Martin Baxa

Předně uveďme, že v tomto odůvodnění nehodnotíme, co je „naprosto nezodpovědné“ a co nikoliv, neboť se jedná o hodnotící soud Martina Baxy. Předmětem hodnocení je pouze část výroku o existenci uváděného slibu ministra zdravotnictví Jana Blatného.

Ministr Blatný se k otevření škol v průběhu ledna vyjádřil několikrát. Na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 nejdříve uvedl, že se s ministrem školství Robertem Plagou prozatím dohodli „na tom, že zatím není vhodné, aby se zvyšoval počet těch tříd, které navštěvují školy“. Přesný termín návratu dětí do škol v té době novinářům nesdělil. 

21. ledna poté sice Jan Blatný v této souvislosti v Poslanecké sněmovně mluvil o „začátku února“, přesněji nicméně uvedl jen: „Prioritou jednoznačně je návrat žáků prvního stupně do základních škol. Nedá se předpokládat, že by k tomu došlo dříve než začátkem února, ale jestliže to epidemická situace dovolí, potom toto datum je reálné.“

Svá slova pak ještě upřesnil v rámci tiskové konference po jednání vlády 22. ledna (video, čas 0:40). Zmínil, že návrat dětí do škol závisí na epidemické situaci a o datu se bude teprve diskutovat. „Určitě se to nestane dříve než 1. února,“ dodal tehdy.

Vyjádření Jana Blatného o návratu žáků do škol začátkem února tedy vždy obsahovala doplnění, že jde o nejdřívější možný termín nebo že tento návrat musí dovolit epidemická situace. Z jeho strany se tak nejednalo o jednoznačný slib. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

V některých spolkových zemí Rakouska, jako je Vídeň a Dolní Rakousy, se od 8. února 2021 (po skončení pololetních prázdnin) do základních škol vrátili žáci prvního stupně. V pondělí 15. února se mají vrátit do škol žáci z ostatních spolkových zemí, kterým skončí prázdniny. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách budou střídat ve dvoudenních intervalech, přičemž jedna skupina žáků bude chodit do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Děti jsou podrobovány pravidelnému testování antigenními testy (žáci základních škol dvakrát týdně) na přítomnost koronaviru, v případě odmítnutí testování se žáci místo prezenční výuky účastní výuky distanční.

Ve škole musí děti nosit ochranu úst a nosu, které si však mohou sundat na svém místě v lavici. Učitelé se musí nechat otestovat na přítomnost koronaviru jednou týdně.

Na svých oficiálních stránkách město Plzeň uvádí, že je zřizovatelem 40 samostatných mateřských školek, dalších šest školek je pak součástí základních škol. Dohromady se tedy jedná o 46 školek. Základních škol zřízených městem je poté v Plzni celkem 26. Stejné počty pak lze dohledat i přímo v Rejstříku škol a školských zařízení a Adresáři škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Další školky a základní školy v Plzni jsou zřízeny také Plzeňským krajem (aktuálně 4 MŠ a 7 ZŠ), církví, soukromými subjekty či samotným ministerstvem školství. Celkem je tak podle Adresáře MŠMT v Plzni 62 mateřských a 42 základních škol.

Martin Baxa (ODS) nicméně pravděpodobně hovoří jen o školách a školkách, které zřizuje město Plzeň, kde je primátorem. Jelikož tedy tyto počty odpovídají „téměř padesáti“ a „téměř třiceti“, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Plošné testování žáků a studentů na covid-19 poprvé zmínil 9. ledna 2021 rakouský ministr školství Heinz Faßmann. Rakousko poté testování zahájilo v první polovině února, kdy se začaly postupně otevírat školy. Připomeňme, že v některých spolkových zemích žáci prvního stupně základních škol od 8. února docházejí na klasickou prezenční výuku, děti z druhého stupně a středních škol jsou pak rozděleny na dvě skupiny, které se ve školách střídají.

Ministr Faßmann na začátku ledna zmiňoval, že bylo nakoupeno celkem 5 milionů rychlých a šetrných antigenních testů určených pro školy. Tyto testy, které nezahrnují výtěr z nosohltanu, ukazují výsledek po 15 minutách a u jejich provedení nemusí být zdravotnický personál. Testování žáků do 14 let je dobrovolné a je nutný souhlas rodičů. Může být také prováděno i v domácím prostředí. Možnost využití obdobného způsobu testování v ČR zmínil například ministr vnitra Hamáček či koalice SPOLU. 

Dále dodejme, že kromě těchto testů pro školáky rakouská vláda již v listopadu roku 2020 objednala 7 milionů antigenních testů, a to v rámci příprav masového testování populace. Plošné testování pak bylo zahájeno na počátku prosince a jako první byli testováni policisté, učitelé či obyvatelé z regionů s vysokým výskytem nakažených. Co se týče žáků a studentů, v tomto období byli testováni pouze ti, kteří vykazovali některé z příznaků covidu-19.

