Volby 2013: DSSS

Člověk bez příjmů může být pojištěn na náklady státu a využívat stejnou péči jako ostatní občané ČR.

Tomáš Vandas má zřejmě na mysli, že lidé bez příjmů nemají přístup ke zdravotní péči. Na lidi v takové situaci však pamatuje zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Člověku, jehož přijmy a životní situace opravňují k pomoci v hmotné nouzi (podmínky upravuje zákon), hradí stát zdravotní pojištění (§7 z. č. 48/1997 Sb.) a je mu prominuta povinnost platit regulační poplatky (§16a). Standardní zdravotní péči (§13) pak získává zcela bezpoplatně.

Pokud pak Vandas narážel na zavedení tzv. nadstandardů, tedy zpoplatněné varianty zdravotní péče, je jeho výrok nepravdivý hned dvojím způsobem: předně, nadstandardy zrušil Ústavní soud ve svém nálezu z 20.června 2013. Dále, nabízení nadstandardní péče bylo zákonem povoleno mj. s tou podmínkou (ve zrušené verzi §13), že všechny nabízené varianty péče "mají stejný terapeutický účinek".

Nikdy tedy nebylo zpochybněno, že osoba využívající standardní péči, a to i člověk bez přijmů, jehož pojistné hradí stát, má mít stejnou naději na vyléčení, jako kdokoli majetnější.

Při podpisu tzv. Lisabonské smlouvy se jednotlivé státy zavázaly k přenosu některých národních pravomocí na kolektivní orgány EU (u mnohých k tomuto přenosu došlo již dříve, například na základě tzv. Maastrichtské smlouvy). Lisabonská smlouva například zakládá celní unii, národní státy tedy nemohou rozhodovat o clech na zboží dovážené do země. EU má také právo upravovat některé otázky týkající se mimo jiné vnitřního trhu v unii, dopravy či energetiky.

Pojem vyhláška však v evropském právu neexistuje. Evropská unie používá následující právní akty:

• Nařízení: vydává Rada EU, závazné pro celou unii (např. chráněná označení produktů)
• Směrnice: stanovuje určité cíle, zpravidla ve formě minimálních požadavků (např. omezení pracovní doby), kterým jsou členské státy povinny přizpůsobit svou legislativu
• Rozhodnutí: vztahuje se k určité zemi či určité firmě, pro tu je pak závazné. Patrně nejznámější rozhodnutí z poslední doby je to týkající se dominantního postavení firmy Microsoft
• Doporučení: nemá právní závaznost, slouží spíše k formulování postojů orgánů EU k určité problematice
• Stanovisko: jedná se především o vydávání stanovisek k připravované legislativě ze strany některých výborů či orgánů

Členské státy jsou tedy nuceny řídit se nařízeními a implementovat směrnice, jejichž případnou (ne)smyslnost si netroufáme hodnotit.

S malou výhradou k nepřesnosti pojmů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jednou ze spolčených politik Evropské unie je i Politika týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Jak uvádí Smlouva o fungování EU (.pdf) v Článku 79: "1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. "

V souvislosti s přívalem uprchlíků především ze středomoří několik zemí skutečně navrhovalo pravomoc EU stanovit nezávazné kvóty pro přijímání uprchlíků členským zemím EU. Současná účinná legislativa v této oblasti však nic takového nestanovuje.

Rámci (právně nezávazného) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 17. června 2008 se např. konstatuje: " V zájmu solidarity je nutné najít společné řešení problémů vyplývajících ze značného počtu žadatelů o azyl, které některé země EU dostávají z důvodu své zeměpisné polohy či jiných příčin. Dříve uvedená opatření navržená v plánu politiky by měla již harmonizovat pravidla žádostí tak, aby byly omezeny sekundární pohyby žadatelů o azyl. V důsledku toho budou žádosti rozloženy spravedlivěji mezi země EU. "

Návrhy společné politiky v této oblasti mluví především o vyšší finanční spoluúčasti zemí, které nejsou cílem migračních vln (opět z dokumentu): " V zájmu sdílené odpovědnosti, jelikož třetí země a země prvního azylu dostávají daleko vyšší počet uprchlíků, bude EU těmto zemím poskytovat vyšší finanční podporu s cílem posílit jejich schopnost poskytovat ochranu. Bude pokračovat i integrace budování kapacit pro azyl do rozvojové spolupráce."

Na základě výše uvedeného označujeme výrok Tomáše Vandase jako nepravdivý, protože zmíněná opatření pro ČR znamenala pouze administrativní úpravu, resp. finanční spolupráci s jinými členským státy a ne přísun imigrantů podle kvót.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je nepřesné tvrdit, že Česká republika nemá možnost "bránit" se proti nařízením Evropské rady (případně komise). Pravdou je, že existují společné exportní podmínky (závazné pro ČR), které jsou vymezeny nařízením Evropské rady (podotýkáme, že nikoliv komise, jak uvedl Tomáš Vandas), Nařízení Evropské rady jsou ze své podstaty právně závazné a platí v plném rozsahu v rámci celé EU, nicméně je důležité upozornit na skutečnost, že nařízení je schvalováno nejprve v rámci samotné Rady a následně i v rámci Evropského parlamentu a tomuto procesu je Česká republika v obou případech přítomna a podílí se na něm.

