Tomio Okamura

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož Okamurova historická poznámka se dá ověřit v knize Donalda Kendricka "The A to Z of the Gypsies".

Kendrick přímo popisuje Květkovu dynastii (Kwiek Dynasty), která na začátku 20. století emigrovala z Rumunska do Polska. Založili královskou dynastii, která ale nebyla nikdy uznána dlouho dobu usazenými polskými Romy. Král Michal II., zvolený roku 1930, byl pozván na Bukurešťskou konferenci (1934) a rok později oslovil Londýnské shromáždění a předložil návrh Romského státu v Africe. Janusz Kwiek, korunovaný roku 1937, požádal přímo Benita Mussoliniho o přidělení území Romům v zemi dnes nazývané Etiopie. Janusz Kwiek zmizel během nacistické okupace v Polsku roku.

Odvolatelnost politikůve Švýcarsku (ang.) funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.

Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.

Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že prezidenti obou zemí mohou být odvoláni pouze svými parlamenty, ve Francii pouze pro vlastizradu a v USA prostřednictvím proceduy zvané impreachment, nejsou tedy odvolatelní přímo.

Francouzský politický systém je označován jako semiprezidencialismus. To znamená, že přímo nejsou voleni jen poslanci (členové Národního shromáždění), ale také prezident. Tento systém s sebou nese také relativně striktně oddělenou moc zákonodárnou a výkonnou. Zatímco parlament tvoří a přijímá zákony, prezident spolu s vládou, kterou sám jmenuje, je vyhlašuje a provádí. Francouzský prezident je zásadně neodvolatelný, s výjimkou případu vlastizrady. (Srov. Parlamentní institut 10/2007 - .pdf)

Ve Spojených státech amerických je naproti tomu volen Sborem volitelů, kteří jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách, tzv. primárních volbách. Tito volitelé se zavazují volit konkrétního prezidentského kandidáta; jejich mandát je tedy vázaný. Prezident je pak volen na společné kandidátce s viceprezidentem a společně sestavují vládu; de facto je tedy volen přímo. Prezident může být odvolán pouze legislativou, a to prostřednictvím institutu impeachmentu, což je v podstatě státní žaloba na prezidenta. Američtí poslanci jsou rovněž voleni přímo. (Srov. Americké centrum: Politický systém)

Jak dokládá grafika serveru aktuálně.cz, Poslaneckou sněmovnu v posledních dvaceti letech obsazují nejčastěji inženýři, následováni poslanci s magisterským titulem,právníky a lékaři. Nedokážeme ovšem přesně určit, jaký počet profesí odpovídá počtu poslanců s daným titulem, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

obdobíIng.Mgr.JUDr.MUDr. 1992-1996751125181996-1998812219131998-2002872116112002-20061052523122006-201096311592010-72421722 Celkem 51615211585

Hodnota výroku byla změněna na základě podnětu z Facebookového profilu Demagoog.CZ. Děkujeme za vaši zpětnou vazbu, která nám pomáhá zlepšovat naši práci.

Za Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury kandiduje plný počet 343 kandidátů, nikoliv tedy 400 kandidátů.

Pravdu neříkal Tomio Okamura ani v počtu kandidátů s jinou stranickou příslušností, než je Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.

K Věcem Veřejným se hlásí osm kandidátů, konkrétně to jsou: Zdeněk Bakovský, Vít Bárta, Lydie Bayerová, Olga Havlová, David Kádner, Karel Pražák, Peter Spálenka a Josef Suchý

K Moravanům se hlásí deset kandidátů: Jiří Bílý, Milan Buček, Pavel Dohnal, Míla Hudečková, Tomáš Ingr, Tomáš Jarský, Veronika Kašpříková, Petr Puchnar, Radomír Šuhej a Vladimír Talla

Občané 2011 pět kandidátů: Tomáš Čedroň, Dušan Dostál, Karel Fiedler, Ariana Parýzková a Barbora Ruta

ČSSD: Eva Hingarová a Jaroslav Staník

Balbínova poetická strana: Jiří Hrdina

NO!: Marie Kindermannová a Josef Kronych

KSČM: Vladimír Smetana

Celkový počet členů jiných stran na kandidátní listině Hnutí Úsvit je tedy dvacet devět, nikoli patnáct.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmíněný návrh ve skutečnosti do sněmovny předložili tehdejší poslanci David Kádner (VV) a Radim Fiala (nezařazený, dříve ODS), kteří však s Tomiem Okamurou spolupracovali a nyní oba kandidují jako krajští lídři za Hnutí Úsvit.

