Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 31. srpnu 2020 a v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

8 splněných
16 %
23 průběžně plněných
46 %
4 porušené
8 %
15 nerealizovaných
30 %
Oblast Hodnocení
Analýza IT dopadů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Každý nový návrh jakékoliv právní normy určené k projednání vládou ČR bude muset obsahovat kromě již existujících analýz dopadů i tzv. ITIA (information technology impact analysis).“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Tzv. ITIA není v závazných požadavcích vlády na návrhy právních předpisů obsažena. I proto v praxi analýza dopadů na IT často chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o závazek vlády po celou dobu jejího působení, jedná se v této chvíli již o porušený slib.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Legislativní pravidla vlády (LPV) mají za cíl sjednocení postupu ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů, a to mj. stanovením jejich formy a obsahu. Podle čl. 2 odst. 1 aktuálních LPV patří mezi tyto požadavky i předem vypracovaná analýza právního a skutkového stavu. Analýza by měla u každého navrhovaného právního předpisu obsahovat „zhodnocení dopadů předpokládané změny právního stavu nebo dopadů právní regulace, která má být rozšířena na právní vztahy dosud právem neupravené“. Seznam dopadů a postup pro jejich hodnocení upravují Obecné zásady pro hodnocení dopadů právní regulace (RIA).

Aktuální obecné zásady RIA (.pdf) obsahují v příloze č. 1 přehled dopadů (.pdf, str. 29–31) návrhu právního předpisu, zde však analýza dopadů do IT sféry obsažena není. Tento požadavek nenajdeme v žádném ze závazných dokumentů upravujících legislativní postupy. K institucionálnímu zakotvení této podmínky se však vláda ani nezavázala.

Důležitější je, že ani v praxi není v návrzích právních předpisů tzv. ITIA vždy obsažena. Příkladem může být návrh zákona o náhradě újmy způsobené očkováním, vládou projednávaný 25. března 2019, v němž ITIA není ani v důvodové zprávě (.doc), ani ve zprávě RIA (.doc). Zhodnocení IT dopadů chybí i pro novelu zákona o rostlinolékařské péči. Nenajdeme ji ani u návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb. Z aktuálnějších legislativních návrhů lze zmínit například zákon o metrologii nebo zákon o náhradním výživném.

Za vlády Bohuslava Sobotky došlo k vypracování Akčního plánu pro společnost 4.0, který počítal (.pdf, str. 13) s vypracováním Zásad (.pdf) pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Tyto Zásady jsou dle sdělení Odboru koordinace hospodářských politik EU překládány pro účely zahraniční spolupráce jako Information Technology Impact Analysis neboli tzv. ITIA. Zásady však nejsou v nynější podobě závazné a slouží pouze jako doporučení.

Na základě Akčního plánu mělo dojít k předložení Zásad vládě, ta se s nimi 25. září 2017 seznámila. O rok později, v říjnu 2018, vydala již Babišova vláda Zprávu o plnění programu: Digitální Česko (.pdf). V ní je uvedeno hodnocení práce Pracovního výboru pro digitálně přívětivou legislativu (str. 19–20), který měl za rok 2018 prvních 6 jednání. Pracovní skupina pracovala na vytvoření metodické instrukce pro sebehodnocení návrhu právní úpravy se zásadami pro digitálně přívětivé legislativy, která byla v říjnu 2018 zveřejněna. Dopad do IT sféry však neřeší.

V současnosti stále platí, že Zásady nejsou závazné pro všechny předkladatele z řad orgánů státní správy, jako je tomu u LPV. Zároveň není zahrnutí dopadů do IT sektoru v doprovodných dokumentech vládních návrhů právních předpisů nijak Legislativními pravidly vlády stanoveno, proto k tomu často vůbec nedochází. I vzhledem k významnému počtu takových případů hodnotíme slib jako porušený.

Bytová výstavba Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme prosazovat zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu v ČR s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení určeného pro seniory, mladé lidi, zdravotně postižené, matky samoživitelky a občany s nižšími příjmy. “

Programové prohlášení vlády, str. 35

Vláda podporuje výstavbu nájemních bytů pro výše uvedené skupiny v rámci programů SFRB. Rozpočet na ně byl pro rok 2019 navýšen, a to i díky nově spuštěnému programu Výstavba. Kromě něj funguje i program určený pro mladé. Mimo SFRB vláda podporuje bydlení i národními dotacemi.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) spustilo od poloviny května 2019 dotačně-úvěrový program Výstavba v rámci Státního fondu pro rozvoj bydlení (SFRB). Projekt měl za cíl pomoci obcím s problematickou situací dostupnosti bydlení a částečně nahradit původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. V rámci rozpočtu na něj měla být vydána do konce roku 2019 jedna miliarda Kč. Konkrétně bylo 650 milionů Kč určeno pro sociální byty a 350 milionů Kč na zvýhodněné úvěry. Pro následující roky se i přes příslib v řádech miliard počítá s částkou do 500 milionů korun ročně. Nerozdělené zdroje by však mělo být možné zužitkovat v následujících letech.

Do programu se během léta 2019 přihlásily první obce. Jejich počet byl však až překvapivě nízký. Důvodem byly především přísné podmínky získání dotací nebo úvěru. souvislosti s nedostatečným využíváním programu proběhla jeho novelizace. Aktuální znění nařízení má zajistit obcím větší pružnost. MMR uvádí, že „Úpravou podmínek se také významně rozšířila cílová skupina možných příjemců o jedno a dvoučlenné sociálně slabé domácnosti, typicky seniory a matky samoživitelky“.

Program Výstavba je na základě později novelizovaného nařízení vlády z 15. dubna 2019 určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k jejich zajištění mohou využít dotace anebo zvýhodněného úvěru. Tento vládní program dlouhodobě naráží na kritiku. Skepse je i na straně opozice. Spolu s odbory a neziskovými organizacemi se domnívají, že zákonná úprava řešící otázku sociálního bydlení je nezbytná. Podle kritiků program Výstavba celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů. 

I z jejich tvrzení je patrné, že zákon o sociálním bydlení nebyl programem zcela nahrazen. Od jeho tvorby vláda dokonce upustila. Namísto toho má dojít k vytvoření zákona o dostupném bydlení. Ten se chystalo ministerstvo pro místní rozvoj předložit vládě v prosinci 2020. V důsledku koronavirové krize však došlo k posunu až na únor 2021. Ministryně práce a sociálních věcí Klára Dostálová navíc předpokládá, že návrh neprojde legislativním procesem do sněmovních voleb 2021.

Vláda o plnění koncepce sociálního bydlení jednala v polovině července 2019. Dle Zprávy (.pdf, str. 52–58) za rok 2018 byly schvalovány především finanční části plánu, nikoli však systémové. Podle téže zprávy za rok 2019 byla plněna zhruba třetina opatření. Významná část být plněna nemohla, protože je vázána právě na vznik zákona o sociálním bydlení. Současná koncepce bydlení se navíc měla roku 2018 aktualizovat, termín byl ale přesunut na rok 2020. Podle MMR se připravuje její základní teze.

Stát podporuje stavbu nájemních bytů i v programu Nájemní domy, který se řídí nařízením vlády novelizovaném v roce 2016. Prostřednictvím obcí, právnických nebo fyzických osob cílí podporu na seniory (nad 65 let), handicapované nebo závislé osoby, zletilé lidi do 30 let či na obyvatele s nižšími příjmy. Rodiče samoživitelé do zasažené skupiny explicitně nespadají. Jejich žádosti jsou však často úspěšné vzhledem k splnění podmínek věku či nízkých příjmů.

Pro dotační a úvěrové programy v roce 2019 bylo v dubnu Poslaneckou sněmovnou schváleno zvýšení (.pdf, str. 4) rozpočtu SFRB až na 3,271 miliardy korun. Oproti předchozím schváleným rozpočtům jde o značné navýšení. V roce 2018 (.pdf, str. 3) disponoval SFRB rozpočtem ve výši 2,168 miliardy Kč a v roce 2017 (.pdf, str. 32) to bylo 2,143 miliardy Kč. Pro rok 2020 poslanci odhlasovali rozpočet SFRB ve výši 3,02 mld. Kč. V březnu 2020 pak došlo k navýšení o další 1,1 miliardy (šlo o peníze, které ve fondu zůstaly z loňského roku). Pro přehlednost také zmiňujeme, že 1. června 2020 došlo ke změně názvu fondu na Státní fond podpory investic (SFPI). Vedle této formální změny má dojít také k postupnému rozšiřování působnosti.

Ministerstvo pro místní rozvoj vedle SFRB podporuje rozvoj bydlení i národními dotacemi. Konkrétně v roce 2019 bylo možné žádat o dotace například v rámci programu Podpora bydlení v oblastech se strategickou průmyslovou zónou. Nejvýznamnějším regionem v tomto smyslu jsou Solnice-Kvasiny. Pro rok 2020 vyčlenilo MMR na tyto programy 666 milionů Kč. Dodejme ještě, že již první vláda Andreje Babiše schválila nařízení, dle kterého je možné od 15. srpna 2018 podat žádost v Programu pro mladé: tedy na pořízení či rekonstrukci bydlení. Projekt je zaměřený na lidi do 36 let pečující o dítě. 

Celostátní referendum Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani svým usnesením nepodpořila. Během dvou let působení této vlády uvedené návrhy leží v Poslanecké sněmovně, na plénu Sněmovny se jedná o jednom z nich.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o celostátním referendu se opírá o čl. 2 odst. 2 Ústavy. Ten stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše), k tomu však nedošlo. Od června 2018 jsou ve Sněmovně tři návrhy ústavního zákona o celostátním referendu, všechny projednané v prvním čtení na 16. schůzi Sněmovny v červnu 2018.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tyto návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla, ani žádný z uvedených návrhů svým usnesením nepodpořila.

Současný stav projednávání uvedených návrhů je takový, že návrh předložený skupinou poslanců ČSSD byl podpořen minulou vládou. Ta však doporučila ze zákona vyjmout možnost rozhodovat otázky ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Tento návrh byl Ústavně právním výborem doporučen (.pdf) ke schválení Sněmovně. Projednávání ostatních dvou návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) bylo garančním Ústavně právním výborem přerušeno do doby, než se projedná vládou podpořený návrh ČSSD.

Návrh poslanců ČSSD prošel 27. listopadu 2019 obecnou a podrobnou rozpravou ve druhém čtení. Ústavně právní výbor pak ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání tisku do 5. února 2020. Třetí čtení návrhu se konalo 6. května na 45. schůzi Sněmovny, kde poslanci prohlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům kvůli koronaviru byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců, a proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutná 3/5 podpora poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Dalším pozměňovacím návrhem k návrhu zákona sociálních demokratů je pozměňovací návrh (.docx) poslankyně ANO Heleny Válkové. Válková navrhuje z interpretačních důvodů rozšířit vyloučené předměty referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

Pozměňovací návrh poslance SPD Tomia Okamury (.docx) ze 7. listopadu 2019 počítá s rozšířením předmětu referenda a snížením hranice počtu podpisů nutných pro zahájení referenda (buď 100 tisíc, nebo 250 tisíc).

Poslanec Pikal dále předložil další dva pozměňovací návrhy (zde zde, oba .docx), a to 26. listopadu 2019. V prvním zejména odstraňuje nejasnosti v procesu sbírání podpisů, ve druhém pouze navrhuje upravit znění jednoho článku z důvodu duplicity.

27. listopadu 2019 předložil pozměňovací návrh také poslanec KSČM Stanislav Grospič (.docx). Jeho návrh snižuje hranici počtu podpisů nutných pro zahájení referenda na 250 tisíc (.docx, str. 7) a také do procesu posouzení ústavnosti návrhu na konání referenda přidává osobu prezidenta (.docx, str. 8).

Daně nadnárodních korporací Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rozšíření oznamovací povinnosti nadnárodních korporací i na osvobozené příjmy, zejména v podobě dividend, které jsou z České republiky vyváděny do zahraničí.“

Programové prohlášení vlády, str. 7

Parlament schválil vládní návrh daňového balíčku, který obsahuje rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy, které plynou do zahraničí. Od tohoto schválení nedošlo k žádným změnám v této věci.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda již 13. června 2018 (tedy ještě před jmenováním ministrů současné vlády) schválila návrh zákona z dílny Ministerstva financí, kterým se mění některé zákony v oblasti daní (tzv. daňový balíček).

Cílem navrhované (.pdf, str. 113) právní úpravy zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, obsažené v daňovém balíčku, je mimo jiné rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy (a příjmy, jež podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice) právnických osob, které plynou ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům. Podle ministryně financí Aleny Schillerové jsou „navrhovaná opatření součástí našeho akčního plánu proti agresivnímu daňovému plánování zejména ze strany nadnárodních skupin“.

Cílem oznamovací povinnosti je dle Ministerstva financí získání a následné využití relevantních dat pro povinnou automatickou výměnu informací a také poměrně vysoký odliv důchodů z přímých zahraničních investic, který je v mezinárodním srovnání ojedinělý. S tím souvisí potřeba exaktněji zmapovat toky zisku plynoucí mimo ČR za účelem lepšího boje proti daňovým únikům.

Součástí daňového balíčku je i transpozice tzv. ATAD směrnice, která stanovuje (.pdf, str. 107) opatření proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob. Směrnice stanovuje pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků, zdanění při odchodu, obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu, pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti a upravuje hybridní nesoulady (důsledky rozdílných právních kvalifikací).

Nově se tedy přidává §38da (.pdf, str. 7): Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí, které určuje povinnost ohlásit správci daně i v těchto případech: „(1) Plátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a to i v případě, že je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně“.

Vládní návrh (.pdf) byl rozeslán poslancům a jeho projednávání v prvním čtení bylo zařazeno na pořad schůze Sněmovny, která se konala 23. října 2018. Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) daňový balíček 21. prosince 2018 ve znění některých pozměňovacích návrhů, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Pro návrh hlasovali poslanci všech poslaneckých klubů, pouze Piráti se zdrželi. Schválený návrh zákona byl postoupen Senátu, který jej projednal na schůzi 30. ledna 2019. Senát vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Poslanecká sněmovna setrvala (.pdf) na původním znění návrhu zákona, a tak byl 12. března 2019 zákon schválen, následně podepsán prezidentem republiky a ve sbírce zákonů byl vyhlášen jako zákon č. 80/2019 Sb., 27. března 2019. 

K další snaze o změnu zákona č. 80/2019 Sb., došlo na základě sněmovního tisku č. 580. Ten ovšem poté, co jej vrátil Senát, nebyl Sněmovnou přijat. K zatím poslednímu schválení novely zákona došlo na základě sněmovního tisku č. 841. Tento zákon byl vyhlášen v červnu 2020 jako zákon č. 283/2020 Sb. Schválením této novely ovšem nedojde k žádným změnám v oblasti oznamovacích povinností nadnárodních společností. Ani zákon o daních z příjmů, ke kterému je navrhováno hned několik změn, pak nemá být novelizován v tom směru, že by se odstranila oznamovací povinnost mezinárodních korporací.

Digitální Česko Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Plnění tohoto slibu bylo započato v říjnu 2018, kdy vláda přijala koncepci Digitální Česko. Na začátku roku 2020 došlo ke schválení dvou významných zákonů, které vytváří legislativní základ pro jednotnou digitální identitu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) blíže tuto koncepci dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR 2018 v gesci MV ČR (.pdf, str. 8). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. Pro rok 2019 vláda v dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 stanovuje konkrétní záměry, které chce naplnit pro rok 2019. Digitální identita je v tomto dokumentu obsažena v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“ (.pdf, str. 4–7).

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky a zřízení si elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i online službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Původní návrh (.doc) postoje vlády, který pro vládu připravili její legislativci, počítal s vyslovením neutrálního stanoviska. Nakonec se ale vláda rozhodla (.pdf) s návrhem souhlasit (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, pravopisné chyby původní)

Schválené zákony jednak vytváří prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existují celkem 4 možnosti přihlášení se do systému:

Rozvoj portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2020 a 2021 jsou předpokládány investice ve výši 4 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 miliardy Kč (.pdf, str. 13). V současnosti portál umí asi 150 různých služeb (str. 2), mezi něž například patří:

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřídit živnostenské oprávnění
  • Požádat o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k dalším službám se občan dostane pouze zprostředkovaně.

Elektronický dálniční kupon Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Místo dálničních známek zavedeme elektronický dálniční kupon, který bude možné koupit prostřednictvím mobilní aplikace či internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Vládní novela zákona, která umožňuje zavedení elektronických dálničních kuponů, byla v roce 2019 schválena Parlamentem. Zákon počítá se zavedením elektronických kuponů od roku 2021, a to i přes problémy, které vznikly ve spojitosti se zakázkou na dodavatele systému el. známek.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V roce 2021 by měly být dálniční známky už jen elektronické. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok na konci září 2018 uvedl, že je připravován zákon, který elektronické dálniční kupony umožní, a poté se bude moci soutěžit o provozovatele systému.

Vláda v únoru 2019 předložila Sněmovně novelu zákona o pozemních komunikacích, která umožní zavedení elektronických dálničních kuponů. Ve třetím čtení, které proběhlo 12. července 2019, byl návrh zákona schválen (.pdf). Senát návrh projednal a schválil (.doc) ve znění postoupeném Sněmovnou dne 14. srpna 2019. Zákon byl 5. září 2019 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 98 pod číslem 227/2019 Sb.

Zavedení elektronických kuponů bude platné od roku 2021, kdy zákon nabude účinnosti. V budoucnu se tedy podle nového zákona již nepočítá s vydáváním dálničních kuponů a s jejich vylepováním na čelní sklo vozidla. Poplatky budou motoristé hradit v hotovosti na vybraných místech nebo bezhotovostním převodem na určený účet. Elektronický kupon bude vázán na poznávací značku auta a podle ní bude prováděna také kontrola.

Ministerstvo dopravy plánuje zřídit pro nákup elektronických dálničních známek e-shop i mobilní aplikaci. Kontrolu chce provádět snímáním SPZ pomocí kamer umístěných ve vozech Policie ČR a Celní správy či na mýtných branách.

V listopadu 2019 vyhlásil Státní fond doparvní infrastruktury (SFDI) soutěž na dodavatele elektronických dálničních známek na obchodních místech. V lednu 2020 poté SFDI uzavřel smlouvu s dodavatelem systému elektronických dálničních známek. Hodnota této zakázky byla 400 milionů Kč bez DPH. Ročně pak mají elektronické dálniční známky uspořit až 120 milionů Kč, i přesto však vyvolala nejen cena, ale i jiné součásti zakázky, značnou diskuzi. Ta vedla až k výměně na postu ministra dopravy.

Ihned po nástupu Karla Havlíčka do čela ministerstva byla původní zakázka zrušena. „Začíná nové kolo, nová zakázka bude lépe strukturovaná, jednodušší, poučili jsme se,“ řekl Havlíček. Ve stejnou chvíli se také ozval podnikatel v IT Tomáš Vondráček s návrhem vytvoření systému zdarma. Koncem ledna tak začal tzv. hackathon, kterého se zúčastnilo šest desítek dobrovolníků za účelem vytvoření systému pro elektronické dálniční známky. Projekt byl nakonec úspěšný a podařilo se vytvořit e-shop na prodej elektronických dálničních známek. Přesto však nebylo úsilí programátorů využito a Ministerstvo dopravy v březnu 2020 oznámilo uzavření smlouvy se státním podnikem CENDIS za 128 milionů Kč. Podnik nicméně oznámil, že využil jisté myšlenky vzniklé právě z projektu hackathon.

Již koncem ledna Karel Havlíček uvedl, že kvůli vzniklým problémům by se start elektronických dálničních známek, plánovaný na začátek roku 2021, neměl posunout. „Vlastní naprogramování a vybudování systému není podle všech odborníků, se kterými jsme to diskutovali, úplně nejnáročnější věc s ohledem na čas. Samozřejmě, musí tam být nějaký čas na legislativu, ale podle všech našich propočtů bychom měli vše zvládnout a mělo by se do konce roku všechno rozjet,řekl.

Protože tedy byla přijata potřebná legislativa k zavedení elektronických známek, avšak systém nebyl zatím v praxi spuštěn, hodnotíme slib jako průběžně plněný.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Poslanecká sněmovna v září 2019 setrvala na původní verzi vládního návrhu novely zákona o léčivech, který upravuje sdílený lékový záznam pacienta, poté, co jí návrh vrátil Senát s připomínkami. Novela nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta. Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít dané osoby (pacienti, lékaři, farmaceuti, kliničtí farmaceuti atd.) možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta, a nebudou odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné.

V září 2019 byla tato novela schválena a byl tedy zaveden sdílený lékový záznam pacienta. I přesto, že Senát vrátil novelu Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, ta setrvala na původním znění návrhu. Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem č. 262/2019 Sb. a účinnost nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu potvrzení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Aktuální stav schopností systému k srpnu 2020 k nahlédnutí zde (pdf.).

Povinnost předepisovat recept elektronicky měla být zavedena v roce 2015, termín byl nakonec posunut na 1. ledna 2018. Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví bylo během roku 2018 předepsáno 58,5 mil. eReceptů, z nichž 56 milionů bylo nakonec vydáno. Do konce roku se do systému aktivně zapojilo 17 083 zdravotnických zařízení, 2 894 lékáren a 41 864 lékařů. Tisková zpráva vylučuje zavírání lékařských praxí kvůli povinnosti vypisovat eRecepty.

