Demagog.sk

Bezpečnost ve všech pádech

Otázky Václava Moravce, 15. leden 2017. (videozáznam pořadu)
Moderátor: Václav Moravec

Do Otázek Václava Moravce přišli debatovat ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) a jeho předchůdce Pavel Blažek (ODS). Hlavními tématy byly reorganizace policie a s ní související chystaná zpráva sněmovní vyšetřovací komise, ale také změny v právech držitelů zbraní navrhované ministrem vnitra. Dostalo se i na to, zda je adekvátní, aby prezident veřejně mluvil o teroristovi potulujícím se po republice. Tuto otázku sice nerozsoudíme, faktické výroky z debaty jsme však jako vždy ověřili.

Statistiky diskuze

6   0  
2   2  
7   1  
0   2  

Pravda     Nepravda     Zavádějící     Neověřitelné

Výroky

„To je jedna věta, o čem se bavíme (Chovancův návrh ústavní změny, pozn. Demagog.cz). To je jedna věta v jednom zákoně, který se jmenuje o bezpečnosti. Ale to vůbec neznamená, že to bude nějaké rozšíření práv držitelů střelných zbraní. Prováděcí zákon to může naopak i omezit.“

Pravda

zobrazit odůvodnení
Ministerstvo vnitra navrhuje změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Tato změna by měla umožnit držitelům zbraní použít tuto zbraň k zajištění bezpečnosti země. „Víceméně jde o to, aby lidé mohli použít zbraň pro osobní ochranu v principu ústavního zákona,“ říká Chovanec.

Jedná se o doplnění nového odstavce do zákona o bezpečnosti (.doc, čl. 3, odst. 3). „(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.

Doposud je nakládání se zbraněmi upraveno v zákonu 119/2002 Sb., o střelných zbraních. Tento zákon umožňuje použít zbraně k ochraně života, zdraví a majetku. Předkládací zpráva (.doc) uvádí, že nově by mělo být ústavně zakotveno užívání zbraně k zajištění bezpečnosti země. Podmínky by měly být blíže upraveny v novele zákona o zbraních, jejímž cílem je mimo jiné vyvinout vyšší nároky na držitele zbraní. 

Co se týká práv držitelů zbraní, důvodová zpráva (.doc,str. 4) uvádí: „Navrhuje se v ústavním zákoně zakotvit právo občanů nakládat se zbraněmi a střelivem v rozsahu odpovídajícím ochraně života, zdraví a majetku. Avšak toto nakládání se zbraněmi, které je již dnes pevnou součástí českého právního řádu, má být napříště zahrnuto do širšího rámce zajišťování bezpečnosti České republiky, a to včetně jejích základů v podobě ochrany svrchovanosti, územní celistvosti a demokratických základů České republiky.  

„Ty věci (vydávání osob do jiných států, pozn. Demagog.cz) trvají pravidelně, pokud se využije všech opravných prostředků, řadu měsíců.“

Pravda

zobrazit odůvodnení
V současné době se zákonnými náležitostmi extradice (vydání do jiného státu) zabývá zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Tento zákon v roce 2014 nahradil úpravu obsaženou v trestním řádu.

Řízení samotné pak probíhá ve třech stádiích:

  • předběžné šetření — státní zástupce zkoumá možnosti a přípustnost vydání, zadržení osoby a předběžnou vazbu,
  • rozhodnutí soudu — rozhoduje příslušný krajský soud, 
  • povolení o provedení vydání — po nabytí právní moci rozhodnutí soudu, uděluje ministr spravedlnosti.
Doba trvání předběžného šetření není vymezena, jde o jakousi „přípravnou fázi“, na konci níž vznese státní zástupce návrh na soud. Strany mají nárok na pět dní určených k přípravě na veřejné zasedání(§ 233 odst. 2 trestního řádu). Pro rozhodnutí soudu lhůta opět dána není, dle zásady hospodárnosti by však měl postupovat bez zbytečných průtahů. 

V případě kladného i záporného výsledku lze dle § 95 odst. 1 využít tzv. stížnosti, a to do tří dnů od oznámení rozhodnutí. Stížnost nejprve vyhodnotí soud, který rozhodoval, pokud však své rozhodnutí nezmění, předá ji nadřízenému orgánu. Ten může stížnosti vyhovět a rozhodnout sám, příp. vrátit soudu k přepracování. Stejně jako výše pro rozhodnutí soudu neexistuje lhůta, případy se rozhodují individuálně.

Pokud osoba vyčerpá tyto prostředky, může do dvou měsíců od posledního rozhodnutí (např. zamítnutí stížnosti) podat ústavní stížnost, která se ovšem musí vázat na porušení ústavně zaručených práv. Ústavní soud uvádí standardní dobu rozhodnutí mezi dvěma měsíci a třemi lety. Ústavní stížnost však zpravidla neodkládá vykonatelnost, o to je možné ve výjimečných okolnostech zažádat.