Novela Zákona o hmotné nouzi navrhovala doplnit do stávajícího zákona následující odstavec:

Doplatek na bydlení lze poskytnout pouze
a) tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a
b) do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

Novela byla odeslána do Poslanecké sněmovny v červnu 2013 s negativním stanoviskem vlády, do konce volebního období však nestihla být projednána.

Výrok hodnotíme dle informací z iDnes.cz, wikipedie.org, hnutiusvit.cz a law.cornell.edu jako zavádějící.

V programu Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamura skutečně stojí: "Vládu bude jmenovat a řídit občany přímo volený a odvolatelný prezident."

Prezident USA je z funkce odvolatelný jedině procesem impeachment, a to v případě obvinění a odsouzení z vlastizrady, zpronevěry nebo jiných těžkých zločinů. Jedná se o specifické soudní řízení v němž dolní komora parlamentu, Sněmovna Reprezentantů oficiálně vznáší obvinění. O vině hlasuje horní komora parlamentu,Senát, k odsouzení je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Prezident USA je tedy odvolatelný jedině parlamentem a ne lidovým hlasováním.

Zmíněná novela byla předkládána do sněmovny jako zákonodárná iniciativa poslanců Davida Kádnera (VV) a Radima Fialy (nezařazený, dříve ODS). Podle České televize i podle iDnes.cz skutečně Tomiem Okamurou zmínění poslanci spolupracovali na návrhu se starosty Šluknovska. “Vítáme tuto legislativní iniciativu a věříme, že nebude poslední. Plně podporujeme tuto snahu o prosazení změny zákona,“ řekl například starosta Varnsdorfu Martin Louka. Informace o podpoře zastupitelů Ostravska či Bystřice pod Hostýnem se nám však nepodařilo dohledat jinde než na blogu Tomia Okamury samotného.

Výrok jsme se i přesto rozhodli hodnotit jako pravdivý.

Výrok senátora Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je pravda, že ve Švýcarsku funguje institut odvolatelnosti politiků, reálně nefunguje v celé zemi, ale v pouze v 6 z celkových 26 kantonů. Navíc v několika byl tento institut dokonce zrušen.

Ve Švýcarsku sice existuje tzv. institut odvolání (něm. Abberufung, ang. recall), nikoli však na federální, ale pouze kantonální úrovni (Dvořákova, Vladimíra a kolektiv. 2008: Základní modely politických systémů, str. 244) a to pouze v šesti kantonech z celkových 26 - Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri.

Naopak v kantonech Aargau (1980), Basilej (1984) a Lucerne (2007) byl tento institut ústavně zrušen.

Odvolatelnost politiků tedy nefunguje v celém Švýcarsku, ale pouze v jeho menší části, v některých kantonech je tento institut dokonce rušen. Právě z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící. Senátor Okamura má nicméně pravdu v tom, že k odvolávání politiků skrz "odvolatelnost referendem" prakticky vůbec nedochází.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný. Států, ve kterých funguje princip odvolatelnosti, je více a v každém z nich existuje specifická varianta. Je to tedy spíše téma na analýzu v rámci komparativní politologie.

Odvolatelnost (.pdf) volených zástupců skutečně existuje např. v kanadské provincii Britská Kolumbie, Spojených státech, ve Švýcarsku na Filipínách, ve Venezuele a několika dalších.

Například ve Švýcarsku je možnost odvolání zavedena v šesti z dvaceti šesti kantonů a na federální úrovni tato možnost chybí. V každém kantonu pak jsou podmínky odvolání nastaveny jinak. Počet podpisů (.pdf; s. 5) na petici pro odstarování odvolávací procedury se pak v každém kantonu různí. V kantonu Schaffhauses činí hranice např. 1000 podpisů, kdežto v Ticinu 15000 tisíc podpisů.

V USA existuje možnost odvolatelnosti v devatenácti státech a podmínky opět variují. Například v r. 2003 došlo v Kalifornii k aplikaci této procedury, v případě pozice guvernéra. Žadatelé museli na petici za „odvolací volby" shromáždit počet podpisů ve výši minimálně 12% z volební účasti v minulých volbách. Po dosažení této hranice pak byly vypsány nové volby, kterých se mohlo účastnit více kandidátů. Kritéria odvolatelnosti tedy v tomto případě nebyla stanovena tak, že by muselo být dosaženo většího počtu hlasů, než kolika dosáhl v minulých volbách odvolaný guvernér.

O tom, zda je omezena možnost odvolat voleného zástupce jednou za rok se nám bohužel nepodařilo dohledat informace.