Volby do Evropského parlamentu III.

Přestože Evropská unie a další instituce uvádí seznamy žadatelů a příjemců finančních podpor z fondů EU, kde jsou uvedeny i jednotlivé projekty, nepodařilo se nám nalézt žádnou relevantní statistiku či jiný zdroj, jež by srovnávaly příjmy soukromého a veřejného sektoru a využití poskytnutých dotací. Vzhledem k počtu projektů za sedmileté programové období 2007-2013 je prakticky nemožné zjistit, na co přesně byly peníze z fondů Evropské unie v rámci dotovaných projektů skutečně využity. Výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Korupce byla skutečně jedním z problémů České republiky při čerpání peněz z evropských fondů. Česká televize uvádí, že resorty životního prostředí a školství mají s čerpáním dotací největší problémy. V programovém období 2007 – 2013 muselo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) vysvětlovat Evropské komisi svoje nakládání s evropskými dotacemi. Denní zpravodajství o veřejných zakázkách vz24 o zprávě, kterou vydali auditoři EU, uvádí následující:

"Zpráva obsahuje pochybnosti týkající se správy fondů EU českými úřady i způsob kontroly využívání unijních prostředků. Výtky směřovaly mimo jiné k tomu, že auditoři nebyli dostatečně nezávislí, i k tomu, zda vzhledem k množství chyb řídicí systém správy peněz funguje, jak má."

Platby dotace z EU ve výši 1,2 miliardy Kč byly MŠMT v lednu 2012 kvůli špatnému čerpání pozastaveny. Server vz24 uvedl, že ministerstvo školství má problémy s čerpáním z EU dlouhodobě a peníze byly ČR zastaveny poté, co Evropské komise našla v roce 2011 chyby v zadávání veřejných zakázek. Na konci roku 2012 byly platby obnoveny, MŠMT však přišlo o 762 milionů korun kvůli finanční korekci.

V pořádku nebyly například projekty SPORT a OKNO. Portál Hospodářských novin IHNED.cz ve svém článku poukazuje, že Bruselu vadila nejasnost peněžních toků. U žádného z projektů nebyla zajištěna účinnost a projekty byly samy o sobě podezřelé. Projekt okno měl totiž prostřednictvím letáků v tisku vzdělávat lidi ve finanční gramotnosti a projekt SPORT měl skrze vzdělávací televizní pořady přivést českou mládež ke sportu. Brusel znepokojovalo úzké propojení projektů s médii a PR agenturami.

Petr Mach má pravdu, když tvrdí, že DPH na potraviny či na dětské pleny byla před vstupem do EU (2004) 5 procent. Je však přinejmenším zavádějící tvrdit, že ke zvýšení DPH došlo kvůli Evropské unii.

Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty stanoví v Hlavě VIII, kapitole 2 (strana 46) minimální polovené sazby DPH. Podle aktuálního znění nesmí členské státy uplatňovat základní sazbu DPH nižší než 15 % a jednu nebo dvě snížené sazby ne nižší než 5 %. Snížená sazba může být uplatněna pouze na zboží vyjmenované v Příloze III této směrnice (strana 148). Jedná se například o potraviny, lékařské vybavení, přepravu osob, knihy či stavební práce na bytových jednotkách. Zmíněné pleny v tomto seznamu nejsou. Členské státy si při vstupu do EU mohly sjednat výjimku z těchto pravidel (uplatňování nižší sazby daně, snížená sazba na další položky), Česká republika si však tuto výjimku nevyjednala, směrnici tedy musí dodržovat v plném znění.

Když se však podíváme na vývoj sazeb DPH v České republice, ty nikdy nebyly pod stanovenou hranicí (základní sazba neklesla pod 19 %, snížená pod 5 %). Po vstupu do EU došlo k přeřazení některých položek ze snížené sazby do základní kvůli výše zmíněné směrnici, což vedlo k jejich zdražení. Z podobného důvodu došlo od roku 2013 ke zdražení zmíněných plen, kvůli tlaku Komise musely být přeřazeny do základní sazby DPH. V zásadě ale Česká republika nikdy nemusela přistoupit ke zvýšení sazeb DPH kvůli Evropské unii.

Dá se tedy říci, že kvůli EU se zvýšila DPH na plenky a na tzv. komunální služby. Zvýšení snížené sazby daně, která se uplatňuje například na potraviny, však rozhodně není možné svádět na EU. Naopak, naše současná snížená sazba 15 % je ve výši minimální základní sazby.