Financování sportu Vzdělanost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zasadíme se o nastavení stabilního a kontinuálního financování sportovních organizací prostřednictvím víceletých finančních plánů.“

Programové prohlášení vlády, str. 40

Žádný z dosud vypsaných dotačních programů pro sport není určen na více let. Vypsání víceletého programu dosud nedovoloval zákon, v plánu je však vypsání víceletých dotačních programů Národní sportovní agenturou na podzim 2020.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Financování sportovních organizací je obecně upraveno zákonem o podpoře sportu (č. 115/2001 Sb.). Po jeho novelizaci, která nabyla účinnosti 31. července 2019, vznikla Národní sportovní agentura (NSA), v jejímž čele stanul poslanec Milan Hnilička (ANO).

Podle zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) převezme NSA od MŠMT od 1. ledna 2020 kompetence v oblasti státní politiky ve sportu a bude připravovat a vyhlašovat dotační programy na rok 2021 a další roky. NSA bude rozdělovat dotační prostředky státního rozpočtu pro rok 2021, odpovídající výzvy bude vyhlašovat na podzim 2020. MŠMT definitivně ukončí činnost v oblasti podpory sportu v polovině roku 2021. Vedle Národní sportovní agentury se na financování sportu podílí i krajeobce.

V současné době poskytuje MŠMT (od 1. ledna 2021 pak již NSA) dvojí typ dotací. První z nich jsou investiční dotace do sportovní infrastruktury, které jsou poskytovány na konkrétní projekty (např. podpora materiálně technické základny sportu). Druhým typem jsou neinvestiční dotace, z nichž je financován samotný provoz sportovních klubů, výchova mládeže atd.

Mezi neinvestiční dotace patří například program TALENT 2020, REPRE 2020 nebo MŮJ KLUB 2020. V podmínkách pro udělení těchto dotací se shodně píše, že „dotace poskytnutá v rámci této Výzvy je určena na období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020“ (např. program TALENT 2020, REPRE 2020 nebo MŮJ KLUB 2020 – vše .pdf, str. 2, bod 1.3). Ani v jednom případě se tedy nejedná o víceletý dotační program. Národní sportovní agentura v důsledku vypuknutí pandemie koronaviru, která podstatně zasáhla i oblast sportu, získala změnou zákona pravomoc vyhlásit některé programy a poskytnout prostředky již v roce 2020.

Tuto praxi jednoletých dotačních programů však mění již zmíněný zákon o podpoře sportu, resp. jeho novela, která podle §6b odst. 3 umožňuje Národní sportovní agentuře uzavřít se sportovní organizací smlouvu nebo memorandum o dlouhodobé spolupráci k realizaci víceletého projektu. Tyto dlouhodobější projekty má NSA v plánu zahajovat od podzimu 2020, kdy bude zveřejňovat zmiňované výzvy na investiční programy. Z 6 plánovaných programů bude 5 koncipováno jako víceletých s možností několikaleté realizace.

Je třeba zdůraznit, že návrh nebyl předložen vládou. Ta k němu zaujala (.pdf) neutrální stanovisko, ve kterém se však přihlásila k myšlence Národní sportovní agentury, výhrady měla pouze k některým aspektům návrhu. Poté, co Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu ve věci vzniku Národní sportovní agentury, jej 4. července 2019 podepsal prezident Zeman.

Dodejme, že požadavek víceletého financování sportovních organizací je uveden již v Koncepci podpory sportu 2016–2025, která byla přijata za vlády Bohuslava Sobotky. V ní se píše, že „víceleté dotační programy budou spuštěny od roku 2018“ (bod 4.3). V souladu s touto Koncepcí vláda schválila dne 15. srpna 2018 Akční plán na období 2018–2019 (.docx) a následně i Akční plán na období 2020–2021.

Přestože návrh novely zákona o sportu, díky kterému Národní sportovní agentura vznikla, nebyl vládním návrhem, vláda vykázala určitou aktivitu ke splnění slibu, a tak jej můžeme hodnotit jako průběžně plněný. Pro příklad uveďme již vyjádření vlády k poslaneckému návrhu, ve kterém koncept Národní sportovní agentury podpořila, nebo závěrečné hlasování o návrhu, kdy bylo 75 poslanců hnutí ANO (tedy všichni přítomní) a 10 z 11 přítomných poslanců ČSSD pro návrh. Vznik NSA opakovaně podpořil premiér Babiš. První vláda Andreje Babiše ostatně jmenovala nynějšího předsedu NSA Milana Hniličku, který byl předkladatelem návrhu a vládním zmocněncem pro sport, a současná vláda jej dosadila do čela NSA.

Financování sportu II. Vzdělanost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme dále podporovat přímé rozdělování veřejných prostředků sportovním klubům, tělovýchovným jednotám, sportovním svazům a sportovním organizacím.“

Programové prohlášení vlády, str. 40

Financování sportu ze státního rozpočtu organizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dvěma způsoby – ve formě neinvestičních a investičních dotací. Během roku 2021 by měla přidělování dotací plně přebrat Národní sportovní agentura.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

31. července 2019 nabyl účinnosti zákon č. 178/2019 Sb., jehož hlavním zásahem do financování sportu je vytvoření Národní sportovní agentury (NSA). Tento orgán přebírá od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vyhlašování a přípravu dotačních programů pro oblast sportu. Vymezené kompetence MŠMT začala NSA postupně přebírat začátkem roku 2020, rozdělovat dotační prostředky státního rozpočtu má až pro rok 2021. 

Do dotačních programů se mají nově zapisovat pouze jednotlivé sportovní organizace (například kluby), a nikoli sdružující sportovní organizace. Dle II. Akčního plánu ke koncepci SPORT 2025 na období 2020–2021 (.pdf, str. 6), schváleného vládou 20. dubna 2020, má přejít od roku 2021 poskytování podpory sportu v rámci dotačních programů od MŠMT plně pod NSA. Ta by měla podle jejího předsedy Milana Hniličky rozdělit 7,5 mld. korun.

O dotace na ztráty způsobené koronavirem už například žádají sportovní kluby přímo Národní sportovní agenturu. Ta je měla vyplácet až od příštího roku, ale kvůli opatřením v souvislosti s COVID-19 dostala výjimku. Celkem by měla být rozdělena jedna miliarda korun, což by sportovním organizacím mělo vynahradit polovinu jejich doložených ztrát.

Důvodem vytvoření NSA je přerozdělování dotací v oblasti sportu zefektivnit. Část dotací má být navíc posílána přímo sportovním klubům. Tím má být snížena závislost amatérských registrovaných sportovců na sportovních svazech. Kritika vytvoření NSA spočívá především v omezených možnostech odvolat jejího předsedu v kombinaci s jeho vysokými pravomocemi v oblasti přerozdělování finančních prostředků. Dodejme, že návrh zákona však předložila skupina poslanců, a nikoli samotná vláda. Ta k němu zaujala neutrální stanovisko.

Výše zmiňované změny měly oporu již v Akčním plánu (.docx) ke koncepci SPORT 2025 na období 2018–2019, který vláda schválila 15. srpna 2018. Další změnou byla vyhláška upravující pravidla užívání rejstříku sportovců. Do něj se musí od 1. července 2018 žadatelé o dotace zapisovat. Cílem je mimo jiné zvýšit transparentnost při přidělování dotací (.docx, str. 6–7).

Financování sportu upravuje zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bylo až do ledna roku 2020 ústředním orgánem státní správy, který zabezpečuje financování sportu ze státního rozpočtu. Na podpoře sportu se Národní sportovní agentura podílí spolu s krajiobcemi, které však zajišťují financování ze svých rozpočtů.

Ministerstvo poskytovalo ze státního rozpočtu podporu sportu dvěma způsoby – ve formě neinvestičních a investičních dotací. Neinvestiční dotace jsou rozdělovány v rámci různých programů a výzev, které vyhlašovalo MŠMT zejména na podporu sportu dětí a mládeže, na činnost sportovních organizacísvazů, na podporu univerzitního sportu, na podporu reprezentantů a dalších. Investiční program je určen pro dotace na podporu materiálně-technického zázemí sportu. Pro rok 2021 už by měla vyhlašovat dotační programy výhradně NSA, a to od podzimu 2020.

Investiční plán země Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme strategický investiční plán země – zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Detailní znění Národního investičního plánu bylo zveřejněno v prosinci 2019. Vzhledem k jeho podobě jej však nelze považovat za dokument řádně plnící slib. Jedním z podstatných problémů je absence podrobnějšího plánu zajištění financí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav podle premiéra proběhl rozsáhlý sběr dat vedený Ministerstvem pro místní rozvoj, přičemž měly být osloveny všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem podle jeho slov vyjížděl na jaře roku 2018 Andrej Babiš spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiševytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V březnu 2019 se k tématu premiér vyjádřil: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.” (video, 1:05:59). Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací ohledně termínu představení Národního investičního plánu poslancům Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:40).

Nedlouho poté, 18. dubna 2019, premiér odpověděl Zbyňku Stanjurovi na opakovanou interpelaci týkající se zveřejnění plánu takto: „A národní investiční plán? Ano, to je moje myšlenka. Tady je, tady ho máte, pane Stanjuro, koukejte, jak je celkem hezký. (Andrej Babiš ukazuje dokument, pozn. PSP) A to je náš interní materiál a na vládě nebyl. A já vám ho nedám, protože to je náš interní materiál. My z toho čerpáme, my z toho děláme rozpočet 2021–2022. Vypadá hezky. (Andrej Babiš znovu materiál ukazuje, pozn. PSP) Koukejte, obrázky. Takže z toho čerpáme. A když nebyl na vládě? Já jsem to vymyslel, my jsme to odmakali a děláme na tom, abychom sehnali ty peníze. Proč bych vám to dával?“

Časový rámec byl nastíněn Andrejem Babišem v Otázkách Václava Moravce 5. května 2019, když uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn v řádu měsíců – nejpozději do konce roku. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce v srpnu 2019 podal žalobu na premiéra, kterou se zveřejnění plánu domáhal. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO) podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního investičního fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Dne 16. prosince 2019 konečně došlo ke zveřejnění Národního investičního plánu. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období 2020–2050. Počítá se (.pdf, str. 7) zhruba s 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem osmi bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice, … Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů. 

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, respektive jejich absenci kritizují mimo jiné europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS), poslanec Vojtěch Munzar (ODS), poslanci Dominik Feri a Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit…“. Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze…“.

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňují například poslanec Petr Beitl (ODS), místopředseda PS Petr Fiala, místopředseda Pirátů Jakub Michálek či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejnění Národního investičního plánu je bez pochyb významným krokem ke splnění slibu. Vzhledem k jeho současné podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažují sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani experti. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Především kvůli podobě dokumentu, který se nyní podobá spíše seznamu než plánu, hodnotíme slib ‚pouze‘ jako průběžně plněný. 

Kotlíkové dotace Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Urychlíme projekt Kotlíkových dotací s cílem vyměnit až 100 tisíc nejstarších domácích kotlů na pevná paliva nejpozději do konce roku 2019.“

Programové prohlášení vlády, str. 39

Díky dřívějšímu spuštění 3. vlny kotlíkových dotací a díky následnému navýšení jejích prostředků na 4,625 miliardy Kč bylo do konce roku 2019 namísto původně plánovaných 55 tisíc vyměněno nejméně 85 tisíc kotlů, což byl původní cíl programu, který nadále běží.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dotační program tzv. kotlíkových dotací pod správou Ministerstva životního prostředí (MŽP) byl spuštěn v rámci Operačního programu životního prostředí 2014–2020. Program má celkově proběhnout ve třech etapách a financován je částkou 9 miliard korun z prostředků fondů EU. První etapa byla zahájena 15. července 2015. Druhá etapa 30. srpna 2017 a její konec byl plánován až na konec roku 2019. Ke spuštění třetí vlny kotlíkových dotací však nakonec došlo již dne 1. dubna 2019 a alokováno na ni bylo 3,125 mld. korun. Došlo tak tedy k posunutí termínu třetí vlny a urychlení celého dotačního programu.

Co se týče úspěšnosti programu, oficiální data Ministerstva životního prostředí (.docx) uvádí, že v první etapě byla schválena dotace na výměnu kotle u 29 217 žádostí. Ve druhé etapě předpokládal ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO 2011) rozsah dotací až pro 35 tisíc výměn kotlů, což je v souladu s oficiálním předpokladem MŽP odvozeným z výše alokace pro druhou etapu (.pdf).

Od 15. října 2018 zároveň došlo k rozšíření možností druhé vlny kotlíkových dotací jejich propojením s aktualizovaným dotačním programem Nová zelená úsporám (NZÚ). Ve druhé vlně programu kotlíkových dotací nebylo možné získat dotaci na samostatnou výměnu za nový kotel na tuhá paliva. Propojením s programem NZÚ nově vznikla možnost získat dotaci až 80 000 Kč na výměnu kamen na tuhá paliva za novější na stejné bázi, která jsou však ekologičtější a výkonnější, a to bez nutnosti dalšího zateplení domu. Zároveň bylo nově umožněno kombinovat (.pdf, str. 2) programy dotací NZÚ a kotlíkových dotací. Pokud žadatel provedl výměnu kotle v rámci kotlíkových dotací a zároveň provedl zateplení či instalaci solárního zdroje napájení, získal bonusovou dotaci 20 000 Kč, respektive 10 000 Kč na nákup kotle.

V listopadu 2018 ministr Brabec předestřel některé uvažované podmínky třetí vlny kotlíkových dotací. Například pro sociálně slabé občany v Moravskoslezském kraji se uvažovalo o zavedení speciálních bezúročných půjček, které by jim umožnily splatit zbývající část ceny kotle, kterou nepokryla dotace. Zároveň Brabec uvedl, že se třetí vlna nejspíše nebude vztahovat vůbec na kotle na tuhá paliva (uhlí), což poté opět zopakoval v rozhovoru pro iDNES.cz dne 7. ledna 2019: ,,A ve třetí (etapě kotlíkových dotací, pozn. Demagog.cz), kterou spouštíme letos, jsme se pod tlakem Evropské unie, která jasně řekla, že si přeje podpořit už pouze čisté zdroje, rozhodli pro dotace jen na kotle na biomasu, plynový kondenzační kotel a tepelná čerpadla. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí bylo správné.“

Konečné podmínky třetí etapy kotlíkových dotací nakonec z programu opravdu vylučují další nové kotle na tuhá paliva. Dotaci je ve třetí etapě možné získat na:

  • „tepelné čerpadlo – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (samočinná dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (ruční dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 100 000 Kč“;
  • „plynový kondenzační kotel – až 75 % způsobilých výdajů, nejvýše 95 000 Kč“.

Zároveň je opět možné získat bonus ve výši 20 tisíc korun při kombinaci s programem Nová zelená úsporám. Dále je nabízen bonus 7 500 korun pro žadatele z prioritních oblastí.

Výše alokace 3,125 mld. korun předpokládá ve třetí vlně provedení kolem 30 tisíc výměn. K jejich realizaci musí dojít nejpozději do konce roku 2023.

Již krátce po spuštění třetí vlny dorazilo více než 40 tisíc žádostí o kotlíkové dotace. MŽP tak uvolnilo z programu Nová zelená úsporám dalších 1,5 mld. Kč. Celková alokace třetí vlny se tak vyšplhala na 4,625 mld. Kč. Vyměněno by mělo být dalších minimálně 15 tisíc kotlů. „Aktuálně není vyčerpáno pouze v Praze a v Kraji Vysočina, druhé kolo se chystá ještě Královéhradeckém kraji,“ uvedl ministr Brabec v listopadu 2019. Zatímco v Kraji Vysočina tak budou mít lidé možnost podat žádost o dotace až do listopadu 2020, v Praze budou mít žadatelé tuto možnost do října 2020. V Královéhradeckém kraji pak budou moci z důvodu navýšení třetí výzvy noví zájemci žádat od září 2020.

Jelikož 3. vlna stále probíhá i v roce 2020 a není dokončena, nejspíš se skutečně podaří vyměnit téměř 100 tisíc kotlů. Je však neohodnotitelné, jestli dojde k úplné výměně kotlů, jelikož pravidla pro proplacení dotací se v jednotlivých krajích liší. Zatímco většina krajů dotace proplácí zpětně, Ústecký kraj například výměnu zaplatí přímo dodavateli kotle.

Vzhledem k tomu, že v 1. a 2. vlně bylo podpořeno přes 55 tisíc výměn a ve 3. vlně bylo díky urychlení projektu do konce roku vyhověno okolo 30 tisíc žádostí, byl splněn cíl programu, a to vyměnit 85 tisíc kotlů. Celkově tedy hodnotíme slib jako splněný, neboť díky krokům vlády se skutečně podařilo podstatně urychlit projekt kotlíkových dotací, takže ke konci roku byl na místo původně plánovaných 55 tisíc vyměněn o polovinu větší počet kotlů – cca 85 tisíc.

Zdroj: www.sfzp.cz
Menší veřejné zakázky Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Novela zákona, která by zvyšovala zákonné limity veřejných zakázek malého rozsahu nebo by proces zadávání veřejných zakázek jiným způsobem významně zjednodušila, zatím nebyla předložena.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s implementací tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Tento zákon byl dále také několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2019 Sb., změny však měly spíše technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu.  

Podle zákona č. 134/2016 Sb. se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2000000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6000000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, čímž se dotýká rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely (.docx) vznikl začátkem letošního roku a prošel již připomínkovým řízením. Podle předkládací zprávy (.docx) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích, a to především ve vztahu ke stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy. Zároveň zpráva označuje návrh za především technický, který se práv a povinností jednotlivých subjektů nijak významně nedotkne. Ani dle důvodové zprávy pak nedochází ke změnám, které by mohly znamenat splnění či naopak porušení slibu.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. V současné době je již novela projednávána ve Sněmovně. Návrh (.pdf, str. 3) se však týká pouze jednacího řízení bez uveřejnění, které je možné použít jen ve výjimečných případech, a v obecné rovině se tedy zakázek malého rozsahu nedotkne.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Poslední (.pdf, str. 2) z trojice poslaneckých návrhů míří především na možnost doplnění hmotných rezerv, a má tak časově omezenou účinnost.

Vládní slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný, neboť zatím nebyla předložena žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která by zjednodušovala výběrová řízení malého rozsahu či alespoň navýšila jejich limity.

Nábor vojáků Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již AČR naplnila. Novými vozidly, zbraněmi, ale i výstrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – k 1. lednu 2020 počet vojáků z povolání činil 25 899. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektuje MO i ve svém rozpočtu na rok 2018 (.pdf, str. 23). V rozpočtu na rok 2019 MO udává počet nad rámec Vládního prohlášení v počtu 25 603 vojáků z povolání (.pdf, str. 23–24).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená vládou 30. 10. 2019 (.pdf, str. 2). Mezi podmínky pro plnění koncepcí stanovených cílů patří 27 245 vojáků (.pdf, str. 37) z povolání v roce 2025, tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc. Podobně i vedení AČR počítá s podporou vlády se svým posledním plánem modernizace a rozvoje AČR do roku 2027 dle KVAČR.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a nákup malých ručních palných zbraní. Pokračující práce na tomto plánu opětovně potvrdil 13. června 2019 ve svém projevu na Žofínském fóru. Nákup nové výzbroje by pak neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize. Tyto nákupy mají mimo jiné za cíl přezbrojit 7. mechanizovanou brigádu tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě. Nová výzbroj, výstroj, ale i vojáci pak míří i k 4. brigádě rychlého nasazení.

Nárok na školku od 2 let Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let při zohlednění možností zřizovatelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

Vláda zatím nepodnikla žádné kroky k zajištění zákonem garantovaného nároku na péči o děti od dvou let. Aktuální legislativa říká, že dítě mladší tří let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Co se týče aktuálních kroků vlády, k srpnu 2020 zatím nebyl prosazen zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let.

V současnosti je péče o děti v předškolním věku ošetřena v zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon). Aktuální úprava říká, že dítě mladší tří let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok:

Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od 3 do 6 let, nejdříve však pro děti od 2 let. Dítě mladší 3 let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok.“ (§ 34 odst. 1)

„Do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně třetího roku věku (…)“ (§ 34 odst. 3)

Sobotkova vláda již v roce 2017 podpořila ve školském zákoně možnost předškolního vzdělávání pro děti mladší tří let, novela Václava Klause ml. a dalších však v červnu 2018 zavedla zpět současnou hranici tří let pro garantované přijetí do školek.

Vláda Andreje Babiše v programovém prohlášení stanovila jako jednu z priorit školství. Co se týče předškolního vzdělání, cílem vlády je podle prohlášení zajistit „dostatečné kapacity mateřských škol posílením a efektivním využitím národních a evropských finančních zdrojů a lepší koordinací mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem pro místní rozvoj. Zajistíme zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let při zohlednění možností zřizovatelů. Budeme investovat také do pedagogického personálu s cílem výrazně snížit počet dětí na jednu učitelku“.

Ve školním roce 2018/2019 se ve školkách v ČR nacházelo (tabulka B1.4.1) 45 374 dětí mladších tří let (z celkového počtu 363 776 dětí). Ve školním roce 2019/2020 počet dětí mladších tří let ve školkách mírně poklesl, na 43 020 (z celkového počtu 364 909 dětí). Počet dětí mladších tří let ve školkách dlouhodobě roste, mezi školními roky 2013/2014 – 2018/2019 se podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) jednalo o nárůst zhruba o 37 %.

Učitelů ve školním roce 2018/2019 ve školkách v ČR bylo (tabulka B1.8.1) celkem 32 233, při přepočítání na plně zaměstnané pak 30 581. Ve školním roce 2019/2020 se jejich počet zvýšil na 34 469, respektive 32 373. Podle posledních dat ČSÚ pro školní rok 2018/2019 vycházelo v mateřských školách v průměru 12 dětí na jednoho učitele.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se snaží rozšiřovat kapacity mateřských a základních škol pomocí programu Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky, který běží od roku 2014. Na podzim 2018 přidělilo ministerstvo 300 milionů korun mateřským a základním školám na rozšíření jejich kapacit.

