...prosazuje to Úsvit přímé demokracie, že prosazujeme přímou volbu také poslanců, prezidenta a také hejtmanů.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě údajů z programových bodů Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.
První z deseti programových bodů politického Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury stanoví požadavek na přímou volbu poslanců, hejtmanů a starostů, a také požadavek na přímo voleného a přímo odvolatelného prezidenta republiky ( viz program hnutí).
Ale ten, kdo (...) prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.
Špidlova, resp. Grossova vláda prodaly menšinový státní podíl v OKD společnosti Karbon Invest, ve které Bakala nefiguroval.
Proces privatizace OKD, a.s. (dříve Ostravsko-karvinské doly) blíže popisuje např. ČT. Státní podíl na této akciové společnosti klesal od roku 1997, a to až na menšinový podíl. Když v březnu 2004 vláda Vladimíra Špidly rozhodla o prodeji tohoto podílu za 2,25 mld. korun společnosti Karbon Invest a v září 2004 vláda Stanislava Grosse navýšila (přesněji zde, .doc) cenu na 4,1 mld. korun, držel již stát pouze 45,8831 % akcií podniku.
Pravdou na tvrzení senátora Okamury je, že OKD prodala vláda, jejímiž členy byl Bohuslav Sobotka a Stanislav Gross. Sobotka byl jako ministr financí podle výše uvedených usnesení vlády prodejem dokonce pověřen. I v tom je však výrok zavádějící, jelikož vláda prodávala pouze menšinový podíl: společnost Karbon Invest měla po nákupu státního podílu držet 96 % akcií OKD (dle Ihned.cz) a jen menší část svého podílu získala od státu.
Zcela nepravdivé pak je, že Sobotka s Grossem prodali OKD "panu Bakalovi ". Již v září jsme ověřovali výrok Bohuslava Sobotky, který to popíral. Podnikatel Zdeněk Bakala odkoupil společnost Karbon Invest několik týdnů po její dohodě se státem a také jeden z tehdejších klíčových vlastníků Karbon Invest, Petr Otava, prohlásil (Novinky.cz): "Vláda nebyla o jednáních o vstupu RPG Industries [Z. Bakaly, pozn. Demagog] informována".
Pardon, jenom jedna věta, ten nápad na romský stát je romský nápad. Řekl ho samozvaný romský král Matyáš Květek a byl sám za Benitem Mussolinim už před 100 lety a s požadavkem, zdali by jim na romský stát nedal část území Habeše, bývalá Etiopie.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož Okamurova historická poznámka se dá ověřit v knize Donalda Kendricka "The A to Z of the Gypsies".
Kendrick přímo popisuje Květkovu dynastii (Kwiek Dynasty), která na začátku 20. století emigrovala z Rumunska do Polska. Založili královskou dynastii, která ale nebyla nikdy uznána dlouho dobu usazenými polskými Romy. Král Michal II., zvolený roku 1930, byl pozván na Bukurešťskou konferenci (1934) a rok později oslovil Londýnské shromáždění a předložil návrh Romského státu v Africe. Janusz Kwiek, korunovaný roku 1937, požádal přímo Benita Mussoliniho o přidělení území Romům v zemi dnes nazývané Etiopie. Janusz Kwiek zmizel během nacistické okupace v Polsku roku.
Takže dá se dohromady petice a v případě odvolání senátora navrhujeme, přesně švýcarský model, odvolání hlasováním vždy větším počtem hlasů, než byl ten senátor zvolen a nejčastěji jednou za rok, aby nedocházelo k permanentnímu odvolání.
Odvolatelnost politikůve Švýcarsku (ang.) funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.
Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.
Proto náš návrh je, jako je přesně model třeba ve Francii, ve Spojených státech, v mnoha zemích světa, ať parlament přijímá pouze zákony, ve kterých se všichni musíme pohybovat a vládu ať jmenuje přímo volený, avšak také občany odvolatelný prezident, aby měl přímou odpovědnost.
Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že prezidenti obou zemí mohou být odvoláni pouze svými parlamenty, ve Francii pouze pro vlastizradu a v USA prostřednictvím proceduy zvané impreachment, nejsou tedy odvolatelní přímo.