Co však lze učinit po původním rozhodnutím soudu, resp. po dalších třech dnech vyhrazených pro stížnost, je podat žádost o přezkum. To musí učinit ministr spravedlnosti, zákon mu k tomu poskytuje tři měsíce. Pokud žádost o přezkum podá, Nejvyšší soud opět není vázán lhůtami k rozhodnutí - může ji okamžitě zamítnout, nebo také vyhovět. V tom případě buď proběhne řízení u něj, nebo může případ vrátit původnímu soudu k doplnění.

Ústavní soud také judikoval, že ministr musí s vydáním počkat, běží-li například azylové řízení, které (nezohledníme-li opravné prostředky a možné prodloužení) může trvat až šest měsíců.

Vyjma tříměsíční lhůty a další řízení, můžou výrazné průtahy vzniknout právě v obdobích rozhodování soudů, při nařízení projednání a v přípravné fázi. Každé řízení je samozřejmě individuální, jako vodítko k časové náročnosti práce soudů je však možné použít například analýzu iDNES z roku 2014. Z ní plyne, že doba řízení v řádu měsíců je běžným jevem. Přestože řízení o vydání je velmi specifickým řízením a zmíněná analýza vychází převážně z jiných typů, z uvedených informací je zjevné, že řízení o vydání osob mohou běžně trvat i několik měsíců. Robert Pelikán má tedy pravdu.

Můžeme zmínit také některé konkrétní případy — např. Rusa Torubarova či Rusky Paraskevičové, o kterých informovaly Lidovky.cz. V těchto případech vydání skutečně trvalo dlouhou dobu.

„Jsem rád, že tu slyším, že se to má řešit na vládní úrovni, protože bývaly doby, kdy jsme byli obviňováni, možná i z řad vašich poslanců (za ODS, pozn. Demagog.cz), že tu věc politizujeme, že do toho přece panu policejnímu prezidentovi nesmíme mluvit.“

Pravda

zobrazit odůvodnení
Informace o policejní reorganizaci vypluly na povrch v červnu minulého roku. ODS od počátku zastávala postoj, že rozhodnutí je zcela v kompetenci policejního prezidenta a za případné selhání bude odpovědný právě on. 

Předseda ODS Petr Fiala 15. června prohlásil„… ministr vnitra a policejní prezident dnešním rozhodnutím přejímají plnou zodpovědnost za reorganizaci policie. Zda změna zlepší efektivitu fungování policie, bude možné posoudit teprve po nějaké době. Policie nemůže sloužit jedné politické straně, či osobě. Pokusy Andreje Babiše o politizaci policie a snaha o její ovládnutí jsou nebezpečné a nepřijatelné.“

V rozhovoru pro web Česká justice o den později Fiala řekl: „… upřímně řečeno, já obdivuji, kolik je tady teď odborníků mezi politiky a veřejností na to, zda tu mají být dva specializované útvary, zda mají být zastřešené nebo jak to má být. V tomto směru jsem naprosto přesvědčen, že je to věc odborně-manažerská a je to záležitost policejního prezidenta.

Následně dodal: „… my se chováme jako demokratická strana. Takže pokud tady máme mít policii, která je v mnoha směrech nezávislá, tak reorganizace je její věc. A nemá to být tématem politické diskuze.

Poslanec Bohuslav Svoboda v rozhovoru pro Forum 24 (dříve Svobodné fórum) uvedl, že za sporem okolo reorganizace stojí především předseda hnutí ANO Andrej Babiš: „… problém je skutečně v tom, že Andrej Babiš není schopen žádné koaliční spolupráce, že není schopen myslet dopředu. Ke všemu je možné mít námitky, nebo si můžeme říkat, že když se útvary sloučí, budou synergicky pracovat a efektivita práce bude lepší. Nebo si můžeme myslet, že když bude obojí spadat pod policejního prezidenta, vliv seshora může být větší. Ano, obojí má pro a proti, ale ten problém se nevyřeší politizací.“

Postoj k věci potvrdila i místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija. Ta v pořadu Vaše téma uvedla: „… policie je nezávislá. Pokud se policejní prezident rozhodne, že chce udělat něco efektivního pro policii, tak je to jeho kompetence a politici by do toho neměli zasahovat.

