Jana Černochová

Pokud jde o Velkou Británii (VB), např. v r oce 2008 částečné používání šaríi podpořil nejvyšší soudce Anglie a Walesu lord Phillips i canterburský arcibiskup Rowan Williams. O tři roky později se v médiích objevovala otázka problémů s tzv. tribunály rozhodujícími na základě islámského práva šaría, jež se měly vymknout kontrole. V březnu 2014 pak britští právníci dostali do rukou opatření, které jim mělo umožnit uplatňovat šaríu ohledně dědictví. Podrobnější informace o otázce právu šaría ve VB z července 2014 poskytuje FactCheck kanálu Channel 4, který téma uzavírá s tím, že: " žádný islámský orgán nemá žádnou jurisdikci ohledně trestního práva, i přesto, že některé zprávy tvrdí, že neformální rady starších se snažily trestní případy v některých muslimských komunitách řešit. " Dále autoři textu dodávají: " Ani však nevíme, zda detaily výše zmíněné zprávy jsou správné a jak přesné je tyto skupiny označovat jako “šaría soudy” − a už vůbec, zda se scházejí pravidelně. "

V otázce džihádu (jde o pojetí ze západního mediálního pohledu, jakožto " svaté války vedené proti nevěřícím ", jinak se totiž o velký/vnitřní džihád snaží prakticky každý muslim − více např. zde) je pak dnešní VB ovlivněna především Islámským státem v Sýrii a Iráku (ISIS). Bojovník ISIS v říjnu 2014 vyzýval ve videu k teroristickým útokům ve VB, policie VB v říjnu 2014 chytila bojovnici, která se měla snažit o teroristické útoky, v červnu 2014 se student v Cardiffu snažil rekrutovat pro ISIS nové bojovníky a např. článek ze srpna 2014 mluví o tom, že jen z VB odešlo bojovat k ISIS přes 500 bojovníků.

Pokud jde o Francii a islámské právo, pak článek z roku 2010 v této otázce uvádí: " Zajímavou otázkou je polygamie. Francouzské právo ji explicitně zakazuje a zabraňuje druhým ženám připojit se ke svým manželům ve Francii. (...) Druhou otázkou je forma rozvodu známá jako talaq, ve které muž jednoduše odvrhne svou ženu. Tato forma nemá ve francouzském nebo německém právu žádnou oporu, ale když obě strany svobodně dosvědčí, že talaq proběhl v islámské zemi, evropské soudy jsou donuceny vzít tuto skutečnost jako fakt ". Dalším příkladem toho, jak by mělo být islámské právo používáno ve Francii, je otázka např. informací vysílaných ve Fox news o tzv. no-go zones − zón ovládaných muslimy se silnějším islámským než francouzským právem. Je nutné říci, že za reportáž o no-go zones se samotné Fox news omluvilo a pařížský primátor mluví o žalobě. Reakcí je také řada odmítavých článků, např. v Businessweek nebo The Atlantic.

Otázka džihádu ve výše zmíněném pojetí je ve Francii opravdu dlouhodobým problémem. Např. ve Foreign Policy z ledna 2015 lze číst o " dlouhé a pomalé rozbušce džihádu ve Francii " a v TIME ze stejného měsíce o " třech důvodech, proč se Francie stala cílem džihádu ". Důvodem toho je však kromě v TIME zmíněného faktu, že Francie má " dlouhou a komplikovanou historii s muslimským světem a organizovaným náboženstvím, " i obdobná otázka jako v případě VB − současný stav na Blízkém východě. Taktéž se objevila videa pocházející od ISIS hrozící Francii teroristickými útoky, francouzští občané se stávají bojovníky ISIS (JPost, DailyStar) a např. Al Kajda v Jemenu na sebe bere zodpovědnost za útok na redakci Charlie Hebdo. Pro doplnění pak výše zmíněné no-go zóny, zde však "pouze" ve smyslu nebezpečných oblastí, jsou např. v této práci z roku 2001/2 zmiňovány jako podhoubí pro rekrutování islamistických teroristů.

Je pravdou, že 20. ledna proběhlo jednání poslaneckého klubu ODS. Na programu byl mj, požadavek občanských demokratů na projednání imigrační a bezpečnostní politiky země na půdě Poslanecké sněmovny. Žádný zápis z jednání ani seznam účastníků ovšem není veřejně dostupný.

Vodítkem nám ovšem může být brífing po jednání klubu, který odvysílala Česká televize. Na dotaz novináře, který se ptal právě na to, zda byla diskutována účast poslankyně Černochové na zmiňované demonstraci a s jakým výsledkem, se vyjádřil předseda strany Fiala takto (čas od 12:20): "K té otázce se vyjádřila v rámci diskuse sama paní místopředsedkyně poslaneckého klubu. Nějakým zvláštním tématem to opravdu nebylo, my jsme si všichni vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová, a to že se zúčastnila jedné demonstrace na tom nic nemění. Myslím, že Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti, aby toho nikdo nemohl zneužít, protože by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám. Takže krátce to bylo zmíněno, ale žádné téma na klubu to nebylo. Z vyjádření Fialy není patrné, že by krok Černochové dostal mezi stranickými kolegy takovou podporu, jakou prezentuje, nicméně neznáme přesný průběh celého jednání a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Islám v České republice nechceme je registrovaným spolkem. Jeho činnost však není bezproblémová, zmiňuje se o ní Situační zpráva Ministerstva vnitra o extremismu (.pdf, strana 4). Můžeme ještě dodat, že jejich původní profil na Facebooku byl společností Facebook smazán kvůli urážkám muslimů.

