Vojtěch Filip

Výrok poslance Filipa je nepravdivý, neboť jak podle samotného podniku, tak i podle NKÚ byly Lesy ČR v zisku již dříve.

K otázce hospodaření Lesů ČR vydal data samotný podnik. Z nich vyplývá, že je dlouhodobě ziskový, nejen až od roku 2010, jak tvrdí poslanec Filip. V poslední době však bylo hospodaření Lesů ČR předmětem kritiky a to např. ze strany NKÚ, který zde provedl kontrolu. Přesto, že zde obsažená data nejsou zcela identická, podle závěrečné zprávy NKÚ Lesy ČR hospodaří se ziskem, a to nejpozději od roku 2008 (zpráva NKÚ (.pdf) - s. 7; Tabulka č.2 Výsledky hospodaření Lesů ČR za roky 2008 - 2010). NKÚ k tomu dodává, že: " Výsledkem hospodaření Lesů ČR byl v kontrolovaném období (2008 - 2010) zisk, kterého bylo dosaženo zejména zvýšenými tržbami z prodeje dříví, vyššími výnosy z prodeje dlouhodobého majetku a snížením některých nákladů".

Ať již tedy budeme brát za relevantní hospodaření podniku Lesy ČR ze strany samotnému podniku, či ze strany NKÚ, je zřejmé, že tento subjekt byl v zisku již dříve, než uvádí předseda Filip. Proto je jeho výrok nepravdivý.

Není úplně jasné, k čemu degresivitu či progresivitu Vojtěch Filip vztahuje. V ekonomické teorii se hovoří o progresivním, resp. degresivním státním rozpočtu, pokud struktura státního rozpočtu (tedy nastavení příjmů a výdajů) příspívá k redistribuci prostředků od nižších příjmových kategorií k těm vyšším, resp. od vyšších k nižším. V případě progresivního státního rozpočtu se tedy míra nerovností ve společnosti snižuje, v případě degresivního je tomu naopak (viz. první dva odstavce úvodu dostupné odborné publikace Klazara a Slintákové (.pdf)).

Informaci, zda je současný státní rozpočet progresivní a degresivní nelze ve veřejném prostoru dohledat. Pro zajímavost lze pouze odkázat na část výborně hodnocené kvalifikační práce Jany Látalové z VŠE z roku 2012, která obdržela druhé místo ve finále soutěže děkana Národohospodářské fakulty VŠE o nejlepší magisterskou práci roku 2011 a analyzovala dopady zdanění a veřejných výdajů (obou stran státního rozpočtu, každé zvlášť) na rozdělení příjmů jedinců (domácností). V závěru Látalová konstatovala, že současné nastavení daňových úlev je degresivní, tzn., že vysokopříjmové skupiny mají větší možnost více snížit základ daně nežli středněpříjmové skupiny a nastavení sociálního systému je spíše progresivní, jelikož sociální transfery jsou zaměřeny zejména na 20 % nejchudších domácností.

Otázkou je však dopad celkové struktury státního rozpočtu na rozdělení příjmů ve společnosti. Nelze dohledat aktuální analýzu na toto téma, proto hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako neověřitelný.

Bohužel informace a aktuální analýzy, které by potvrzovaly či vyvracely informaci o degresivním státním rozpočtu Dánska v počátcích krize nelze ve veřejně dostupných zdrojích dohledat. Proto hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako neověřitelný.

Tento výrok je nepravdivý.

Zmiňovaný institut je upraven v Článku 71 Ústavy České republiky (vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry).

K využití této možnosti v průběhu mandátu vlády došlo např. v roce 1997, kdy o vyslovení důvěry vládě požádal její předseda Václav Klaus, či v roce 2003, kdy se k obdobnému kroku odhodlal tehdejší premiér Vladimír Špidla.

Výrok poslance Filipa je na základě dohledaných statistik pravdivý.

Podle statistik Eurostatu (.pdf) je opravdu cena práce na 9 nejnižším místě v rámci EU.

Výrok poslance Filipa je nepravdivý, jím zmíněná výše daně neodpovídá realitě roku 2008.