„Na rozdíl od pana prezidenta jsem já takovou informaci (o člověku podezřelém z napojení na teror. organizace, pozn. Demagog.cz) nedostal a ani to mému úřadu nenáleží.“

„Je pravda, že prezident je z titulu své funkce ústavně neodpovědný, odpovídá za něj vláda, tedy i vy.“

„Pan prezident kdysi dávno v jedné ze svých knih napsal, že jako prognostik, kterým býval, si vždycky mohl vybrat z těch možných verzí budoucnosti ty optimističtější nebo pesimističtější a on rád vždycky dělal ty černé prognózy, protože, jak psal, buď vyjdou a pak ukáže, že je dobrý prognostik, nebo nevyjdou a všichni jsou rádi (…) k této strategii se přiznal už před nějakými 15 nebo 20 lety ve své knize.“

„A nota bene ještě neexistuje ta směrnice (zpřísňující držení zbraní v zemích EU, pozn. Demagog.cz), ještě zdaleka to není schváleno.“

„Ani on neříkal (Zaorálek v minulých OVM, pozn. Demagog.cz), že by to dnes způsobovalo nějaké problémy tak, jak to dnes je (nastavení extradice v české legislativě, pozn. Demagog.cz).“

„Já bych varoval před jedním aspektem, který se objevil v médiích, že snad pan prezident Zeman ani snad neví, co říká, že už je málem nesvéprávný apod. (v souvislosti s výrokem o člověku podezřelém z napojení na teror. organizace, pozn. Demagog.cz).“

„Ještě bych připomněl tzv. bamberskou aféru, to byl tzv. bamberský kufřík. A víte co je nejpodstatnější? Ono mu to vlastně všechno vždycky prošlo (Miloši Zemanovi, pozn. Demagog.cz) a ve svých funkcích postupoval čím dál výše.“

„Pokud jde o vydávání osob do jejich domovských států, abych to zjednodušil, nebo do jiných států, tam existuje spousta soudních rozhodnutí, vždycky se vyjadřuje i ministerstvo zahraničí do těch podkladů pro ministra spravedlnosti, někdo ale musí nést zodpovědnost a zatím je to ministr spravedlnosti.“

„Tehdy byla atmosféra (při vydání Alexandra Torubarova, pozn. Demagog.cz), kdy hodně politiků říkalo, že vydáme někoho do Ruska a tam ho zavraždí, protože po něm jde mafie. Tak byl vydán do Ruska, měsíc byl ve vazbě, to by si naši vazební mohli jenom přát, za měsíc byl z vazby propuštěn a dneska je v Maďarsku, takže nestalo se mu vůbec nic.“

„Vláda mohla svým usnesením zakázat provést tu reorganizaci. Ani jeden ministr nepodal takový návrh, takže ministři se střídali před kamerami a napadali se, ale to, co udělat mohli, neudělali, měli na to dva měsíce.“

„Reakce na předchozí: My jsme návrh takového usnesení jako hnutí měli připravený, ale jednak jsme pro něj nezískali podporu u KDU-ČSL, takže jsme neměli dost hlasů, aby návrh prošel.“

„Jednací řád vlády na rozdíl od Poslanecké sněmovny nezavádí to, že když jeden z ministrů navrhne nějaké usnesení, tak se o něm také hlasuje. To znamená, že by musel pan premiér dobrovolně zařadit takové hlasování.“

„My jsme to zažili na Bezpečnostní radě státu, kde když jsme chtěli, aby o něčem hlasovala, tak pan premiér, kterému se to v tu chvíli nehodilo, se na nás díval a tvářil se, že nás neslyší.“

„Někteří poslanci i za hnutí ANO, budu jmenovat paní kolegyni Lorencovou, ta se neustále naváží do té vyšetřovací komise, ale pokud máte cokoliv jako hnutí ANO proti ministru Chovancovi, tak jsou to oni, kdo vyjádřili důvěru panu ministrovi, já mu nikdy důvěru nevyjádřil, ale hnutí ANO ano. Ve vládě jste zůstali, takže z pohledu Poslanecké sněmovny je reorganizace vaší reorganizací, odpovídá pouze vláda jako celek, pan policejní prezident Tuhý byl dosazen za vaší vlády a podle Ústavy za něj nese zodpovědnost vláda.“

„Tam už je tolik trestních oznámení mezi panem Tuhým, panem Komárkem. (…) Ale i VSS v Praze došlo k rozhodnutí, že pokud jde o tzv. Šlachtovu zprávu, tak nemá žádnou hodnotu, pokud se týká té reorganizace.“

„Já jsem to oznámil už před Vánoci (že podá stížnost k Nejvyššímu soudu v kauze Rath, pozn. Demagog.cz).“

„Domnívám se, že jenom tam (má vláda odpovídat, pozn. Demagog.cz), kde vláda se na tom také podílí tím, že například kontrasignuje ta rozhodnutí, což tenhle případ není.“