V Německu funguje tzv. systém církevní daně, kdy mohou církve a náboženské společnosti od svých věřících vybírat na svou činnost od členů jejich církve prostředky formou srážky příjmu (podrobněji o tom např. pojednává tento či tento text). Nejedná se ovšem o systém daňové asignace, o kterém hovoří Okamura (a který funguje např. v sousedním Slovensku), kdy může plátce daně prakticky volně odvést část svého příjmu na libovolnou veřejně prospěšnou službu (německá církevní daň se vztahuje pouze na příslušníky dané církve a navíc je pro ně povinná). Hodnotíme proto výrok jako nepravdivý.