S problematikou garantovaného nároku na péči o děti od dvou let nesouvisí pouze rozšiřování kapacit školek, ale také personálu. Zajištění míst pro dvouleté děti ve školkách by vyžadovalo také navýšení personálu.

Možnou variantou zajištění předškolní péče pro děti mladší tří let jsou i tzv. dětské skupiny, jejichž rozvoj podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila 23. září 2019 plán na zavedení jeslí, které by nahradily nynější dětské skupiny, jež jsou financované z peněz z evropských fondů. Čerpání těchto prostředků má skončit v roce 2022. Ministryně Maláčová připravila novelu, která by z dětských skupin vytvořila jesle, jež by byly určeny dětem do 4 let a byly by spolufinancované státem. Vláda tuto novelu ve svém usnesení z 20. července 2020 podpořila, 29. července byl návrh rozeslán poslancům. Ani tato novela však nezavádí garantovaný nárok na péči o dítě od dvou let.

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Jak schválené rozpočty, tak jejich návrhy potvrzují zvyšování podílu financí na obranu z rozpočtu ČR. V roce 2019 ve výši 1,2 % HDP, v roce 2020 ve výši 1,26 %. Návrhy počítají s rozpočtem obrany kolem 1,4 % HDP v roce 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvádí, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponuje sumou 66,7 mld. Kč, což činí 1,2 % HDP. Pro srovnání, Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie COVID-19, na kterou vláda reagovala novelizací rozpočtu pro tento rok. Novelou zákona, předloženou 23. března 2020 a přijatou 26. března 2020, byl rozpočet MO zkrácen (.pdf, str. 16) o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové části novely se k rozpočtu MO uvádí, že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky (str. 8).”

HDP České republiky v roce 2019 dosáhlo (.xlxs) 5,7 bilionu korun, v současné době tedy dosahuje rozpočet Ministerstva obrany 1,26 % HDP. Toto číslo se však ke konci roku pravděpodobně navýší, neboť dle predikcí kvůli koronavirové krizi HDP Česka v roce 2020 poklesne.

Změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) se se splněním závazku NATO, tedy aby výdaje na obranu dosahovaly alespoň 2 % HDP, počítá optimálně s rokem 2024, pokud však dojde ke snížení HDP státu, je možné, že procentuální poměr k HDP bude vyšší než plánovaný.

Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Dle predikcí měla v roce 2020 složená daňová kvóta mírně vzrůst, a to díky efektivnímu výběru daní. Vláda navíc zrušila daň z nabytí nemovitosti a hovoří se o zrušení superhrubé mzdy. Zvyšovány jsou až na výjimky pouze daně spotřební či daň z hazardu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předešleme, že otázka daní je předmětem sporu mezi vládními stranami už od vzniku koaliční vlády. ČSSD chce zavést řadu opatření vč. sektorové daně pro banky, na kterých však není shoda uvnitř koalice. Pro účely hodnocení tohoto slibu pak bereme v potaz pouze kroky a prohlášení vlády jako celku, nikoli návrhy jednotlivých stran v koalici. Zároveň dodejme, že daňový balíček pro rok 2019 schvalovala ještě první vláda Andreje Babiše (tisk. zpráva Ministerstva financí), a tedy jím zavedené změny nelze přikládat stávající vládě.

Pro určení daňové zátěže nepracujeme s jednotlivými sazbami daně, nýbrž s obecnými ukazateli. To, že vláda zvýší některé sazby daní, totiž nutně nemusí znamenat zvýšení celkového daňového zatížení. Navíc na různé skupiny daňových subjektů dopadá tato zátěž nerovnoměrně. Celkovou úroveň daňové zátěže v zemi nejlépe vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

Složená daňová kvóta je nejpoužívanějším ukazatelem, její zvýšení či snížení však nemusí vždy implikovat zvýšení či snížení daňového zatížení. Hodnota kvóty může být ovlivněna také efektivitou výběru daní. Pokud se zlepšuje výběr daní, zvyšuje se hodnota čitatele (výše vybraných daní), zatímco jmenovatel (HDP) zůstává stejný. Složená daňová kvóta tak stoupne. Naopak pokud výběr daně klesá, snižuje se i složená daňová kvóta.

Z materiálu Ministerstva financí vyplývá, že složená daňová kvóta v minulosti rostla, což však nemůžeme připsat pouze 2. vládě Andreje Babiše. Mírný nárůst byl rovněž odhadován pro rok 2019 (.pdf, str. 17), ovšem jelikož jde jen o odhad a jelikož řadu daňových změn platných v r. 2019 (přehled MF) provedla předchozí vláda, nevyvozujeme, že by vláda tímto porušila slib.

Podle odhadů uvedených ve střednědobém výhledu (.zip, D01.pdf, str. 17) státního rozpočtu na léta 2021 a 2022 je očekáván malý nárůst kvóty i v budoucích letech. Ministerstvo financí zároveň upozorňuje, že růst složené kvóty neznamená růst daňové zátěže. Jedná se totiž o zlepšení efektivity výběru daní. Ministerstvo to popisuje takto: „Z pohledu HDP se tak vlastně přeleje určitá část šedé ekonomiky do ekonomiky oficiální."

Zdroj: Ministerstvo financí (.zip., D01.pdf, str. 17)

 

Ekonom David Marek v červenci 2019 uvedl, že složená daňová kvóta se dostala na 36 %. Tato hodnota má vycházet z nově publikovaných dat ČSÚ, metodika výpočtu je však zjevně odlišná od metodiky obsažené ve střednědobém výhledu státního rozpočtu. Graf však obsahuje obdobný trend pozvolného nárůstu složené daňové kvóty.

Složená daňová kvóta se letos poprvé v historii vyhoupla na 36 %. pic.twitter.com/n7fewh6D8N

— David Marek (@David_Marek) July 1, 2019

Už nyní dochází k řadě změn v daňové soustavě. Na podzim roku 2019 prošel sněmovnou daňový balíček, se kterým počítal rozpočet na rok 2020. Přijímání těchto daňových změn si vyžádalo poměrně dlouhou diskuzi, která dostávala vládu pod značný tlak. Ve sněmovně byl návrh zákona schválen ve třetím čtení až 6. listopadu 2019, načež ho Senát vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy. Sněmovna nakonec přehlasovala Senát a setrvala na původním sněmovním znění. Stalo se tak 17. prosince 2019. Daňový balíček obsahoval celou řadu daňových změn od vyššího zdanění alkoholu, tabáku a hazardu, zdanění rezerv pojišťoven či zvýšení poplatku za vklad nemovité věci do katastru nemovitostí z 1000 Kč na 2000 Kč. 

Nejaktuálnější změnou má být vládní návrh zákona na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Tento návrh byl schválen ve sněmovně 8. července 2020 a nyní putuje do Senátu. Senát má tento bod projednávat od 12. srpna 2020. Z hlediska vývoje složené daňové kvóty by se nemělo jednat o žádnou zásadní změnu. Důvodová zpráva odhaduje ztrátu na příjmech do státního rozpočtu okolo 11-14 mld. Kč ročně (.pdf, str. 14,15), což je vzhledem k celkové výši příjmů státního rozpočtu (pro rok 2019 1 523,23 mld. Kč) zanedbatelné číslo. Součástí protikrizových opatření pak bylo i (částečné) odpuštění sociálního pojistného pro menší zaměstnavatele či OSVČ.

V dalších měsících vláda plánuje zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% daně. Ve hře je také zavedení daně progresivní. „Jediná cesta je progresivní zdanění. Nevidím důvod, aby vysokopříjmoví lidé platili 15 procent,“ uvedla Alena Schillerová.

Z dosavadního vývoje daňové zátěže měřené složenou daňovou kvótou dosud nelze dovodit, že vláda ve svém působení porušuje daný slib (vláda nastoupila v červnu 2018). Pro rok 2020 sice mělo dojít k jejímu mírnému nárůstu, avšak to je vysvětlováno efektivnějším výběrem daní, nikoliv jejich zvyšováním. Dosavadní kroky vlády, kdy zvyšovány jsou pouze daně z hazardu či daně spotřební, a její plány pro následující roky pak dokládají, že vláda od slibu neupustila. Důvodem jsou i skutečnosti způsobené koronavirovou pandemií.

Nové dálnice Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 16

Prozatím bylo zprovozněno 63 km dálnic (včetně modernizace D1). ŘSD plánuje do konce r. 2021 zprovoznit dalších 139 km, jednalo by se však o rekordní rychlost výstavby. Rozestavěno bylo prozatím 137 kilometrů dálnic (opět včetně modernizace D1).

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Doposud (od června 2018 do srpna 2020) bylo zprovozněno 63,3 km dálnic (včetně modernizace D1). Výstavba všech těchto dálnic, kromě D46, byla zahájena již před rokem 2018. Ve výstavbě, s plánovaným zprovozněním v roce 2020, je dále 50,8 km dálnic (včetně modernizace D1). To znamená, že koncem roku 2020 by mělo být zprovozněno 115,2 km dálnic (včetně modernizace D1). V příštím roce se pak má zprovoznit 88 km dálnic (včetně modernizace D1). Mělo by tak dojít ke zprovoznění celkem 202,1 km dálnic (včetně modernizace D1).

Pokud z těchto staveb vyjmeme modernizaci D1, která by měla do konce roku 2021 činit 97,4 km (doposud bylo zmodernizováno 26,4 km), mělo by být postaveno 104,7 km nových dálnic. 

V této věci (výstavby dálnic) se na resort Ministerstva dopravy strhla řada kritiky. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok, člen první i druhé vlády Andreje Babiše, byl často kritizován opozicí, a dokonce i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ).

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na výstavbu, modernizaci a rekonstrukce dálnic v letech 2013 až 2017. Kontroloři prověřovali u Ministerstva dopravy (MD), Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Státního fondu dopravní infrastruktury například to, jaké náklady stavby dálnic provázely, jak byly stavby připravovány nebo jestli se daří naplňovat cíle, které se s výstavbou dálnic pojí. Kontrola ukázala, že tempo výstavby dálnic je velmi pomalé a v některých fázích přípravy se oproti předchozí kontrole NKÚ ještě zpomalilo. Náklady na výstavbu dálnic klesly v průměru o 55 procent,píše se v tiskové zprávě NKÚ.

Za problematický byl pak považován například úsek dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem na Vysočině, jehož oprava nanovo započala 11. května 2019. Opravy tohoto úseku dálnice přitom začaly již v březnu 2018. Stavba ale nabrala zpoždění a stát nakonec stavebním firmám Geosan Group, Toto Costruzioni Generali a SP Sine Midas Stroy vypověděl smlouvu. Rekonstrukcí tohoto dálničního úseku byla nakonec v lednu 2020 pověřena Skanska, která by měla stavbu dokončit ještě v tomto roce.

30. dubna 2019 byl jmenován novým ministrem dopravy Vladimír Kremlík. Ve funkci chtěl usilovat především o zjednodušení a zefektivnění legislativy v oblasti povolování liniových staveb, zrychlení výstavby a přípravy klíčových dopravních staveb. Změny se udály také na nejvyšších postech Ředitelství silnic a dálnic. V květnu 2019 odvolal ministr Kremlík ředitele Jana Kroupu, jehož nástupcem se 6. května 2019 stal Pavol Kováčik. Ten chtěl do úřadu zavést nové formy práce, které mají zintenzivnit a urychlit dopravní výstavbu. Pavol Kováčik ze zdravotních důvodů v červenci 2019 ve funkci skončil. Novým generálním ředitelem se stal Radek Mátl.

Během této doby ovšem došlo k další změně na pozici ministra dopravy. Této pozice se v lednu 2020 ujal Karel Havlíček.

Pomalost plánování a výstavby nových dopravních staveb si uvědomuje i samotné Ministerstvo dopravy. Mělo by tak podle plánu ministerstva dojít k novelizaci zákona č. 416/2009 Sb., který by nově zahrnoval i doporučení z finální studie projektu Urychlení výstavby transevropské dopravní sítě v České republice. Zároveň by se jednalo i o novelizaci stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), který by umožňoval potřebu jednoho jediného stavebního povolení k zahájení dopravní stavby. Tento tzv. „Liniový zákon“, který předkládalo Ministerstvo dopravy společně s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem obchodu a průmyslu, prošel ve Sněmovně úspěšně třetím čtením, nicméně následně byl vrácen Senátem s pozměňujícími návrhy.

První část slibu může být, s ohledem na rychlost staveb z minulosti, hodnocena skepticky. Pokud totiž za poslední dva roky (2018 - 2020) bylo zprovozněno 64,4 km dálnic, muselo by být do konce roku 2021, tedy za necelý zbývající rok a půl, zprovozněno zbylých 145,6 km dálnic. Takové množství dálnic však nebylo zprovozněno ani za interval posledních 9 let. V období od 2011 - 31. října 2019 bylo v České republice zprovozněno 129 km dálnic. Jelikož však tuto možnost nemůžeme zcela vyloučit, rozhodli jsme se slib prozatím nehodnotit jako porušený.

I splnění druhé části slibu je stále v možnostech vlády. Od jmenování nové vlády (červen 2018) bylo rozestavěno 79,3 km (2018 - 33 km, 2019 - 40,2 km, 2020 - 6,1 km) nových dálnic, spolu s modernizací D1, pak bylo doposud (srpen 2020) rozestavěno celkem 136,7 km dálnic (2018 - 7,7 km, 2019 - 39,4 km, 2020 - 10,3 km).

Nový zákon o odpadech Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Do konce roku 2018 nebyl nový zákon předložen, projednány byly pouze dílčí novely zákona stávajícího. Nyní je návrh nového zákona o odpadech, předložený v prosinci 2019, ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Aktuálně je návrh zákona o odpadech, jehož předkladatelem je Ministerstvo životního prostředí, ve třetím čtení. Tento zákon má zvýšit míru třídění a omezit samotný vznik odpadů například pomocí systému PAYT (.pdf, str. 227) – z angl. „Pay as you throw“, česky „Zaplať, kolik vyhodíš“. Díky tomuto systému pak budou občané platit za směsný odpad v závislosti na tom, kolik jej vyprodukují. Tento systém bude fungovat místo paušálního systému (kdy občan platí pevnou částku). 

Kromě toho má zákon zvýšit poplatek za využitelný odpad ukládaný na skládku, a to postupně z 800 korun za tunu v roce 2021 na 1 850 korun v letech 2029 a dále. Mírná změna se týká i např. zbytkových odpadů (.pdf, str. 142).

Tento návrh zákona (.pdf, str. 323) si ukládá řadu cílů spojených se skládkováním.

  • V roce 2020 uložení na skládku pouze 35 % biologicky rozložitelných komunálních odpadů oproti celkovému množství vyprodukovanému v roce 1995.
  • Usilování o to, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití.
  • Cíl pro skládkování komunálních odpadů, a to 10 % z produkce komunálních odpadů v roce 2035.

Novela příslušného zákona v roce 2018 vládou předložena nebyla. Řešily se pouze drobné úpravy znění zákona č. 185/2001 Sb. v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady o rtuti. Tento návrh prošel třetím čtením a 8. ledna 2019 byl doručen do Senátu, který ho schválil. Zákon č. 45/2019 Sb. je účinný od 1. března 2019 (vyjma čl. II bod 3).

Podle plánu legislativních prací vlády pro rok 2019 měl být vládní návrh zákona o odpadech předložen v červnu 2019. Tento termín je však v rozporu se zněním vládního slibu. Ministerstvo životního prostředí nakonec návrh zákona o odpadech předložilo k meziresortním připomínkám až na začátku dubna 2019. Jak bylo zmíněno v úvodu, nyní (k datu 4. srpna 2020) se návrh nachází ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. 

Podle důvodové zprávy (.doc, str. 2) je v souladu s trendy v EU jedním z cílů nově navrhované právní úpravy vytvořit zákonné předpoklady pro výrazný odklon toku odpadů na skládky. A to ve prospěch jiných způsobů nakládání s odpady, jež jsou jednak ohleduplnější k životnímu prostředí, jednak respektují ekonomickou hodnotu, kterou odpad mnohdy nadále má.

Pro doplnění dále uvádíme, že Ministerstvo životního prostředí za vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) připravovalo podobnou novelu zákona o odpadech, návrh však neprošel. Dle předkládací zprávy (.doc, str. 1) byla základním účelem novely transpozice „směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic“ do českého legislativního systému. Cílem novely mělo dle zprávy být rovněž vytvoření zákonných předpokladů pro odklon odpadů směřujícího na skládky ve prospěch jiných způsobů nakládání (.doc, str. 1).

Dle prezentace MŽP (.pdf) z 6. června 2018 je nutnost provedení novely zákona o odpadech velmi urgentní. Prezentace uvádí, že nová česká legislativa odpadového hospodářství musí nabrat účinnost nejpozději do roku 2020 právě z důvodu transpozičních lhůt příslušných evropských směrnic, které mají být v rámci těchto legislativních novel implementovány do českého právního systému (.pdf, str. 8).

Odpolitizování státní správy Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise umožňuje další politizaci státní správy. Podobně mluví opozice i o vládním návrhu nominačního zákona, který schválila Sněmovna. Zatím však nemáme dostatečné doklady o tom, že k politizaci dochází.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prosinci 2019 byl přijat nominační zákon, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně v červnu 2019. Zákon se týká společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídících orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Ministr tedy ve výsledku bude moci rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. Návrh zákona kritizovala opozice:

„Pokud máme dneska výbor, který má celý nominační proces iniciovat a má dávat nějaké doporučení, a pak ve finále si ministr může stejně rozhodnout sám, jak chce, tak si myslím, že je to naprosto bezzubá věc,“ uvedl poslanec Jan Bauer (ODS). Z tohoto důvodu označili návrh za problematický také Piráti.

Obecné podmínky výběru do státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, na něž tento postup dopadá, se pak dle § 3 služebního zákona považují mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu roku 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela zákona o státní službě, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Opozicíodbory byl tento krok kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novela pak byla kritizována i Evropskou komisí: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.

Jedním z příkladů změny na vedoucím postu jednoho z úřadů je výměna předsedy Energetického regulačního úřadu (ERÚ), do této funkce vláda jmenovala Stanislava Trávníčka namísto Jana Pokorného. Odvoláni byli i členové rady ERÚ Vladimír Vlk a Vladimír Outrata, ty nahradili Martina Krčová a Petr Kusý. Všichni nově jmenovaní členové rady se podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) zúčastnili veřejného výběrového řízení, nelze tedy říci, že by šlo o politické kandidáty.

„Nejednalo se o náhodný akt,“ uvedl ministr Havlíček s tím, že rozhodnutí odvolat výše zmíněné osoby z postů vzniklo na základě informací bezpečnostních složek a řady dalších prověřených informací. Ty podle něj poukazovaly na to, že Pokorný, Vlk a Outrata hrubě porušovali své povinnosti vzhledem k nestrannosti a nezávislosti.

V červnu 2019 pak došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Václava Nebeského. Je důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra.

Další ze změn, ke které ve státní správě od jmenování druhé vlády Andreje Babiše došlo, je jmenování nového ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tím byl zvolen okresní státní zástupce Radim Dragoun, který byl vybrán odbornou komisí ve výběrovém řízení z celkového počtu 12 uchazečů. V tomto případě byla tedy naplněna slibovaná apolitičnost a otevřenost státní správy (a dalších úřadů). Na základě otevřeného výběrového řízení byl také jmenován nový ředitel Státního zdravotního ústavu.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován nový ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tzv. civilní rozvědky, Marek Šimandl, který do této doby působil např. jako bezpečnostní expert Národního bezpečnostního úřadu či jako náměstek Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ani v tomto případě se však v médiích nevyskytly informace, že by měl být „politickým“ kandidátem. Na tuto pozici se v souladu s § 2 zákona o státní službě nemusí konat výběrové řízení, protože Úřad pro zahraniční styky a informace je bezpečnostním sborem.

Kontroverzní je pak odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se však pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika spojená se státními zakázkami pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka. Demagog.cz však od nástupu Karla Řehky nedohledal informace o odklonu úřadu od kritiky čínských firem. Dokladem o zachování politické linie úřadu pak může být deklarace o rozvoji 5G sítí ve spolupráci s USA. 

Na počátku roku 2020 byla do funkce šéfky Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jmenována Hana Továrková. Její předchůdce Jaromír Novák odstoupil ze své funkce kvůli tlaku na změnu podmínek aukce kmitočtů sítí 5G. Továrková sama byla po nástupu do funkce obviněna ze střetu zájmů, kvůli svému angažmá v soukromém sektoru. Mimo střet zájmů jsme však nenašli žádné zmínky, které by mohly doložit, že Hana Továrková je politickým nominantem.

Jako o politickém nominantovi se v řadách opozice začíná hovořit o Romanu Prymulovi, bývalém náměstkovi Ministerstva zdravotnictví a současném zmocněnci pro vědu a výzkum ve zdravotnictví na Úřadu vlády. Funkce Vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1). Navíc se ve veřejném prostoru hovoří jednak o politických ambicích Romana Prymuly, jeho jméno ale také figurovalo na stránkách hnutí ANO v sekci „Naši lidé“, ač Roman Prymula sám se proti takovému označení ohradil. Manažer hnutí Jan Richter k tomu uvádí následující:

Pan Prymula je náměstkem ministra zdravotnictví nominovaným za hnutí ANO a stal se teď ústřední postavou v boji s koronavirem. Chtěli jsme ho proto i na našem webu představit a vybrali jsme k tomuto účelu sekci obecně nazvanou ‚Naši lidé‘, kde jsou ministři, hejtmani, europoslanci či primátoři, někteří z nich nestraníci.

