Tomio Okamura
SPD

Tomio Okamura

Předseda SPD, poslanec
Neověřitelné

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.

Neověřitelné

Chápání výroku senátora Okamury se může různit. Pokud "mandátem" myslel soudcovský mandát obecně, toto nemůžeme potvrdit, protože se nám nepodařilo najít zemi, kde by soudci byli jmenováni jen na dobu určitou a poté museli znovu obhajovat že jsou pro soudcovskou funkci způsobilí.

Pokud je však mandátem myšleno přidělení k určitému soudu, pak toto funguje například u Nejvyššího soudu státu Wisconsin, USA, kde se soudci ucházejí o desetiletý mandát v obecných volbách.

Na dobu určitou jsou také jmenování soudci specializovaných soudů, například Evropského soudu pro lidská práva (9 let), některých specializovaných amerických soudů nebo třeba českého Ústavního soudu.

V některých zemích navíc existuje institut tzv. laických soudců, kteří jsou jmenováni na dobu určitou. Tento institut najdeme například v Německu.

Zavádějící
Podle údajů na internetových stránkách vlády bylo od roku 1992 v ČR jedenáct vlád, z nichž se některé opravdu opíraly o podporu 101 hlasů.

Byly však i vlády, které měly stálou podporu více poslanců (např. první vláda Václava Klause či vláda Miloše Zemana, kdy ČSSD sestavila menšinovou vládu a při hlasování o důvěře vládě odešlo, na základě opoziční smlouvy, všech 63 poslanců ODS z jednacího sálu a přítomných 73 poslanců ČSSD tak získalo většinu. ODS se tehdy písemně zavázala, že vládu Miloše Zemana neshodí). Z výše uvedených důvodů proto hodnotíme výrok jako zavádějící.



V příloze přidáváme tabulku jednotlivých vlád od roku 1992 až do současnosti a tabulku s hlasováním o vyslovení důvěry/nedůvěry vládě.

Pořadí

Název vlády

Období

Důvěra sněmovny

1.

První vláda Václava Klause

2. 7. 1992 - 4. 7. 1996

106/200

2.

Druhá vláda Václava Klause

4. 7. 1996 - 2. 1. 1998

98/200(tolerance ČSSD: 61 poslanců)

3.

Vláda Josefa Tošovského (úřednícká vláda)

2. 1. 1998 - 22. 7. 1998

123/200

4.

Vláda Miloše Zemana

22. 7. 1998 - 15. 7. 2002

73/200(tolerance ODS: 63 poslanců)

5.

Vláda Vladimíra Špidly

15. 7. 2002 - 4. 8. 2004

101/200

6.

Vláda Stanislava Grosse

4. 8. 2004 - 25. 4. 2005

101/200

7.

Vláda Jiřího Paroubka

25. 4. 2005 - 16. 8. 2006; 16. 8. - 4. 9. 2006 (v demisi)

101/200

8.

Vláda Mirka Topolánka

4. 9. 2006 - 11. 10. 2006

96/200

9.

Druhá vláda Mirka Topolánka

9. 1. 2007 - 26. 3. 2009

100/200

10.

Vláda Jana Fischera (úřednická vláda)

8. 5. 2009 - 13. 7. 2010

156/200

11.

Vláda Petra Nečase

13. 7. 2010 - úřadující

118/200

* V kolonce důvěra sněmovny se jedná vždy o stav po první řádné žádosti vlády jmenované prezidentem po volbách

Zdroj tabulky

O důvěře vládě se hlasovalo ještě několikrát

Název vlády

datum hlasování

důvod hlasování

výsledek

Druhá vláda Václava Klause

10. června 1997

Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

11. března 2003

Vláda požádala o důvěru poté, co v prezidentské volbě zvítězil Václav Klaus i za pomoci několika hlasů z řad ČSSD

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

26. září 2003

Vyslovení nedůvěry - Vyvolala ODS v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž nesouhlasila.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Vláda Stanislava Grosse

1. dubna 2005

Vyslovení nedůvěry - Hlasování vyvolala ODS v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse.

78/200 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

20. června 2007

Vyslovení nedůvěry - Iniciovala ČSSD v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

5. prosince 2007

Vyslovení nedůvěry - Kvůli pokračující aféře s údajnou korupcí ministra Čunka vyvolala ČSSD po necelém půlroce další hlasování o nedůvěře.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

30. dubna 2008

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala ČSSD pro nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

22. října 2008

Vyslovení nedůvěry - Po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakoubkovou vyvolala ČSSD další hlasování.

96/196 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

24. bžezna 2009

Vyslovení nedůvěry - Po lednových personálních změnách ve vládě iniciovala ČSSD Jiřího Paroubka návrh během českého předsednictví v EU.

101/197 (Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a ta podala demisi.)