Výrok Ondřeje Lišky o investicích do golfových hřišť hodnotíme jako neověřitelný z důvodů nedostatku upřesňujících informací.

Z výroku není jasné, o kterých golfových hřištích Ondřej Liška hovoří.

Ministerstvo zemědělství má na starosti vyplácení dotací z Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

V seznamu příjemců dotací z těchto fondů je osm záznamů golfových společností. Jejich výše čerpání dotací činí 2 082 201.

Ze strukturálních fondů, které má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo čerpání výrazně vyšší. Podle údajů z prosince 2013 se jedná o více než 350 milionů (pokud počítáme všechny společnosti čerpající peníze na aktivity spojené s golfem).

Výrok Ondřeje Lišky hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařily dohledat zdroje, které by potvrzovaly, že český systém čerpání peněz z evropských fondů je nejsložitější.

Obecná pravidla pro fungování evropských fondů určuje EU. Konkrétní postupy implementace si pak určují jednotlivé členské země.

Existují zprávy (pdf., anglicky), které hodnotí úroveň čerpání z fondů a Česká republika (pdf., anglicky, s. 1) zde patří mezi země, které mají s čerpáním problémy (pdf., s. 10).

Nenašli jsme však výzkum, který by se věnoval přímo srovnání efektivity, popřípadě složitosti systému čerpání evropských peněz.

Výrok je hodnocen na základě dostupných informací jako zavádějící, protože princip partnerství byl zaveden již dříve než v Ondřejem Liškou zmíněném roce 2006.

Kohezní politika EU (nebo také Regionální politika či Politika hospodářské a sociální soudružnosti) v roce 2006 prošla v pořadí čtvrtou reformou (.pdf; str. 1-2), vztahující se k letem 2007-2013. Princip partnerství však do ní nebyl vnesen jako nový princip, nýbrž byl pouze reformován. K jeho zavedení došlo již v roce 1988 v rámci reformy strukturálních fondů. Spolu s ním byly vytvořeny principy adicionality, programování a koncentrace jakožto čtyři základní principy regionální politiky.

V rámci zmíněné reformy principu partnerství (článek 11) také nebyla zavedena povinnost veřejné správy či samosprávy žádat občany o konzultaci, co se týče čerpání finančních prostředků z EU. Jednalo se o rozšíření definice principu partnerství, kdy za partnery pro spolupráci byly uznány také subjekty zastupující občanskou společnost a nevládní organizace. Tato reforma tak konzultace se zástupci občanů nevynucuje, nýbrž umožňuje jejich zapojení se do spolupráce.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou ke zrušení losovaček. Ty nebyly zrušeny zcela, v jistých vymezených případech mohou být použity. Nicméně jejich kritizované používání bylo skutečně zrušeno.

Novela zákona o veřejných zakázkách byla jednou z priorit strany Věci veřejné. Novelu se Věcem veřejným v parlamentu společně s koaličními partnery skutečně podařilo prosadit.

Tzv. losovačky však nebyly zrušeny úplně. Jak uvádějí Novinky, nadále se používají v případě, kdy více uchazečů navrhne stejnou cenovou nabídku, a pokud je to předem uvedeno v zadávací dokumentaci. Nicméně lze konstatovat, že losovačky ve své kritizovné podobě zrušeny byly. Jako nejznámnější příklad využívání losovaček zmiňme tzv. Karlovarskou losovačku (video Youtube).

Novela zákona o veřejných zakázkách se kromě tzv. losovaček také týkala prodloužení lhůt a mimo jiné rozšířila počet těch, kdo mohou soutěže zpochybnit.

Vzrůstající nespokojenost s novelou přiznává např. Ministerstvo pro místní rozvoj a antimonopolní úřad na základě vzrůstajícího počtu stížností na soutěže od účastníků veřejných zakázek

Mezi hlavní výtky patří využívání pouze jediného kritéria ceny a prodloužené lhůty. Celý proces je zpomalován odvoláními neúspěšných uchazečů. Posouzení, zda se jedná o "přísnost" zákona či nevhodné nastavení, necháváme na čtenáři.