Zmiňovaná demonstrace se konala 16. ledna 2015 na Hradčanském náměstí v Praze. Svolavatelem akce (.doc) však nebyl přímo spolek IVČRN, ale Česká suverenita, tedy politická strana, jejíž předsedkyně na akci také vystoupila.

Obě části výroku paní poslankyně jsou tak nepravdivé.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, není zcela jasný profil přijímaných uprchlíků, nicméně Ministerstvo vnitra již veřejně popsalo některé mantinely, které budou muset tito lidé splňovat.

Je pravdou, že není doposud známo, kdo ze syrských uprchlíků z oněch 15 rodin bude moci přicestovat v rámci humanitární pomoci do České republiky z utečeneckého tábora v Jordánsku, nicméně na základě souhlasu vlády s tímto krokem veřejně informovalo Ministerstvo vnitra České republiky o mantinelech výběru jednotlivých rodin.

MVČR konkrétně na svém webu uvádí: " Vláda dnes, ve středu 14. ledna 2015, rozhodla o přijetí syrských dětí i s rodinami jednomyslně. Účelem přesídlení je pomoci těm nejpotřebnějším, tedy dětem, a dát jejich rodinám možnost integrovat se do společnosti a získat azyl. ‚ Jde o rodiny s malými dětmi, které se v Jordánsku, kam uprchly, nemohou na dostatečné úrovni léčit. Jde o jasné humanitární gesto a akt solidarity. Není to začátek žádné velké přesídlovací vlny. Stále platí, že vláda je proti povinným kvótám v přijímání uprchlíků, ‘ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že do Česka přijedou rodiny s velkým integračním potenciálem.Spolu s bezpečnostními složkami vznikne speciální pracovní skupina, která bude během celého průběhu operace úzce spolupracovat se všemi zainteresovanými stranami. Pracovníci Ministerstva zahraničí děti vytipují přímo na místě, kritériem bude preference osob, které vyžadují okamžitou lékařskou péči, míra integračního potenciálu, vzdělání nebo náboženství. Prověřování rodin bude důsledné a tajné služby budou od počátku dohlížet na to, aby vybraní občané Sýrie neměli např. napojení na teroristické buňky". Dodejme ovšem, že vláda má na výběr konkrétních lidí pouze omezený vliv. Při procesu přesídlování (.pdf, bod 2) je to "UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn. Demagog) , jež určuje, že někteří uprchlíci / skupiny uprchlíků mají potřebu ochrany a mohli by být nejlépe ochráněni po přesídlení: UNHCR sestaví roční přehled potřebných k přesídlení nebo, obzvláště v akutních případech, vyzve k pohotovostní operaci. (...) Výzvy na resettlement jsou postoupeny členským státům OSN."

Následně pak "země, jež přijímají uprchlíky k přesídlení provádějí samy výběr. Země pracují se dvěma metodami výběru uprchlíků k přesídlení: jedna je založena na zkoumání spisu a druhá na pohovoru –přestože často se použije kombinace těchto dvou. Nevládní organizace a místní partneři hrají v prvotním doporučení také čím dál tím větší roli." Česká strana tak provádí výběr konkrétních lidí až z jakéhosi "předvýběru", který provádí OSN, navíc do procesu vstupují další, hlavně nevládní aktéři. Není tedy zaručeno, že požadavky vytyčené vládou bude skutečně beze zbytku naplněny. V každém případě ta ovšem má poslední slovo a může navržené "kandidáty" odmítnout.

ČR poskytla již v minulosti humanitární pomoc některým zemím, mimo jiné i těm, které zmiňovala poslankyně Černochová. V případě Libye šlo například o poskytnutí 2,5 milionu korun z rozpočtu ministerstva zahraničí, k čemuž došlo v dubnu 2011, tedy během úřadování Nečasovy vlády, v níž byla ODS hlavní politickou stranou. Vláda tehdy rovněž rozhodla o převozu a poskytnutí léčby několika těžce raněným Libyjcům.

Také v Afghánistánu realizuje ČR dlouhodobě několik projektů zaměřených na pomoc této zemi, v současnosti např. v oblasti zemědělství a rozvoje. Do konce roku 2012 (tj. i v době, kdy byla ODS součástí vlády) fungovaly tzv. projekty rychlého dopadu spočívající především v dodávkách nezbytného materiálu místním zdravotnickým, sociálním a vzdělávacím zařízením a úřadům, na čištění studen apod.

Výbor pro bezpečnost, o němž poslankyně Černochová mluví, se sešel 14. ledna na BIS. Jak uvádí zápis z jednání, fakticky celý "neprocedurální" obsah byl neveřejný a nepořizoval se tedy záznam ze samotného jednání o aktuálních otázkách. Slova poslankyně Černochové tak nemůžeme ani potvrdit ani vyvrátit a výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Pořízený zápis (.doc) doslova uvádí: " Další část jednání – tedy celý bod č. 1 programu schůze ‚Aktuální otázky vnitřní bezpečnosti České republiky ‘ – byla podle § 37 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, neveřejná, a proto nebyl pořízen zápis a ani zvuková nahrávka ". Díky pořízenému zápisu tak můžeme potvrdit pouze fakt, že se Černochová tohoto jednání účastnila.

Výrok je nepravdivý, jelikož Černochová se již minimálně jedné akce pořádané jiným politickým subjektem, konkrétně Českou suverenitou - která je i svolavatelem zmiňované demonstrace - zúčastnila.

Byla to právě demonstrace se konala 16. ledna 2015 na Hradčanském náměstí v Praze. Svolavatelem akce (.doc) je ovšem i v tomto případě Česká suverenita, tedy politická strana, jejíž předsedkyně na akci také vystoupila. nikoliv spolek IVČRN, jak se Černochová mylně domnívá.