V souvislosti s tímto výrokem jsme Martina Baxu kontaktovali, jelikož se nám nepodařilo nalézt veřejně dostupné zdroje, které by jasně dokládaly, že by k nákupu 5 milionů testů došlo již v podzimních měsících. Podle dostupných zdrojů lze nákup těchto šetrných testů pro školy spojovat primárně s lednem 2021. Dodejme, že tomuto termínu například také odpovídá záznam v rakouské databázi veřejných zakázek, podle něhož rakouské ministerstvo školství 5. ledna 2021 uzavřelo smlouvu na nákup antigenních testů pro střední školy se společností Spectrotex GmbH. Ta pak Rakousku dodává testy firmy LEPU Medical, které se v rakouských školách plošně používají (.pdf, str. 3). V detailu veřejné zakázky však není upřesněno, o jaký počet testů se jedná.

Martin Baxa nám po e-mailu uvedl, že se v tomto ohledu jedná o omyl z jeho strany a že 5 milionů antigenních testů pro školy bylo skutečně rakouskou vládou nakoupeno až v lednu tohoto roku.

V prosinci 2020 se uskutečnil průzkum na vzorku 405 rodičů s dětmi na prvním a druhém stupni ZŠ i středních školách. Výzkum (.pdf) provedla společnost PAQ Research v rámci svého dlouhodobého projektu Život během pandemie. Výzkum byl realizován s podporou organizace Učitel naživo a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Online dotazování provedla agentura NMS na Českém národním panelu.

Výsledky výzkumu zveřejněné 24. ledna 2021 mj. ukazují, že část dětí podle rodičů nemá k distanční výuce dobré podmínky. „V podzimním výzkumu 11 % rodičů hodnotí jako velmi špatné (známky 0 až 3 na škále 0–10) podmínky v oblasti konektivity – připojení dětí k internetu, jeho stabilita atd. A 9 % hodnotí jako velmi špatné hardwarové podmínky – dostatek počítačů v domácnosti a jejich vybavení,“ shrnul Daniel Prokop, zakladatel výzkumné organizace PAQ Research.

Podle odpovědí rodičů nejde však jen o IT vybavení a připojení k internetu, ale také o nevyhovující místo k učení či režim distanční výuky (.pdf, str. 22). Z výsledků výzkumu je zřejmé i to, že výrazně častěji mají problémy s technickým vybavením děti z chudších, méně vzdělaných domácností a v domácnostech, ve kterých žije tři a více dětí (.pdf, str. 23).

Další průzkum zveřejnila společnost Scio 7. ledna 2021. Šetření zaměřené na distanční výuku proběhlo na přelomu listopadu a prosince v rámci Národního testování 9. tříd a zapojilo se do něj přes 3 800 žáků 9. tříd z 238 základních škol. Z výsledků vyplývá, že špatné vybavení má zhruba každý desátý žák, tedy 10 % žáků. Zároveň 22 % dotázaných žáků zmínilo problémy s internetovým připojením.

Podle posledních dostupných souhrnných údajů OECD (Education at a Glance 2018, .pdf str. 266), které jsou z roku 2015, vydává Česká republika na vzdělávání 3,8 % svého HDP (Sloupec „Primary to tertiary“). Průměr zemí OECD přitom činí 5 % výdajů na školství ku HDP. Následující graf umožňuje srovnání mezi jednotlivými zeměmi OECD (tamtéž, str. 261). Graf zahrnuje výdaje od základního po vysoké školství. Nejvíce výdajů v podílu na HDP dává do školství Norsko (6,4 %), na opačné straně žebříčku se pohybuje Irsko (3,5 %).

Poslední souhrnné dostupné údaje OECD pro Českou republiku, které se týkají platů učitelů, pochází z roku 2015 (Education at a Glance 2018, .pdf, str. 376). Z nich plyne, že průměrný plat učitele mateřské školy činí 52 %, učitele základní školy 61 % a učitele střední školy 63 % průměrného platu vysokoškoláka v ČR.

Srovnáme-li dostupné údaje pro Českou republiku s ostatními členskými zeměmi OECD, pak toto srovnání pro ČR nedopadá příliš lichotivě. Poměr platů učitelů ku platům vysokoškoláků je totiž nejhorší právě v České republice v kategoriích základních a středních škol. V kategorii učitelů mateřských škol se za Českou republikou umístilo pouze Slovensko.

Následující graf uvádí poměr průměrného platu učitele druhého stupně ZŠ a vysokoškoláka (tamtéž, str. 360).

Z uvedených dat plyne, že Baxa má tedy pravdu, když říká, že rozdíl mezi platy učitelů a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je mezi členskými zeměmi OECD největší právě v České republice. Baxa není zcela přesný, když uvádí, že poměr těchto platů je 50–60 %, odchylka je však uznatelná.