Zásluhy za vznik zákona č. 418/2011 Sb. (Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) jsou přisuzovány tehdejšímu ministru vnitra Radku Johnovi, který ho prosadil do vládní strategie protikorupčních opatření (např. zde či zde). Tento zákon nabyl účinnosti ode dne 1. ledna 2012 a do poloviny února 2014 bylo zahájeno trestní řízení s celkem 70 firmami. Dosud byly vydány 3 rozsudky pravomocně uznávající vinu, přičemž další dvě společnosti byly odsouzeny pravomocnými trestními příkazy. Jedna firma byla naopak obžaloby pravomocně zproštěna.

Jednání ohledně TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership, Translatlantické obchodní a investiční partnerství) započala v roce 2013 a očekává se, že by mohla být dokončena do dvou let.

Z uniklého návrhu (.pdf, anglicky, str. 46-47) bodů k jednání vyplývá, že bylo plánováno zavedení tzv. investor-state principu řešení sporů. To by znamenalo, že jednotlivé společnosti by byly iniciátory řešení sporů, resp. by vznášely stížnosti na jednotlivé státy (či EU jako celek). Nejednalo by se tedy o jednání na úrovni dvou států.

Z dostupných vyjádření Evropské komise však vyplývá, že zmíněná situace nevpuštění na trh s nabídkou nekvalitních výrobků (tedy problematika ochrany spotřebitele, životního prostředí a zdraví) by neměla být předmětem sporů, protože daná smlouva by se měla zaměřit spíše na technická specifika (.pdf, anglicky, str. 5-6) výrobků a služeb a nikoliv na rušení regulace směřující k vyšší úrovni ochrany spotřebitele, životního prostředí a zdraví.

Celý proces dohadování smlouvy TTIP je však stále v běhu, nejsme schopni předpovědět výsledný kompromis a také to, zda ne/povede k Bartošem zmíněné možnosti žalovat jednotlivé členské země ze strany USA. Konkrétní tlak Spojených států při dohadování zmíněného dokumentu, jak o něm předseda Pirátů mluví, není možné z veřejně dostupných zdrojů korektně popsat a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Ondřeje Lišky v tomto případě hodnotíme jako nepravdivý s ohledem na přesnou formulaci výroku. V předminulém finančním období Evropské unie (tedy roky 2000-2006) fungovalo v Irsku celkem 6 operačních programů (nepočítáme-li přeshraniční spolupráci), zatímco v ČR celkem 5 operačních programů.

Ondřej Liška v případě termínu " období " s největší pravděpodobností hovoří o tzv. víceletém finančním rámci (nebo také finanční perspektivě) Evropské unie, který je uzavírán ve formě meziinstitucionální dohody na dobu sedmi let. V současné době je aktuální finanční rámec na období mezi lety 2014-2020. Hovoří-li tedy Ondřej Liška o " předminulém období", rozumíme tím z dnešního pohledu (rok 2014) perspektivu pro léta 2000-2006. Česká republika se do tohoto období zapojila svým vstupem do EU v roce 2004.

Pokud jde o samotné operační programy v tomto období, nezazněly ve výroku pravdivé informace ani v jednom případě. Přestože Irsko v rámci svých operačních programů evidovalo (angl.) dva regionální operační programy (Southern and Eastern Region a Border, Midland and Western Region), rovněž zde fungovaly také tři vnitrostátní (Productive Sector, Technical Assistance, Economic and Social Infrastructure) a jeden multiregionální program týkající se Severního Irska.

V České republice v tomto období fungovaly " čtyři sektorové operační programy a jeden regionální " - Infrastruktura, Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, Rozvoj lidských zdrojů, Průmysl a podnikání a Společný regionální operační program.

Pro úplnost dodáváme, že situace v období 2007-2014 se blíží znění výroku Ondřeje Lišky o něco více. V České republice bylo v tomto období naplánováno celkem 26 operačních programů (rozdělených do tří oblastí), zatímco v Irsku existovaly (.pdf, angl.) operační programy tři: dva regionální (viz výše) a jeden zaměřený na sektor lidských zdrojů (Human Capital Investment OP). Toto období je nicméně obdobím minulým, což formulaci výroku neodpovídá, a výrok jsme nuceni hodnotit jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ve volebním období, kdy byla Strana zelených zastoupena svými 6 poslanci ve sněmovně, tak se o zmíněné normě hlasovalo dvakrát, přičemž nejméně v jednom z těchto hlasování, které je dohledatelné, Zelení vystupovali proti dalšmu odložení účinnosti zmíněného zákona.