Francouzský politický systém je označován jako semiprezidencialismus. To znamená, že přímo nejsou voleni jen poslanci (členové Národního shromáždění), ale také prezident. Tento systém s sebou nese také relativně striktně oddělenou moc zákonodárnou a výkonnou. Zatímco parlament tvoří a přijímá zákony, prezident spolu s vládou, kterou sám jmenuje, je vyhlašuje a provádí. Francouzský prezident je zásadně neodvolatelný, s výjimkou případu vlastizrady. (Srov. Parlamentní institut 10/2007 - .pdf)
Ve Spojených státech amerických je naproti tomu volen Sborem volitelů, kteří jsou voleni ve všeobecných a přímých volbách, tzv. primárních volbách. Tito volitelé se zavazují volit konkrétního prezidentského kandidáta; jejich mandát je tedy vázaný. Prezident je pak volen na společné kandidátce s viceprezidentem a společně sestavují vládu; de facto je tedy volen přímo. Prezident může být odvolán pouze legislativou, a to prostřednictvím institutu impeachmentu, což je v podstatě státní žaloba na prezidenta. Američtí poslanci jsou rovněž voleni přímo. (Srov. Americké centrum: Politický systém)
Já jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany.
O tom, že Okamura není členem žádné politické strany se můžeme dočíst na několika jeho osobních stránkách (např. na jeho prezidentském webu). Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
První bod mého volebního programu (volební program do senátních voleb - pozn. Demagog.cz), který všichni dostali do schránek, je pokusit se uzákonit hmotnou a trestní odpovědnost pro všechny politiky, úředníky zodpovědné za rozdělování peněz, soudce a státní zástupce. Druhý bod jsou majetková přiznání, a to i zpětně, abychom mohli všechny, co si tady nakradli a mají nelegální majetky, postihnout.
Volební program Tomia Okamury (dostupný na jeho webových stránkách) do Senátu ČR skutečně obsahuje oba zmíněné body. 1. bodem je zmíněná trestní a hmotná odpovědnost politiků a exekutivy. Co se týče majetkových přiznání, tak ty senátor Okamura ve svém volebním programu uváděl na 4. místě a to za propagací Zlínského kraje a zdravotnictvím zdarma.
Už několik měsíců od začátku roku – a vy to z médií víte také – jsem říkal, že se o případné kandidatuře na prezidenta rozhodnu na základě výsledků senátních voleb. Pak jsem to upřesnil, že když budu zvolen, tak budu kandidovat na prezidenta.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura v průběhu roku pravidelně médiím signalizoval, že o své kandidatuře se bude rozhodovat podle podpory v senátních volbách. Takto se vyjádřil například novinářům ČTK dne 7. června. Svou pozici pak Okamura upřesnil dne 22. srpna pro server Parlamentní Listy, kde se nechal slyšet takto:
„Já jsem samozřejmě rozhodnutý už dávno - a to, že pokud uspěju v senátních volbách a nebude lepší kandidát, který by mi skutečně vyhovoval, tak kandidovat budu".
České zákony mi umožňují jako nestraníkovi bez stranické příslušnost se veřejně zapojit pouze ve dvou funkcích – na senátora a na prezidenta – pouze tam si můžu sesbírat podpisy lidí.
Zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (.pdf - HLAVA III, str. 17/18) umožňuje kandidovat nezávislým kandidátům také do obecních zastupitelstev po sesbírání dostatečného počtu podpisů občanů s trvalým bydlištěm v obci. Hranice podpisů se určuje podle výše počtu obyvatel obce.
... odchod do důchodu až v sedmdesáti letech (výrok je myšlen tak, že v ČR je odchod do důchodu v 70 letech - pozn. Demagog.cz)
Hranice odchodu věku do důchodu je pohyblivá a může činit více i méně než 70 let. Důchodový věk v České republice se odvíjí podle roku narození (u žen ještě na základě počtu vychovaných dětí). Přesně stanovenou dobu určuje tabulka České správy sociálního zabezpečení. U ročníků mladších než 1977 se pak důchodový věk stanovuje tak, “že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.” Je tak sice pravda, že u některých ročníků může činit věk odchodu do starobního důchodu i 70 let, může to však být s ohledem na rok narození více i méně. Hodnotíme proto výrok jako zavádějící.
