Tomio Okamura

Podle serveru volby.cz byla celková volební účast do zastupitelstev krajů 36,89 %. K volbám tedy nepřišlo zaokrouhleně 63 % oprávněných voličů. Tento údaj zhruba odpovídá Okamurově vyjádření, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Ze seznamů oficiálních stránek projektu Czech POINTU vyplývá, že počet těchto poboček se dostal na číslo 6925. Převyšuje tedy počet obcí, který je podle oficiálních informací Českého statistického úřadu 6 250 (tuto informaci nalezneme v odkazované publikaci na straně 136).

Tzv. stabilizačním balíčkem je myšlen Vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů. Senát návrh zákona zamítl usnesením na své schůzi konané 5. prosince 2012. Na stránkách Senátu lze dohledat přehled o hlasování. Senátoři hlasovali o přijetí usnesení o zamítnutí. Pokud by tedy Tomio Okamura hlasoval proti stabilizačnímu balíčku, musel by hlasovat pro přijetí usnesení. Dle výše uvedeného přehledu však nebyl přítomen.

Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), tedy takzvané církevní restituce se například mimo výše finančních náhrad pro jednotlivé církve zabývá také v §17 příspěvkem na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností, kdy má stát po dobu 17 let vyplácet určitý (výše určena v odst. 2 a 3) příspěvek.

Mimo tento příspěvek se tématem financování církví zabývá v §19 s názvem Zrušovací ustanovení, kde zrušuje mj. také Zákon (.doc) č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem a další zákony, které tento později měnily. Např. Ministerstvo kultury zmiňuje, jak financování na základě tohoto zákona funguje. Není tedy pravda, že by tento zákon vůbec neřešil financování církví.

V Německu funguje tzv. systém církevní daně, kdy mohou církve a náboženské společnosti od svých věřících vybírat na svou činnost od členů jejich církve prostředky formou srážky příjmu (podrobněji o tom např. pojednává tento či tento text). Nejedná se ovšem o systém daňové asignace, o kterém hovoří Okamura (a který funguje např. v sousedním Slovensku), kdy může plátce daně prakticky volně odvést část svého příjmu na libovolnou veřejně prospěšnou službu (německá církevní daň se vztahuje pouze na příslušníky dané církve a navíc je pro ně povinná). Hodnotíme proto výrok jako nepravdivý.

Chápání výroku senátora Okamury se může různit. Pokud "mandátem" myslel soudcovský mandát obecně, toto nemůžeme potvrdit, protože se nám nepodařilo najít zemi, kde by soudci byli jmenováni jen na dobu určitou a poté museli znovu obhajovat že jsou pro soudcovskou funkci způsobilí.

Pokud je však mandátem myšleno přidělení k určitému soudu, pak toto funguje například u Nejvyššího soudu státu Wisconsin, USA, kde se soudci ucházejí o desetiletý mandát v obecných volbách.

Na dobu určitou jsou také jmenování soudci specializovaných soudů, například Evropského soudu pro lidská práva (9 let), některých specializovaných amerických soudů nebo třeba českého Ústavního soudu.

V některých zemích navíc existuje institut tzv. laických soudců, kteří jsou jmenováni na dobu určitou. Tento institut najdeme například v Německu.

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.

Výrok hodnotíme na základě informací z webu volby.cz jako zavádějící, neboť volební účast/resp. neúčast v této výši neplatí pro všechny volby, které se v ČR konají.

Volební účast v prezidentských volbách 2013 byla v 1.kole 61% a ve 2.kole 59%.

Účast ve volbách do do Poslanecké Sněmovny také překračovala ve výroku uvedenou 40% účast.

Volby do PS

1996

1998

2002

2006

2010

Účast v %

76

74

58

64

62

Výjimkou, která potvrzuje výrok Okamury jsou senátní volby a krajské volby, které jsou dlouhodobě typické svou nízkou účastí.

Volby do Senátu

1996

1998

2000

20022004

2006

20082010

2012

1.kolo

35

42

33

2428

42

39

44342.kolo

30

20

213218

20

29

2418

Krajské volby

200020042008

2012

Účast v %

33

29

40

36

Volby do Evropského parlamentu měly v roce 2004 účast jen 28% a v roce 2009 také 28%. Výrok Tomia Okamury je tedy platný pro volby senátní, krajské a volby do Evropského parlamentu. V případě voleb do PS a prezidentské volby jeho výrok neplatí. Dopouští se tak značné generalizace a jeho výrok je tak hodnocen jako zavádějící.

Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.

I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.

Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.