Petr Mach

Lídr kandidátky SPD a Trikolory ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach mluví o zalesněných plochách a jejich vlivu na klimatickou změnu. Z jeho tvrzení nevyplývá jasně, jestli mluví o přibývání lesů na území Evropské unie nebo po celém světě. V kontextu výroku ale kritizuje evropský Green Deal a říká, že sázet stromy je podle něj pro ochranu klimatu efektivnější opatření než např. zákaz prodeje aut se spalovacími motory. To, že lesy slouží jako důležitá ochrana proti změně klimatu a zvyšují kvalitu vody i ovzduší, podotýká např. Organizace spojených národů.

Zalesněné plochy v EU

Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) vydal zatím poslední data týkající se lesnictví za rok 2021. Z nich vyplývá, že lesy ve členských státech EU zabírají plochu o velikosti 160 milionů hektarů, což odpovídá 39 % celkové rozlohy EU. Zalesněná plocha se od roku 2000 zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %. Od roku 1990 se rozloha lesů v EU rozrostla o území velké jako Slovensko a Maďarsko dohromady. Nárůst zalesnění oproti roku 1990 v EU ukazuje i následující graf.

Mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou v zalesnění rozdíly. Vysoký podíl lesů měly v roce 2021 severské země jako Švédsko a Finsko. Za nimi je Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko, kde zalesněné území přesahovalo 50 % celkové rozlohy státu. 

V Česku podle Ministerstva zemědělství dosahuje zalesnění 34 % a od druhé poloviny 20. století se neustále zvyšuje. Seznam zprávy v roce 2022 uvedly, že se za posledních 30 let plocha lesů rozrostla o 2 %

Globální zalesnění

Jak je vidět na grafu výše, z celosvětového hlediska rozsah zalesněných ploch v posledních desetiletích klesal. Podle OSN pokrývají lesy 31 % celého zemského povrchu, tedy více než čtyři miliardy hektarů (.pdf, str. 1). V letech 2015–2020 podle odhadů ubylo 10 milionů hektarů za rok a od roku 1990 celkově zmizelo 420 milionů hektarů lesů. Plocha nově vysázených lesů za toto období nevyrovnala ztráty a celkově se tak zalesněná plocha na celém světě snížila o 178 milionů hektarů (.pdf, str. 10).

Odborník Hans Verkerk z Evropského lesnického institutu uvedl, že mezi roky 1982 a 2016 podle satelitních snímků výrazné snížení lesní plochy není viditelné. Odlesňování podle něj probíhalo zejména v tropických oblastech, bylo ale vyváženo zalesňováním v ostatních částech světa.

Závěr

Z celosvětového měřítka plocha lesů ubývá. V Evropské unii, o které je v kontextu Machova tvrzení řeč, se ale rozloha lesů podle dat Eurostatu z roku 2021 skutečně neustále zvyšuje. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach zmiňuje Evropskou unií vytvořený systém pro obchodování s emisemi (EU ETS), který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc. Povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek.

Vliv povolenek na ceny elektřiny

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují, a to přibližně ve výši 0,7 Kč za kilowatthodinu. V roce 2023, kdy bylo dle odhadů vyrobeno přibližně 76 terawatthodin elektřiny, by se elektřina prodražila přibližně o 53 mld. Kč.

Portál Fakta o klimatu odhadl, že emisní povolenky v roce 2018 zdražily výrobu elektřiny zhruba o 20 mld. Kč. V daném roce povolenky podle ČEZ stály 22,5 eur za jednu tunu CO₂ (.pdf, str. 2). Za rok 2023 ČEZ uvádí průměrnou cenu na 61 eur za tunu (.pdf, str. 12). Mezi lety 2018 a 2023 tedy došlo k navýšení ceny povolenek přibližně třikrát, což by logicky vedlo k trojnásobnému navýšení nákladů na výrobu elektřiny ve stejném období. V roce 2023 by tedy emisní povolenky zdražily elektřinu cca o 60 mld. Kč.

Česku bylo přiděleno zdarma přibližně 16 megatun (Mt) emisních povolenek. V ČR se za daný rok ovšem vyprodukovalo téměř 47 Mt emisí, povolenky na zbylých 31 Mt se tedy musely dokoupit. Při průměrné ceně asi 2 000 Kč za tunu CO₂ (.pdf) tedy český průmysl musel zaplatit přibližně oněch 60 mld. Kč, jak nám potvrdili i analytici z projektu Fakta o klimatu.