Od školního roku 2015/2016 začala ČŠI v pravidelných cyklech sledovat 6 základních oblastí gramotnosti ve dvouletých intervalech, přičemž v jednom roce je předmětem zájmu čtenářská, matematická a sociální gramotnost, v dalším pak přírodovědná, jazyková a informační gramotnost.

Ve své aktuální zprávě z 18. března 2019 se věnují oblasti čtenářské, matematické a sociální gramotnosti. V rámci zprávy nehodnotí jen "úroveň" gramotnosti, ale spíše se sledují její proměny od posledního cyklu 2015/2016 a také vnímání problematiky a přístup ze strany žáků a pedagogů. Ze zprávy tedy vyplývá, že se obecně zlepšily průměrné výsledky žáků středních škol, přesto nadále přetrvává negativní vnímání matematiky i vztahu ke čtení a knihám. V oblasti sociální gramotnosti zůstává situace stejná. Ve zprávě se uvádějí i zjištění a doporučení ČŠI v porovnání k předešlému cyklu měření.

Pokud se podíváme přesněji například na čtenářskou gramotnost, pak zpráva uvádí: "Zatímco minimální očekávané úspěšnosti (60 %) dosáhly ve 23 % SŠ alespoň 2/3 žáků, v případě ZŠ to nebyla ani jedna škola (ve 12 % ZŠ a v 7 % SŠ sledovaných očekávaných výstupů RVP nedosáhl ani jediný žák)." (s.2)

Pro srovnání úrovně gramotnosti se hodí spíše mezinárodní hodnocení dle univerzálního standardu, kterým je například PISA (Programme for International Student Assessment) v rámci zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V posledním šetření z roku 2015 byla ČR hodnocena v oblasti čtenářské gramotnosti jako lehce podprůměrná v porovnání zemí OECD (pdf., s.27) a v oblasti matematické gramotnosti v průměru zemí OECD (pdf., s.24).

Ve svém programu, který občanští demokraté představili pro volby do Evropského parlamentu, hovoří o tom, že odchod z EU by byl pro Českou republiku nevýhodný. Kromě členství v EU ODS nevidí pro ČR žádnou jinou životaschopnou alternativu.

Dále v programu v části Evropské desatero ODS (bod 10) píší, že by chtěli spolupracovat se státy, které sdílejí jejich představu o uvážené integraci, která nemá ohrozit EU samotnou. Postup v EU by měl být dle ODS jednotný tam, kde to přináší výhody pro členské státy a jejich občany. Naopak tam, kde není společné řešení vyžadováno, by státy měly mít větší svobodu v rozhodování.

I Miroslava Němcová mluví o tom, že neodbočili od svých eurorealistických postojů, ale to neznamená, že by podporovali odchod z EU. Naopak jedním ze stálých kritiků EU v ODS je Jaroslav Kubera, který byl odpůrcem přijetí Lisabonské smlouvy. V září 2018 označil Lisabonskou smlouvu za příčinu toho, že je možné v EU něco přijmout bez jednomyslného souhlasu všech členských států.

Zástupci ODS v EP (Jan Zahradil, Evžen Tošenovský) jsou součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Jan Zahradil, který je lídrem kandidátky ODS a zároveň kandidátem na předsedu Evropské komise za ECR, prosazuje více pružnou EU, aby se státy samy rozhodovaly, ve kterých společných politikách chtějí hlubší spolupráci.

Program Pirátské strany pro volby do Evropského parlamentu 2019 vychází ze společného programu evropských pirátských stran z 9. února 2019. V rámci tematického zaměření programu ho Piráti popisují takto:

„Stejně jako před pěti lety i pro letošní volby do Evropského parlamentu, které proběhnou v květnu 2019, vytvořily kandidující evropské pirátské strany společný program. Na jeho tvorbě se podílely stovky českých i evropských Pirátů. Oproti programu z roku 2014 je vidět široký záběr témat, které Piráti pokrývají – kromě reformy copyrightu či digitální agendy se tentokrát do programu dostalo široké spektrum témat od vzdělávání, životního prostředí a zemědělství, přes zahraniční politiku a obranu, dopravu, daňový systém či vesmírný program.“

Dle rozsahu témat programu nelze tedy tvrdit, že by pirátský program pro volební témata byl monotematický, což ukazuje i zaměření volební kampaně, která by chtěla na jedné straně akcentovat svobody, které členství přináší, a na straně druhé by měl být akcent na zrovnoprávňování občanů zemí v rámci EU.

Podobně i ODS svůj program opírá o zajištění pružné a efektivní EU, které má symbolizovat pomyslné desatero, v jehož rámci zaznívá jak snaha o takzvanou debyrokratizaci EU ve smyslu snížení počtu evropských norem, či cílenou flexibilní integraci, kdy by si státy určovaly kde a do jaké míry si přejí prohlubovat svoji vzájemnou integraci. V rámci programu je akcentováno také prohlubování integrace v rámci politiky volného trhu v rámci EU.