Výše uváděná citace však před nás staví otázku, zda nenaznačuje porušení vládního slibu. Čili jestli uvedený citát manažera hnutí ANO nepopírá ideu nezávislé a odpolitizované státní správy, kterou vláda včele s hnutím ANO slibuje.

Jak vidíme, vláda podnikla v této oblasti několik kontroverzních kroků, které vedou k obavám, že se vydává spíše opačným směrem, než slíbila. Aktuálně však není možné konstatovat porušení slibu, protože nenastala situace, která by jednoznačně dokládala politicky motivované dosazování nebo odvolávání lidí ze státní správy. Na druhou stranu se však také nedá říci, že se státní správa otevřela.

Ochrana dlužníků Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Zákon zavádějící chráněné účty nebo jiné účinné řešení nezabavitelné částky zatím není ze strany vlády připraven.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Novela insolvenčního zákona, kterou předložila ještě první vláda Andreje Babiše, by dle důvodové zprávy (.pdf, str. 9) měla upravit podmínky pro oddlužení a pomoci dlužníkům dostat se z dluhové pasti. Proces oddlužení by měl být podle nové úpravy zpřístupněn co největšímu počtu poctivě splácejících dlužníků. Účelem této novely však není zavedení chráněných účtů a zároveň neposkytuje ani žádné jiné řešení, které by zajišťovalo, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného. Účinnosti zákon nabyl 1. června 2019.

S touto problematikou souvisí také novela exekučního řádu navržená poslanci Pirátů, SPD a ČSSD, která má mj. zajistit, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stržena exekucí na bankovním účtu povinného. Vláda však zaslala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1–2) 1. listopadu 2018 s odůvodněním, že Ministerstvo spravedlnosti dopracovává vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.

Tento návrh zákona vláda předložila 9. července 2019, avšak s absencí zavedení chráněných účtů. Projednání novely v 1. čtení bylo zařazeno na 35. schůzi PSP. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté, co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla. V současné době návrh prošel prvním čtením a je projednáván v Ústavně právním výboru.

Vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června roku 2019 tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky.

V současné době se o zavedení chráněných účtů opět hovoří, poslanci Patrik Nacher (ANO) a Kateřina Valachová (ČSSD), kteří připravují novelu Občanského soudního řádu, slibují je do ní obsáhnout. Zákon však dosud předložen nebyl.

Vzhledem k tomu, že vláda zatím ale přímo nepřipravila ani nepodpořila návrh zákona zabývající se problematikou chráněných účtů nebo jiným řešením zamezující dvojímu sražení z příjmů povinného, považujeme tento slib za zatím nerealizovaný.

Ochrana turistů Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status HS ČR se nadále řídí dohodou a pravidly z let 2004, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Horská služba ČR. Role HS v IZS se řídí platným zákonem 239/2000 Sb. jako ostatní složky IZS.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z.s.

V současnosti tedy HS ČR zastřešují dvě organizace – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z.s. a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o.p.s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj.

V rámci zákona o integrovaném záchranném systému (IZS) není role HS ČR specificky definována, je však upravena v položce „ostatní složky“ IZS v § 4 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory. Toto postavení měla již před nástupem vlády Andreje Babiše.

HS ČR v rámci svého zákona nemá samostatnou definici. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno v zákonu o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

V oblasti legislativy upravující činnost veřejnoprávních médií neproběhla od nástupu vlády žádná výrazná změna. Z tohoto důvodu jsou nejzajímavějším tématem volby do jednotlivých rad; ani zde nedošlo k takovým změnám, které by zavdávaly důvod hodnotit slib jako porušený.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). Vzhledem k tomu, že od vzniku vlády neproběhl žádný návrh na novelu některého ze zákonů, které upravují fungování jednotlivých veřejnoprávních služeb, nelze říci, že by vláda nějak podporovala nebo limitovala fungování jednotlivých médií. Žádné významné změny se neodehrávají ani v oblasti koncesionářských poplatků, které jsou upraveny zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích.

Z tohoto důvodu je jediným možným faktorem vlivu vlády v této oblasti volba členů dozorčích rad těchto médií.

Dozorčí rady

V Radě ČRo proběhla volba tří členů od doby, kdy současná vláda obdržela důvěru (v noci z 11. na 12. července 2018). Členy jsou od 13. března 2019 Tomáš Kňourek (znovuzvolen), od 27. března 2019 Jan Krůta a od 27. března 2020 také Marek Pokorný. Jedno místo v Radě zůstává neobsazené.

Tomáš Kňourek, navržen vládním hnutím ANO, obdržel v tajné volbě v Poslanecké sněmovně 95 hlasů a překročil tak hranici 88 hlasů nutnou ke zvolení v 1. kole volby. To znamená, že Tomáš Kňourek zůstal ve své funkci i přes svoji kontroverzní kritiku stanice Vltava za vysílání úryvku z románu Linie krásy britského spisovatele Alana Hollinghursta (v úryvku na stanici zazněly v dopoledních hodinách slova jako „penis“, což Kňourek kritizuje jako „oplzlosti“ a daného spisovatele označuje za „chlípníka“).

Jan Krůta, který v roce 2013 neúspěšně kandidoval za hnutí Úsvit, byl zvolen ve druhém kole. Jeho zvolení je kritizováno především z důvodu Krůtova spoluautorství článku „Případ Magor“, který vyšel v časopise Mladý svět v 70. letech.

Galeristu Marka Pokorného do Rady ČRo navrhla Společnost Jindřicha Chalupeckého a v debatách před volbou do Rady se hlásil k důležitosti zachování nezávislosti veřejnoprávních médií a posílení regionálního zpravodajství. Jeho zvolení do Rady kontroverze neprovázely, byl zvolen i s velikou převahou hlasů - získal jich 135, ke zvolení je třeba 88.

V Radě ČTK proběhly za poslední vládní období hned tři změny. V pátek 26. dubna 2019 byla zvolena bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová, když porazila kandidáta Pirátské strany Josefa Šlerku. Ta byla poté v červenci 2020 nahrazena Alešem Marečkem. Marksová se dobrovolně přesunula na post poradkyně ministra zahraničí. Na poslední dvě místa sedmičlenné rady byli v září a říjnu 2019 zvoleni David Soukup (navržený ANO) a Angelika Bazalová (navržená Piráty).

V neposlední řadě zvolili poslanci do tzv. velké vysílací rady (Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) Ladislava Jakla. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov.

V Radě ČT proběhlo šest změn v roce 2020. Nejdříve proběhla v prvním kole volba tří nových členů, a to bývalého šéfa televizního zpravodajství Romana Bradáče, ekonoma Pavla Kysilky a poslance Jiřího Šlégra. Další změny přišly po volbě v druhém kole v květnu 2020. Za nové členy Rady byli zvoleni ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Rada v novém složení zatím ale nepřišla s žádnými návrhy či kroky, které by ke snížení nezávislosti České televize vedly.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla nahradit současného ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě veřejně mluví prezident republiky.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy je poslanci všechny (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 2016 a 2017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze poslanecký Volební výbor, který je schválil.

Na základě provedených změn je možné konstatovat, že vláda výrazně nezasahuje do nezávislosti veřejnoprávních medií. Nedošlo k úpravě legislativy a zároveň nebylo změněno složení rad médií takovým způsobem, ze kterého by jednoznačně vyplývala snaha veřejnoprávní média ovlivnit.

Ochrana zemědělské půdy Životní prostředí Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy, včetně podpory přednostní výstavby na brownfieldech nebo povinnosti náhradních rekultivací.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

K 11. srpnu 2020 vládou nebyly podniknuty žádné legislativní kroky zabraňující dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy. Je však pravdou, že ministerstva vytvořila podpůrný program pro vybrané obce, které mají zájem o revitalizaci brownfieldů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V současné době upravuje problematiku záboru zemědělské půdy zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Tato legislativa v § 4 říká, že „pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu“. Pokud je odnětí zemědělské půdy nutné, potom je přednostně zabrána zemědělská půda méně kvalitní; kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany. V takovém případě je pak na základě § 9 zákona nutný souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Tento paragraf dále upravuje výjimky, kdy je zábor půdy možný bez souhlasu patřičných orgánů. Při žádosti o vyjmutí pozemku z půdního fondu je také nutné zaplatit s tím související odvody. Určení výše odvodu dále upřesňují vyhláška k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) č. 441/2013 Sb. a vyhláška o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků č. 298/2014 Sb.

V létě 2018 vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj dokument (.pdf, str. 54) o rekodifikaci veřejného stavebního práva, ve kterém stanovuje za cíl „odstranění blokace území a zamezení neefektivnímu zabírání půdního fondu“.

V září roku 2018 byl skupinou poslanců předložen návrh novely stavebního zákona (.pdf), který sice nezmiňuje zemědělskou půdu nebo rekultivaci brownfieldů, ale týká se územního plánování, tudíž by mohl situaci v oblasti zemědělské půdy ovlivnit. Projednání tohoto tisku bylo navrženo na pořad 28. schůze, ale nakonec z něj bylo vyškrtnuto. Vláda se k návrhu, který dosud nebyl projednán ani v prvním čtení, vyjádřila negativně.

19. června 2019 skupina poslanců KSČM předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jejímž cílem je dle důvodové zprávy (.pdf, str. 2) zpřísnit ochranu tohoto fondu maximálním omezením možnosti  z něj půdu odejmout. Například k odnětí zemědělské půdy bude moci dojít jen v nezbytném případě a pouze ve veřejném zájmu, který převyšuje veřejný zájem ochrany zemědělského půdního fondu. Vláda k návrhu vydala (.pdf, str. 2) neutrální stanovisko. Novela zákona byla 8. srpna 2019 přikázána k projednání v Zemědělském výboru a byla zařazena na program 35. schůze (od 15. října 2019) v Poslanecké sněmovně (bod 160), k jejímu projednávání zde však zatím nedošlo. Vývoj této novely budeme nadále sledovat.

Mezi další návrhy, které se ochrany půdy dotýkají, patří i návrh KDU-ČSL o zvýšené ochraně půdy I. a II. kategorie. Vláda se však k němu prozatím nevyjádřila. Vládní návrh novely zákona o urychlení staveb dopravní infrastruktury pak ochranu půdy těchto dvou kategorií do určité míry snižuje. A to tím, že v případě staveb dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, které splní dané podmínky, nebude (.pdf, str. 12) třeba posuzovat, zda veřejný zájem na postavení těchto staveb výrazně přesahuje veřejný zájem na uchování půdy.

Co se týče podpory rekultivace brownfieldů, v roce 2019 mohly vybrané obce ze strukturálně postižených krajů (nebo samotné kraje – Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský) požádat o dotaci na revitalizaci zanedbaných ploch. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s agenturou Czech Invest na tuto výzvu alokovalo 100 milionů korun. Jednalo se už o třetí z výzev organizovaných od nástupu současného kabinetu. První dvě výzvy, organizované Ministerstvem pro místní rozvoj, bylo možné využít mezi listopadem 2018 a květnem 2019.

Tyto výzvy jsou v souladu s Národní strategií regenerace brownfieldů 2019–2024 (.pdf), kterou vypracovala ministerstva ve spolupráci s agenturou Czech Invest, a vláda se jí zabývala v červenci 2019. Tato strategie má za cíl nastavení vize pro nadcházející pětileté období a dává si za úkol zlepšení ve čtyřech zásadních bodech (organizace, finanční podpora, územní opatření, vzdělání). Tato iniciativa společně s výše zmíněnými výzvami znamená jistou míru snahy současné vlády o zlepšení situace brownfieldů.

Online platby u státních institucí Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR (IKČR). Tento záměr měl být realizován do 1. září 2019. V roce 2019 však byla platební brána realizována asi z 50 %. Ukončení záměru lze předpokládat do roku 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf), Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy),“ píše se v dokumentu (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR bude řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019, gesčním úřadem je Ministerstvo vnitra ČR. Externí náklady realizace se pohybují od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu Informační koncepce (květen 2020) je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 35), jež označuje projekty, které jsou „v běhu“, jsou tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že platební brány v roce 2019 byly hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ již v září minulého roku, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9). Nicméně k určitému posunu došlo a vláda může slib splnit ještě v roce 2021. 

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Na oficiálních webových stránkách Ministerstva zdravotnictví vznikla záložka s názvem „Otevřená data“. Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19. Zatím však nejsou zveřejněna data od nemocnic. Zprovozněn byl web NZIP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Na oficiálních webových stránkách MZ lze v záložce „Ministerstvo zdravotnictví“ najít odkaz „Otevřená data“. Ten návštěvníka přesměruje na samostatnou webovou stránku, která je spravována Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Jde oorganizační složku státu, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR a je správcem Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách)“.

Aktuálně (údaje jsou platné k první polovině srpna 2020) na stránce Portálu otevřených dat nalezneme celkem 135 663 datových sad, z toho 64 datových sad poskytuje Ministerstvo zdravotnictví (MZ). Tyto sady jsou totožné s těmi, které jsou zveřejněny na stránce Ministerstva zdravotnictví. Je zde připravené prostředí pro zveřejňování dat nemocnicemi, od poslední revize zde ale data od nemocnic stále nebyla přidána. Že faktury nemocnic prozatím nejsou v tomto systému zveřejňovány, potvrzuje i Český rozhlas. Některé ze smluv jsou sice zveřejňovány v registru smluv, ten však funguje již od roku 2016, a současné vládě jej tedy nelze nijak přičítat.

Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19, např. celkový (kumulativní) počet provedených testů. Datových sad, které obsahují údaje o nákaze virem, je k začátku srpna 2020 celkem 14, další větší položkou jsou faktury některých krajských hygienických stanic a dalších organizací za roky 2018 či 2019, těch je 22.

Mezi organizacemi, které zveřejňují svá data, jsou Ministerstvo zdravotnictví, Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky, BALMED Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Koordinační středisko transplantací, Referenční laboratoře přírodních léčivých zdrojů nebo Národní ústav duševního zdraví. Jsou mezi nimi také fakultní a psychiatrické nemocnice, ale například i krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy. Soupis všech organizací, které jsou v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví, se nachází na oficiálních stránkách ministerstva a je shodný se seznamem organizací zveřejněným na Otevřených datech. 

V říjnu 2019 pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek v rozhovoru (čas 3:45–5:40) pro Český rozhlas uvedl, že analytici MZ už od roku 2014 pracují na spojení klíčových zdravotnických informací v jediném systému. Tento systém má název Národní zdravotnický informační portál a byl představen na tiskové konferenci 23. července 2020. Jedná se o samostatnou webovou stránku, kde se mohou lidé např. dozvědět základní fakta o nemocech, najít podle mapy nejbližšího lékaře nebo se seznámit s hlavními zásadami prevence a zdravého životního stylu. Veškerý obsah je dle informací o projektu před zveřejněním kontrolován odborníky, a to primárně z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Státního zdravotního ústavu.

Peníze do školství Vzdělanost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

Mezi lety 2017 a 2019 vzrostly průměrné platy ve školství o 26 %. Na konečné hodnocení však musíme počkat do roku 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vývoj platů ve školství mapuje Statistická ročenka školství na webu Ministerstva školství (kapitola A). Podle ní činil v roce 2017 průměrný plat zaměstnance regionálního školství 26 668 Kč (viz tabulka), což odpovídá 90 % průměrné mzdy v ČR v dané době. Do této kategorie (.pdf, str. 47) patří vedle učitelů například školníci, asistenti, kuchaři, uklízeči, hospodáři, správci IT atd. Průměrný plat pouze nepedagogických pracovníků (dohromady v platové i mzdové sféře) pak v roce 2017 dosahoval na základních školách (.xlxs, list B1.20.7) 17 556 Kč (60 % průměrné mzdy) a na středních školách (.xlxs, list A1.1.3) 20 679 Kč (cca 73 % průměrné mzdy). Pokud se zaměříme na samotné učitele, jejich mzda ve stejném roce činila v průměru 31 578 Kč, což je 107 % průměrné mzdy.

 

Zdroj: msmt.cz (.xlsx, list A4.1.2)

Slibuje-li vláda navýšení mezd ve školství na 150 % jejich výše z roku 2017, měla by průměrná mzda všech zaměstnanců školství narůst minimálně na 40 002 Kč a mzda učitele na 47 367 Kč.

Z dat statistické ročenky plyne, že v roce 2018 vzrostl průměrný plat zaměstnance regionálního školství na 29 449 Kč a učitele na 34 943 Kč. Plat se tak zvýšil o více než 10 %. V roce 2019 průměrný plat všech zaměstnanců nabýval hodnoty 33 582 Kč, v případě učitelů 40 137 Kč. Jde tedy o 14% meziroční nárůst průměrného platu v regionálním školství. Pro kontext uvádíme, že průměrná mzda v roce 2019 byla 34 125 Kč. Mezi lety 2017 a 2019 tedy narostl plat zaměstnance regionálního školství o 26 % a plat učitele o 27 %.

Pro rok 2020 zatím máme údaje za první čtvrtletí. Dle ČTK došlo ve srovnání se stejným obdobím vloni k nárůstu na 38 951 Kč v případě pedagogů. Plat nepedagogických pracovníků pak dosáhl 21 589 Kč. V případě učitelů tedy došlo oproti průměru 2019 k mírnému poklesu, což je dle mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy způsobeno tím, že na začátku roku nejsou vypláceny téměř žádné prémie, ty jsou vyplaceny až na konci roku. Vláda se tedy nachází asi v polovině slibovaného zvýšení. V prvním čtvrtletí 2020 průměrná mzda v ČR činila 34 077 Kč.

Nový státní rozpočet počítá v roce 2020 se zvýšením platů pedagogických pracovníků o 8 % v tarifní složce a zbývající část z navýšení o 11 miliard je k dispozici na odměny. V roce 2021 se chystá růst o dalších 9 %. Vláda, i přes změny ve výdajové stránce státního rozpočtu kvůli opatřením týkajícím se koronaviru, dále trvá na splnění svého slibu a v letech 2020 a 2021 hodlá pokračovat v navyšování platů ve školství. Nicméně samotný návrh rozpočtu pro rok 2021 bude předložen až koncem léta 2020, tudíž zatím nelze s určitostí říci, zda uváděné sliby budou mít reálnou oporu ve státním rozpočtu pro příští rok.

Závěrem pak můžeme konstatovat, že vláda zatím skutečně průběžně platy ve školství navyšuje a nyní ve svém slibu stojí zhruba v polovině. Na stranu druhou je rovněž třeba vnímat i kritické hlasy, které upozorňují, že růst platů ve školství není reálně tolik vysoký, jelikož vlastně jen mírně předstihuje růst průměrné mzdy.

Podpora zemědělců Životní prostředí Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme administrativní zátěž pro všechny zemědělce a potravináře.“

Programové prohlášení vlády, str. 36

Vláda pracuje na novelizacích dílčích zákonů, které by měly ke zjednodušení administrace přispět nejen zemědělcům a potravinářům, ale podnikatelům obecně.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v březnu 2019 plán, jak zjednodušit byrokratický proces v různých resortech. Tento plán (.docx) obsahuje přehled opatření, které by měly dopomoci ke snížení administrativní zátěže podnikatelů až do roku 2022. Plán byl schválen v červenci 2019. Jedním bodem je třeba novela (.docx, str. 9) zákona o obchodních korporacích. Zákon byl v lednu 2020 schválen. Novela umožňuje splácet peněžité vklady i jinak než vkladem na bankovní účet a zjednodušuje rozhodování mimo valné hromady.

Dalších plánovaných změn mělo být dle výše uvedeného plánu dosaženo novelou zákona o silniční dopravě č. 111/1994 (.pdf str. 8). Novela měla odstranit povinnost příjemce uchovat při dopravě nebezpečných věcí doklady po dobu 2 let (str. 8). Ani v jedné ze schválených novel zákona o silniční dopravě (337/2020 Sb. a 115/2020 Sb.) se však nic takového nenalézá.

Ministerstvo zemědělství předložilo 19. listopadu 2018 novelu (.pdf) zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh, která má zamezit dvojitým kontrolám (.pdf, str. 17) firem hospodařících v tomto odvětví, což je v souladu s harmonogramem plánu (.docx, str. 10). Novela zákona byla vyhlášena 22. srpna 2019 a je účinná od 1. října 2019. Změna vinařského zákona (.doc, str. 43) by zase měla přispět k elektronizaci formulářů spojených s registrací v této podnikatelské oblasti a je naplánovaná na rok 2020. V roce 2019 proběhla analýza zákona. Novela zatím představena nebyla.

V účinnosti je také od 1. září 2019 vyhláška o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti. Vyhláška upravuje způsob klasifikace zvířat a označení jatečně upravených těl a zjednodušuje administrativu pro vydání osvědčení o odborné způsobilosti, tj. žadatel nemusí na rozdíl od předchozí úpravy přikládat potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková pak v březnu 2019 představila podnikatelské desatero, které by mělo dopomoci ke snížení administrativní zátěže. Jedná se však zatím pouze o prohlášení, na jehož plnění se postupně pracuje. Jedním bodem je třeba digitalizace formulářů. V této souvislosti je důležitý zákon o právu na digitální službu, který zavádí rovnocennost papírových a digitálních formulářů, a také právo na elektronickou komunikaci se státem. Návrh byl schválen Senátem 11. prosince 2019.  Dalším bodem je kontrolní web, který by měl být v provozu od 1. července 2021 a jehož cílem je sdílení dokumentů. Od roku 2020 by měl být pilotně eliminován počet kontrol na max. 1 ročně. Kontrolu provede buď Česká obchodní inspekce nebo Živnostenský úřad.