Poslanecká sněmovně ve volebním období 2006–10 schvalovala tato odložení dvě: nejprve o dva roky v roce 2006 a poté o další tři v roce 2008.

V roce 2006 pro návrh na odložení účinnosti hlasovalo 159 poslanců a poslankyň, zatímco proti jich bylo 11. Mimo šesti členů klubu Zelených proti hlasovalo i pět lidoveckých poslanců a jedna poslankyně KSČM se spolu se dvěma poslanci ODS zdržela.

Poslankyně za Zelené Kateřina Jacques vyjádřila ve svém sněmovním projevu nesouhlas sezávažnou problematikou odložení účinnosti a snažila se přesvědčit kolegy, aby podpořili tento nezbytný zákon, který byl slíben i v koaliční smlouvěTopolánkovy vlády.

O dva roky později hlasování bohužel probíhalo bez elektronického hlasovacího zařízení, a je proto znám pouze konečný počet hlasů (ano: 97, ne:7).

Oběodložení navrhoval tehdejší ministr práce a místopředseda ODS Petr Nečas.

Poslanci Zelených (nejméně v 1 případě - druhé hlasování nelze doložit) skutečně hlasovali proti opětovnému odložení účinnosti tohoto zákona a byli ve výrazné menšině. Nebyli sice ve svém postoji zcela osamoceni, nicméně je pravdou, že stáli proti drtivé převaze poslanců, kteří opětovné oložení podporovali.

V minulé finanční perspektivě Evropské unie (pro roky 2007-2014) byla kontrola skutečně svěřena do rukou ministerstva financí. Stránky ministerstva pro místní rozvoj uvádí ohledně řízení fondů EU následující: " Centrální harmonizační jednotka pro finanční kontrolu fungující v rámci Ministerstva financí centrálně odpovídá za provádění auditů k ověření účinného fungování řídícího a kontrolního systému realizace podpory z fondů EU. " V tomto období také působil Miroslav Kalousek jako ministr financí, nejprve ve druhé vládě Mirka Topolánka a posléze ve vládě Petra Nečase. Pokud jde o chybnou roli ministerstva financí, Ondřej Liška odkazuje na poslední audit Evropské komise, který prokázal pochybení ze strany krajů i kontroly samotného ministerstva, což připustil i Miroslav Kalousek. Odpovědnost podle něj však nesly regionální rady.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Na vyjednávání evropských fondů se skutečně podílí exekutiva, konkrétně Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které vystupuje v roli centrálního koordinátora využívání fondů EU v České republice. Pro výkon této funkce byl na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR zřízen Národní orgán pro koordinaci (NOK). Pravdou také je, že vláda Petra Nečase, v níž byl přítomen i Radek John, se podílela na vyjednávání evropských dotací pro nadcházející sedmileté období (2014-2020). " Evropská komise zveřejnila dne 6. října 2011 balíček šesti nových nařízení. Vyjednávání jejich definitivní podoby probíhalo déle než dva roky. Jejich finální verze byla schválena 17. prosince 2013. " Doplňujeme však, že v současné době není ještě zcela stanovena definitivní alokace zdrojů z evropských fondů pro toto období.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na konci října 2013 vydala komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmström prohlášení, ve kterém se vyslovuje pro sjednocení minimálních pravidel pro vlastnictví a nošení zbraní a pro obchodování s nimi v EU s cílem omezit nedovolené používání střelných zbraní. Návrh je reakcí na skutečnost, že v jednotlivých státech jsou pravidla různá a vzhledem k otevřenému trhu existuje reálné riziko, že nesouladu v pravidlech může někdo využít k získání zbraní nelegálním způsobem pro trestnou činnost. Tyto cíle byly převedeny do tzv. sdělení. Nejedná se o legislativní návrh, ale o pouhý dokument s cílem vést diskusi se zainteresovanými stranami včetně Evropského parlamentu a Rady EU o možných budoucích legislativních návrzích. Stanovisko EK v češtině je ke stáhnutí zde (.pdf). Navrhovaná opatření by v případě jejich přijetí do podoby závazných předpisů vedla v některých členských státech EU ke zpřísnění zákonů týkajících se nákupu, prodeje a držení zbraní.

