Demagog.sk
 

Průzkumy jako slovo boží?

12. červenec 2017

Při každém zveřejněném průzkumu podpory jednotlivým stranám se lze spolehnout na pár věcí. Některé strany se veřejně radují, další říkají, že průzkumům samozřejmě nevěří. Část veřejnosti na sociálních sítích už skládá koalice, další propadá menší či větší panice, ostatní se radují nebo smutní nad preferencemi jejich favoritů. Média přitom příliš nepomáhají a popisují stejný průzkum často značně odlišně (zejména v titulcích).


Průzkumy jsou fake news, Češi věří Zemanovi.“ Jiří Ovčáček odkazuje na průzkum. Rozdíl čtyř hodin.


Průzkumy jsou samozřejmě velmi zajímavou disciplínou, s blížícími se volbami mají potenciál vstoupit do emocemi nasáklé veřejné debaty velmi zprudka. V tomto textu nerozdáváme na počkání diplomy ze sociologie, zkusíme vám ovšem nabídnout několik základních tipů, jak průzkumy číst, co od nich čekat a jak poznat jejich dezinterpretaci nejrůznějšími aktéry veřejného dění.

Co vlastně zkoumají?

Jedním ze základních omylů při čtení výsledků průzkumů je to, že mícháme víc věcí dohromady. Vidíme číslo 30% podpory pro stranu XY a vlastně bereme jako fakt, že daný subjekt má bezmála třetinu hlasů virtuálně v kapse. Tak jednoduché to však nemusí být. Tato podpora se počítá jen z těch respondentů, kteří už se rozhodli, komu svůj hlas v této anketě dají. A to ještě v okamžiku, kdy se lidí tazatelé zeptali: vypovídá to tedy o aktuálních záměrech respondentů. Právě jsme vám popsali volební model. Ten tedy říká, jak by dopadly volby v době sběru dat u lidí, kteří se již rozhodli, že k volbám půjdou, a umí říct, koho by volili.

Pak jsou zde ale další výzkumy. Stranické preference ukazují rozložení sympatií ke straně v celé populaci (společnosti), přičemž v celém vzorku jsou zahrnuti i nerozhodnutí nebo ti, kteří neplánují jít k volbám. Proto jsou % preferencí nižší než čísla v modelu, který už ukazuje voliče. Rozdíl můžete vidět např. na červnových datech CVVM (Sociologický ústav Akademie věd) níže.


V neposlední řadě existuje ještě volební potenciál, s nímž pracuje nejčastěji agentura Median. Volební potenciál vám ukáže, kolik procent lidí uvažuje, že by mohlo dát hlas té či oné straně, a také to, kolik voličů je již rozhodnuto, že bude danou stranu volit. Lze tak pozorovat, že např. hnutí ANO je podle nejnovějších dat rozhodnuto volit (dle zjištění Medianu) 20 % lidí, dalších 12 % to zvažuje. Počet nerozhodnutých voličů je velký, řada lidí se rozhoduje až v posledních dnech před volbami, komu a zda vůbec svůj hlas odevzdají. To je samozřejmě značná komplikace pro naprostou přesnost průzkumů.

Tento krátký exkurz říká vlastně jediné. Pokud čteme výsledky výzkumů, měli bychom pozorně uvážit, co vlastně ty krásné koláčové grafy a sloupce ukazují. A především bychom je neměli míchat. Televize NOVA 9. června publikovala data z volebního potenciálu společnosti SANEP právě způsobem, který je přinejmenším diskutabilní. Na obrazovce vám svítil volební potenciál a přitom komentář Lucie Borhyové naznačoval, jak volby dopadnou. Podrobně tento případ rozebíral web Manipulátoři.cz.

Buďte trendy!

Nebo spíš sledujte trendy. Často parafrázovaná věta, která se ve veřejném prostoru uchytila, zní: Žádné volby nedopadnou tak, jak říkají průzkumy půl roku před nimi. To je jistě pravda a podepsali by se pod to i samotní výzkumníci veřejného mínění. Není to totiž nijak objevný poznatek. Volební průzkumy zpravidla ukazují to, jak si strany stojí v okamžiku sběru dat od respondentů. Tedy pokud v dubnu vypadaly preference stran nějak, agentury netvrdí, že tak dopadnou i volby. 

Znáte to. Vyskočí nejnovější průzkum a některé ze stran vám ihned děkují za podporu, protože stouply přinejlepším o pár procentních bodů. Což o to. Poděkovat je slušnost. Je ovšem dobré si u jednotlivých výstupů agentur i všímat něčeho, co se jmenuje statistická chyba. Žádný průzkum nebude nikdy 100% přesný. Má to logický důvod. Nikdy nemůžete zkoumat celou populaci, to v našem případě zajistí až volby. 