Součástí plánovaných změn je spuštění Právního elektronického systému (PES) vytvořeného Hospodářskou komorou ČR. PES by měl pomoci s administrativními a právními nástrahami při podnikání. Na nových webových stránkách by měly být dostupné všechny potřebné informace přehledně a pohromadě. Začátkem května 2019 skončilo testovací období těchto webových stránek a nyní je možné si služby PES předplatit (v základním balíčku za 1 600 Kč bez DPH na rok).

Při Ministerstvu průmyslu a obchodu funguje také Expertní skupina pro snižování administrativní zátěže podnikatelů, jejíž součástí jsou i různé asociace podnikatelů. Expertní skupina se schází přibližně jednou za čtvrt roku a zabývá se redukcí zátěže podnikatelů. V únoru 2020 začala této Expertní skupině předsedat Asociace malých a středních podniků. Poslední schůze se konala 30. června 2020. Na stole byly otázky podpory podnikání po pandemii. 

S výše zmíněnou skupinou spolupracuje v otázce snižování byrokracie v zemědělství expertní skupina při ministerstvu zemědělství Antibyrokratická komise Ministerstva zemědělství (ABK), která funguje od roku 2008. Jak ukazuje zpráva o činnosti komise za rok 2019, je patrné, že se komise vyjadřovala jak k velkému množství podnětů z oblasti zemědělství, tak problematiky přesahující do působnosti dalších ministerstev.

Ve Sněmovně je také novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterou vláda předložila v červnu 2019. Mimo jiné řeší i dvojí kvalitu potravin. V tomto zákoně by se mohly zrušit poplatky při kontrole dovozu, která netrvá déle než 1 hod. (.pdf, str. 8, bod 43) Další úprava je v oznamování nových potravinových výrobků na trh Ministerstvu zemědělství. Aktuálně pro toto oznámení existovalo několik možných způsobů, což by měl sjednotit jednotný internetový formulář (.pdf, str. 96, k bodu 14). Zákon byl vrácen v červnu 2020 k druhému čtení. Důvodem neschválení byl kontroverzní pozměňovací návrh vládní poslankyně Margity Balaštíkové, jehož cílem bylo zajistit v českých obchodech až 85 % potravin českého původu.

Celkově se dle Ministerstva průmyslu a obchodu byrokratická zátěž podnikatelů v roce 2018 snížila, a to o 7 hodin oproti roku 2017. Modelová firma o 4 zaměstnancích tedy byrokracií stráví již „jen“ 226 hodin ročně. Data za rok 2019 bohužel ještě nejsou k dispozici. Nutno podotknout, že v koncepčních materiálech se mluví jen o obecné „podnikatelské“ zátěži, detailně se nezaobírá specifiky zemědělství či potravinového průmyslu.

Podpoříme prevenci a zdravý životní styl Sociální stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme prevenci a zdravý životní styl a také systémy odměňování těch občanů, kteří pečují o své zdraví.“

Programové prohlášení vlády, str. 30

Rozvojem prevence, zdravého životního stylu a zdravotní gramotnosti se zabývá dokument Ministerstva zdravotnictví o rozvoji péče o zdraví do roku 2030 a program Zdraví 2020. Podle dostupných informací však vláda dosud nepodpořila systém odměňování občanů pečujících o své zdraví.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V březnu 2018 (tedy v období první vlády Andreje Babiše) Ministerstvo zdravotnictví obnovilo práce na programu Zdraví 2020, který si klade za cíl podporu zdraví a prevence nemocí: „Program Zdraví 2020 byl koncipován Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako Osnova evropské zdravotní politiky pro 21. století.“ Strategie byla schválena vládou 8. ledna 2014. Podle informací na webu ministerstva byla programu Zdraví 2020 věnována spíše okrajová pozornost a omezené prostředky, tento přístup chce současné Ministerstvo zdravotnictví změnit.

V listopadu 2018 Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem školství přislíbilo podporu zdravého životního stylu žáků v rámci Národní strategie Zdraví 2020. Podle náměstkyně ministra zdravotnictví Aleny Šteflové „plán definuje několik opatření, které by situaci měly zlepšit. Jde zejména o zavedení aktivních přestávek, navýšení počtu hodin pohybu ve školách, zařazování pohybu do předmětů primárně nepohybového charakteru, podpora strategického plánování obcí v oblasti sportu a zajištění informovanosti odborné i laické veřejnosti prostřednictvím národního portálu zaměřeného na podporu pohybu“.

Podle informací Ministerstva zdravotnictví spustil v dubnu 2019 Státní zdravotní ústav projekt (.pdf) na podporu zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Záměrem je „vytvořit chybějící infrastrukturu pro dlouhodobé řešení snižování nerovností ve zdraví v ČR a zvyšovat zdravotní gramotnosti u populací ohrožených chudobou a sociálním vyloučením“. Příprava projektu započala již v roce 2018 a potrvá do roku 2022.

Na program Zdraví 2020 pak navazuje Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 (nazývaný též jako Strategický rámec Zdraví 2030), který Ministerstvo zdravotnictví představilo v květnu 2019. Tento dokument (.pdf), jenž má za cíl zajistit rozvoj a udržitelnost systému veřejného zdravotnictví v ČR v příštích letech, vláda nakonec schválila v listopadu 2019. 

Podle původního usnesení (.pdf) měl ministr zdravotnictví předložit návrh implementačních plánů této strategie do 30. června 2020. Kvůli pandemii covidu-19 nicméně vláda v červenci 2020 rozhodla (.pdf), že tuto lhůtu prodlouží až do 30. října 2020. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví lze však už nyní (v srpnu 2020) nalézt dokument (.docx) s názvem Implementační plán č. 1.1: Reforma primární péče. Ten chce „nezájem populace laické veřejnosti o preventivní prohlídky“ vyřešit prostřednictvím „dostatečné PR kampaně podporující zájem občanů o vlastní zdraví“ (str. 30).

Mezi tři základní strategické cíle rámce Zdraví 2030 (.pdf, str. 3–4) patří i zlepšení zdravotního stavu populace. Toho má být dosaženo za pomoci zvýšení prevence (má dojít ke zvýšení podílu obyvatel využívajících pravidelné preventivní kontroly u lékaře) (.pdf, str. 24) a zvyšování úrovně zdravotní gramotnosti pacientů (.pdf, str. 24). Specifickým cílem je také posílení kompetencí veřejnosti ve vztahu k behaviorálním faktorům, jako je správná výživa, stravovací návyky či pohybová aktivita (.pdf, str. 45), a ve vztahu k prevenci vzniku a šíření infekčních chorob.

Přehled přidělených dotací, které získaly projekty zabývající se podporou zdraví, lze nalézt na stránkách Ministerstva zdravotnictví. V roce 2019 byly dotace schváleny například pro projekty (.xlsx) Pohyb a výživa v prevenci obezity, Hravě o prevenci či Propagace včasných vyšetření a zdravého životního stylu jako prevence typicky mužských nádorových onemocnění.

23. července 2020 byl spuštěn Národní zdravotní investiční portál (NZIP), který vznikl pod záštitou Ministerstva zdravotnictví. Jako hlavní cíl si klade „poskytnout široké veřejnosti místo, kde nalezne důvěryhodné a garantované informace z různých oblastí českého zdravotnictví“. Ministerstvo si od portálu slibuje „zlepšení zdravotní gramotnosti obyvatel ČR“. Důležité je také zmínit, že stránky NZIP nabízejí i sekci Prevence a zdravý životní styl.

S prevencí zdraví souvisí také zákon označovaný jako protikuřácký. Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek nabyl účinnosti již v roce 2017 a od té doby nebyla Parlamentem přijata žádná jeho změna. S podporou prevence a zdravého životního stylu souvisí také vyhláška o požadavcích na potraviny, které lze nabízet k prodeji ve školách a školských zařízeních. Vyhláška označovaná jako pamlsková vstoupila v účinnost v roce 2016. V květnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše) připravili zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví návrh na zmírnění této vyhlášky. Podle článku Ministerstva zdravotnictví „navrhovaná právní úprava počítá s úpravou limitů na obsah tuku, cukrů a soli v jednotlivých výrobcích tak, aby bylo ve školách možné nabízet a prodávat širší sortiment potravin, a to při současném respektování aktuálních výživových doporučení“. Novela vyhlášky nabyla účinnosti 1. září 2018.

Co se týče části slibu o „odměňování občanů, kteří pečují o své zdraví“, nepodařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, že by k tomuto vláda podnikla konkrétní kroky. Zmínky o tomto tématu se objevovaly například již v roce 2014, úvahy o uzákonění odměn pro občany, kteří chodí na preventivní prohlídky, se vedly také v červenci 2019. Zvýhodnění těchto pacientů zvažuje i samotný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který v září 2019 uvedl: „Měla by to být přímo možnost daná ze zákona, například ve smyslu bonifikace na odvodu na pojistném. Vím, že v některých státech určitá bonifikace existuje. Jsou nastavené pojistné plány, kdy – pokud člověk dodržuje nějaké podmínky – má nižší pojistné.“ 

Podle serveru iROZHLAS tehdy chtělo Ministerstvo zdravotnictví tuto slevu na pojistném „zanést do věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách“. Již dříve, v červnu 2019, přitom toto ministerstvo předložilo návrh novely zákona o VZP a o zaměstnaneckých pojišťovnách, který však zmiňované snížení pojistného neobsahoval. Na portálu ODok se nám pak nepodařilo najít žádný veřejně přístupný vládní dokument, který by zmínku o takovém zvýhodnění zahrnoval. Neobjevuje se ani ve výše popisovaném Strategickém rámci Zdraví 2030.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), která je zřizována státem, poskytuje dlouhodobě výhody a příspěvky klientům, kteří aktivně dbají o své zdraví. Jedná se např. o příspěvky na pohybové aktivity, očkování, vyšetření kožních znamének či na léčebně-ozdravné pobyty pro děti, ale také o příspěvky na pohybové aktivity, odvykání kouření nebo na pomůcky pro trénink paměti pro dospělé či příspěvky pro dárce krve. V současné době nevíme o přípravě změn v rozsahu nabízených výhod VZP a zároveň nemáme doklady o tom, že VZP je k takovéto podpoře zdravého životního stylu motivována vládou.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 byla vládou předložena novela horního zákona, na základě které stát může snadněji zvyšovat těžební poplatky a nebude již poskytovat další moratoria na stabilizaci těžebních poplatků. Podíl, který z poplatků získají obce postižené těžbou, však tato novela nemění.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

30. července 2019 vláda ustanovila (.pdf) Uhelnou komisi. Jejím cílem je poskytnout vládě České republiky objektivní výstupy s ohledem na budoucí využití hnědého uhlí (.pdf, str. 1) v ČR. Činnost Uhelné komise však spočívá ve zhodnocení budoucích potřeb hnědého uhlí a v analýze možností budoucího odklonu od využití uhlí ve spalovacích zdrojích. Komise se tedy nezabývá těžebními poplatky, jak vyplývá také ze zápisů jejích zasedání.

Na začátku roku 2018 předložil novelu horního zákona č. 44/1988 Sb. tehdejší první vládě Andreje Babiše Český báňský úřad. 17. června 2019 byl návrh novely horního zákona schválen (.pdf) již druhou vládou Andreje Babiše. Následně byl návrh 25. června 2019 předložen Poslanecké sněmovně. První čtení zde mělo proběhnout už v říjnu a listopadu 2019, nakonec se však konalo až v lednu 2020, kdy Sněmovna přikázala tento návrh k projednání výborům. Nyní (k datu 4. srpna 2020) čeká návrh novely na zahájení druhého čtení v Poslanecké sněmovně.

Podle vládou schváleného znění novely (.doc, str. 17, § 33k) horního zákona se ruší pravidlo, které říká, že výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let. „Vláda rozhodla o tom, že nebude poskytovat další moratoria. Na konci roku 2021 bude ukončeno moratorium pro těžaře, které bylo nastaveno v roce 2017 a to garantovalo, že se nebudou zvedat poplatky. Bez pětiletých moratorií se budou moci zvedat poplatky za těžbu,“ vysvětlil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Vláda tak podnikla praktické kroky vedoucí ke změně těžebních poplatků.

V důvodové zprávě vládního návrhu (.doc, str. 11) novely horního zákona je pak pětiletému moratoriu na zvyšování sazeb úhrady z vydobytých nerostů vytýkána jeho nefunkčnost v praxi. Dále je zde uvedeno, že zachování tohoto moratoria neumožňuje státu v případě příznivého vývoje cen pružně zvyšovat sazby úhrady.

Na základě informací Ministerstva průmyslu a obchodu novela počítá se zvyšováním poplatků z vydobytých nerostů. Stát také bude moci pružně reagovat na vývoj tržních cen nerostů.

Novela v části zákona, která se týká úhrad z vydobytých nerostů, nově místo pojmu „tržní cena“ zavádí pojem „referenční cena“ (str. 17) a do zákona přidává odstavec ve znění (str. 5): „Referenční cenu (...) určí Ministerstvo průmyslu a obchodu pro dané úhradové období do 31. května tohoto úhradového období; přitom vychází z tržních cen vypočtených váženým průměrem z cen za minulé úhradové období zjištěných na základě údajů z báňsko-technické evidence. V případě nerostu, který nebyl těžen v minulém úhradovém období na území České republiky, určí Ministerstvo průmyslu a obchodu referenční cenu na základě cen daného nerostu na světových trzích.“

Rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu – novela zákona nemění (.pdf, str. 18–19). Rozdělení úhrad tedy zůstává stejné jako v současném znění § 33n horního zákona (viz tabulka). Na základě tohoto návrhu se pouze zvýší flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv podíl, který z těchto poplatků získají postižené regiony, jak je uvedeno ve slibu.

Pro doplnění kontextu dodejme, že vláda Bohuslava Sobotky schválila v roce 2016 společně s tehdejším zvýšením daně z nerostů moratorium, ve kterém se zavazuje po dobu pěti let neměnit výši úhrad z těžby nerostů. Podle Deníku Referendum tak těžaři do roku 2021 nebudou muset platit více peněz za dobytí uhlí, vápence či lithia. Deníku Referendum to v září 2018 potvrdil také mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Milan Řepka, podle kterého „zůstane současná výše poplatků z těžby platná až do roku 2021 (...) Do návrhu jsme přidali přechodné ustanovení v souladu s doporučením Legislativní rady vlády. V současnosti nemáme za úkol zvyšovat sazby za těžbu nerostů ani od roku 2022“.

Tento slib tedy hodnotíme jako prozatím nerealizovaný. Ačkoliv totiž dochází k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nemění podíl, který připadne obcím, které jsou těžbou zasaženy.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité, zejména u poradních orgánů to však není nemožné. Zatím však k žádné změně nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které českým uchazečům mají pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU. 

V rámci zmiňované snahy o „obsazení vysokých postů v Evropské komisi“ se na podzim 2019 podařilo člence hnutí ANO Věře Jourové stát se jedním z osmi místopředsedů Evropské komise. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starosti „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu je pravděpodobně navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, totiž například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře měla Česká republika nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření velvyslance a vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích; tito však vzhledem k jejich menšímu vlivu problém s nedostatkem Čechů v Bruselu příliš neřeší. Podobně se také vyjadřovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

K datu 14. srpna 2020 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2019, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení svých zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před a po nástupu druhé vlády Andreje Babiše. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se pak ale toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2), počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců, nikoliv například samotných eurokomisařů.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury.

Dále je nutné uvést, že jakákoliv systémová změna zastoupení jednotlivých států v orgánech a institucích EU musí být často jednomyslně schválena ostatními členskými státy a souvisí s ní tedy řada diplomatických vyjednávání, tento slib je tedy během na dlouhou trať. Další možností, jak posílit české zastoupení, je samozřejmě posilování politického vlivu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 z přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU,“ (.pdf, str. 123)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu.

Evropský parlament má pak podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž státy zde jsou zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém větší státy mají méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Například Česká republika má 21 europoslanců na 10,5 milionu obyvatel, tedy cca 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, v Německu však mají 96 europoslanců na 82 milionů obyvatel, přičemž kdyby se uplatnil stejný poměr jako v případě České republiky, tedy 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, mělo by Německo 164 zástupců v Evropském parlamentu.

Kvůli brexitu bylo na konci června 2018 (tedy v době jmenování druhé Babišovy vlády) přijato rozhodnutí o změně rozdělení křesel mezi jednotlivými státy. I po vystoupení Spojeného království na konci ledna 2020 se však pro Českou republiku situace nijak nezměnila a zůstalo jí stávajících 21 křesel.

Posílit by mohla vláda české zastoupení v hlavním rozhodovacím orgánu Evropské centrální banky (ECB), a to mimo jiné i vstupem do eurozóny. Hlavní rozhodovací orgán, Rada guvernérů, je totiž tvořena guvernéry národních bank států eurozóny. Dále by mohl být český zástupce prosazen do Výkonné rady ECB, koncem roku 2020 totiž končí funkční období členu této rady Yvesi Merschovi. Důležité je zde však zmínit, že za dobu druhé vlády Andreje Babiše skončil mandát čtyřem z šesti členů Výkonné rady ECB, ani jedno z těchto míst nicméně nezískal zástupce České republiky.

Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU 1 soudce za každý členský stát, ke změně tohoto počtu by tedy opět byla třeba novelizace Smlouvy o EU. Dále je Soudní dvůr tvořen generálními advokáty, těch je celkově 11, přičemž šest náleží velkým členským státům (mezi nimi bylo i Spojené království) a pět zbývajících „rotuje“ mezi zbylými státy. S brexitem, a tím spojeným uvolněním místa britského generálního advokáta, se otevřela otázka, jak s tímto místem naložit, či zda počet generálních advokátů nezměnit. Vláda Andreje Babiše měla teoreticky šanci získat České republice místo stálého generálního advokáta Soudního dvora EU. Představitelé členských států se však dohodli, že z místa britského generálního advokáta se stane místo „rotující“, kterých bude nově šest. Novým generálním advokátem by se pak měl stát kandidát Řecka.

Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) pak prošel rozšířením nedávno, kdy z původních 28 soudců byl jejich počet postupně zvýšen na 56, dva soudci za každý stát (po brexitu tedy 54 soudců). Není tedy pravděpodobné, že by se do roku 2021 jejich počet dále měnil, možné to však je, a to dle čl. 281 SFEU řádným legislativním procesem, změnou statutu Soudního dvora EU. Dne 27. září 2019 došlo k navýšení soudců o 14, z toho i Česko má už dva zástupce: Petru Škvařilovou-Pelzl a Jana Passera, který funkci zastává již od roku 2016.

Zastoupení v poradních institucích, Hospodářském a sociálním výboruVýboru regionů, je momentálně založené na počtu obyvatel členských států, opět se však uplatňuje degresivní proporcionalita, a to v silnější míře než u Evropského parlamentu, např. Malta má zástupců 5, Česko 12 a Německo 24. Andrej Babiš by však mohl prosadit, aby se jednomyslným rozhodnutím Rady (čl. 301 a 305 SFEU) pozměnil způsob zastoupení.

Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Právo na internet Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme zákon o právu každého občana mít přístup k internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Vláda se příslušnou problematikou doposud v žádném legislativním návrhu nezabývala.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda zatím nezveřejnila žádný legislativní návrh, který by se týkal práva občanů na přístup k internetu. Z návrhů, které se týkají dané problematiky alespoň okrajově, lze uvést vládní návrh zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který Parlamentem prošel březnu 2019.

Tento zákon definuje tzv. povinné subjekty (tedy hlavně subjekty financované z veřejných rozpočtů, naplňující veřejný zájem, vysoké školy atd.) a stanovuje, že „povinný subjekt zajistí, aby jím spravované internetové stránky a mobilní aplikace byly přístupné, a to tím, že je pro jejich uživatele, zejména pro osoby se zdravotním postižením, učiní vnímatelnými, ovladatelnými, srozumitelnými a stabilními“. Zákon tedy neřeší obecné právo občana na přístup k internetu, ale to, že má-li veřejná instituce své webové stránky a aplikace, musí být ovladatelné pro všechny občany včetně zdravotně postižených.

Obdobně předpis, který se tématu týká spíše okrajově, je zákon o právu na digitální služby. V § 3 odst. 1 se stanoví, že „uživatel služby má právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu“. Digitální službou se pak rozumíúkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy v rámci agendy“.

Poslanecký návrh tohoto zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 447/0 (.pdf) dne 9. dubna 2019. Vláda vůči němu zaujala (.pdf) souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Platnosti zákon nabyl vyhlášením (.pdf) ve Sbírce zákonů 17. ledna 2020. Ani tato digitální ústava, tedy zákon č. 12/2020 Sb., jenž si tuto přezdívku během přípravy získal, právo na přístup k internetu do právního řádu nezakotvuje. Úprava se týká především digitalizace veřejné správy a zavedení elektronické komunikace s úřady. Pro tento účel běží vládě roční lhůta ke zveřejnění katalogu poskytovaných služeb. Postup plnění této povinnosti je patrný z rozhovoru s Romanem Vrbou, ředitelem odboru eGovernment MV ČR. 

Přístup k internetu byl v nezávazné rezoluci (.pdf) Rady OSN pro lidská práva z 27. června 2016 označen za základní lidské právo v souvislosti s tím, že se jedná mj. o katalyzátor pro uplatňování práva na svobodu projevu (.pdf, str. 3): „(...) the same rights that people have offline must also be protected online, in particular freedom of expression, which is applicable regardless of frontiers and through any media of one’s choice, in accordance with articles 19 of the Universal Declaration of Human Rights and the International Covenant on Civil and Political Rights.