Z obsahu uvedeného sdělení nelze odhadnout, zda by přijetí nové evropské legislativy v konečném důsledku vedlo v ČR k omezování nákupu, prodeje a vlastnictví zbraní.

Co se týká zmíněných 300 tisíc lidí, jde přibližně o počet všech držitelů zbrojních průkazů v České republice.

Nelze tedy hovořit o tom, že by Cecilia Malmström chtěla zabavovat zbraně takřka všem držitelům zbrojního průkazu v Česku. Jedná se o pouhou pobídku k dialogu o regulaci, u které navíc není jisté, že by byla závazná i pro Českou republiku. Výrok je proto nepravdivý.

Hodnocením jsme změnili z původního "neověřitelné" na základě podkladů od Zastoupení Evropské komise v ČR, za což jim tímto děkujeme.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.

Návrh Cecilie Malmström skutěčně směřuje k určité standardizaci pravidel na poli střelných zbraní. Dle memoranda Evropské komise jde především o přesné nastavení regulí držení zbraní, nákup, prodej, jejich vývoz a dovoz do EU. Stanovisko Evropské komise v češtině je ke stáhnutí zde (.pdf).

Celý proces schvalování rozpočtu Evropské unie je ve velmi přehledné podobě dohledatelný na webu Evropského parlamentu. Ten popisuje nezastupitelnou úlohu EP v tomto procesu.

Ačkoliv jsme v předchozích odůvodněních (např. u Petra Fialy) podobné výroky o vlivu bruselských norem na český právní řád podobné výroky hodnotili jako neověřitelné, ve světle nových skutečností nyní přistupujeme k hodnocení nepravda.

Tomuto tématu se obšírně věnuje náš blog.Hlavní myšlenkou článku je, že "Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií." Míra vlivu se radikálně liší podle různých právních odvětví, navíc je toto číslo často zaměňováno s poměrem, kterým se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy Evropské unie.

Tomuto tématu se také věnuje článek v MF Dnes "Brusel nám opravdu všechny zákony nediktuje" ze dne 14. 5. 2014, který publikoval Robert Zbíral, jenž působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Citujeme z tohoto článku (vyšel pouze v tisku, Demagog.CZ má k dispozici celou verzi):

"Od data vstupu byly unijní podněty každý rok stabilně základem pro zhruba 35 % českých zákonů, jde tedy o mnohem nižší číslo, než se nám snaží politici a někteří odborníci namluvit. (...) Zákony si totiž nejsou svou důležitostí rovny, alespoň z pohledu vlivu na život běžného občana. Působení Unie se nápadně liší podle tematických oblastí. Nejvyšších podílů dosahuje u zákonů týkajících se životního prostředí, zemědělství a průmyslu (včetně regulací trhů), v těch se blíží skutečně 80 procentům. Na druhé straně spektra se nacházejí zákony spadající do oblastí práce a sociálních věcí, školství, veřejné správy a částečně daní (podíl kolem 20–30 procent). Jestliže tuto informaci poměříme s žebříčkem otázek, které nejvíce zajímají veřejnost (výše daní, sociální dávky a důchody, nezaměstnanost, zdravotnictví, školství), jde o záležitosti nejméně postižené dopadem unijní legislativy."

Ve statistice na serveru Euroskop.cz se můžeme dočíst, že Evropský parlament, Rada a Komise vydalyv letech 2004 až 2012 dohromady 3657 nařízení, která jsou právně závazná pro všechny země.

Server dále napočítal 496 směrnic, které je nutné implementovat do národní legislativy, a 4728 rozhodnutí. Ta jsou však závazná jen pro toho, komu jsou určena, ne všechna jsme tedy museli implementovat.

Počty přijímaných zákonů v českém parlamentu jsme propočítávali již dříve. Od roku 2002 se jedná přibližně o 1300 zákonů, jde tedy skutečně o podstatně nižší počet než u těch evropských norem.

Česká republika tedy nebyla povinována do svého právního řádu transponovat (implementovat) všechna rozhodnutí (pouze ta, které se jí výslovně týkají), výrok je proto nepravdivý.

V konsolidovaném znění Smlouvy o Evropské unii, které vyšlo v Úředním věstníku Evropské unie, se uvád í (pdf.str.41):

" článek 48...2. Vláda kteréhokoli členského státu,Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům."

Tvrzení Petra Macha je tedy založeno na pravdivých faktech.