Předseda KSČM Filip se mýlí, když tvrdí, že sazba daně z příjmu právnických osob byla v roce 2008 ve výši 24 %. Její skutečná výše byla v tomto roce nastavena na 21 %. Výše, kterou uvádí Filip, platila předchozí 2 roky. (zdroje - 1; 2; 3)

Komise sněmovny do věcí, kde je BIS stále činná, opravdu nemá možnost vstoupit.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Nehodnotíme, zda může svazek zůstat záměrně otevřený nebo ne. Je-li v dané věci činná, nemusí BIS o svém konání podávat sněmovní komisi zprávu. Komise tedy, jak pravdivě tvrdí Filip, "do svazku nemůže".

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě §48 zákona o jednacím řádu PS.

K tomu, aby sněmovna mohla vyšetřovací komisi zřídit, je (dle §48 zákona o jednacím řádu PS) potřeba návrh nejméně 40 poslanců.

„(1)Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců může Sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi. Předsedu a členy vyšetřovací komise, kterými mohou být jen poslanci, volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem vyšetřovací komise.
(2) Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje přesné určení věci, která má být vyšetřena, a lhůtu, ve které vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně. O návrhu rozhodne Sněmovna usnesením.“

Dne 15. září, 8 dní po po zveřejnění výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, byla svolána na základě žádosti 49 poslanců 24. schůze poslanecké sněmovny na 22. září.

Poslanci ČSSD a KSČM před projednáváním programu vznesli kritiku vůči vládě a neefektivnímu boji proti korupci. Kritika byla namířena i proti některým ministrům spojených s korupcí. Na pořadu programu schůze byly následující body spojené s těmito údajnými korupčními kauzami.

1. Informace ministra obrany Alexandra Vondry o podezřelých okolnostech nákupu transportních letadel CASA

2. Stanovisko předsedy vlády Petra Nečase k podezřením týkajícím se majetkových poměrů bývalého ministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka

3. Informace ministra zdravotnictví Luboše Hegera k veřejné zakázce na vymáhání pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

4. Informace předsedy vlády Petra Nečase o plnění usnesení poslanecké sněmovny č. 569 z 16. června 2011 ve věci návrhu na odvolání ministra obrany Alexandra Vondry z funkce člena vlády

Program schůze byl v hlasování zamítnut, tudíž byla schůze před projednáváním navrhovaných bodů ukončena. Pro návrh programu hlasovalo 68, proti 77 poslanců.

Z přítomných opozičních poslanců hlasovali pro návrh všichni poslanci. Z řady koalice hlasovali pro návrh programu Aleš Rádl (ODS) a Petr Skokan (VV), zdrželi se z ODS Zbyněk Stanjura, za TOP 09 a Starosty Jaromír Drábek a Rudolf Chlad a za VV Radek John.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože proti nebylo 115 koaličních poslanců, ale pouze 77 z vládní koalice, někteří koaliční poslanci dokonce hlasovali pro.

Výrok označujeme jako neověřitelný, neboť neexistuje žádné oficiální ustanovení, které by přesně definovalo úkoly kontrolního výboru.

Činnost výborů upravuje Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (Část šestá) a nutno podotknout, že ne příliš konkrétně. Nehovoří ani konkrétně o úkolech kontrolního výboru. Jediný článek týkající se pravomocí výboru navenek je § 39, kde se v bodě 2 stanoví: (2) Člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá, a podat požadované informace a vysvětlení, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.

Pokud se podíváme na činnost kontrolního výboru, můžeme konstatovat, že vydává usnesení k nálezům NKÚ. S těmito usneseními následně seznamuje poslaneckou sněmovnu, případně vládu, a navrhuje patřičná opatření. Primární funkci tedy není kontrolovat práci NKÚ, ale na základě správ tohoto úřadu kontrolovat hospodaření jiných státních orgánů.

Na závěr však podotýkáme, že vymezení kompetencí mezi kontrolním výborem a NKÚ je nejasné a problematické, v minulosti bylo důvodem soudních sporů (viz kauza Dohnal - přibližné info zde, nebo v dalších výrocích této debaty).