Překlad Demagog.cz: „(...) stejná práva, jaká mají lidé offline, musí být chráněna i online, především svoboda vyjadřování, bez ohledu na hranice a prostřednictvím jakéhokoliv média, v souladu s články 19 Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

Mezi průkopnické země, které zavedly právo na připojení k internetu, patří Estonsko nebo Finsko. Estonsko přijalo zákon o telekomunikacích již v roce 2000. Finsko uzákonilo právo na připojení k internetu a příslušný zákon přijalo v roce 2010. Na úrovni Evropské unie se zajištění dostupnosti internetu pro všechny potenciálně týká směrnice č. 2002/22/ES, o univerzální službě. Ta má zajistit přístup každého k univerzálním službám nezávisle na poloze a za dostupnou cenu. Z textu směrnice však není jasné (.pdf, str. 8), zda internetové připojení do těchto služeb nutně spadá. Například Španělsko (.pdf, str. 25071) internet do univerzálních služeb v rámci implementace směrnice zařadilo.

V Česku se o transpozici stará zákon o elektronických komunikacích, výslovně ale právo každého občana na přístup k internetu neupravuje. Je však na dobré cestě, jelikož za určitých podmínek ukládá poskytovatelům univerzálních služeb řadu povinností. Do těch může dle vyhlášky č. 327/2006 Sb. spadat i přístup k internetu. Takové připojení je však garantováno jako úzkopásmové (s dnes již realisticky nevyužitelnou rychlostí 128 kb/s) a navíc za předpokladu součinnosti poskytovatelů. Ti mají možnost požadavek odmítnout z důvodů stanovených jak vyhláškou (§ 1 odst. 2, § 1 odst. 3), tak zákonem (§ 40 odst. 6). Navíc, § 3 zmíněné vyhlášky je ve stejném znění již od okamžiku jejího přijetí, tedy od roku 2006, a její znění tedy nelze jakkoliv přičítat současné vládě.

Na závěr dodejme, že přístup k internetu jako základní lidské právo prosazují ve svém dlouhodobém programu Piráti. Ani těm se jeho dostatečné zakotvení však doposud nepodařilo. Slib hodnotíme jako nerealizovaný, a to z důvodu, že vláda k 29. červenci 2020 nepředložila žádný návrh zákona, který by právo občanů na internet zajišťoval.

Privatizace Hospodářství Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“

Programové prohlášení vlády, str. 3

V únoru 2020 vláda schválila Strategii vlastnické politiky státu, ve které určuje k privatizaci několik podniků s vlastnickým podílem státu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prvním roce druhé vlády Andreje Babiše dnes již bývalý ministr dopravy Dan Ťok podle Lidových novin zvažoval privatizaci nákladního železničního dopravce ČD Cargo. Ťok byl přesvědčený, že ČD Cargo nutně potřebuje silného investora, přestože v posledních letech odvádělo stovky milionů zisku do rozpočtu Českých drah, které jsou mateřskou společností ČD Cargo. Proti tomuto záměru se postavil koaliční partner ČSSD, dále KSČM, která umožnila vznik vlády, i premiér Babiš (video, 56:30). Nakonec bývalý ministr dopravy Ťok od svého záměru ustoupil se slovy: „Prodej ať už menšinového nebo většinového podílu v ČD Cargo nebudu nikomu navrhovat.

V dubnu 2019 vláda souhlasila s prodejem regionální železnice Čejč – Uhřice u Kyjova. Na této dráze však podle jízdních řádů nejezdily žádné vlaky, proto tento odkup nepovažujeme za problematický pro hodnocení vládního slibu, že nebude docházet k privatizaci státních podniků a veřejných služeb.

Na konci roku 2019 se však problematiky privatizace veřejných služeb a podniků se státní účastí dotkla Strategie vlastnické politiky státu, představená ministryní financí Schillerovou. Tento dokument byl následně schválen vládou v únoru 2020 a státní podniky dělí do několika skupin podle toho, zda jsou strategické, nezbytné pro činnost jednotlivých rezortů či určené k privatizaci (.docx, str. 32–40). Strategie uvádí celkem 10 podniků, které určuje k privatizaci:

 

Podle Strategie také stát opakovaně nabízí k prodeji své (drobné) podíly ve společnostech LINETA Severočeská dřevařská společnost a.s.Slovácké vodárny a kanalizace, a.s. (str. 34).

Přestože Ministerstvo financí v tiskové zprávě uvedlo, že „[v]eškeré strategické a významné společnosti a podniky zůstanou i nadále a v souladu s programovým prohlášením vlády v rukou státu“, považujeme slib za porušený: privatizovány jsou nyní i podniky s nezanedbatelným obratem a majetkem.

První tři dny nemocenské Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Původní návrh poslanců ČSSD z února 2018 na zrušení třídenní karenční doby byl již s podporou vlády přijat Poslaneckou sněmovnou v říjnu 2018. Po zamítnutí novely Senátem byl návrh znovu přijat s účinností od 1. července 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Obnovení vyplácení náhrady mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti znamená zrušení tzv. karenční doby. Třídenní karenční doba byla zavedena vládou Mirka Topolánka a představovala změnu v tom, že zaměstnanci již nedostávali v prvních třech dnech nemoci žádnou náhradu mzdy.

Skupina poslanců ČSSD (Jan Hamáček, Jan Birke, Kateřina Valachová, Petr Dolínek) navrhla novelu (.pdf) zákoníku práce (a dalších zákonů), která ruší karenční dobu, již v únoru 2018. Tento bod programového prohlášení vlády byl podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové jednou z věcí, proč jsme (ČSSD, pozn. Demagog.cz) vstoupili do vlády.

Obsahem novely je vedle zrušení (.pdf, str. 9) karenční doby také stanovení náhrady mzdy nebo platu ve výši 60 % (.pdf, str. 17) z denního výměru mzdy. Tato náhrada tedy náleží zaměstnanci již v prvních třech dnech pracovní neschopnosti (a následně až do čtrnáctého dne).

Zrušení karenční doby se stalo součástí programového prohlášení vlády a poslanecký návrh ČSSD tak získal podporu koaličního hnutí ANO. Plánovaná účinnost novely byla v souladu s programovým prohlášením stanovena na 1. července 2019.

Zrušení karenční doby bude podle odhadů Hospodářské komory představovat pro zaměstnavatele dodatečné náklady až ve výši pěti miliard korun ročně. Proto je součástí návrhu zákona i změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatelům by se tak měly snížit (.pdf, str. 8) odvody na nemocenském pojištění o 0,2 procentního bodu na 2,1 %. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 11) by efektem snížení pojistného mohlo být podle výpočtů České správy sociálního zabezpečení snížení příjmů státního rozpočtu (respektive snížení nákladů zaměstnavatelů spojených se zrušením karenční doby) o necelých 2,6 mld. Kč.

Návrh novely zákoníku práce prošel v Poslanecké sněmovně druhým a třetím čtením již s vládní podporou a 31. října 2018 byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen. Pro návrh poslanců ČSSD hlasovali kromě vládních stran také poslanci KSČM, Pirátů a někteří poslanci KDU-ČSL.

Senát se novelou zákoníku práce zabýval na schůzi 20. prosince 2018, přičemž návrh zamítl většinou 37 hlasů z přítomných 62 senátorů. Následně se novelou zabývala Poslanecká sněmovna na schůzi 22. ledna 2019, kde byla tato novela přijata většinou 129 hlasů v původním znění schváleném v říjnu 2018. Prezident zákon podepsal 30. ledna a účinnosti (.pdf, str. 8) nabyla novela 1. července 2019 v souladu s programovým prohlášením vlády.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro vodu, ale o existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dosud nedošlo k rozhodnutí o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o vodovodech a kanalizacích nebyl za dobu vlády Andreje Babiše nijak změněn, vládou navrhované úpravy vodního zákona se pak týkají (.pdf, str. 24) zejména boje proti suchu a udržení vody v krajině. Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nebylo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, nic změněno. V průběhu září 2019 byl Sněmovnou schválen návrh skupiny poslanců, který má novelizovat stavební zákon a zákon o vodách. Cílem plánovaných změn by mělo být posílení výskytu vody v krajině. Všechny zákony je možné sledovat také na webu Poslanecké sněmovny (zákon o vodovodech a kanalizacích, vodní zákonkompetenční zákon).

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) přišel na konci srpna 2018 s tím, že by chtěl zřídit nový mezioborový regulační úřad. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.

Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky Richard Brabec. Pro Český rozhlas Sever 27. srpna 2019 uvedl, že za stávající situace regulace funguje lépe, když je rozdělena mezi vícero úřadů, nicméně ideu jednoho úřadu stále považuje za dobrou. Prohlásil také, že by chtěl mít do konce roku tuto otázku vyřešenou, podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji. Další informace viz audio.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Pozice obou ministerstev pak shrnuje v Duelu Deníku mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe) Vojtěch Bílý a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako ideální řešení všech problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Rekodifikace stavebního práva Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Věcný návrh zákona byl schválen vládou 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo paragrafové znění 25. listopadu 2019. Oproti původnímu harmonogramu vláda podniká kroky k urychlení a předpokládá, že nový stavební zákon bude platný v roce 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Lhůta k vyřízení stavebního povolení je v ČR dlouhodobě terčem kritiky, jelikož se na povolení může čekat až roky. Dle databáze Světové banky trvá v České republice vyřízení stavebního povolení průměrně 246 dní a umisťuje se tak v žebříčku 186 zemí až na 156. místě. Naopak v ostatních státech Evropy stačí k vyřízení povolení průměrně 170 dní.

Jak uvádí předkládací zpráva (.doc, str. 1–2), mezi nejvýznamnější problémy stávající úpravy stavebního práva patří rozdrobená soustava stavebních úřadů (obecné, speciální a jiné stavební úřady), velké množství povolovacích procesů, na něž se mohou vázat až desítky závazných stanovisek, která opatřuje stavebník, či nedostatečná digitalizace. Stručné shrnutí a základní principy rekodifikace stavebního práva prezentuje (.pdf) Hospodářská komora ČR.

Věcný záměr zákona, který vznikl ve spolupráci s Hospodářskou komorou, byl vložen do veřejné databáze eKLEP 6. února 2019 s termínem pro uplatnění připomínek do 27. února téhož roku. Ministerstvo obdrželo celkem 1641 připomínek. Dle aktualizované předkládací zprávy (.doc, str. 2) bylo uplatněno celkem 1 197 zásadních připomínek, tyto připomínky pak již byly ministerstvem vypořádány (.doc).

Podle plánu legislativních prací vlády roku 2019 a výhledu na léta 2019–2021 byl věcný záměr stavebního zákona plánován až na říjen 2019. Materiál (.pdf) Ministerstva pro místní rozvoj o rekodifikaci veřejného stavebního práva informuje podrobně o aktuální situaci, problémech a jejich řešení. Na straně 52 dokumentu připraveného na jednání vlády 5. září 2018 je podrobný harmonogram rekodifikace veřejného stavebního práva. Podle tohoto harmonogramu by měl nový zákon nabýt účinnosti na jaře roku 2023. Vzhledem k požadavkům Hospodářské komory a premiéra na zrychlení příprav nového stavebního zákona však ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová předpokládala, že by zákon mohl být účinný již začátkem roku 2021. Avšak dle pozdějšího vyjádření ministryně Dostálové je v roce 2021 předpokládána pouze platnost zákona, místo dříve zmíněné účinnosti. Věcný návrh zákona byl schválen vládou 24. června 2019.

Podle věcného návrhu se tři dosud oddělená řízení měla sloučit do jednoho. Dále měl také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si obstaral sám místo investora. Pokud by se do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítali, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Dne 25. listopadu 2019 bylo v aplikaci eKLEP zveřejněno navrhované paragrafové znění (.docx) nového stavebního zákona. Tento návrh byl naposledy pozměněn 27.7.2020 novou verzí paragrafového znění (.docx).

Zveřejněný návrh paragrafového znění nového stavebního zákona má přinést zásadní změny v oblasti povolování staveb i územního plánování. Cílem návrhu je zejména usnadnit a zrychlit povolovací řízení. Zrychlení se snaží dosáhnout zavedením jednotného řízení o povolení stavby, které má zjednodušit dnes užívané územní a stavební řízení,a zavedením jednotně řízeného systému státních stavebních úřadů. Podstatnou součástí je také digitalizace procesu, jednotné kolaudační řízení či přísnější pravidla pro dodatečné schválení černých staveb.

Další změny se týkají územně plánovací dokumentace, která bude nově vydávána formou právního předpisu, zavedení dvou typů plánovacích smluv, sjednocení kolaudací, zavedení přísnějších podmínek pro získání dodatečného povolení u černých staveb a v neposlední řadě digitalizace sloužící k zjednodušení komunikace s úřady.

Dne 7. a 8. srpna 2020 se konala schůze Legislativní rady vlády, která projednala upravené znění návrhu stavebního zákona a upravené znění návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. V obou případech doporučila návrh zákona schválit po zapracování jejích připomínek.

Vláda návrh zákona schválila na své schůzi 24. srpna 2020 a ten následně poputuje do Poslanecké sněmovny.

Snížíme počet oborů středního vzdělávání Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme počet oborů středního vzdělávání.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

Během působení této vlády nedošlo k žádné redukci počtu oborů středního vzdělávání.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Podle Programového prohlášení vlády je důvodem tohoto snížení počtu oborů „zvýšení prestiže, odborné úrovně a uplatnitelnosti absolventů učňovských oborů a technických oborů středních škol“. Přeloženo do běžného jazyka, pokud se některé obory sloučí, budou mít absolventi širší spektrum znalostí a dovedností, a tím lepší uplatnitelnost na trhu práce a s tím spojenou prestiž.

V současnosti existuje celkem 283 oborů, které lze na našich středních školách studovat. Obory, které mohou být vyučovány na SŠ, jsou určeny nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (č. 211/2010 Sb.). Během působení této vlády nedošlo k aktualizaci tohoto předpisu.

Poslední novelizace proběhla nařízením z června 2018, tedy ještě tzv. první vládou Andreje Babiše, která vydala nařízení vlády č. 144/2018 Sb. Ani tento předpis však nesnižuje počet oborů. Naopak došlo k navýšení o další 2 (na aktuálních 283 oborů).

Sociální dávky Sociální stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„...dále dávkám pomoci v hmotné nouzi, zejména doplatku na bydlení, a dávkám určeným dlouhodobě nezaměstnaným osobám. Podmínkou přiznání takové dávky bude povinnost aktivně hledat zaměstnání, případně se účastnit veřejně prospěšných prací na úrovni měst a obcí.“

Programové prohlášení vlády, str. 9

Vláda zatím nepředložila návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, zveřejnila však návrh zákona o přídavku na bydlení, o kterém v současnosti jedná. Ten má nově podmínit výplatu dávky vyšší aktivitou žadatele.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Během období vlády Andreje Babiše bylo k srpnu 2020 připraveno či projednáváno několik novel upravujících zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

První novelu předložila skupina poslanců (ANO) dne 14. února 2018. Obsahem této novely je zejména vymezení (.pdf, str. 1) příjemců dávky v hmotné nouzi, kterým by nebyla tato dávka vyplácena formou poukázek. Konkrétně se týká osob využívajících zdravotnické nebo sociální služby, kdy tyto osoby mají problém uhradit stravu a základní potřeby prostřednictvím těchto poukázek. Stanovisko tehdejší vlády k tomuto návrhu bylo souhlasné (.pdf). Návrh novely prošel třetím čtením, byl schválen a předán k projednání Senátu. Senát ho vrátil Poslanecké sněmovně, která ho přijala ve znění schváleném Senátem. Zákon byl nakonec vyhlášen 20. prosince 2018 ve Sbírce zákonů.

Druhou novelu předložila skupina opozičních poslanců dne 15. února 2018. Tehdejší vláda k němu zaujala neutrální stanovisko (.pdf). Návrh byl ale vzat zpět 16. ledna 2019 během třetího čtení. V pořadí druhá předložená novela (.pdf, str. 1) se rovněž zabývala úpravou vyplácení dávky v hmotné nouzi formou poukázek.

Třetí novelu připravilo samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí během první vlády Andreje Babiše dne 17. května 2018. Návrh se však týkal pouze snížení (.pdf, str. 2) – z dosavadních 80 % na 50 % normativních nákladů na bydlení ze systému státní sociální podpory u jiného než obytného prostoru a ubytovacího zařízení (tzv. substandardní forma bydlení). Toto opatření směřovalo k tomu, aby pronajímatelé tzv. substandardního bydlení nenabývali neúměrných zisků na úkor chudoby druhých. Návrh byl nakonec po připomínkovém řízení stažen.

Čtvrtá novela byla předložena poslanci ODS 27. září 2018. Novela opatřená neutrálním stanoviskem (.pdf) vlády se zaměřuje na rozšíření (.pdf, str. 6) okruhu osob, které pozbudou nárok na dávky v hmotné nouzi, o osoby, které trvale překračují zákon a dopouštějí se přestupků. Projednávání návrhu Výborem pro sociální politiku bylo po prvním čtení v prosinci 2019 dvakrát [únor 2020 (.pdf), duben 2020 (.pdf)] přerušeno.

Podle plánu legislativních prací vlády (.pdf, str. 15) mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí předložit vlastní novelu zákona o dávkách v hmotné nouzi v dubnu 2019. Dle harmonogramu obsaženého na stejné straně měl zákon nabýt účinnosti již začátkem roku 2020. Tato novela by se měla přímo zabývat doplatky na bydlení a dávkami a podmiňovat je pracovní aktivitou příjemce (str. 17): „Zefektivnění poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi tak, aby byla poskytována dávková pomoc potřebným a aby byl prohlouben princip, že výhodnější je být aktivní a pracovat než požívat dávky pomoci v hmotné nouzi zejména dlouhodobě, úprava dávkové pomoci směřující k dostupnosti bydlení.“ Taková novela zákona o dávkách v hmotné nouzi však předložena nebyla.

V prosinci 2019 přijala vláda neutrální stanovisko (.pdf) k návrhu novely z dílny SPD, která má za cíl (.pdf, str. 5): „zvýšení adresnosti vyplácení příslušných dávek, snížení objemu státem vyplácených prostředků na dávky pomoci v hmotné nouzi a snížení počtu příjemců těchto dávek.“ Po prvním čtení bylo projednávání (pátého) návrhu novely ve výboru PS přerušeno (.pdf).

Pomoc v hmotné nouzi se doposud skládala ze tří složek: doplatku na bydlení, příspěvku na živobytí a mimořádné okamžité pomoci. V červnu 2019 některá média (Hospodářské noviny, A2larm) upozornila na to, že ministryně práce a sociálních věcí představila revizi právě v systému dávek na bydlení. Na původní návrh (.zip) zákona o přídavku na bydlení upozornila také Platforma pro sociální bydlení, která sdružuje odborníky a neziskové organizace v oblasti sociálního bydlení. Ta v otevřeném dopise (.pdf) požadovala stažení návrhu z projednávání zejména kvůli úplnému zastavení výplaty sociálních dávek obyvatelům ubytoven, kteří by se tak mohli ocitnout bez bydlení. Po kritice veřejnosti ministerstvo upravený návrh 19. prosince 2019 předložilo. Novela počítá s tím, že lidé budou od roku 2021 dostávat jen jednu dávku – přídavek na bydlení namísto současného příspěvku a doplatku. Zpřísnění podmínek výplaty dávky pak dokládá mimo jiné již předkládací zpráva (.doc, str. 1): 

„Úlohou státu je přitom nabízet aktivním občanům takové nástroje podpory a pomoci, které jim umožní zlepšit svou sociální situaci, pokud o to sami usilují. Zároveň platí, že nebude-li žadatel/příjemce dávky v řešení své situace aktivní (snaha uplatnit se na trhu práce a spolupráce s Úřadem práce ČR, případně sociálním odborem obce), nebo nebude-li dodržovat vymezená pravidla (např. řádná docházka dětí do školy, udržování bytu ve funkčním standardu bydlení), nebude mít nárok na podporu státu.“

Konkrétně má jít o nutnost pracovat, vykonávat veřejně prospěšné práce či zaměstnání hledat. Dosavadních 20 hodin práce měsíčně má být nahrazeno (.doc, str. 47) 25 hodinami. Návrh (.zip) zákona o přídavku na bydlení prošel připomínkovým řízením a po případném zapracování připomínek by měl být projednán vládou.

K okrajové úpravě postavení osob dlouhodobě nezaměstnaných má dojít novelou zákona o zaměstnanosti. MPSV navrhuje nově až devítiměsíční výpadek dávek při vyškrtnutí na úřadu práce. Má se tak eliminovat nespolupráce a pasivita těch, kterým doposud hrozil výpadek v délce půl roku. Původní návrh počítal s platností od července 2020. V současnosti se však nachází ve stavu po ukončení vládního připomínkového řízení.

I přestože plánovaná komplexní novela zákona o pomoci v hmotné nouzi zatím nebyla předložena, hodnotíme tento slib jako průběžně plněný. Největší zásluhu na tom má právě návrh zákona o přídavku na bydlení, který významně transformuje systém příspěvků na bydlení. Navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti také vykazuje znaky spějící k přísnějším podmínkám vyplácení podpor. Na druhou stranu upozorňujeme, že doplatek na bydlení je pouze jednou (ač stěžejní, jak vidno z formulace slibu) ze tří složek pomoci v hmotné nouzi. Pokud má tedy vláda dosáhnout úplného splnění slibu, mělo by kromě přijetí dvou navrhovaných předpisů dojít také k úpravě zbylých dvou složek.

