Tento výrok byl ověřen jako

Doplnění: Po upozornění od Roberta Kotziana jsme do odůvodnění výroku přidali zmínku o tzv. kompenzacích v oblasti příslušnosti.

Alena Schillerová mluví o toho času připravované migrační reformě, na jejíž podobě se členské státy Evropské unie definitivně dohodly v únoru 2024. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její předběžné podobě shodly až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání. Pakt po zveřejnění námi ověřovaného příspěvku definitivně schválil Evropský parlament.

Povinná solidarita

Migrační pakt počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi, které jsou vystaveny migračnímu tlaku. Nabízí státům volnost v tom, jakou formu pomoci zvolí (.pdf, str. 125). Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, roční finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí. O podobě příspěvku nebo naopak o tom, kterou pomoc státy zasažené migrační krizí potřebují, se budou moci zástupci států vyjádřit na fóru solidarity EU (str. 58).

Evropská komise bude každý rok zpracovávat zprávu o aktuální migrační situaci (.pdf, str. 7–9, 49–53), která poslouží jako podklad pro návrh zřízení ročního rezervoáru solidarity (str. 56–58). Ten bude odrážet potřeby států vystavených migračnímu tlaku a rozhodovat o výši potřebných příspěvků. Výše příspěvků (ať již ve formě přijetí uprchlíků nebo finanční a materiální pomoci) bude vypočítávána pro každý stát zvlášť, přičemž z poloviny bude příspěvek odvozen od velikosti populace daného státu a z poloviny dle jeho ekonomické síly, tedy hrubého domácího produktu (str. 137).

V případě, že si stát zvolí možnost přijmout uprchlíky, Evropská komise stanoví orientační počet migrantů, které stát musí přijmout – tzv. referenční číslo (.pdf, str. 56, 124). To se bude odvíjet od výše zmíněných principů, tedy od aktuální migrační situace, velikosti státu a výši hrubého domácího produktu (str. 15, 137). Členská země EU pak bude muset přijmout takový počet migrantů, který odpovídá nejméně 60 % z tohoto referenčního čísla (str. 133).

Migrační pakt obsahuje také možnost takzvaných kompenzací v oblasti příslušnosti, které mohou v případě migrační krize být pro některé členské státy povinné. Tzv. přispívající státy (typicky ty státy, které nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů) pak mají povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný” až do výše nejméně 60 % referenční hodnoty. Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Shrnutí

Pokud se členský stát EU rozhodne v rámci systému tzv. povinné solidarity přijmout migranty, bude mu ze strany Evropské komise přiděleno referenční číslo, tedy orientační počet osob, které by měl v daném roce akceptovat. Z tohoto celkového počtu bude muset následně přijmout minimálně 60 % žadatelů o azyl. Pokud se ale členská země rozhodne zvolit jiný způsob pomoci, tato hranice se na ni nevztahuje a Evropská komise ji tak nemůže přinutit k tomu, aby uprchlíky na své území přijala. Podle stanovisek unijních institucí i příslušného odboru Ministerstva vnitra by k tomu nemělo dojít ani v případě povinných kompenzací v oblasti příslušnosti v případě migrační krize. Výrok Aleny Schillerové proto hodnotíme jako nepravdivý.