Česká republika vstoupila do Evropské unie k 1. květnu 2004. Je to tedy skutečně 10 let, co jsme v Evropské unii.

Se vstupem do EU akceptovala Česká republika i primární právo Evropské unie v celém jeho rozsahu, pokud nebyla v rámci přístupové smlouvy dojednána výjimka. Výjimku z povinnosti přijmout v nespecifikovaném časovém období euro si Česká republika nevyjednala, jak je patrné z přístupové smlouvy (.pdf) samotné nebo z kratšího dokumentu (.pdf) shrnujícího podstatné body smlouvy pro ČR, vypracovaného Ministerstvem zahraničních věcí.

Znění otázky v referendu bylo následující: "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" I otázka samotná tedy explicitně odkazuje na podmínky vyjednané v rámci smlouvy o přistoupení, a tedy i o závazku budoucího přijetí eura. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Je pravda, že projekt společné evropské armády je zatím nerealizovaným plánem v rámci evropské Společné bezpečnostní a obranné politiky. V rámci SBOP nyní fungují pouze evropské bojové skupiny, které však ještě nebyly nasazeny.

Členské země EU si tedy svou bezpečnost musí zajišťovat samy. Řada evropských států, včetně České republiky, je také členy aliance NATO, ve které funguje princip kolektivní obrany.

Evropský parlament skutečně v roce 2013 podpořil (hlasování zde) pokročilá biopaliva na úkor těch tzv. 1. generace, která mohou konkurovat potravinové výrobě. Zelení rovněž stáli za tímto návrhem (.pdf). Zpravodajem této zprávy byl poslanec Evropského parlamentu z frakce Zelených Claude Turmes.

Ten v této zprávě mimo jiné uvedl, že (str. 86): "Zpravodaj se domnívá, že jsou zde přesvědčivé důkazy pro to, aby byl opuštěn cíl povinných 10 % paliv z obnovitelných zdrojů. Pozornost věnovaná biopalivům by měla být kvalitativní než jen čistě kvantitativní.

V následujících odstavcích rozděluje možné zdroje biopaliv na "go" (tedy ty, které Zelení podporují) a "no-go" (ty, proti kterým protestují, paliva první generace). Mezi "go" patří především odpadky a zbytky, mezi "no-go" patří ty, které negativně ovlivňují světovou produkci potravin.

Tento postoj se pak promítá do konkrétních pozměňovacích návrhů, kupříkladu návrhu č. 2 (str. 6 dokumentu). Celá zpráva je tak velmi kritická k biopalivům první generace a navrhuje změny, jak omezit jejich užívání.

O kritickém postoji strany k biopalivům první generace svědčí i řada dalších prohlášení na stránkách evropských Zelených (např. zde nebo zde).

Tento výrok jsme změnili z původního hodnocení "něověřitelné" na základě podkladů dodaných Stranou zelených, za což jim děkujeme.

Petr Mach hovoří o hlasování sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Ze 176 přítomných hlasovalo pro návrh 169 poslanců a poslankyň, mezi nimi i Ondřej Liška. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle analýzy (.pdf, str. 4) České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu z roku 2013 je roční podpora biopaliv úlevou na spotřebních daních ve výši 1 068 mil. Kč (údaje k roku 2011). Podle informací, které nám poskytlo Ministerstvo životního prostředí, byla tato částka v roce 2012 1 390,03 mil. Kč.

Zvýšení podílu biosložky povinně přimíchávané do paliv bylo schváleno novelou zákona o ovzduší z roku 2010, referovala o tom i ČTK například prostřednictvím portálu Idnes. Ondřej Liška pak pro tento návrh skutečně hlasoval.

Připomeňme ovšem, že zavedení biopaliv není otázkou roku 2010. Povinné přimíchávání biologických složek do nafty a benzínu bylo zavedeno (nyní již neplatnou) novelou zákona o ovzduší 180/2007 Sb. Ondřej Liška na tomto hlasování přítomen nebyl.

Kromě této jedné miliardy korun se dozajista přimíchávání biosložky do pohonných hmot promítlo do konečné ceny těchto produktů. Nepodařilo se nám dohledat relevantní statistiku či informaci, která by Johnovo prohlášení podporovala/vyvracela. Oslovili jsme také Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ovšem podle svých slov podobnými informacemi nedisponuje.

