předsedy senátu,

d) odvolání z funkce soudce.

„(2) Za kárné provinění podle § 87 odst. 2 lze uložit předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

c) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let,

d) odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.

(3) Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.

(4) Za více kárných provinění téhož soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, projednaných ve společném řízení, se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.

(5) Kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a c) se vůči kárně postiženému soudci nebo předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření.

§ 88a

Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je-li to postačující.

V paragrafu 91 se pak píše:

Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže

c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme na základě informací z Poslanecké sněmovny a zpravodajských článků jako zavádějící. Vlasta Parkanová je opravdu v současné době poslankyní (od 29. května 2010) zvolenou za kandidátku TOP 09, kauza ohledně letounů CASA však stále není uzavřena a její role je stále předmětem vyšetřování. Nákup nových armádních dopravních letounů CASA byl podepsán dne 7. května 2009 za bývalé vlády Mirka Topolánka. Česká republika za tyto letouny zaplatila celkem 3,6 miliardy Kč. Na základě vypracovaného znaleckého posudku od firmy American Appraisal měla být zakázka předražena celkem o 658 milionů Kč. Do uvedeného údaje tři čtvrtě miliardy, který uvádí Tomio Okamura, tedy chybí ještě 92 milionů. Podle kritiků této analýzy není možné objektivně cenu této zakázky odhadnout, a to z důvodu neúplných informací (kvůli utajení) a neobvyklosti zakázky. Společnost Omnipol také vyzvala k zveřejnění úplného znění této analýzy. Vlasta Parkanová je, jako bývalá ministryně obrany, v souvislosti s nákupem letadel CASA obviněna z trestných činů " zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku ". Obviněn byl také bývalý šéf resortní sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Ačkoliv Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou dne 11. července 2012 vydala k trestnímu stíhání, nelze na základě tohoto kroku definitivně určit míru přímého či nepřímého zavinění poslankyně Parkanové. Vlasta Parkanová čelí sice obvinění, ale doposud nebyl vydán pravomocný rozsudek a vyšetřování této kauzy není stále u konce. Část výroku s vyjádřením o přímé demokracii pod faktické výroky nespadá, jde o spekulaci senátora Okamury, a není proto součástí našeho hodnocení.

Jelikož se nám nepodařilo dohledat žádné informace o zmíněné cestě senátora Okamury za jeho kolegy z ČSSD s cílem lobbovat za jeho návrhy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob.

Paragraf 7 tohoto zákona taxativně vymezuje možné trestné činy, jejichž skutková podstata je dále definována v trestním zákoníku.

Paragraf 8, odst. 1 poté specifikuje, co se rozumí trestným činem spáchaným právnickou osobou. Jde o čin, který spáchá mimo jiné “a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)” čili vedení firmy. Za trestný čin mohou být uloženy specifické tresty, definované v paragrafu 15 zákona (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku).

Ve Švýcarsku, byť omezeně, existuje možnost zahájit pomocí petice voličů proces odvolání politika. Nikoli na celostátní úrovni, nýbrž v šesti z celkem 26 švýcarských kantonů. Proces popisuje např. krátký briefing pro britskou dolní sněmovnu (zde, .pdf, angl., str. 5). Web (něm.) lichtenštejnského parlamentu uvádí, že v zemi funguje dosud nevyužitá zákonná možnost referenda o rozpuštění parlamentu. U obou zemí tedy Okamura pravdivě hovoří o odvolatelnosti volených politiků.

Na svém blogu Tomio vážně odkazuje na myšlenku francouzských komun, které dle jeho slov: “ ...budovali takzvaní komunardi v revoluční Paříži v 19.století”. Dále zde píše, že: “Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe. ”

Senátorský klub Klub pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí má v tuto chvíli 9 senátorů. Členy KDU-ČSL jsou však pouze Jiří Čunek, Stanislav Juránek a předseda klubu Petr Šilar.