Důvod proč hodnotíme tento výrok jako zavádějící je především tento (výňatek pochází z dokumentu Ministerstva zahraničních věcí " PARLAMENTNÍ KONTROLA AGENDY EUV POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ PARLAMENTU ČR. Doc): "V rámci parlamentní kontroly evropské agendy, existuje institut který je obecně označován jako parlamentní výhrada. Jedná se o časový úsek, během kterého probíhá ve Sněmovně projednávání návrhu legislativního nebo jiného aktu výše uvedeným postupem. Pokud tento postup není dokončen, vláda nezaujme konečné stanovisko při svém jednání v Radě. V praxi se na jednání Rady uplatňuje tato námitka projednávání probíhajícího v národním parlamentu právě ve formě parlamentní výhrady učiněné vládou členského státu. Cílem tohoto institutu není blokovat možnost vlády zaujmout konečné stanovisko."EUROPA, informační server EU, potom uvádí k otázce pravomocím Evropské komise v oblasti hospodářské politiky jednotlivých států následující: "Dodržování HSHP (Hlavní směry hospodářských politik) je předmětem dohledu, kterýzajišťuje Komise a Rada. Lisabonská smlouva dále posiluje roli Komise při vykonávání tohoto dohledu. Komise může členským státům udělit přímé napomenutí, pokud usoudí, že nedodržely povinné závazky...Když Komise vydá takové napomenutí, může následně Rada přijmout doporučení proti členskému státu. Lisabonská smlouva zde zavádí dvě upřesnění: dotčený členský stát se napříště nebude smět účastnit hlasování o doporučení, které by mu mohlo být adresováno...."

Úloha Senátu ČR v situaci rozpuštění Poslanecké sněmovny je ukotvena v Ústavě, konkrétně se jedná o Hlavu druhou (Moc zákonodárná), článek 33:

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší příjímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

Pro posouzení fiskální náročnosti Senátu byl vyhledán rozpočet (souhrn běžných i kapitálových výdajů) této instituce za posledních šest let (2007-2012), jehož výše je představena za jednotlivé roky v následující tabulce č. 1.

Tabulka č. 1: Schválený rozpočet a skutečné čerpání prostředků Senátu (v tis. Kč) 2007-2012

Schválený rozpočetSkutečné čerpání prostředků2007562 341 513 5772008604 492519 9892009589 868546 2632010527 736499 0762011519 239500 2002012527 879489 457

Zdroj: www.senat.cz (pro jednotlivé roky 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012)

Pokud uděláme průměr ze schválených rozpočtů pro jednotlivé roky, bude se tento rovnat 555 259,167 tis. Kča v případě skutečného čerpání prostředků 511 427 tis. Kč. V případě obou ukazatelů je tedy částka vyšší než uvádí Tomáš Vandas.

Snaha o zrušení Senátu je ukotvena v programu DSSS v první části, konkrétně bodě Reforma ústavních institucí. Na základě zjištěných skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle slov Tomáše Vandase jsou rozpuštěná Dělnická strana a nynější Dělnická strana sociální spravedlnosti rozdílné politické subjekty. Obě strany skutečně odlišuje různý znak (viz znak DS a znak DSSS), stejně tak rozdílné IČO (IČO DS a IČO DSSS). Nicméně sami představitelé na oficiálních stránkách DS uvádějí toto: „20. února 2010 oznámili představitelé DS svou volební kandidaturu a pokračování v politice pod hlavičkou Dělnické strany sociální spravedlnosti“. Nové logo DSSS je komentováno na oficiálních stránkách vyjádřením Tomáše Vandase před Nejvyšším správním soudem: „značku nám vzít můžete, ale naše myšlenky nikoliv“.

Při bližším porovnání programového prohlášení obou stran (DS zde a DSSS zde) vidíme jasně patrné společné prvky, přičemž některé programové body jsou přímo totožné slovo od slova. Prvním společným bodem je požadavek vystoupení z NATO a také z EU, jež je v případě DSSS mírněn konáním referenda o vystoupení v případě federalizace Unie. Shodné jsou pak požadavky na zavedení přímé volby prezidenta, tzv. imperativního mandátu (tj. mandát, který náleží straně nikoliv poslanci a ta ho může mandátu kdykoliv zbavit), požadavek na zrušení senátu a dále např. znovuobnovení trestu smrti, absolutní zákaz všech drog, či návrh na omezení přílivu cizího kapitálu. V programech nechybí ani společný požadavek na potravinovou soběstačnost, jistou formu kolektivního vlastnictví či posílení opatření proti imigrantům. Nicméně DS ve svých prohlášeních šla dále, neboť například chtěla úplné zrušení dotací pro politické strany, homosexualitu označuje za pohlavní deviaci a silněji akcentuje nacionalistický osten. DSSS naproti tomu přidává do programu i jistý enviromentální apel.

Dle výše zmíněných faktů je jasně zřejmé, že programy obou stran jsou z velké části totožné a ve zbytku jsou si velmi podobné. Určité odlišnosti se v nich však skutečně nachází avšak pouze v malých detailech. Navíc DSSS přímo navazuje na zrušenou DS i personálně a podle samotného předsedy i "myšlenkově. Vandas má pravdu v tom, že oba subjekty formálně a právně jsou odlišné. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.