Závěr

Emisní povolenky tedy skutečně zdražují elektřinu. Projekt Fakta o klimatu nám v e-mailové komunikaci sdělil, že na základě vlastního výpočtu došel k tomu, že nákup povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý, byť tyto peníze dle projektu putují do výše zmíněného Modernizačního a Inovačního fondu (tedy do státního rozpočtu), a celková bilance by tedy pro Česko měla být vyrovnaná.

Kandidáti do Europarlamentu v debatě odpovídají na otázku, jestli jsou cíle zahrnuté v Green Dealu v zájmu mladé generace. Lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach říká, že rozhodně nejsou. V současnosti se podle jeho názoru „straší” oxidem uhličitým (CO₂), jehož vliv na globální oteplování je dle Macha sporný. To údajně nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC).

IPCC

Mezivládní panel pro změnu klimatu je jedním z orgánů Organizace spojených národů. Založen byl v roce 1988 a v současnosti zahrnuje 195 členských států. Jeho hlavním úkolem je poskytovat vědecké poznatky o klimatické změně a hodnotit její dopady, aby s ohledem na ně mohla být tvořena klimatická politika.

Vztah CO₂ a globálního oteplování

O souvislosti produkce skleníkových plynů, tedy i CO₂, a globálního oteplování IPCC informoval již v roce 2014. Ve své zprávě tehdy uvedl, že antropogenní emise skleníkových plynů jsou od dob průmyslové revoluce vyšší než kdy předtím a jsou „extrémně pravděpodobně“ hlavní příčinou pozorovaného oteplování (.pdf, str. 7).

Své závěry z roku 2014 panel potvrdil ve fyzikálních základech, ze kterých vychází hodnotící zpráva z roku 2021 (.pdf). V dokumentu stojí, že s vysokou spolehlivostí existuje přímý vztah mezi antropogenními emisemi CO₂ a globálním oteplováním (.pdf, str. 43). Ve shrnující zprávě IPCC zmiňuje také vliv přirozených faktorů jako je sopečná či solární činnost, které globální teplotu změnily o −0,1 až +0,1 °C (.pdf, str. 5). Kromě toho ale zpráva uvádí, že výraznější vliv na oteplování měly skleníkové plyny, jejichž nárůst od roku 1970 jednoznačně způsobují lidské aktivity (str. 5).

Závěr

Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu je zřejmé, že již v minulosti považoval emise skleníkových plynů (a tedy i oxidu uhličitého) za zdroj globálního oteplování. V roce 2021 přímo uvedl, že emise CO₂ pocházející z lidské činnosti oteplování způsobují. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.

Bývalý europoslanec a kandidát do Evropského parlamentu Petr Mach v debatě uvedl, že vliv oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře na globální oteplování je sporný. Podle něj to nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Ve svém výroku vysvětluje, na čem tvrzení zakládá.

IPCC je seskupením vědců z celého světa zabývající se zkoumáním podstaty změny klimatu a jejích důsledků. Pravidelně vydává hodnotící zprávy, které se věnují klíčovým problémům spojených s globálním oteplováním.

Růst koncentrace CO₂ v atmosféře

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře začala být výraznějším předmětem přístrojových měření vědců v 60. letech minulého století. Tehdy se jeho hodnota pohybovala kolem 315 ppm (z anglického parts per milion), tedy 0,0315 % atmosféry (.pdf, str. 10). Od té doby množství CO₂ v atmosféře roste, v roce 2022 jeho koncentrace dosáhla 417 ppm, tedy 0,0417 %.

Oxid uhličitý tvoří jen malou část atmosféry, ale i poměrně malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší má velké dopady na atmosférické procesy. Důvodem je, že patří mezi skleníkové plyny, jejichž zvyšující se koncentrace zesiluje skleníkový efekt a v důsledku zvyšuje i teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). 

Ačkoliv se koncentrace oxidu uhličitého měří až od 60. let minulého století, vědci jeho dřívější množství rekonstruují (.pdf) např. zkoumáním vzorků ledu z hloubkových ledovcových vrtů, přičemž složení historického vzduchu lze určit pomocí bublinek zachycených v ledu. Ke zvyšování koncentrace CO₂ tak nedochází jen v posledních 60 letech – prudký růst vědci pozorují již od první průmyslové revoluce. Oproti jejímu počátku, kolem roku 1750, se dnes v atmosféře vyskytuje zhruba o polovinu více CO₂.