Radek John hovoří o dokumentu "Cíle v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 pro konkurenceschopné, bezpečné a nízkouhlíkové hospodářství EU", který v lednu předložila Evropská komise. Tento materiál skutečně obsahuje závazek pro členské země dosáhnout podílu energie z obnovitelných zdrojů ve výši nejméně 27 %.

Evropský parlament pak v únoru tohoto roku odhlasoval rezoluci, požadující navýšení této složky na 30 %. Podle serveru Vote Watch Europe skutečně pro návrh hlasovali všichni poslanci ČSSD a lidovecká poslankyně Zuzana Roithová. (Proti byl Jan Březina, který již ovšem není členem KDU-ČSL).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť údaj bilion korun za dosažení podpory OZE je podle dostupných informací nadhodnocen. Byl zmíněn Alenou Vitáskovou jako možný "černý scénář", pokud nebudou dotace na nové zdroje obnovitelné energie od roku 2014 utlumeny, což se ovšem stalo.

Údaje ohledně podílu obnovitelných zdrojů (OZE) se různí. Eurostat má poslední údaje za rok 2012 a uvádí, že tehdy to bylo 11,2 % z celkové spotřeby. Energetický regulační úřad uvádí za rok 2012 číslo 12,48 % cekové spotřeby a v roce 2013 pak 14,53 %, čímž by Česká republika splnila svůj závazek, který činil minimálně 13 % do roku 2020.

V roce 2009 došlo k velkému boomu solárních elektráren a stát nestihl včas reagovat snížením výkupních cen energie. To vedlo k navýšení výdajů na obnovitelné energie.

Celkové náklady na dosažení dosavadního podílu OZE se nám nepodařilo dohledat. Podle odhadu Aleny Vitáskové z ERÚ by však celkové náklady na podporu OZE mohly činit do roku 2034 874,3 miliard korun, pokud se podaří v letošním roce zastavit podporu pro nově zapojené zdroje, více než bilion korun pak, pokud by k zastavení podpory došlo až v roce 2020.

Energetický regulační úřad (otázka 3) ovšem uvádí, že "V souladu s novelou zákona č. 165/2012 Sb. zákonem č. 310/2013 Sb. byla zastavena od 1. 1. 2014 podpora pro výrobu elektřiny pro nové výrobny nebo výrobní zdroje elektřiny využívající obnovitelné zdroje energie, s výjimkou malých vodních elektráren. V souladu s platným zákonem ERÚ nestanovil pro rok 2014 v cenovém rozhodnutí č. 4/2013 podporu pro nové výrobny využívající sluneční záření, bioplyn, skládkový plyn a kalový plyn z ČOV a biokapaliny."

Je tedy nepochybné, že k omezení podpory došlo a "černý scénář", který popisovala Vitásková, naplněn nebude.

Česká televize pak uvádí, že v roce 2013 byla podpora OZE vyčíslena na 44,4 miliardy, z toho 11,7 miliardy šlo ze státního rozpočtu, zbytek zaplatili spotřebitelé.

Na základě Společného manifestu Evropské strany Zelených hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ve zmíněném dokumentu (.pdf, str. 16) skutečně najdeme celý oddíl nazvaný " Za životaschopnější demokracii ", v jehož rámci je vyjmenováno několik návrhů, které by podle názoru Zelených pomohly větší demokratizaci a otevřenosti evropských institucí. Je to například posílení iniciativy občanů, větší možnost podávat žaloby u ESD, vyšší kontrola občanů nad politikami EU, ať už přímá nebo skrze posílené národní parlamenty, a další.

Výbor pro evropské záležitosti skutečně má velké pravomoci. Ve srovnání s ostatními výbory v Poslanecké sněmovně patří ke třem výborům, ve kterých nejčastěji probíhají schůze. Výrok Ondřeje Lišky proto hodnotíme jako pravdivý.

