Demagog.sk
 

Proč nesrovnávat Havla se Zemanem

8. srpen 2013

Jak se liší kontext politické situace při jmenování úřednické vlády v roce 1998 a dnes?

Miloš Zeman se včera během rozpravy před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka odvolával na rok 1998, kdy se Václav Havel aktivně zapojil do řešení tehdejší politické krize jmenováním nestranického premiéra Josefa Tošovského.

Zeman parafrázoval vyjádření Václava Havla novinářům: "Jestliže Poslanecká sněmovna nepřijme vládu Josefa Tošovského, budu týdny a týdny přemýšlet, diskutovat a uvažovat a pověřovat jednáním o sestavení vlády další a další osoby (…) až nakonec žádné předčasné volby nebudou." Tento výrok iniciativa Demagog.CZ ohodnotila jako pravdivý. Rádi bychom ovšem připomněli také kontext obou situací, který jsme v hodnocení výroku nezmínili, tak, aby sami čtenáři mohli posoudit, nakolik jsou si tyto situace podobné.

Nestraník premiérem

V případě Havla v roce 1998 byl sestavením vlády pověřen Josef Tošovský, Zeman v červnu letošního roku svěřil tento úkol Jiřímu Rusnokovi. V roce 1998 nebylo jasné, zda by některá parlamentní strana byla schopná sestavit vládu, která by dosáhla na dostatečnou podporu ve sněmovně a byla jí vyjádřena důvěra.

Tehdy suverénně největší pravicová strana byla ochromena štěpením a kvůli osobní animozitě Václava Klause (ODS) a poslanců Jana Rumla a Ivana Pilipa (od ODS odštěpená US) byla spolupráce těchto dvou stran nepravděpodobná. Spolupráci s nereformovanou ODS, stiženou finančními skandály, odmítala také ODA a KDU-ČSL.

Podobná situace se týkala středolevé koalice – zástupci Unie Svobody, zejména Jan Ruml odmítali vstoupit do koalice s Milošem Zemanem. Sama sociální demokracie se navíc, spíše než k sestavení nové vlády, přikláněla ke konání předčasných voleb.

Zájmy úřednických vlád

V letošním roce – alespoň před včerejším hlasováním o vyslovení důvěry Poslanecké sněmovně – měla pravicová koalice potřebných sto jedna hlasů. Prezident Zeman jen stěží mohl při pověření Jiřího Rusnoka sestavením vlády vědět, že Karolína Peake opustí hlasovací sál a dva poslanci ODS – Tomáš Úlehla a Jan Florián – se při hlasování zdrží. Těžko také říct, zda by se zachovali stejně, kdyby se hlasovalo o vládě Miroslavy Němcové.

Důležitou roli hraje také otázka, za jakým účelem úřednické vlády vznikly. Připomeňme, že v roce 1998 Ústava neumožňovala Poslanecké sněmovně rozpustit se vlastním hlasováním. Jak vyplývá
z projevů Václava Havla, které pronesl na půdě Poslanecké sněmovny, rozhodl se pro možnost jmenovat úřednickou vládu, jelikož ji považoval za nejrychlejší a nejspolehlivější cestu k předčasným volbám (viz projevy Václava Havla v Poslanecké sněmovně).

Vláda překlenovací?

Tato vláda již před hlasováním o důvěře do Poslanecké sněmovny poslala zákon o půdě, s nímž svázala otázku vyjádření důvěry a tedy také možnost sněmovnu rozpustit. Josef Tošovský a jeho vláda si tedy velmi pravděpodobně byli vědomi, že jejich hlavním úkolem je dovést vládu k předčasným volbám a mandát této vlády byl předem časově, ale i věcně omezen. V této vládě navíc byli z velké části reprezentováni příslušníci parlamentních stran a její sestavování probíhalo v konzultaci s parlamentními stranami (s výjimkou ODS, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že Václav Klaus odmítal podpořit nebo se účastnit sestavování jiné vlády, než vlády ODS).

Vládu Jiřího Rusnoka zpočátku odmítaly strany napříč politickým spektrem. Její mandát nebyl nijak omezený, neměla pouze „překlenout“ období do předčasných voleb – nebo to alespoň nebylo předem deklarováno a neexistovala oficiální dohoda na tomto postupu. Poslanecká sněmovna mohla prezidentovi vlastním usnesením navrhnout své rozpuštění.

Palčivá otázka

Miloš Zeman ve svém včerejším projevu naznačil, že doufal právě v to, že jmenování Rusnokovy vlády katalyzuje proces rozpuštění Poslanecké sněmovny vlastním hlasováním a povede tak k předčasným volbám. Otázkou ale zůstává, proč tento fakt nezmínil již při jmenování Rusnokovy vlády nebo proč se nesnažil přispět k dohodě mezi politickými stranami na tomto řešení.

Tato otázka je obzvláště palčivá, pokud vezmeme v potaz personální čistky, které Rusnokova vláda provedla. O těchto čistkách informovala celá řada médií, například iHNed.cz, EuroZprávy.cz, zpravodajství České televize, kriticky se k nim vyjádřil Bohuslav Sobotka. Zájmy, které má tato vláda reprezentovat tedy do značné míry zůstávají skryty.

Kdo nechce předčasné volby?

V případě Václava Havla a jeho v úvodu citovaného vyjádření přetrvává spor o to, zda mělo být výhružkou směrem k parlamentním stranám. Za připomenutí stojí, že jako výhružku jej interpretovali Václav Klaus a Miloš Zeman. Z dalších projevů a chování Václava Havla nevyplývá, že by byl odhodlán nerespektovat dohodu politických stran na předčasných volbách a vládu Josefa Tošovského jmenoval za účelem tyto volby oddálit – právě naopak. Důkazem je mimo jiné to, že vláda Josefa Tošovského zemi skutečně dovedla k červnovým předčasným volbám a respektovala tak přání politických elit.

Přesný postup Miloše Zemana zůstával a zůstává záhadou. Proto považujeme tyto situace nesrovnatelné a i když Miloš Zeman Václava Havla parafrázuje správně, je potřeba opatrně vážit, jakým způsobem a v jakém kontextu je toto vyjádření interpretováno.



Autorkou dnešního textu je Nikola Janíková, analytička a editorka Demagog.CZ