IPCC mapuje růst teploty

Přístrojová měření za posledních 160 let podle IPCC ukazují globální nárůst povrchových teplot. Trend oteplování se odehrál ve dvou hlavních fázích – od roku 1910 do 40. let 20. století s nárůstem o 0,35 °C a výrazněji od 70. let 20. století do současnosti s nárůstem o 0,55 °C. Panel také upozorňuje na to, že oteplování v posledních dekádách zrychluje.

Na přiloženém grafu lze pozorovat měsíční změny globální průměrné povrchové teploty a také modelovanou teplotu po roce 2020. Až na krátké časové výjimky graf ukazuje, že teplota od industriální revoluce roste téměř nepřetržitě.

Vývoj teploty v 19. století

Petr Mach zmiňuje, že rostla koncentrace CO₂ v atmosféře a globální teplota. Zároveň uvádí, že „sto let předtím“ teplota naopak klesala. Z výše zmíněného nárůstu množství CO₂ vyplývá, že může narážet na dobu před začátkem měření změn koncentrace CO₂ v atmosféře, tedy před 60. lety 20. století.

Měření průměrné teploty se věnuje řada dalších organizací včetně americké NASA. Ta se s IPCC shoduje na tom, že v druhé polovině 19. století se teplota oproti průměru o 1 °C nesnížila. Ačkoli jistou míru poklesu na obou teplotních grafech pozorovat lze, přístrojová měření ukazují, že šlo o nanejvýš 0,4 stupně. 

Historické teploty vědci rekonstruují obdobně jako koncentrace CO₂. Starší teplota planety totiž lze určit prostřednictvím množství izotopů kyslíku a vodíku, které jsou obsažené ve vzorcích ledu z ledovcových vrtů. Následující graf IPCC zobrazuje rekonstruované změny globální povrchové teploty v posledních dvou tisíciletích ve srovnání s přímými pozorováními od roku 1850 do roku 2020. Vyplývá z něj, že tempo oteplování je za poslední dva tisíce let bezprecedentní. K ochlazení o celý jeden stupeň za toto období nedošlo.

Závěr

Data z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazují, že koncentrace CO₂ v atmosféře se od začátku přesného měření v 60. letech minulého století zvýšila z 0,03 % na 0,04 %. I takto malý nárůst zvyšuje teplotu na zemském povrchu. V předešlých sto letech se teplota o jeden stupeň nesnížila. Rekonstrukce teplotních změn za poslední dvě tisíciletí naopak ukazují, že současné změny teploty jsou bezprecedentní. Výrok Petra Macha proto hodnotíme jako nepravdivý.

Lídr evropské kandidátky SPD Petr Mach mluví o zvyšování hladiny moře v důsledku globálního oteplování. Přesněji zpochybňuje souvislost mezi táním ledovců a zvyšující se hladinou moří. Své pochybnosti pak dokresluje popisem fyzikálního pokusu, ve kterém hladina vody s vloženou kostkou ledu zůstává ve skleničce stejná i poté, co se led rozpustí. Tímto se snaží ilustrovat, že i pokud by ledovce skutečně tály, nemohou způsobit zvyšování světové hladiny moří a oceánů.

Fyzikální pokus

Fyzikální pokus, který Petr Mach ve svém výroku popisuje, opravdu potvrzuje, že led rozpuštěný ve sklenici vody její hladinu nezvýší. Kvůli rozdílům v hustotě ledu a vody, a tedy rozdílům v jejich vztlakových a tíhových silách, dojde k situaci, že kostka ledu, podobně jako ledovec v moři, pluje z části nad hladinou. Objem vody, která vzniká rozpuštěním kostky, je stejný, jako objem její ponořené části. Výška hladin proto zůstává při provedení pokusu konstantní.

Samotný Machův popis experimentu je tedy správný, v daném kontextu je ale využití tohoto pokusu zavádějící. Prvním z důvodů, proč je podobná argumentace problematická, je, že se v experimentu pracuje pouze se sladkou vodou. Ta má nižší hustotu, než voda mořská, kapalina z ledovce tvořeného sladkou vodou má tedy po jeho rozpuštění ve skutečnosti větší objem, než slaná voda, kterou původně vytlačoval, což vede ke zvýšení hladiny moře. Je však pravda, že výsledný efekt je ve výsledku zanedbatelný.