Vláda Petra Nečase

21. prosince 2010

Vyslovení nedůvěry - Návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a SFŽP.

80/193 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

26. dubna 2011

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizi.

84/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

20. března 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požadovala odchod vlády v souvislosti s jejími reformami a úspornými opatřeními.

85/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

27. dubna 2012

Žádost o důvěru - Vláda požádala o důvěru poté, co z koalice odešly Věci veřejné. Na podpoře se dohodla s částí jejich členů kolem vicepremiérky Karolíny Peake, která posléze založila novou stranu LIDEM jako součást vládní koalice.

105/198 (získala důvěru)

Vláda Petra Nečase

18. července 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požádala o vyslovení nedůvěry kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letatel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády.

89/178 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

7. listopadu 2012

Zákon spjatý s vyslovením důvěry - Dne 5. září sněmovna neschválila vládní „stabilizační balíček“ vrácený senátem mimo jiné kvůli odmítavým hlasům šesti poslanců ODS. Vláda ihned předložila týž návrh znovu a spojila s ním žádost o vyslovení důvěry.

101/195 (Návrh zákona byl přijat s vyslovením důvěry)

Vláda Petra Nečase

17. ledna 2013

Vyslovení nedůvěry - Opozice si vyžádala hlasování kvůli kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas.

92/189 (návrh nebyl přijat)

Zdroj tabulky

Pravda

Senátor Okamura hovoří o případu série přepadení poštovních doručovatelek, které policie na Znojemsku vyšetřovala v letech 2003 a 2004.

Policie zadržela a soud následně shledal vinnými dvojici mladíku, Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Otázka pádnosti důkazů není součástí hodnocení, neboť není možné dohledat konkrétní spis, který by potvrzoval nebo vyvracel tuto věc.

Tomáš Čepura byl odsouzen za více trestných činů k odnětí svobody v délce šesti let. Soud mu posléze udělený trest o rok zkrátil.

Jaroslav Schindler strávil půl roku ve vazbě a od soudu odešel s tříletou podmínkou.

V únoru roku 2010 podal Jaroslav Schindler žádost o obnovení procesu. Tato jeho žádost byla ovšem zamítnuta.

Senátor Okamura ve svém vyjádření situaci mírně zjednodušuje. I přes to však hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Neověřitelné

Výrok označujeme za neověřitelný, a to s ohledem na absenci jiných dostupných zdrojů nežli samotných prohlášení senátora Okamury (dále taktéž např. zde či zde) referujících o jeho činnosti a snaze o získání podpory pro uvedené návrhy. Dohledat nelze rovněž ani jejich zmíněnou písemnou podobu.

Nepravda

V Německu funguje tzv. systém církevní daně, kdy mohou církve a náboženské společnosti od svých věřících vybírat na svou činnost od členů jejich církve prostředky formou srážky příjmu (podrobněji o tom např. pojednává tento či tento text). Nejedná se ovšem o systém daňové asignace, o kterém hovoří Okamura (a který funguje např. v sousedním Slovensku), kdy může plátce daně prakticky volně odvést část svého příjmu na libovolnou veřejně prospěšnou službu (německá církevní daň se vztahuje pouze na příslušníky dané církve a navíc je pro ně povinná). Hodnotíme proto výrok jako nepravdivý.

Nepravda

Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), tedy takzvané církevní restituce se například mimo výše finančních náhrad pro jednotlivé církve zabývá také v §17 příspěvkem na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností, kdy má stát po dobu 17 let vyplácet určitý (výše určena v odst. 2 a 3) příspěvek.

Mimo tento příspěvek se tématem financování církví zabývá v §19 s názvem Zrušovací ustanovení, kde zrušuje mj. také Zákon (.doc) č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem a další zákony, které tento později měnily. Např. Ministerstvo kultury zmiňuje, jak financování na základě tohoto zákona funguje. Není tedy pravda, že by tento zákon vůbec neřešil financování církví.

Nepravda

Tzv. stabilizačním balíčkem je myšlen Vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů. Senát návrh zákona zamítl usnesením na své schůzi konané 5. prosince 2012. Na stránkách Senátu lze dohledat přehled o hlasování. Senátoři hlasovali o přijetí usnesení o zamítnutí. Pokud by tedy Tomio Okamura hlasoval proti stabilizačnímu balíčku, musel by hlasovat pro přijetí usnesení. Dle výše uvedeného přehledu však nebyl přítomen.

Pravda

Podle serveru volby.cz byla celková volební účast do zastupitelstev krajů 36,89 %. K volbám tedy nepřišlo zaokrouhleně 63 % oprávněných voličů. Tento údaj zhruba odpovídá Okamurově vyjádření, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Neověřitelné

Jelikož se nám nepodařilo dohledat žádné informace o zmíněné cestě senátora Okamury za jeho kolegy z ČSSD s cílem lobbovat za jeho návrhy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.