Agentury tak pracují s různě velkými vzorky obyvatel (obvykle ± 1000 lidí), které jsou vybrány tak, aby byly reprezentativní. Tedy jsou zde zastoupeni ve stejné míře jako v celé populaci lidé podle věku, vzdělání a řady dalších charakteristik. V takto tvořených výzkumech se tedy vyskytne i statistická chyba (daná právě tím, že výzkum je svého druhu statistický odhad), což agentury ovšem uvádějí. U těchto výzkumů s počtem respondentů kolem tisíce to bývají nízké jednotky procent. Např. Median (snímek 5) pracuje s chybou 1 % u menších stran a až 3,5 % u stran velkých.

Takže pokud vám strana, která povyrostla o pár desetin, děkuje za podporu, tak je to od ní pěkné, ale vlastně si nemůžete být jisti, zda vůbec povyrostla. Podívejme se na příklad ODS. Ta v minulém roce hlásila růst svých preferencí pravidelně od měsíce února. Agentura však podle dat z posledního svého měření pracuje s odchylkou ± 2,5 %, tedy trend, který popisuje ODS (růst v řádu desetin procenta), mohl být klidně, slovy jejího otce zakladatele, ne-růst.


Dodejme, že podle facebookového profilu ODS měla strana u stejné agentury v dubnu 2016 preference 10,9 — tedy stejně jako v březnu. ODS i tak hlásila růst… 

Nejde ovšem pouze o občanské demokraty, vyvozování závěrů podle dílčích průzkumů je oblíbená disciplína zejména na sociálních sítích. Je vždy lepší, víme-li, že jednorázové výkyvy mohou být kromě různých kauz spojených se špatnou publicitou zapříčiněny i statistickou chybou, sledovat delší trendy. Jak se tedy straně vede v posledních několika šetřeních — je stále na svém, jde nahoru v řádech procent, anebo ztrácí? 

Každý podle svého

Právě sledování trendů je mnohem smysluplnější, než se každý měsíc několikrát po zveřejnění výzkumů agentur téměř hroutit nad ztrátou procentního bodu nebo oslavovat půlprocentní nárůst. Interpretace se pochopitelně mohou různit, to lze pozorovat na aktuálním volebním modelu agentury STEM, kdy si jej různá média vyložila minimálně v titulku trochu jinak. 


Parlamentní listy (vlevo dole) hlásí mocný nástup KSČM. Je jistě možné, že komunisté hromadně nastupují letní dovolené. Jinak bychom ovšem při pohledu na čísla STEMu byli zřejmě poněkud zdrženlivější. Komunisté posílili od posledního šetření o 1,6 procentního bodu, přičemž statistická chyba činí až 2 procentní body (navíc v dlouhodobém pohledu jsou fakticky na svém). Podíváme-li na ještě sociální demokraty, ti podle stejného modelu posílili dokonce o 1,9 procentního bodu. Slovy titulkáře Parlamentních listů jde o ještě mocnější posílení (asi nejmocnější). 

Pokud tedy můžeme něco doporučit, projděte si průzkumy sami. Kromě aktuálních dat se podívejte, jestli jde o potenciál nebo model a jak si strana v těchto disciplínách vedla v minulých měsících. Všechny bývají veřejně dostupné na webu agentur ihned po publikování a najdete tam jak aktuální data, tak i trendy v preferencích z posledních měsíců. K nezaplacení :-)

Jak jsme začínali, tak končíme. Jiří Ovčáček zvládl během čtyř hodin o průzkumech veřejně napsat, že to jsou fake news, načež na jeden průzkum sám odkazoval. Ten, jenž pochopitelně dopadl pro jeho zaměstnavatele dobře. Snad ještě lépe tuto schizofrenní figuru zvládlo hnutí Tomia Okamury, které dokáže průzkumy jako nedůvěryhodné pravidelně shazovat a současně poukazovat na dobrý vlastní výsledek z těch samých průzkumů v jednom a tom samém statusu. To je už výkon…


Nechceme v tomto textu tvrdit, že průzkumy jsou bezchybné nebo naopak zmanipulované. Jistě se dají nalézt více či méně sofistikované výstupy (jako jisté měřítko dodržování standardů lze brát členství ve sdružení agentur SIMAR). Jelikož jde ale o důležitou součást politického provozu a mohou ovlivňovat jak rozhodnutí jednotlivých aktérů, tak mít vliv i na rozhodování voličů, je jistě příhodné zkusit dát na stůl alespoň pár základních tipů k jejich pochopení. Těšíme se u dalšího průzkumu.

Autory textu jsou Lenka Chudomelová a Jan Tvrdoň.

Líbí se vám naše práce? Podpořte nás!