Výbor pro evropské záležitosti (VEZ) " hraje klíčovou úlohu při výkonu parlamentní kontroly evropské agendy v Poslanecké sněmovně. "

Množství práce ve VEZ lze srovnat podle počtu schůzí v jiných výborech. Do 16. května 2014 proběhlo:v Hospodářském výboru - 6 schůzív Kontrolním výboru - 6 schůzív Mandátovém a imunitním výboru - 13 schůzív Organizačním výboru - 12 schůzív Petičním výboru - 6 schůzív Rozpočtovém výboru - 8 schůzív Ústavně právním výboru - 8 schůzíve Volebním výboru - 10 schůzíve Výboru pro bezpečnost - 9 schůzíve Výboru pro evropské záležitosti - 11 schůzíve Výboru pro obranu - 7 schůzíve Výboru pro sociální politiku - 6 schůzíve Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - 5 schůzíve Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj - 8 schůzíve Výboru pro zdravotnictví - 7 schůzíve Výboru pro životní prostředí - 7 schůzív Zahraničním výboru - 9 schůzív Zemědělském výboru - 8 schůzí

Pouze v Mandátovém a imunitním výboru a v Organizačním výboru proběhlo více schůzí než ve Výboru pro evropské záležitosti.

Dle webových stránek Poslanecké sněmovny"největší nároky na práci členů VEZ klade právě projednávání návrhů aktů a jiných dokumentů EU, které představuje absolutní většinu aktivit VEZ. Důležitost a zodpovědnost této činnosti umocňuje skutečnost, že v souladu se zákonem o jednacím řádu PS jsou usnesení výboru, která nejsou zařazena na program jednání plenární schůze, považována za vyjádření Sněmovny, a jejich zohlednění při formulaci stanoviska pro jednání v orgánech ES a EU je pro vládu závazné."

Penzion Olšany s.r.o. (dříve vedený jako FARMA Bolka Polívky, spol. s.r.o.) byl prodán v únoru 2014 za 11,5 milionu Kč.

Vzhledem k tomu, že informace týkající se částky získané z fondů Evropské unie se v různých médiích velmi liší (Lidovky.cz informovaly o 24 milionech a Aktuálně.cz o 11,6 milionech), čekáme na vyjádření příslušného Regionálního operačního programu a Ministerstva pro místní rozvoj. Z tohoto důvodu výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný.

Na základě dostupných informací o hlasování Strany zelených v Poslanecké sněmovně a frakce Evropského parlamentu Zelení - Evropská svobodná aliance hodnotíme výrok jako pravdivý.

V rámci Poslanecké sněmovny Zelení, včetně Ondřeje Lišky, podpořili návrh novely zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, která nastavuje podmínky pro využívání biopaliv (.doc).

O podpoře využívání biopaliv na úrovni Evropského parlamentu pak svědčí například hlasování (ang.) frakce Zelených o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie.

Dodejme, že hodnocení vychází z předpokladu, že termín biopaliva je používán v obecném slova smyslu. Současná politická debata v Evropském parlamentu však spíše spěje k posuzování vlivu jednotlivých druhů těchto paliv na životní prostředí (viz např. článek zde, pro vysvětlení rozdílů mezi jednotlivými druhy biopaliv viz článek zde).

Výše citovaný návrh směrnice tak mimo jiné obsahuje deklaraci: "Pokud se provede srovnání množství emisí v průběhu životního cyklu plodin, mají olejniny mnohem větší množství emisí než cukronosné plodiny a plodiny bohaté na škrob. Má-li být přínosu pro životní prostředí dosaženo co nejefektivněji, je třeba se soustředit na omezení biopaliv, zejména těch, která mají největší negativní dopad na životní prostředí. Proto je v první řadě třeba zavést opatření proti olejninám."

Liška reaguje ve svém výroku na to, že osobně podporoval tzv. biopaliva. Petr Mach dokonce uvedl konkrétní den, kdy se o zmíněném bodu ve sněmovně hlasovalo. Předseda Zelených skutečně byl pro podporu biopaliv 17. března 2010 v rámci jednání o novele zákona o ochraně ovzduší.

Zda mohou země z právního hlediska vystoupit z eurozóny, zhodnotil pro Český rozhlas profesor právnické fakulty univerzity ve velšském Cardiffu Jiří Přibáň takto: "Možnost vystoupit Evropská unie zná, ale teprve v 50. článku Lisabonské smlouvy zavedla možnost vystoupit, ale z celé Evropské unie. Z hlediska právního je to velice složitá situace, kdy Řecko, kdyby chtělo opustit eurozónu, ale přitom chtělo zůstat členem Evropské unie, tak nemůže. Ono by muselo vystoupit z Evropské unie a teprve potom si vyjednat nějaké podmínky opětovného přijetí do Evropské unie mimo eurozónu."

Názor tohoto právního experta tedy potvrzuje tezi Petra Macha.