Mluvil jsem o tom (před 10 lety o největším tendru na odstranění ekologických škod, pozn. Demagog.cz), že máme za 115 miliard ekologické závazky. Cenu práce na odstranění bylo možné zjistit jedině tak, že se vyhlásí tendr a cenu řekne trh. Nikdy jsem neřekl, že to bude stát 115 miliard. To bylo číslo, které jsme si četli z účetnictví. (...) Tehdejší myšlenka spočívala v tom, že privátní skupina to předfinancuje ze svého a stát ji bude roky splácet.
Kalousek neprohlašoval, že zakázka na odstranění starých ekologických škod bude stát 115 miliard korun. Částka 115 miliard byl maximální odhad ceny zakázky, který vycházel z účetních garancí poskytnutých v minulosti českými vládami firmám.
Zakázka na odstranění starých ekologických zátěží, o které mluví ve svém výroku Kalousek, byla vyhlášena v roce 2008. Než se dostaneme k samotnému hodnocení pravdivosti, stručně shrňme, o co v této zakázce šlo.
Během privatizace v 90. letech získali soukromí vlastníci majetek, který byl zatížen starými ekologickými škodami. Aby privatizace proběhla rychle, stát se zavázal tyto staré ekologické škody odstranit na své náklady. Celková cena (.pdf, str. 1) těchto garancí činila 169,5 miliard korun.
V roce 2008 přišlo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem s plánem na vypsání jedné velké veřejné soutěže. V ní měla být vybrána firma, která všechny zbývající staré ekologické škody odstraní. V té době činila (.pdf, str. 1) garance dosud neodstraněných škod 114,5 miliard korun. Smyslem této zakázky bylo jednak samotné odstranění ekologických zátěží, urychlení celého procesu, který se táhl od 90. let, investice a rozvoj v sanovaných oblastech i vyhnutí se možností arbitráží za státem neplněné závazky (.pdf, str. 2, 3).
Zakázka od počátku čelila silné kritice. Samo Ministerstvo financí totiž přiznalo, že „s ohledem na charakter starých ekologických zátěží není znám jejich skutečný rozsah, a tedy skutečnou výši nákladů, které bude k jejich odstranění potřeba vynaložit.“ Bylo tak otázkou, jaká cena zakázky je vlastně přiměřená. Proti tendru se tak postavili například protikorupční organizace Transparency international, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářská komora, Nejvyšší kontrolní úřad nebo zástupci opozičních stran (např. ČSSD, KDU-ČSL).
Soutěž vyhrála společnost Marius Pedersen Engineering s nejlevnější nabídkou necelých 57 miliard korun. Vláda se však nakonec po široké kritice na návrh Miroslava Kalouska rozhodla celý tendr v roce 2011 zrušit.
Nyní k samotnému hodnocení. Částku necelých 115 miliard korun na odstranění starých ekologických škod zveřejnilo samo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem (.pdf, Stručná charakteristika projektu, str. 1). Toto číslo vycházelo z rozsahu státem poskytnutých záruk, tedy účetních garancí. Sám Kalousek byl dotazován, kolik by měla výsledná zakázka tedy stát. Opakovaně však odmítl jakoukoli cenu veřejně sdělit s tím, že cenu musí určit soutěž (např. zde, zde). Náměstek ministra financí Ivan Fuksa upřesnil způsob platby, který „není o tom, že ta firma dostane od státu několik desítek miliard a bude odstraňovat, ona to bude odstraňovat na své náklady a v horizontu třiceti let, možných třiceti let bude postupně dostávat od státu výplatu za to odstraňování“.
O myšlence sdílené kandidátky pravicových stran, euru i ekologii hovořil Miroslav Kalousek (TOP 09) v rozhovoru pro Respekt. Jak se mu dařilo držet faktů?