Hlavním problémem Machovy argumentace je především fakt, že za zvedáním světových vod nestojí primárně tání ledovců v mořích, nýbrž tání ledovců na pevnině. Dalším problémem je také všeobecné zvedání teplot. Pokus také nebere v potaz skutečnost, že při tání pevninských ledovců do oceánů dochází k mísení sladké a slané vody.

Zvyšování hladiny moří

Hladiny oceánů se zvyšují. Data NASA a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) ukazují, že v dlouhodobém měřítku dochází ke zvyšování průměrné, tzv. střední hladiny moře. V porovnání s úrovní v roce 1992 je nyní přibližně o 10 cm výše a zvedá se cca o 3,9 mm za rok. Dle NASA je zvyšování mořské hladiny způsobeno především dvěma faktory: přibývající vodou z tání ledovců a také rozpínáním mořské vody, která má kvůli svým fyzikálním vlastnostem při vyšší teplotě větší objem. Tání ledovců navíc vede ke zvětšování vodní plochy, která pohlcuje sluneční záření. Ledová plocha totiž dokáže na rozdíl od vodní plochy daleko efektivněji odrážet sluneční paprsky. Úbytkem ledů v oceánech se tak voda ohřívá rychleji a tím se i zvyšuje vodní hladina.

Jak již bylo zmíněno, na zvyšování hladiny oceánů má větší vliv tání pevninských ledovců, nikoliv mořských. K úbytku pevninských ledovců dochází ve vysoké míře například v oblasti Grónska. Voda, která v důsledku tání pevninského ledovce přiteče až do moře, je v rámci této vodní plochy novou vodou, a zvyšuje tak hladinu moře.

Ledovec tvořený sladkou vodou po roztání ředí hustotu slaného moře a tím zvyšuje jeho objem. Zároveň platí, že vliv na výšku hladiny není jediným problémem, který tento fenomén může způsobit. Sladká voda mísící se se slanou může způsobovat například změny v procesech pohlcování oxidu uhličitého nebo v teplotních trendech.

Shrnutí

Petr Mach popisuje vztah tání ledovců a zvyšování mořské hladiny na fyzikálním pokusu, přičemž naznačuje, že tání ledovců a zvyšování hladiny moří není reálným problémem. Samotný experiment vysvětluje správně, opomíjí přitom ale skutečnost, že tání mořských ledovců není nejvýznamnějším vlivem na zvyšování hladiny moře. Tím je naopak tání pevninských ledovců a celkový nárůst teplot v mořích. Data od NASA a NOAA zároveň ukazují, že k stoupání hladiny moře dochází, střední hladina moře se podle nich za posledních 30 let zvýšila o zhruba 10 cm. Z těchto důvodů označujeme výrok jako zavádějící.

Lídr SPD ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach v kontextu svého výroku kritizuje přístup Evropské unie (EU) v boji proti dezinformacím, který mu připomíná novodobou cenzuru. Zároveň mluví o krocích Fialovy vlády, která se dle jeho názoru snažila uvádět některé záležitosti na pravou míru, ale sama přitom šířila dezinformace. Konkrétně zmiňuje migračního pakt, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU a který v dubnu europoslanci schválili. Je vhodné doplnit, že o paktu ještě bude hlasovat Evropská rada.

Vládní web

Vláda Petra Fialy v listopadu 2023 spustila informační kampaň za 42 miliard korun. Její součástí je web nenaletet.cz, který provozuje Ministerstvo vnitra (MV). Záměrem webu je dle resortu „přinášet objektivní, ověřené a fakty podložené informace o aktuálních tématech“. Na těchto webových stránkách byl publikován krátký příspěvek, ve kterém je přímo v titulku napsané, že „migrační pakt neobsahuje žádné kvóty“. MV informace o migračním paktu nepřinášelo jen prostřednictvím online prostoru, ale také použilo Petrem Machem zmíněné plakáty, jak na sociální síti X (dříve Twitter) v srpnu 2023 zveřejnil předseda Svobodných Libor Vondráček.

Kvóty a migrační pakt

Návrh migračního paktu sice obsahuje kvóty na přerozdělování uprchlíků, ale jen jako jednu z možností v rámci tzv. povinné solidarity (.pdf, str. 56, 122–125), jejímž cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací. Členské státy EU si budou moci vybrat ze tří způsobů, jak se do systému zapojit. Kromě relokace mohou zaplatit finanční příspěvek. Další možností je poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (.pdf, str. 9).

