České zákony mi umožňují jako nestraníkovi bez stranické příslušnost se veřejně zapojit pouze ve dvou funkcích – na senátora a na prezidenta – pouze tam si můžu sesbírat podpisy lidí.
Zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (.pdf - HLAVA III, str. 17/18) umožňuje kandidovat nezávislým kandidátům také do obecních zastupitelstev po sesbírání dostatečného počtu podpisů občanů s trvalým bydlištěm v obci. Hranice podpisů se určuje podle výše počtu obyvatel obce.
Už několik měsíců od začátku roku – a vy to z médií víte také – jsem říkal, že se o případné kandidatuře na prezidenta rozhodnu na základě výsledků senátních voleb. Pak jsem to upřesnil, že když budu zvolen, tak budu kandidovat na prezidenta.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura v průběhu roku pravidelně médiím signalizoval, že o své kandidatuře se bude rozhodovat podle podpory v senátních volbách. Takto se vyjádřil například novinářům ČTK dne 7. června. Svou pozici pak Okamura upřesnil dne 22. srpna pro server Parlamentní Listy, kde se nechal slyšet takto:
„Já jsem samozřejmě rozhodnutý už dávno - a to, že pokud uspěju v senátních volbách a nebude lepší kandidát, který by mi skutečně vyhovoval, tak kandidovat budu".
První bod mého volebního programu (volební program do senátních voleb - pozn. Demagog.cz), který všichni dostali do schránek, je pokusit se uzákonit hmotnou a trestní odpovědnost pro všechny politiky, úředníky zodpovědné za rozdělování peněz, soudce a státní zástupce. Druhý bod jsou majetková přiznání, a to i zpětně, abychom mohli všechny, co si tady nakradli a mají nelegální majetky, postihnout.
Volební program Tomia Okamury (dostupný na jeho webových stránkách) do Senátu ČR skutečně obsahuje oba zmíněné body. 1. bodem je zmíněná trestní a hmotná odpovědnost politiků a exekutivy. Co se týče majetkových přiznání, tak ty senátor Okamura ve svém volebním programu uváděl na 4. místě a to za propagací Zlínského kraje a zdravotnictvím zdarma.
Já jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany.
O tom, že Okamura není členem žádné politické strany se můžeme dočíst na několika jeho osobních stránkách (např. na jeho prezidentském webu). Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
Mají (KDU-ČSL) v našem senátorském (KDU-ČSL) klubu pouze tři senátory, šest je nestraníků. Jiřího Čunka, pana Juránka a pana Šilara.
Senátorský klub Klub pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí má v tuto chvíli 9 senátorů. Členy KDU-ČSL jsou však pouze Jiří Čunek, Stanislav Juránek a předseda klubu Petr Šilar.
Já jsem normalizační komunismus nehájil. Řekl jsem, že myšlenka, na kterou se komunisté odkazují, to znamená myšlenka komun, kterou v 19. Století prosazovali ve Francii komunardi - mimochodem v komunách žili i naši slovanští předkové, šlo o takzvané občiny – byla zneužita gaunery a kariéristy a to byl potom ten problém. (výrok se točí kolem blogu Tomia Okamury, který byl zveřejněn na webu idnes)
Na svém blogu Tomio vážně odkazuje na myšlenku francouzských komun, které dle jeho slov: “ ...budovali takzvaní komunardi v revoluční Paříži v 19.století”. Dále zde píše, že: “Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe. ”
Například odvolatelnost politiků funguje ve Švýcarsku. (Okamura dále zmiňuje také Lichtenštejnsko - pozn. Demagog.cz)
Ve Švýcarsku, byť omezeně, existuje možnost zahájit pomocí petice voličů proces odvolání politika. Nikoli na celostátní úrovni, nýbrž v šesti z celkem 26 švýcarských kantonů. Proces popisuje např. krátký briefing pro britskou dolní sněmovnu (zde, .pdf, angl., str. 5). Web (něm.) lichtenštejnského parlamentu uvádí, že v zemi funguje dosud nevyužitá zákonná možnost referenda o rozpuštění parlamentu. U obou zemí tedy Okamura pravdivě hovoří o odvolatelnosti volených politiků.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, je to běžné u vedení jakékoli firmy.
Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob.
Paragraf 7 tohoto zákona taxativně vymezuje možné trestné činy, jejichž skutková podstata je dále definována v trestním zákoníku.
Paragraf 8, odst. 1 poté specifikuje, co se rozumí trestným činem spáchaným právnickou osobou. Jde o čin, který spáchá mimo jiné “a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)” čili vedení firmy. Za trestný čin mohou být uloženy specifické tresty, definované v paragrafu 15 zákona (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku).
Hned při první návštěvě senátu jsem šel za politiky ČSSD, kteří mají v Senátu většinu a bez nich mi neprojde nic, lobbovat za své návrhy.
Jelikož se nám nepodařilo dohledat žádné informace o zmíněné cestě senátora Okamury za jeho kolegy z ČSSD s cílem lobbovat za jeho návrhy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, například ekonom Pavel Kohout spočítal, že kdyby se daly dohromady všechny neúčelně vynaložené státní prostředky za uplynulých dvacet let, krásně bychom pokryli celý schodek státního rozpočtu.
Okamurova slova neodpovídají přesně tomu, co tvrdí ekonom Kohout. Pavel Kohout v tomto rozhovoru pro Hospodářské noviny konkrétně říká, že “ pokud by se zakázky lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu.”
Na otázku redaktora, zda je tento výrok podložen určitými výpočty nebo zda se jedná pouze o odhady Kohout odpovídá, že “je to podloženo zkušenostmi z aukcí na dodávky pro veřejný i soukromý sektor.”
Pokud se tedy Okamura odkazuje k tomuto rozhovoru, musíme jeho výrok hodnotit jako zavádějící. Kohout jednak nic takového doopravdy nespočítal, dále nemluví o všech neúčelně vynaložených prostředcích, ale pouze o plýtvání v oblasti veřejných zakázek a do třetice a hovoří o umazání většiny, nikoliv celého schodku.