Strategie nakládání s vodou Životní prostředí Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme vytvoření národní strategie nakládání s vodou a vodními zdroji, včetně zadržování vody v krajině a ochraně před povodněmi.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vláda podniká některé konkrétní kroky pro zlepšení hospodaření s vodou. V červenci 2019 schválila vláda novelu vodního zákona, která je nyní před třetím čtením v Poslanecké sněmovně. Dále Ministerstvo zemědělství připravuje konkrétní návrh ústavní ochrany vody.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda schválila návrh novely vodního zákona 8. července 2019 a ta byla 26. července 2019 předložena Sněmovně. Ve Sněmovně proběhlo první čtení 29. ledna 2020 na 40. schůzi, poté od února do dubna návrh projednaly jednotlivé výbory a následně novela prošla i druhým čtením 18. června na 51. schůzi Sněmovny. Po druhém čtení byly poslanecké pozměňovací návrhy (.pdf) k novele projednány garančním zemědělským výborem, který k nim přijal své stanovisko (.pdf) ke třetímu čtení, na které se nyní čeká. Následně musí být novela schválena Senátem.

Novela (.pdf, str. 27 a následující) má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody, definuje nově pojem sucha a pojednává o koncepci plánů na zvládnutí nedostatečného množství vody v krajině. Ustanovuje také nové orgány, které se mají této problematice věnovat (např. obecní úřady, komise pro sucho nebo Ministerstva zemědělství a životního prostředí). Na základě tohoto zákona by pak stát i jednotlivé kraje měly vyhotovit tzv. plán pro zvládání sucha (str. 18, 19).

Podle Národního programu reforem na rok 2020 (.pdf, str. 65) vláda pokračuje v „implementaci doporučených opatření vycházejících z Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR“, kterou schválila již předchozí vláda Bohuslava Sobotky. V programu se píše také, že „ČR podporuje zejména opatření zaměřená na zadržení vody v krajině, výstavbu nových vodárenských nádrží, propojování vodovodních soustav, výstavbu a obnovu rybníků, mokřadů a dalších vodních prvků, závlahových zařízení, výsadbu zeleně, revitalizace vodních toků apod.“ Plnění této koncepce se věnuje také sborník ČHMÚ za období 2014–2017 (str. 42).

Ministerstvo zemědělství se také chystá zavést ústavní ochranu vody. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) je to proto, že: „Zdroje pitné vody jsou natolik cenné, že je musíme chránit mnohem více než v minulosti. Chceme to zakotvit do Ústavy České republiky. Právě proto jsme se už před časem spojili s odborníky z Univerzity Karlovy, abychom měli k dispozici podrobný právní posudek, ze kterého pak budeme vycházet při správném nastavení zásad pro ochranu vody.“ 

Právní analýza k této ústavní ochraně byla dokončena v září 2019. Ministerstvo se s experty shodlo, že nejlepším postupem bude vytvoření samostatného ústavního zákona. O podobě zákona probíhala od přelomu let 2019 a 2020 jednání u kulatých stolů s odborníky na ochranu životního prostředí, zástupci ministerstev a právními experty. Ti připravili základní kostru zákona.

O problémech sucha a nedostatku vody se pak následně jednalo i na mimořádné 51. schůzi Poslanecké sněmovny 18. června 2020. Na schůzi, kterou vyvolali opoziční poslanci, byla projednávána jak novela vodního zákona, tak návrh ústavní ochrany vody. Diskuzi o nové ústavní normě Sněmovna ale odložila do září, kdy ministr Toman slíbil předložit vládní návrh daného zákona. Ministr usiluje o kompromis s poslaneckými návrhy.

Ministerstvo životního prostředí také podniká konkrétní kroky pro lepší hospodaření s vodou a zadržování vody v krajině. V únoru 2020 například v rámci Programu péče o krajinu, který se soustředí na adaptaci na změnu klimatu a sucho, zdvojnásobilo finanční prostředky na 80 milionů korun. Dále opět pokračuje ve svém programu Dešťovka, skrze který se snaží zmírnit dopady sucha, a pomohlo obcím a městům lépe se adaptovat na změny klimatu. Na 12. května 2020 ministr životního prostředí Richard Brabec také svolal Národní koalici pro boj se suchem, která se věnovala novým způsobům využívání dešťové vody či udržování vody v krajině.

Slíbená strategie či koncepce pro nakládání s vodou však dosud přijata nebyla.

Superhrubá mzda Hospodářství Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Vláda by podle posledních prohlášení měla předložit návrh novely zákona o daních z příjmů na podzim 2020. K projednání ani předložení takového návrhu však zatím nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007. Právně je zakotvena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

V současné době podléhají mzdy a platy zaměstnanců 15procentní dani z příjmu, která je počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činí, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Vládní slib by měl toto zatížení snížit na 19 %, avšak pouze v případech příjmů nižších než čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Po překročení této výše (48násobek průměrné měsíční mzdy za uplynulý rok) by zaměstnanec nově podléhal sazbě 23 %. Stávající solidární přirážka vysokopříjmových osob, která by zmíněnou vyšší sazbou měla být nahrazena, nyní činí 7 % z částky nad limitem pro solidární daň.

ODS předložila Poslanecké sněmovně dne 6. srpna 2018 návrh novely zákona o daních z příjmů, kterým by došlo ke zrušení (.pdf) tzv. superhrubé mzdy a jejímu nahrazení jednou sazbou daně z příjmu z hrubé mzdy ve výši 15 % (str. 3). Tento návrh však v plénu nebyl projednán. Možnost vyjádřit se k němu nicméně měla  vláda, která novelu zákona o daních z příjmů projednala na svém zasedání dne 4. září 2018. Zaujala k ní nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Současně vláda uvedla, že tento návrh sice představuje pozitivní krok ke zjednodušení systému zdaňování příjmů ze závislé činnosti, ale řeší jenom dílčí změnu (str. 1). Dále sdělila, že finanční dopady novely byly v důvodové zprávě podhodnoceny (str. 2). Ministerstvo financí totiž odhadlo, že po zrušení superhrubé mzdy by stát přišel o 75 miliard korun (str. 2), zatímco návrh ODS zmiňuje pokles výběru daně z příjmu ve výši 55 miliard korun (.pdf, str. 4). Dalším zmíněným problémem byly údajné technické nedostatky novely ODS (.pdf, str. 2). Na závěr vláda upozornila na fakt, že solidární zvýšení daně je v předloženém návrhu zrušeno bez náhrady, s čímž také nesouhlasí a předpokládá zavedení druhého daňového pásma ve výši 23 %.

I přes nesouhlasné stanovisko došlo k ujištění, že vláda zrušení superhrubé mzdy stále plánuje splnit. Šlo především o vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové:

„Zrušení superhrubé mzdy určitě prosazujeme, měli jsme to už v daňovém balíčku na rok 2019. To jsme ale neměli vládu s důvěrou a nebylo jisté, zda by opatření prošlo sněmovnou. Náš návrh je komplexní, řešíme i kompenzace lidem samostatně výdělečně činným a navrhujeme také snížení daňové zátěže o jeden procentní bod.“

Začátkem roku 2019 však premiér Andrej Babiš řekl České televizi, že zrušení superhrubé mzdy se odkládá až na rok 2021. Jako příčiny byly označeny jiné priority vlády a zhruba 22miliardový výpadek příjmů do veřejného rozpočtu, který si podle Andreje Babiše nebylo v dané chvíli možné dovolit. Další projev úmyslu slib dodržet přišel po nezdařeném pokusu navázat daňové změny na zvýšení zdravotního pojištění a zrušení plateb za státní pojištěnce. Došlo k tomu vyjádřením ministryně financí v dubnu 2019. Záměr byl zopakován v červenci téhož roku.

Zrušení superhrubé mzdy bylo jako pozměňovací návrh také připojeno k projednávání daňového balíčku v září 2019. Změnu prosazoval předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Balíček byl však přijat bez ustanovení týkajících se superhrubé mzdy či solidární přirážky.

Na své prohlášení z úvodu roku 2019 pak v listopadu téhož roku navázal předseda vlády Babiš v rozhovoru pro Právo, když uvedl: „Volební období nám končí v roce 2021, takže do té doby to musíme nějak udělat. Dost ale záleží na Sněmovně, jestli zase nebude obstruovat, a také s jakými pozměňovacími návrhy přijdou poslanci a co z toho všeho nakonec vznikne.“

Skepsi vůči řádnému splnění slibu však za ČSSD, která je vládním koaličním partnerem ANO, vyjádřil ve stejné době poslanec Roman Onderka: „Snížení daňové zátěže zaměstnanců není tak adekvátní oproti těm dalším prioritním projektům.“

V lednu 2020 pak sdělil svůj názor na danou problematiku ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Učinil tak v pořadu Partie televize Prima: „Paní ministryně financí to předložila, ale neměl jsem při jednání dojem, že by to chtěla opravdu zrušit. Zrušit by se superhrubá mzda mohla, ale bude to mít dopad na rozpočty ministerstva. Pokud vnitru seberou dvě miliardy, tak to můžeme zabalit.“

V souladu s těmito a obdobnými projevy došlo k odložení debaty o zrušení superhrubé mzdy do projednávání rozpočtu pro rok 2021. Koncem února 2020 se k tématu opět vyslovila Alena Schillerová v rozhovoru pro Novinky.cz. Tentokrát byl její postoj ke splnění slibu podstatně pesimističtější: „Abych vám neuhýbala z té odpovědi, jsem velmi skeptická k tomu, že bychom ji zrušili.“

V červencovém rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že vláda se shodla na plánu zrušení superhrubé mzdy. Dokonce avizoval, že bude „prosazovat, aby zrušení superhrubé mzdy nebylo jen podle programového prohlášení vlády, ale aby to bylo ambicióznější“. Podle plánu má detaily probrat koaliční rada během léta, přičemž k předložení návrhu by pak mohlo dojít v září a daň by podle ministryně Schillerové měla být zrušena k 1. lednu 2021. Tento harmonogram tak přibližně odpovídá projednání spolu se státním rozpočtem pro rok 2021, jehož příprava byla v souvislosti s koronavirovou krizí o měsíc posunuta. Stalo se tak zákonem č. 288/2020 Sb.

28. srpna 2020 pak vláda oznámila zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% daně z příjmu od 1. ledna 2021. Zároveň má vzniknout 23% sazba pro lidi s vyššími příjmy, na které se doposud vztahuje tzv. solidární zvýšení daně.

Slib hodnotíme jako nerealizovaný, jelikož vláda sice oznámila svůj záměr slíbenou změnu realizovat, příslušnou legislativu však zatím (k 28. srpnu 2020) nepřipravila. Vzhledem k dříve vyjádřeným pochybám některých členů vlády, dosavadnímu průběhu i absenci konkrétních návrhů nelze slib hodnotit jako průběžně plněný navzdory vládním plánům.

Tvorba zákonů Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovaná změna vládou zavedena nebyla a k červenci 2020 nebyly provedeny žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně nehodlá prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy, neboť není předmětem plánu legislativních prací vlády až do roku 2021. Záměr zavedení expertní přípravy nepředpokládá ani plán legislativních prací pro rok 2019.

Zvláštní způsob expertní přípravy by se dal zavést skrze úpravu Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Jedná se o usnesení vlády č. 188 ze dne 19. března 1998, ve znění pozdějších usnesení, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu.

LPV byla naposledy změněna ještě za první vlády Andreje Babiše, a to usnesením vlády ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého však nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

V současnosti je vláda vázána mandátem zahraničních misí, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 1. června 2018. Podle něj by většina misí měla trvat do konce roku 2020. V současnosti vláda navrhuje prodloužení daných misí do roku 2022.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Současné působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila Poslanecká sněmovna a předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 1. června 2018. Senát potvrdil předkládané mise již 17. května 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020, a to včetně všech zmíněných misí – v Afghánistánu, Iráku, Mali a Pobaltí, včetně ochrany tamního vzdušného prostoru (Air Policing). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF) a jednotek Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro další dva roky s výhledem na rok 2023. Vojáci tak budou pokračovat v misích v Afghánistánu, v Mali, v Iráku i v Pobaltí. Dojde ale ke snížení počtu vojáků na těchto misích - v současnosti na těchto misích působí až 1 096 vojáků, v roce 2021 to bude až 851 vojáků, v roce 2022 946 vojáků. K největšímu snižování počtu vojáků bude docházet v Afghánistánu (z 390 vojáků na 205), kde ale v únoru 2020 došlo k uzavření mírových dohod Spojených států s hnutím Tálibán. V reakci na ně budou v oblasti snižovat počty vojáků i Spojené státy a další státy NATO. Ministr obrany již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Do Pobaltí by pak v rámci zmíněné ochrany vzdušného prostoru měly být vyslány české letouny Gripen na šestiměsíční misi v roce 2022. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh protiteroristické mise ještě musí schválit Sněmovna.

Návrh (.pdf) vlády již projednal a schválil Senát, v Poslanecké sněmovně zprávu již doporučil ke schválení (.pdf) Výbor pro obranu a nyní se čeká na vyslovení souhlasu poslanci. Návrh usnesení počítá i s pokračováním zapojení České republiky do sil NRF v počtu až 1 400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022.

Podle návrhu (.pdf, str. 2) usnesení vláda žádá o vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy na zahraniční mise bylo použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Otázka projektu, který se týká robustních následných sil (Follow-On Forces) v rámci iniciativy NATO pod názvem Framework Nations Concept (FNC), byla již dříve deklaratorně slíbena předchozími vládami v letech 2014–2016. V současnosti se ke spolupráci v rámci FNC vláda zavazuje schválenou Koncepcí výstavby Armády České republiky 2030 (.pdf, str. 7), ve které slibuje, že „v rámci výstavby a rozvoje sil bude dále rozvíjena spolupráce zejména v rámci iniciativy Framework Nations Concept (FNC) se zeměmi Visegrádské skupiny, SRN a USA.“

Vlaková doprava Hospodářství Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Státem garantovaná veřejná železniční přeprava pro cestující bude nadále zajištěna v rozsahu minimálně 7,4 mld. Kč ročně, což představuje téměř 37 milionů vlakových kilometrů ročně na 28 linkách dálkové dopravy.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Součástí oněch 7,4 miliard korun je podle mluvčí Ministerstva dopravy i příspěvek na krajskou železniční dopravu. Spolu s dálkovou železniční dopravou, kterou obstarává stát, bylo v roce 2020 vyčleněno na zajištění železniční dopravy 7,9 miliard korun.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že data o výdajích státu na železniční dopravu nejsou dohledatelná v ucelené podobě. Obrátili jsme se tedy na mluvčí Ministerstva dopravy (MD), abychom zjistili, z čeho se uvedená částka 7,4 mld. Kč má skládat. Mluvčí Lenka Rezková uvedla následující: „V případě dálkové dopravy objednávané státem, v roce 2018 byla na: · linku R14 Pardubice – Liberec poskytnuta kompenzace cca 131 mil. Kč · na linku R13 Brno – Břeclav – Olomouc kompenzace cca 104 mil. Kč · na linku R25 Plzeň – Most kompenzace cca 35 mil. Kč · na ‚velkou‘ smlouvu pokrývající zbylé výkony v dálkové dopravě kompenzace cca 4 524 mil. Kč. Dále pak byly státem v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 31. srpna 2009 č. 1132 poskytovány krajům účelové dotace ke krytí nákladů na úhradu prokazatelné ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě ve výši cca 2 814 mil. Kč. Souhrnně tedy byl překročen rozsah 7,4 mld. Kč ročně.“

Mluvčí tedy do částky zahrnuje jak státem hrazenou kompenzaci dopravcům za provoz ztrátových linek, tak i dotace pro kraje na provoz železniční dopravy. Znění slibu je tak mírně zavádějící, jelikož uvedených 7,4 mld. Kč se nevztahuje pouze na 28 linek dálkové dopravy. Slib jsme přesto ověřovali v takto nastavených mezích.

Nejprve jsme se věnovali kompenzacím dle smluv státu s dopravci a dotacím pro kraje pro aktuální období.

Situace na dálkových spojích je složitá: stát tyto spoje (28 linek, z nichž 22 stát přidělil Českým drahám) periodicky objednává v rámci zajišťování tzv. veřejné služby a linky jsou přidělovány na různá období. Např. mezinárodní spojení z Prahy do Berlína, Vídně a Budapešti či český úsek trasy Vídeň–Varšava budou České dráhy (ČD) provozovat po dobu 10 let. V současnosti operují na dálkových linkách objednávaných MD čtyři společnosti – ČD, RegioJet, Arriva a GW Train Regio.

Na základě smluv na vlaky dálkové dopravy zveřejněných na webu MD a vyhledaných přes portál Hlídač státu (HS) jsme sestavili tabulku kompenzací a objednaných vlakokilometrů (vlkm) podle jednotlivých dálkových linek na období jízdního řádu 2019/2020:

Celkem tedy stát prostřednictvím MD nasmlouval na zmíněný rok přepravní výkon o výši 38 950 516 vlkm za 4 810 575 664 Kč na 28 dálkových linkách (.pdf).

Na dotace krajům a obcím, tedy na úhradu ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě, vyčlenilo MD podle rozpočtu pro rok 2020 (01-Zprava_SR_2020.docx, str. 35) částku ve výši 3 126 843 000 Kč. Částka určená krajům a obcím oproti loňskému roku narostla o více než 242 mil. Kč. Stát tedy drážní dopravu podpořil v období JŘ 19/20 (dálkové linky) a období 2020 (kraje a obce) částkou 7 937 418 664 Kč.

Skutečně vynaložené náklady, vzhledem k pandemii koronaviru a rozsáhlým omezením na jejím počátku v oblasti dopravy, podstatně klesnou. Například České dráhy, největší příjemce za dotované linky, přijde na tržbách o 2,5 mld. Kč. Z dohledaných kompenzací ale nemůžeme dovodit nárůst či pokles státních dotací na dálkové spoje. Jelikož nemáme doklady o tom, že by vláda slib porušila, hodnotíme jej jako průběžně plněný.

Výběr soudců Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců ještě prosazen nebyl. Nicméně vláda již schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kterou předložila Poslanecké sněmovně PČR.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona o soudech. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti na vládu návrh novely zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V tomto návrhu by měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Budou zachováni u soudů týkajících se těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka měli být zrušeni.

8. října 2019 vláda schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630. Tisk nyní čeká na projednání Ústavně právním výborem. 

V novele se mění (.doc, str. 9–14.) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrového řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci soudců nejvyšších soudů.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Připravovaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce vláda Poslanecké sněmovně dosud nepředložila, 29. července 2020 nicméně skončilo jeho připomínkové řízení. Návrh zákona o regulaci lobbingu vláda Sněmovně předložila v srpnu 2019, k jeho projednávání zde však stále nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Dosud se jí však nepodařilo navázat na premiérovu práci z předešlého volebního období či na návrh vlády minulé. Žádný z připravovaných návrhů, jejichž zavedením by došlo k ochraně oznamovatelů korupce, tak současná vláda k datu 31. července 2020 Poslanecké sněmovně nepředložila.

Prozatím posledním návrhem tohoto zákona, který vláda Andreje Babiše připravuje, je návrh Ministerstva spravedlnosti z června 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar.

Později by pak tento návrh měla projednávat vláda. Podle dat informačního systému ODok ovšem není jasné, kdy by k tomu mělo dojít. V Plánu legislativních prací vlády na rok 2020 se nicméně návrh zákona na ochranu oznamovatelů i návrh na změnu souvisejících zákonů objevuje v rozpisu na září 2020.

Dle důvodové zprávy (.docx, str. 2) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl pak po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Organizační výbor 3. října 2019 navrhl (.docx, str. 3) Sněmovně, aby přikázala jeho projednání, a zpravodajem pro prvé čtení určil poslance Chvojku.

Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě 35. schůze také na začátku roku 2020, dále v dubnu a naposledy na začátku července. Na žádné z nich však návrh zákona projednán nakonec nebyl. Prozatím (k 31. červenci 2020) se také neobjevuje na pořadech schůzí dalších.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrovaní i ti, vůči kterým může lobbování směřovat – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Zákon o sociálním bydlení Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Vláda připraví zákon o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti. Zákon vytvoří potřebné podmínky pro obce, spojí poskytnutí sociálního bytu se soustavnou sociální a výchovnou prací. Uvedený zákon by měl obsahovat také oprávnění pro obce požadovat po investorovi v rámci výstavby nových bytů určitý podíl tzv. levných bytů.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Vláda upustila od záměru připravit zákon o sociálním bydlení. Ministryně Klára Dostálová (za ANO) však uvedla, že Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje zákon o dostupném bydlení.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová prohlásila, že plánuje vládě předložit návrh zákona o dostupném bydlení v prosinci 2020, v důsledku koronavirové krize však ministryně posunula plány na předložení návrhu až na únor 2021.

Ministryně Dostálová nicméně nezamýšlí připravit zákon o sociálním bydlení, tak jak je to uvedeno v programovém prohlášení vlády, nýbrž pouze zákon o dostupném bydlení. Jeho konečná podoba v tuto chvíli není dostupná, a tak nemůžeme posoudit jeho podobnost a rozdílnost se slíbeným zákonem o sociálním bydlení. Podle Martina Šimáčka z Institutu pro sociální inkluzi by zákon o dostupném bydlení mohl (audio, čas 9:14) za určitých okolností nahradit původně zamýšlený zákon.

Pro úplnost je nutné zmínit, že sama ministryně Dostálová nepředpokládá přijetí takového zákona do konce volebního období: „Je mi jasné, že do toho jsou volby. Nicméně si nemyslím, že bude proces ukončen. Tam samozřejmě to převezme další vláda a další Poslanecká sněmovna. Tím, že se to rozjedná, tak by to mohlo být předmětem schvalování v prvním roce budoucí vlády.“

Zároveň je však vhodné upozornit, že v hodnocení tuto skutečnost nebereme v úvahu, jelikož slib se týká pouze přípravy zákona, nikoliv jeho přijetí.