V případě, že si některý stát vybere přijetí migrantů, Evropská komise pro něj stanoví orientační počet, kolik jich musí přijmout – tzv. referenční číslo (.pdf, str. 56, 124). Tyto státy pak budou muset akceptovat takový počet uprchlíků, který odpovídá nejméně 60 % z tohoto čísla (str. 133). Je ovšem vhodné zopakovat, že se jedná jen o jednu z variant, kterou si unijní stát může vybrat. Stejná ustanovení obsahuje i návrh migračního paktu, který později 10. dubna 2024 schválil Evropský parlament.

Migrační pakt obsahuje také možnost takzvaných kompenzací v oblasti příslušnosti, které mohou v případě migrační krize být pro některé členské státy povinné. Tzv. přispívající státy (typicky ty státy, které nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů) pak mají povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný” až do výše nejméně 60 % referenční hodnoty. Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy spustila informační kampaň, jejíž součástí je web nenaletet.cz, kde opravdu stojí, že migrační pakt neobsahuje kvóty. Zveřejněný návrh migračního paktu (ani později schválená verze) povinné kvóty na přerozdělování migrantů skutečně nenařizuje, relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si státy mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat. Jelikož Petr Mach nesprávně označuje sdělení vlády za dezinformaci, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Petr Mach reaguje na dotaz, jestli by se Evropská unie měla sjednotit v boji proti vnějšímu vměšování do evropských záležitostí. Vymezuje se vůči boji s dezinformacemi, odmítá jakékoli regulace médií a vyzdvihuje svobodu slova. V další části odpovědi se vyjadřuje ke kauze se zpravodajským webem Voice of Europe (video) a kritizuje veřejné dehonestování politiků, kteří tomuto serveru poskytli rozhovor předtím, než bylo rozkryto jeho napojení na Rusko. V tomto kontextu uvádí jako příklad Cyrila Svobodu (KDU-ČSL).

Voice of Europe

Provozovatele webu Voice of Europe zařadila Fialova vláda na vnitrostátní sankční seznam na konci letošního března. Došlo k tomu poté, co ho Bezpečnostní informační služba (BIS) označila za součást ruské vlivové sítě, která se pokoušela v evropských státech získat vliv před blížícími se volbami Evropského parlamentu. Skrz tuto síť proudily peníze některým politikům. Podle vyjádření premiéra Fialy nicméně vláda nemá informace, které by naznačovaly, že by se to týkalo i českých politiků.

Server Voice of Europe podle informací Fialova kabinetu publikoval obsah zaměřený proti územní celistvosti a nezávislosti Ukrajiny (.pdf, str. 2). Z českých politiků tomuto portálu v minulosti poskytl rozhovor například Václav Klaus, Cyril Svoboda, Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová. 

Přestože web Voice of Europe na konci března přestal být pro čtenáře dostupný, už na začátku dubna začal znovu fungovat, a to z Kazachstánu. Podle dostupných záznamů Cyril Svoboda poskytl portálu rozhovor v poslední době hned dvakrát, konkrétně letos 18. března a loni v září. Za zmínku stojí, že zářijový rozhovor redakce Voice of Europe dále zpracovala do řady dalších samostatných článků, které nesly titulky jako „Bývalý český ministr zahraničí Cyril Svoboda: Pro ukončení války je třeba učinit kompromisy“ nebo „Svoboda: Evropa by měla mít mnoho zdrojů fosilních paliv, včetně těch z Ruska“.

Vyjádření Cyrila Svobody

Místopředseda KDU-ČSL a ministr životního prostředí Petr Hladík na začátku dubna uvedl, že navrhne, aby byl Cyril Svoboda kvůli rozhovorům vyloučen ze strany. Hladík tehdy argumentoval tím, že Svoboda byl zodpovědný za to, aby si zjistil pozadí fungování webu. Dále zmínil dlouhodobý rozkol mezi politickým směřováním Svobody a lidovců. 

Předsednictvo KDU-ČSL později Svobodu vyzvalo, aby zvážil odchod ze strany, nebo aby „jednání, které stranu poškozuje, nečinil“. Zástupci lidovců tehdy zároveň uvedli, že Svoboda bude přizván na zasedání širšího vedení strany, aby se k věci vyjádřil.

