60 % lidí nejde ani k volbám.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu volby.cz jako zavádějící, neboť volební účast/resp. neúčast v této výši neplatí pro všechny volby, které se v ČR konají.
Volební účast v prezidentských volbách 2013 byla v 1.kole 61% a ve 2.kole 59%.
Účast ve volbách do do Poslanecké Sněmovny také překračovala ve výroku uvedenou 40% účast.
Volby do PS
1996
1998
2002
2006
2010
Účast v %
76
74
58
64
62
Výjimkou, která potvrzuje výrok Okamury jsou senátní volby a krajské volby, které jsou dlouhodobě typické svou nízkou účastí.
Volby do Senátu
2000
20022004
20082010
2012
1.kolo
35
42
33
2428
39
44342.kolo
30
20
213218
29
2418
Krajské volby
200020042008
40
36
Volby do Evropského parlamentu měly v roce 2004 účast jen 28% a v roce 2009 také 28%. Výrok Tomia Okamury je tedy platný pro volby senátní, krajské a volby do Evropského parlamentu. V případě voleb do PS a prezidentské volby jeho výrok neplatí. Dopouští se tak značné generalizace a jeho výrok je tak hodnocen jako zavádějící.
Samozřejmě já jsem s písemnými návrhy svých zákonů, to znamená zákon o referendu, zákon o povinnosti hospodařit s péčí řádného hospodáře pro ministry a další veřejné činitele, zákon o zákazu hracích automatů, zákon co se týče, novela zákona o exekutorech a podobně. Já jsem písemně obešel vybrané vlivné senátory, a dokonce i poslance v Poslanecké sněmovně a nenašel jsem většinovou podporu.
Výrok označujeme za neověřitelný, a to s ohledem na absenci jiných dostupných zdrojů nežli samotných prohlášení senátora Okamury (dále taktéž např. zde či zde) referujících o jeho činnosti a snaze o získání podpory pro uvedené návrhy. Dohledat nelze rovněž ani jejich zmíněnou písemnou podobu.
Pro mě byl výsledek voleb do Senátu velkým zklamáním v tom, že si lidé navolili Senát opět tak, že většinu má strana dosavadního establishmentu, jejíž členové byli například Stanislav Gross a další, a tím pádem, když má většinu jedna strana v Senátu (..)
Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.
I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.
Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.
Mají (KDU-ČSL) v našem senátorském (KDU-ČSL) klubu pouze tři senátory, šest je nestraníků. Jiřího Čunka, pana Juránka a pana Šilara.
Senátorský klub Klub pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí má v tuto chvíli 9 senátorů. Členy KDU-ČSL jsou však pouze Jiří Čunek, Stanislav Juránek a předseda klubu Petr Šilar.
Já jsem normalizační komunismus nehájil. Řekl jsem, že myšlenka, na kterou se komunisté odkazují, to znamená myšlenka komun, kterou v 19. Století prosazovali ve Francii komunardi - mimochodem v komunách žili i naši slovanští předkové, šlo o takzvané občiny – byla zneužita gaunery a kariéristy a to byl potom ten problém. (výrok se točí kolem blogu Tomia Okamury, který byl zveřejněn na webu idnes)
Na svém blogu Tomio vážně odkazuje na myšlenku francouzských komun, které dle jeho slov: “ ...budovali takzvaní komunardi v revoluční Paříži v 19.století”. Dále zde píše, že: “Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe. ”
Například odvolatelnost politiků funguje ve Švýcarsku. (Okamura dále zmiňuje také Lichtenštejnsko - pozn. Demagog.cz)
Ve Švýcarsku, byť omezeně, existuje možnost zahájit pomocí petice voličů proces odvolání politika. Nikoli na celostátní úrovni, nýbrž v šesti z celkem 26 švýcarských kantonů. Proces popisuje např. krátký briefing pro britskou dolní sněmovnu (zde, .pdf, angl., str. 5). Web (něm.) lichtenštejnského parlamentu uvádí, že v zemi funguje dosud nevyužitá zákonná možnost referenda o rozpuštění parlamentu. U obou zemí tedy Okamura pravdivě hovoří o odvolatelnosti volených politiků.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, je to běžné u vedení jakékoli firmy.
Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob.
Paragraf 7 tohoto zákona taxativně vymezuje možné trestné činy, jejichž skutková podstata je dále definována v trestním zákoníku.
Paragraf 8, odst. 1 poté specifikuje, co se rozumí trestným činem spáchaným právnickou osobou. Jde o čin, který spáchá mimo jiné “a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)” čili vedení firmy. Za trestný čin mohou být uloženy specifické tresty, definované v paragrafu 15 zákona (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku).
Hned při první návštěvě senátu jsem šel za politiky ČSSD, kteří mají v Senátu většinu a bez nich mi neprojde nic, lobbovat za své návrhy.
Jelikož se nám nepodařilo dohledat žádné informace o zmíněné cestě senátora Okamury za jeho kolegy z ČSSD s cílem lobbovat za jeho návrhy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, například ekonom Pavel Kohout spočítal, že kdyby se daly dohromady všechny neúčelně vynaložené státní prostředky za uplynulých dvacet let, krásně bychom pokryli celý schodek státního rozpočtu.
Okamurova slova neodpovídají přesně tomu, co tvrdí ekonom Kohout. Pavel Kohout v tomto rozhovoru pro Hospodářské noviny konkrétně říká, že “ pokud by se zakázky lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu.”
Na otázku redaktora, zda je tento výrok podložen určitými výpočty nebo zda se jedná pouze o odhady Kohout odpovídá, že “je to podloženo zkušenostmi z aukcí na dodávky pro veřejný i soukromý sektor.”
Pokud se tedy Okamura odkazuje k tomuto rozhovoru, musíme jeho výrok hodnotit jako zavádějící. Kohout jednak nic takového doopravdy nespočítal, dále nemluví o všech neúčelně vynaložených prostředcích, ale pouze o plýtvání v oblasti veřejných zakázek a do třetice a hovoří o umazání většiny, nikoliv celého schodku.
Pavel Kohout ve své knížce popisuje, že poslanci by se mohli volit v senátních obvodech přímou volbou – s tím já souhlasím – mohli by být tedy i přímo odvolatelní, ale vždy větším počtem hlasů, než kterým byli zvoleni.
Výrok se nám na základě dostupných informací nepodařilo ověřit. Web novaustava.cz,který prezentuje názory P. Kouhouta, autora zmiňované knihy se zmiňuje o odvolatelnosti poslanců a senátorů. Bližší informace se nám bohužel nepodařilo dohledat.