Klára Dostálová byla v minulosti pro zavedení zákona o sociálním bydlení, ke změně postoje ji dle jejích slov přiměla argumentace starostů. „My jsme se přiklonili na stranu obcí a říkáme, že není nutno dávat zákonně obcím povinnosti,“ řekla ministryně pro ČT v říjnu 2018. Zákon o sociálním bydlení, po kterém volají již léta odborníci a některé obce a který stojí v Programovém prohlášení vlády, tak pravděpodobně nevznikne. To vyplynulo i z vyjádření premiéra Andreje Babiše po jednání s ministry a zástupci starostů o řešení situace lidí v ghettech, které proběhlo ještě v září 2018. Tehdy uvedl:

„My si myslíme, že potřebujeme stavět byty. A ten program Výstavba, který připravila paní ministryně Dostálová, to řeší. V minulém období jsme se na tom nedomluvili (na zákoně), toto je nový návrh, který ani nevyžaduje zákon. Nutit obce a dávat jim povinnost, aby stavěly, by určitě neprošlo.“

Vláda se tedy chce místo původního plánu soustředit na výstavbu bytů v rámci zmíněného programu, který má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj. Tento projekt je realizován prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Přibližně pětina takto postavených bytů by měla sloužit lidem v tíživé životní situaci. Pro kontext dodejme, že program měl dle kritiků v této podobě vyprodukovat nízký počet bytů, a nepovede tak k vyřešení problematické bytové situace.

Ministryně Dostálová argumentuje tím, že je program Výstavba flexibilnější a rychlejší než samotný zákon. Zároveň chce zbavit obce povinnosti vytvářet sociální byty, dokonce mají být obce prostřednictvím programu každoročně dotovány. Projekt Výstavba byl 15. dubna 2019 schválen vládou. Celkově pro něj byla na rok 2019 vyhrazena jedna miliarda korun, z toho na sociální byty 650 mil. Kč a na úvěry 350 mil. Kč. Pro následující roky se počítá s částkami nižšími.

Program byl spuštěn v květnu 2019, v srpnu pak Ministerstvo pro místní rozvoj evidovalo 7 žádostí od obcí a očekávalo poprázdninový nárůst. Tento stav v září 2019 narostl pouze na 14 žádostí o dotace a úvěry. Dle serveru E15 si starostové stěžovali na přísné nastavení programu, který navíc nepočítal s vedlejšími výdaji. Starostka Řečan nad Labem Michaela Matoušková konkrétně zmínila, že program vylučuje ze sociálních bytů lidi s příjmy lehce nad životním minimem a vpouští do nich jen ty extrémně nízkopříjmové. V souvislosti s nedostatečným využíváním programu proběhla jeho novelizace. Aktuální znění nařízení má zajistit obcím větší pružnost. Ve výsledku má tak na dotované bydlení dosáhnout více jedinců.

Mimoto chce problematiku chudoby, včetně bydlení, řešit také ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). K tomu bylo vytvořeno patnáct nových opatření, která měla vláda postupně prosazovat ve spolupráci se samosprávnými celky. Jejich přehled poskytuje Ministerstvo práce a sociálních věcí na svém webu (.pdf). Od třetiny bodů se následně upustilo. Drtivá většina všech opatření se ve výsledku nerealizovala.

Problematikou dostupného bydlení se zabývá také návrh (.pdf) skupiny poslanců ČSSD z července 2020. Ten má za cíl řešit nerovnost na trhu nemovitostí formami, které se osvědčily v zahraničí. Návrh nyní bude projednávat vláda. Analytici se však už nyní shodují, že ke zlevnění bytů nepovede.

I přes plánovanou přípravu zákona o dostupném bydlení, existenci programu Výstavba nebo vytyčení 15 opatření proti chudobě hodnotíme slib jako porušený. V současné době totiž platí, že vláda zákon o sociálním bydlení nepřipravuje a soudě dle prohlášení jejích představitelů už ani neplánuje připravit. Další posouzení realizace slibu bude záviset především na výsledné podobě připravovaného zákona o dostupném bydlení. Pokud by naplňoval znaky vládou slíbeného zákona o sociálním bydlení, došlo by ke změně naší klasifikace. To se však nyní vzhledem k výrokům naznačujícím změny v koncepci jeví jako nepravděpodobné.

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda v létě 2018 zahájila legislativní proces s cílem novelizovat zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Tato novela byla schválena v obou komorách parlamentu a následně podepsána prezidentem. Vešla v účinnost v září 2019. Ve Sněmovně je od března 2020 další novela.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dne 12. srpna 2019 byla novela zákona o Vojenském zpravodajství podepsána prezidentem a vešla v účinnost ke dni 6. září 2019.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Prioritou je včasné zjištění bezpečnostních hrozeb a jejich případné odvrácení. Legislativní proces v Parlamentu byl zahájen 13. července 2018, pouhých několik desítek hodin od momentu, kdy vláda získala důvěru poslanců. K procesu přípravy návrhu tak došlo ještě za předchozí vlády. První čtení návrhu zákona proběhlo 25. ledna 2019, kdy byl tento návrh přikázán k projednání výborům.

Ústavně právní výbor následně svým usnesením z března 2019 doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně návrh schválit, doporučil také přijmout určité změny tohoto návrhu. Schválit návrh, a to včetně změn navržených Ústavně právním výborem, pak dne 5. dubna 2019 doporučil (.pdf) i Bezpečnostní výbor. V souladu s doporučením prošel návrh zákona druhým čtením dne 17. dubna 2019 a byl opět zařazen na agendu schůze Bezpečnostního výboru. Zákon byl ve třetím čtení schválen Sněmovnou a následně byl přijat i v Senátu. Po podpisu prezidenta vešel zákon v účinnost pod číslem 205/2019 Sb.

V březnu roku 2020 vláda Poslanecké sněmovně předložila další novelu zákona o Vojenském zpravodajství. Ve Sněmovně zatím pouze Organizační výbor doporučil projednání a určil zpravodajem poslance Josefa Bělicu.

Tato novela (.pdf, str. 1) má zavést do zákona o Vojenském zpravodajství část, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvádí, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z aktuálních příkladů kybernetické hrozby uvádí březnový útok na Fakultní nemocnici Brno. Tato novela (.pdf) již oproti novele z roku 2016, která se setkala se značným odporem, neobsahuje plošné, neadresné monitorování českých sítí, ale mluví o tzv. detekci. Co je myšlenou detekcí uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16c vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce znamenají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Například to, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s kybernetickým útokem nebo že Vojenské zpravodajství je nesmí využívat pro záznam odposlechů.

Skeptický komentář ke zmíněné novele pak podává článek na serveru Lupa.cz, který ji komentuje jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje například abstraktnost pojmu detekce.

Jedna novela zákona o Vojenském zpravodajství byla vyhlášena již pod číslem 205/2019 Sb. a druhá v březnu tohoto roku doputovala do Poslanecké sněmovny. Vláda Andreje Babiše tedy nepochybně splnila svůj slib, že prosadí novelu zákona o Vojenském zpravodajství.

Zdroje elektřiny Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.“

Programové prohlášení vlády, str. 32

Byl schválen model financování stavby nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Podíl jaderných elektráren na výrobě elektřiny sice mírně vzrostl, ovšem podíl obnovitelných zdrojů klesl.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda měla podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové původně již do konce roku 2018 rozhodnout o finančním modelu stavby nového tuzemského jaderného bloku. V lednu 2019 však bývalá ministryně mluvila o tom, že o modelu bude jasno v dubnu 2019. Vláda nicméně model financování bloku v Dukovanech schválila až 20. července 2020.

V první fázi má jít o výstavbu bloku u jaderné elektrárny Dukovany. Jeden takový blok pak podle Jaroslava Míla, státního zmocněnce pro jadernou energetiku, má stát 125 až 145 miliard korun. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ovšem uvedl, že očekávaná cena stavby by měla být přibližně 6 miliard eur, tedy 162 miliard korun. Stavba bude placena skupinou ČEZ, a to jak vlastními, tak vnějšími financemi. Dokončení je plánováno na rok 2040.

Výstavba temelínské i dukovanské části bude pod taktovkou dceřiných firem ČEZ – EDU II pro Dukovany a ETE II pro Temelín. Ve smlouvě je vytyčeno několik milníků (.pdf, str. 7) až do kolaudace jaderného zařízení, není zde ovšem uveden čas, kdy by se milníku mělo dosáhnout. Stejně tak v harmonogramu (.pdf, str. 64) je pouze řečeno, že EDU II připraví smlouvu s dodavatelem do 30. června 2024.

Plán dostavby jaderných bloků v českých jaderných elektrárnách je v souladu se Státní energetickou koncepcí (.pdf, str. 46) a Národním akčním plánem rozvoje jaderné energetiky v ČR (.pdf, str. 46, 48), které schválila vláda Bohuslava Sobotky v květnu (.pdf) a červnu 2015.

V posledních letech dochází k nárůstu podílu energie z jaderných zdrojů v energetickém mixu ČR. V roce 2019 české jaderné elektrárny vyprodukovaly více než 39 % celkové elektrické energie a dostaly se tak nad úroveň roků 2013 a 2014.

Zdroj: OTE

Podíl výroby elektrické energie z hnědého uhlí v posledních několika letech stoupal, a to na úkor uhlí černého a zemního plynu. Nárůst vykazují i absolutní čísla ve výroční zprávě (.pdf, str. 9) Energetického regulačního úřadu o provozu elektrizační soustavy za rok 2018.

Co se týče vládou slibovaného poklesu výroby elektrické energie z uhlí, jediným dosavadním vývojem v této oblasti je zveřejněný záměr Ministerstva průmyslu a obchodu na zvýšení poplatků za dobývání uhlí v Česku. Memorandum uzavřené v roce 2017, které zajišťovalo nezvyšování ceny za těžbu uhlí, bude končit v roce 2021 a vláda rozhodla, že nevydá další, aby mohla snáze měnit poplatky za těžbu.

V březnu 2019 uvedl (video, 6:38) ministr životního prostředí Richard Brabec, že by rád založil nebo přispěl k založení takzvané Uhelné komise po německém vzoru. Tato komise byla následně skutečně ustanovena a při jejím prvním zasedání padlo, že by se mohlo skončit se spalováním a těžbou uhlí v roce 2040. Celá komise se však na konkrétním roce zatím neshodla. Richard Brabec také uvedl, že podle něj „doba uhelná“ v České republice skončí (video, 17:33) v roce 2040. Ze zápisu (.pdf, str. 5) posledního setkání Uhelné komise 5. června 2020 vyplývá, že ucelené výstupy budou po odložení předány Sněmovně v listopadu či prosinci tohoto roku.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš pak uvedl, že ČEZ bude od poloviny roku 2020 postupně ukončovat výrobu elektrické energie v některých hnědouhelných elektrárnách. Důvodem je podle Beneše ekonomická nevýhodnost další rekonstrukce a ekologizace dle nových zpřísněných limitů (stanovených státní energetickou koncepcí) u některých bloků.

Složka energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR pak v posledních letech nerostla, spíše naopak. V roce 2015 tvořily obnovitelné zdroje 11,77 % celkové produkce elektrické energie v ČR, v roce 2019 to bylo pouze 3,90 %. I přes několik let trvající pokles podílu obnovitelných zdrojů energie však ministr životního prostředí Richard Brabec v dubnu 2019 v souvislosti s obnovitelnými zdroji uvedl: „Je ale nesporné, že se energetický mix mění a měnit se bude. Konec doby uhelné nastává.

Co se týče státního příspěvku na energii z podporovaných zdrojů, ten je pro rok 2020 mírně navýšen. Dle nařízení vlády jsou na podporované zdroje energie pro rok 2020 vyhrazeny prostředky ve výši 27 miliard korun. V roce 2019 přitom příspěvek činil 26,2 miliardy korun. Výše příspěvku pro rok 2021 by měla být stanovena v průběhu srpna 2020.

Dále by se dle návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) mělo změnit také znění (.doc, str. 40 a násl.) zákona č. 165/2012 Sb., především se zde objevuje systém takzvaných aukcí. Stát by měl vždy na tři roky dopředu stanovit zejména poptávané množství a původ soutěženého výkonu a výrobci energie z obnovitelných zdrojů by soutěžili, kdo dokáže dodat energii s nejnižší podporou. Tento systém by měl podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové vést ke snížení ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Návrh zákona byl vládou 20. května 2020 předložen Poslanecké sněmovně.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce se také bude navyšovat dotační podpora malým fotovoltaickým elektrárnám na střechách domů v rámci programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Ministryně financí Alena Schillerová nicméně navrhla snížení objemu peněz na program Nová zelená úsporám o 40 %.

Ministr Brabec se však nechal slyšet, že za Novou zelenou úsporám bude bojovat „jako eskymácký pes“ (audio, 17:34). V roce 2019 (.pdf, část E, str. 180) byl rozpočet NZÚ 2 773 milionů korun, na rok 2020 (.zip, dokument D10.pdf, str. 175) pak byl schválen rozpočet, ve kterém dostal program NZÚ 2 142 milionů. Nedošlo tedy ke snížení o 40 %, ale o zhruba 23 %. Kromě toho se o 1,5 miliardy korun zvýšila podpora kotlíkových dotací a od 18. listopadu 2019 jsou v programu Nová zelená úsporám přijímány žádosti o dotace.

Do konce roku 2018 měla Česká republika (respektive MPO) povinnost předložit Evropské komisi Národní klimaticko-energetický plán obsahující závazky ČR k environmentálním cílům EU. MPO sice zahájilo vnější připomínkové řízení, ale do konce roku 2018 plán Evropské komisi nepředložilo. K tomu došlo až na konci ledna 2019.

Vláda na svém zasedání 28. ledna 2019 vzala na vědomí návrh (.doc) Národního klimaticko-energetického plánu a uložila teď již tehdejší ministryni průmyslu a obchodu Martě Novákové jej předat Evropské komisi. Členové vlády dostali za úkol nadále spolupracovat při finalizaci návrhu. Podle Richarda Brabce plán „rozhodně ještě dozná nějakých změn a vláda ho ve finální podobě bude schvalovat pravděpodobně až někdy v polovině roku (2019, pozn. Demagog.cz)“. Bývalá ministryně Nováková v březnu 2019 k procesu přijímání Národního klimaticko-energetického plánu uvedla: „Tento plán byl poslán do Evropské komise, ale zároveň není ještě ani uzavřena naše interní národní diskuse nad tím plánem. Diskutujeme jednotlivé položky se všemi zainteresovanými subjekty, kterých se jednotlivé oblasti dotýkají.

Podle Evropské komise byl návrh českého klimaticko-energetického plánu málo ambiciózní, co se týče podílu obnovitelných zdrojů energie. Česká republika tak musela plán přepracovat a navrhnout náročnější cíl. Podle kritiky se měl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů o 2,2 procentního bodu. Nakonec došlo ke zvýšení o 1,2 na 22 % (.docx, str. 28).

Zestátňování vodohospodářského majetku Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme v rámci existujícího právního rámce možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Andrej Babiš již dříve hovořil o možnosti státních půjček pro obce, které by díky nim mohly odkoupit podíly v soukromých vodárenských společnostech. Nepodařilo se nám však dohledat žádné konkrétní kroky, které by vláda k řešení tohoto problému podnikla.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) se již v květnu 2018 nechal slyšet, že vláda řeší možnost půjček pro obce, aby mohly odkoupit zpět podíly v privatizovaných vodárenských společnostech. Tuto myšlenku tehdy podpořili poslanci z většiny sněmovních stran.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám však k datu 4. srpna 2020 nepodařilo dohledat, že by vláda k zavedení možnosti těchto půjček podnikla nějaké konkrétní kroky. Zmínky o půjčkách na tyto účely se neobjevují například na stránkách vlády, Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí ani na stránkách Státního fondu životního prostředí České republiky.

Většina vodohospodářské infrastruktury v České republice se nachází, jak uvádí server iDNES, ve vlastnictví měst a obcí. Zhruba tři čtvrtiny z nich pak ale tuto infrastrukturu dlouhodobě pronajímají provozním společnostem, které na distribuci vody vydělávají nemalé částky. Právě skutečnost, že velká část těchto zisků následně putuje k zahraničním vlastníkům zmiňovaných provozních společností, je předmětem kritiky.

V červnu a červenci 2019 byly Poslanecké sněmovně předloženy celkem tři návrhy, jejichž cílem bylo upravit stávající právní rámec, co se týče ústavní ochrany vody. Prvním z těchto návrhů byl návrh KSČM, který by chtěl čl. 7 Ústavy ČR doplnit (.pdf, str. 1) takto: „Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství je ve vlastnictví České republiky. Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.“

Další návrh Sněmovně předložila KDU-ČSL, podle které by stát měl dbát „o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství“ (.pdf, str. 1). Se svým vlastním návrhem přišlo také hnutí STAN, které by do Listiny práv a svobod chtělo doplnit kromě jiného i následující formulaci (.pdf, str. 1): „Vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu. (…) Zásobování pitnou vodou zajišťují obce na neziskovém základě.“

Ke všem třem návrhům nicméně vláda vydala nesouhlasná stanoviska. První čtení všech těchto návrhů bylo v Poslanecké sněmovně zahájeno zhruba o rok později, na 51. schůzi dne 18. června 2020. Na stejné schůzi však bylo projednávání přerušeno a odročeno (.docx) do 15. září 2020. Důvodem odložení byla skutečnost, že Poslanecká sněmovna chce nejdříve vyčkat na vládní návrh ústavního zákona, který v den schůze slíbil předložit ministr zemědělství Miroslav Toman. Ten také uvedl, že jednání o tomto připravovaném návrhu budou pokračovat s důrazem na hledání shody všech parlamentních stran.

Připomeňme, že ministerstva zemědělství a životního prostředí se tématem ochrany vody zabývala například v září 2019. Namísto změny Ústavy se však debatovalo právě o vytvoření samostatného ústavního zákona. Toto stanovisko ministerstva zaujala na základě doporučení expertů z Právnické fakulty UK, jejich podrobnou analýzu (.pdf) poté získala v říjnu 2019.

Jelikož však k předložení tohoto návrhu ústavního zákona ještě nedošlo (k datu 4. srpna 2020) a nepodařilo se nám dohledat, že by vláda například obcím či krajům poskytla možnost půjček na „získání vodohospodářského majetku“, hodnotíme slib jako prozatím nerealizovaný.

Zvýšení důchodu Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 8

Novela zákona o důchodovém pojištění, která zvýšila výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy, již prošla legislativním procesem a příslušná ustanovení jsou od 1. ledna 2019 účinná.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Důchodová novela byla připravena Ministerstvem práce a sociálních věcí již za bývalé ministryně Jaroslavy Němcové (ANO) a předchozí vláda ji Sněmovně předložila 9. března 2018.

Dle novely zákona o důchodovém pojištění se pevná část důchodů od 1. ledna 2019 zvýšila (čl. 1, bod 2) o jeden procentuální bod na 10 % průměrné mzdy.

Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a během třetího čtení, které proběhlo 29. června 2018, byl návrh poslanci schválen (.pdf).

Zákonem se dále zabýval Senát, který ho vrátil Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna o návrhu zákona vráceném Senátem hlasovala 22. srpna 2018, kdy setrvala (.pdf) na původním návrhu. Návrh, který byl dále podepsán prezidentem republiky, pak vešel v platnost 31. srpna 2018 a v účinnost hned den následující. Některá ustanovení, včetně zvýšení základní výměry důchodů na 10 %, jsou však účinná až od 1. ledna 2019.

Sněmovna tedy schválila navrhované zvýšení (čl. 1, bod 2) pevné části důchodů na 10 % průměrné mzdy. Od této doby se nic nezměnilo. V souvislosti s jednáními o státním rozpočtu na rok 2021 se však začalo mluvit o dalším navýšení důchodů.

Zvýšení rodičovského příspěvku Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zvýšíme rodičovský příspěvek na 300 000 Kč.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Od 1. ledna 2020 činí výše rodičovského příspěvku 300 000 Kč, pro vícerčata pak 450 000 Kč. Vláda tím tak splnila slib o navýšení tohoto příspěvku.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navrhla v září 2018 zvýšit rodičovský příspěvek na dítě do čtyř let věku. Růst rodičovského příspěvku byl obsažen v návrhu novely zákona o státní sociální podpoře, jenž prošel již na podzim roku 2018 meziresortním připomínkovým řízením a 23. května 2019 byl předložen Poslanecké sněmovně.

Návrh zákona byl přijat 17. listopadu 2019, 19. prosince 2019 ho podepsal prezident republiky a 31. prosince byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. V účinnost vešel 1. ledna 2020. Nárok na rodičovský příspěvek pak definuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Z předchozích 220 000 Kč se rodičovský příspěvek zvýšil na 300 000 Kč při péči o jedno nejmladší dítě v rodině, které nedosáhlo 4 let věku. V případě vícerčat došlo k nárůstu na 450 000 Kč, tedy 1,5násobek částky 300 000 Kč. Tím vláda splnila slib o navýšení rodičovského příspěvku.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona je odhadován nárůst výdajů státního rozpočtu v rámci systému státní sociální podpory na cca 8,6 mld. Kč ročně (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Senát návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ale ta setrvala na původním znění. Někteří senátoři považují tento návrh za nespravedlivý a podle serveru iRozhlas uvádějí, že „na příspěvek kvůli přechodnému ustanovení nedosáhne zhruba 70 tisíc rodin, které příspěvek vyčerpaly před čtvrtými narozeninami dětí“. Proto se skupina senátorů obrátila na Ústavní soud a ten se návrhem bude ještě zabývat.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.