Cyril Svoboda pro média řekl, že ze strany vystoupit odmítá. Podle svých slov se necítí být ve sporu s členskou základnou. Rozhovor pro Voice of Europe obhajoval tím, že v době, kdy se zástupci serveru mluvil, ještě na sankčním seznamu nebyl. Konkrétně uvedl: „V době, kdy tu byl, tu byl legálně. Když se podíváte na webové stránky – na které už se nemůžete podívat – tam nebylo nic podezřelého. Ještě jsem si to nechal ověřit.“ Svoboda se hájil také tím, že jeho spolustraníci mu účast v rozhovoru osobně nevyčetli. Pro Deník N uvedl, že za interview nedostal zaplaceno.

Závěr

Cyril Svoboda poskytl rozhovor serveru Voice of Europe v poslední době hned dvakrát. První interview web zveřejnil loni v září, druhé letos 18. března, tedy ještě předtím, než Fialova vláda provozovatele portálu zařadila na sankční seznam. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý.

Green Deal

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219).

Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU tento rámec schválili v červnu 2021.

Vyjádření ministra Kupky

Ministr dopravy Martin Kupka se k Zelené dohodě vyjadřoval na Radiožurnálu v dubnu 2024. Označil ji za v mnoha směrech realistickou a vyzdvihl hlavně změny, které se mu dle jeho tvrzení podařilo prosadit v oblasti energetiky. Pochvaloval si také zmírnění emisní normy Euro 7. Upozornil ale, že v zájmu ideologie nelze snižovat českou konkurenceschopnost ve světě.

Mluvil i o konci prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035, který je součástí Zelené dohody. O něm uvedl: „S tím závazkem jsem nikdy nesouhlasil, pokládám ho totiž za zbytečný.“ Svůj nesouhlas s koncem prodeje vyjádřil už v roce 2021, kdy zákaz označil za „drsnou restrikci“. Na Kupkových sociálních sítích ani v záznamech jeho proslovů na půdě Poslanecké sněmovny jsme nenašli vyjádření, ve kterém by se k přijetí Green Dealu stavěl pozitivně.

Green Deal a Petr Fiala

Petr Fiala o Green Dealu psal v květnu 2021 na svém Facebooku, kde uvedl, že „Green Deal je realita“ a že o změnách, které mohly nastat, se už nemá spekulovat. Podle jeho vyjádření se musí využít příležitosti, jak investicemi do udržitelného rozvoje a obnovitelných zdrojů modernizovat českou ekonomiku.

Na toto téma došlo i při debatě před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021, kdy Fiala uvedl, že „vláda musí dělat všechno pro to, aby to na lidi nedopadlo.“ Kritizoval zákaz prodeje aut se spalovacími motory, který už jako předseda vlády znovu odmítl v prosinci 2021. Zároveň také dodal, že Green Deal nesmí znamenat zchudnutí obyvatel, proto by se podle něj mělo využít nástrojů EU tak, aby dohoda byla pro Česko výhodná.

Petr Fiala v září 2023 vystoupil na konferenci Green Deal Summit v Praze, kde řekl, že dohoda svých ambicí z hlediska odpovědného života i životního prostředí naplňuje. Nedostatky ale viděl v příležitostech – Green Deal nás dle něj nedokázala nasměrovat k pokroku v oblasti inovací a v proměně evropské ekonomiky. Připustil také, že se svými výhradami ke Green Dealu nikdy netajil.

Stejně jako v případě ministra dopravy Kupky jsme na sociálních sítích Petra Fialy ani ve stenozáznamech Poslanecké sněmovny nedohledali tvrzení, kde by přijetí Green Dealu pozitivně komentoval.

Závěr

Premiér Petr Fiala i ministr dopravy Martin Kupka se v minulosti sice ke Green Dealu vyjadřovali, ani jeden z nich ale o jeho přijetí ve veřejně dostupných zdrojích nemluvil pozitivně. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc a povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek. Ke dni vysílání námi ověřované debaty se Fialův kabinet o novém rozdělení výnosů zatím nerozhodl.

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je i cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují.

Je vhodné uvést, že v letošním březnu emisní povolenky cenu elektřiny naopak snížily, ovšem pouze dočasně. Dlouhodobě ale její cenu skutečně zvyšují, a výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý.