Petr Pavel

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by prezident měl veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat s premiérem, spíše než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje vyjádření Andreje Babiše.

V mediálních vyjádřeních Andreje Babiše, na jeho profilech na sociálních sítích ani v jiných veřejně dostupných zdrojích jsme jeho slova o tom, že „půjde vládě po krku“, nenašli. Velmi podobně se ale Babiš vyjádřil ve svém videoprojevu, který 3. ledna umístil mimo jiné na svůj facebookový profil. „Já vám garantuji, že pokud mě zvolíte, tak vládě nedám vydechnout,“ uvedl (video, čas 7:04) Andrej Babiš ve svém projevu.

Ačkoli Andrej Babiš nepoužil přesná slova, která uvádí Petr Pavel, skutečně se veřejně vymezil vůči vládě Petra Fialy a dal najevo, že by jako prezident vytvářel na vládu nátlak. Výrok Petra Pavla proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext je důležité doplnit, že se Andrej Babiš o tom, jak by jako prezident postupoval vůči vládě, vyjadřoval v minulosti i jiným způsobem. Například v rozhovoru pro Lidové noviny ze 7. ledna 2023 se nechal slyšet, že nechce s vládou bojovat. „Jako prezident bych neměl problém jí pomáhat,“ uvedl Babiš.

Závěrem můžeme ještě doplnit, že tvrzením, že chce „jít vládě po krku“, se v minulosti proslavil Miloš Zeman. V březnu 1993, po svém zvolení předsedou ČSSD, tak mluvil ve vztahu k tehdejší Klausově vládě.

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by měl prezident veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat spíše s premiérem než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje mj. vyjádření Miloše Zemana.

Jednou z prvních kontroverzí Zemanova působení v úřadu prezidenta byla tzv. kauzaHovory z Lán. V roce 2014 ve stejnojmenném pořadu Českého rozhlasu vulgárně komentoval nejen ruskou hudební skupinu Pussy Riot, ale také kroky tehdejší vlády Bohuslava Sobotky v souvislosti s novelou služebního zákona. Dále prohlásil, že vláda podle jeho názoru udělala „základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zk****la služební zákon“ (audio, čas 47:25).

Miloš Zeman vlády často kritizoval v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. V září 2020 této platformy využil k tomu, aby vyjádřil svůj nesouhlas se zrušením tzv. superhrubé mzdy a zavedením 15% daně z příjmu, což navrhl tehdejší premiér Andrej Babiš.

Se současnou vládou prezident Zeman nesouhlasil například ohledně povinného očkování proti covidu‑19, které Fialova vláda zrušila na začátku loňského roku. Tento svůj názor vyslovil rovněž v Partii, a to v únoru 2022.

Ve stejném pořadu se k vládě Petra Fialy postavil kriticky také v prosinci 2022 v souvislosti se – dle jeho názoru – opožděným zastropováním cen elektrické energie. Kritizoval také nedostatečný boj proti inflaci.

Prezident Miloš Zeman tedy v minulosti opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s vládou v médiích. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman obecně podporuje členství Česka v NATO včetně plnění aliančních závazků. Ve funkci prezidenta Zeman například vedl českou delegaci v roce 2014 na summitu NATO ve Walesu, kde čelní představitelé členských států Aliance potvrdili platnost a aktuálnost závazku z roku 2006 vydávat na obranu nejméně 2 % HDP.

Kabinet Miloše Zemana, který vládl v letech 1998 až 2002, ve svém programovém prohlášení ze srpna 1998 uváděl (.pdf, str. 23), že „bude realizovat závazek postupného zvyšování vojenských výdajů o 0,1 % ročně tak, aby dosáhly v roce 2000 výši 2 % HDP“.

Z dat (.pdf, str. 5) Severoatlantické aliance pak vyplývá, že Zemanova vláda svůj vláda závazek skutečně naplňovala. Od roku 1999 do roku 2002 se totiž výdaje na obranu pohybovaly těsně nad dvěma procenty. Pro srovnání: za následujících vlád Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse se České republice podařilo 2% hranici překročit v letech 2003 a 2005, od roku 2006 už výdaje na obranu 2 % HDP nedosáhly.

Podpora misí

O zmíněném závazku však prezident Zeman mluvil kriticky v roce 2021, a to kvůli stažení vojsk NATO z Afghánistánu. Dokazuje to ale jeho kladný vztah k zahraničním misím českých vojáků. „Dokud tyto mise existovaly, podporoval jsem i zvyšování našeho obranného rozpočtu na ta mystická dvě procenta HDP, a jestliže se situace změnila, logicky se změnil i můj postoj,“ řekl Miloš Zeman.

Miloš Zeman také v minulosti podpořil účast českých vojáků v zahraničních misích. „Víte, že jsem vždy podporoval naše mise, zejména misi v Afghánistánu, ale i na Sinaji, na Golanských výšinách a jinde. Netvrdím, že naše armáda má být výrazně expediční, uznávám princip teritoriální obrany, ale pokud neseme spoluodpovědnost i jako členové Severoatlantické aliance za světovou, a nikoli pouze vlastní bezpečnost, pak účast našich vojáků na těchto misích je nezastupitelná,“ řekl v projevu na loňském velitelském shromáždění Armády ČR.

Miloš Zeman je prvním úřadujícím prezidentem, který osobně navštívil české vojáky v Afghánistánu. Na cestu se vydal v utajení v roce 2014. Podle tehdejšího náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého byla návštěva „jednoznačným signálem, že se prezident o problematiku armády zajímá a že české zahraniční mise mají jeho podporu“.

Z výše uvedených informací je tak patrné, že prezident byl ve vztahu k NATO aktivní. Sám Miloš Zeman za svoji kariéru podporoval nejen splnění závazků na výdaje, ale i zahraniční mise. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident měl garantovanou zákonodárnou iniciativu v Ústavě Československé socialistické republiky z 11. července 1960, konkrétně v čl. 52 odst. 1. Se změnou státního zřízení na federaci v roce 1969 byla velká část textu „Socialistické ústavy“ nahrazena ústavním zákonem 143/1968 Sb., zákonodárná iniciativa prezidenta však zůstala v čl. 45 odst. 1, a až do rozpadu Československa byla zachována. 

K odebrání zákonodárné iniciativy z prezidentských pravomocí došlo, když Ústava samostatné České republiky nabyla účinnosti 1. ledna 1993. V čl. 50 bylo prezidentovi pouze vytyčeno právo suspenzivního veta k přijatému zákonu (s výjimkou zákona ústavního). Ústavní právník Jan Kysela zrušení zákonodárné pravomoci prezidenta zdůvodnil takto: „Do roku 1992 prezident zákonodárnou pravomoc měl, ale neměl právo veta. Když se pravomoc škrtla, zejména kvůli Václavu Havlovi, který svými návrhy ze začátku 90. let politickou třídu značně jitřil, nahradila se vetem.“ 

Václav Klaus byl při tvoření nové Ústavy v roce 1992 předsedou české vlády. Václav Havel po nezvolení v červencových volbách a následné rezignaci na prezidentský úřad nevykonával žádný úřad, a tak do tvorby Ústavy zasahoval pouze jako soukromá osoba. Ale i tak v srpnu 1992 sepsal esej s názvem Několik poznámek na téma české ústavy. Právě v této eseji Havel píše (str. 14), že právo zákonodárné iniciativy se mu „nezdá být tak důležité, jako suspenzivní veto“, které považoval za pojistku, která „dělá z prezidenta politicky relevantní sílu“.

Seznam Zprávy ve svém článku také popisují, jak moc aktivní roli Václav Havel sehrál při tvorbě ústavy (například návrhem preambule či prosazením pravomoci prezidenta sjednávat mezinárodní smlouvy). Článek ale také ukazuje, jak se své angažmá Václav Havel tehdy snažil utajit právě před Václavem Klausem. Ten si údajně nepřál, aby měl prezident České republiky silné pravomoce, pravděpodobně i kvůli předpokládanému opětovnému zvolení Václava Havla, tentokrát do čela samostatné České republiky.

„Václav Klaus chtěl mít z Václava Havla královnu Alžbětu II. – setkat se s ním každý týden, poreferovat a vypít čaj. Prezident ho měl vyslechnout, pokývat hlavou a odebrat se jezdit na koni. Václav Havel se s touto rolí nechtěl spokojit,“ popsal rozpory mezi Václavem Klausem a Václavem Havlem Cyril Svoboda, tehdejší tajemník komise pro přípravu Ústavy.

Napjaté vztahy a rozdílné porevoluční názory mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem jsou veřejně známy a projevily se především při rozdělení republiky, a v rámci toho i při tvorbě nové Ústavy. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Petr Pavel se vojákem z povolání stal v roce 1980 ještě během studia na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Poté, co v roce 1983 školu úspěšně absolvoval, nastoupil jako velitel čety k 22. výsadkovému pluku speciálního určení v Prostějově. O dva roky později byl ve stejném útvaru povýšen na velitele výsadkové průzkumné roty.

Prostějovský 22. výsadkový pluk speciálního určení skutečně opustil v roce 1988, kdy byl formálně přemístěn pod Generální štáb Československé lidové armády (ČSLA) a zahájil tříleté postgraduální studium v oboru velitelsko-štábním zpravodajském.

Studium postgraduálního zpravodajského kurzu, kterého se Petr Pavel účastnil, bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně, zbylé dva pak na Zpravodajském institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu Zpravodajské správy Generálního štábu (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Petr Pavel byl ke studiu interního postgraduálního kurzu vyslán 1. září 1988 poté, co absolvoval více než rok dlouhý proces „základního výběru“. O rok později – na konci druhého semestru studia – složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. V prvním ročníku se zabýval také ruštinou a dalšími předměty, jako například marxisticko-leninskou filozofií nebo velení vojskům.

Třetí semestr Pavlova postgraduálního studia začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. Z hodnocení nicméně vyplývá, že se v rámci této fáze studia věnoval nejen jazykům, ale také odborné zpravodajské přípravě. Studium ukončil 26. července 1991.

Závěrem shrňme, že se Petr Pavel v prvním ročníku zpravodajského kurzu věnoval francouzštině, ze které na konci druhého semestru složil odbornou zkoušku, ale i dalším předmětům. Ještě několik týdnů třetího semestru se odehrálo v komunistickém Československu, ale lze říci, že zbývající většinu studia absolvoval po změně režimu.

Petr Pavel v prezidentské debatě serveru Blesk.cz kritizoval Miloše Zemana a jeho spolupracovníky za to, že podle něj udělali z Hradu „pevnost“, mj. proto, aby se prezident vyhnul komunikaci s veřejností a s médii. Dle názoru Petra Pavla mělo dojít k oslabení bezpečnostních opatření na Hradě ve chvíli, kdy došlo k uvolnění bezpečnostní situace.

Kancelář prezidenta republiky začala o bezpečnostních opatřeních na Pražském hradě uvažovat již v září 2015. Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček v té době řekl, že úvahy o zvýšených bezpečnostních opatřeních urychlila protestní akce skupiny Ztohoven z 19. září 2015, jejíž členové na střeše Pražského hradu vyvěsili červené trenýrky.

V listopadu, několik dní po teroristickém útoku v Paříži, při kterém zahynulo více než 120 lidí, se na Pražském hradě zavedla nová bezpečnostní opatření. Příjezdové cesty začali hlídat policisté se samopaly a na silnice byly umístěny zátarasy.

V březnu 2016 došlo v belgickém hlavním městě Bruselu k dalšímu masovému teroristickému útoku, při kterém zemřelo přes 30 lidí. Ve zprávě z 18. května 2016 odůvodnila tisková mluvčí Policie ČR Ivana Nguyenová zavedení přísnějších bezpečnostních opatření na Pražském hradě takto: „V souvislosti s množícími se teroristickými útoky v Evropě byla urychlena koordinace systémové ochrany měkkých cílů, a proto jsme zvýšili i výkon služby v místech s vysokou koncentrací osob (např. obchodní centra, kulturní a sportovní akce, kostely). Mezi tato místa patří i Pražský hrad a s ním spojené i přísnější kontroly, které provádíme v součinnosti s Hradní stráží.“

V létě v roce 2016 zavedl Pražský hrad bezpečnostní kontroly ve formě bezpečnostních rámů u vstupů do Hradu. Toto opatření podle zástupců Hradu reagovalo „na současné bezpečnostní hrozby“ a bylo „v souladu s požadavky bezpečnostních složek.“ Další bezpečnostní opatření bylo zavedeno v květnu 2017, kdy byl omezen počet přístupových míst do areálu Pražského hradu, včetně Jeleního příkopu, kterým si někteří Pražané zkracovali cestu.

Že za přísná bezpečnostní opatření může zhoršená bezpečnostní situace v Evropě, se píše i v tiskové zprávě Pražského hradu z 30. prosince 2017. Bezpečnostní složky dle ní v té době radily Hradu bezpečnostní opatření zachovat, což mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček komentoval takto: „Nevyužít dostupných prostředků ochrany při současné situaci v Evropě by bylo krajně nezodpovědné. Česká republika sice patří k bezpečným zemím, celkově se však bezpečnostní situace v Evropě zhoršuje.“

Pro kontext dodáváme, že bezpečnostní opatření byla od roku 2016 dvakrát dočasně částečně snížena. Poprvé v době od 29. května do 1. června 2020, kdy bylo toto rozhodnutí odůvodněno také tím, že kvůli covidu-19 do Česka nepřijíždí tolik turistů a probíhají kontroly na státních hranicích, čímž kleslo riziko teroristického útoku. Dále pak 30. března 2021 Pražský hrad oznámil zrušení povinných plošných kontrol a byly zavedeny pouze kontroly namátkové. Toto rozhodnutí doprovázelo otevření některých částí hradního komplexu, které byly do té doby kvůli pandemii pro návštěvníky nedostupné. Přibližně o měsíc později, 6. května 2021, ale opět z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě Hrad povinné plošné kontroly zavedl.

Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu v současné době podle tiskové zprávy z 15. listopadu 2022 usilují o zrušení nebo úpravu bezpečnostních kontrol, včetně odstranění zátarasů. V tiskové zprávě se uvádí, že se Hrad pokoušel o rozvolnění těchto opatření, narazil ale na odpor Policie ČR a žádá bezpečnostní složky o revizi bezpečnostních opatření. 15. prosince 2022 informoval Hrad o otevření Jeleního příkopu a Královské zahrady veřejnosti. 1. ledna 2023 pak došlo k otevření Obrazárny Pražského hradu.

Podle výše zmíněných vyjádření jak ze strany Policie ČR, tak Pražského hradu, byla důvodem pro instalování zátarasů na Pražském hradě zhoršená bezpečnostní situace v souvislosti s teroristickými útoky v západní Evropě. Výrok Petra Pavla z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel po ukončení tříletého postgraduálního studia v oboru velitelsko-štábním zpravodajském (také nazývaném „zpravodajský kurz“) nastoupil v roce 1991 na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Dle webu Armády ČR Petr Pavel mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii (s akreditací pro Nizozemí a Lucembursko), což můžeme obecně označit jako funkci vojenského diplomata či zpravodajce. V roce 1995 se pak stal asistentem ředitele Vojenského zpravodajství.

Petr Pavel se k protiprávní anexi Krymu, k níž došlo v březnu 2014, a k ruské zahraniční politice v minulosti vyjadřoval. Skutečně při tom nejednou zmínil, že se nás situace na Ukrajině týká. Uvedeme několik konkrétních příkladů, kdy od něj tato informace zazněla.

V květnu 2014, tedy měsíc poté, co se na východě Ukrajiny rozhořely boje mezi vládními silami a proruskými separatisty podporovanými Ruskem, Petr Pavel v rozhovoru pro Parlamentní listy řekl: „Ukrajina se nás dotýká mnohem víc, nejen proto, že máme na svém území okolo sto tisíc Ukrajinců, ale hlavně jde o zemi, která leží kousek od hranic. Pokud by se tam tedy nějaký konflikt typu občanské války skutečně rozhořel, zcela určitě se promítne i u nás.“

O rok později – v březnu 2015 – se Petr Pavel před svým nástupem do funkce nejvyššího vojenského představitele NATO nechal v rozhovoru pro Hospodářské noviny slyšet, že „Rusko nevnímá současný stav jako mír, a tak ani my nežijeme v míru“. Poukázal také na to, že „způsob, jakým uplatňuje svou zahraniční politiku a deklaruje permanentní válku, nás nemůže nechat v klidu.“

Dalším příkladem může být jeho vyjádření z listopadu 2018 v rozhovoru zveřejněném serverem Natoaktual.cz při příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu. V něm Petr Pavel zhodnotil, že se Česku zatím vyhýbají důsledky geograficky blízkých problémů: „A to může vyvolávat falešný pocit bezpečí. Že problémy, které vídáme v televizi, se nás netýkají. Bohužel se nás týkají bytostně.“

Petr Pavel na svém webu v prosinci 2021 také upozorňoval na rostoucí nebezpečí, že Rusko vstoupí s Ukrajinou do otevřeného vojenského konfliktu. V článku s titulkem„Putin neohrožuje jen Ukrajinu“ kromě jiného napsal: „Není málo lidí, kteří zastávají názor, že (…) problém mezi Ruskem a Ukrajinou se nás netýká a neměli bychom k němu zaujímat jakékoliv stanovisko. Přitom právě u nás by stávající situace mezi Ruskem a Ukrajinou měla vzbuzovat zřetelné historické paralely. Konkrétně k období předmnichovské Evropy.“ Ve stejném textu pak Pavel dodal: „Opakovaná historická zkušenost vede k poznání, že ustupovat zlu znamená uvolnit mu cestu.“

Na závěr je nutné zmínit, že Petr Pavel to, že se konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou nedotýká jen těchto dvou zemí, nezdůrazňoval doslova „ve všech“ svých veřejných vyjádřeních. Od ruské anexe Krymu v roce 2014 ale skutečně několikrát mluvil o tom, že se konflikt na Ukrajině v důsledku týká i České republiky. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předně uveďme, že zde Petr Pavel reaguje na otázku, která se týkala jeho studia ve zpravodajském kurzu v době minulého režimu. Na to, jak podle dostupných informací tento kurz probíhal, se zaměříme v následujících odstavcích.

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek, které Petr Pavel zveřejnil na svém webu, se během postgraduálního studia (PGS) věnoval studijnímu oboru velitelsko-štábnímu zpravodajskému (zkráceně se o něm hovoří jako o zpravodajském kurzu), jehož studenti spadali pod Zpravodajskou správu Generálního štábu armády (ZS/GŠ ČSLA) (video, 3:45). Tato správa byla pověřena organizací a zabezpečováním vojenského výzvědného zpravodajství (.pdf, str. 3), plnila tedy roli vojenské rozvědky v komunistickém Československu.

ZS/GŠ ČSLA spadala pod Ministerstvo národní obrany, zatímco vojenská kontrarozvědka (VKR) byla v gesci tehdejšího Ministerstva vnitra. Na rozdíl od ZS/GŠ (.pdf, str. 9) bylo úkolem VKR odhalovat aktivity nejen „vnějších“ nepřátel a západních zpravodajců, ale také případy velezrady, teroru, zběhnutí aj.

Studium výše zmiňovaného kurzu bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně a další dva pak v ústředí Zpravodajského institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu ZS/GŠ (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Proces „základního výběru“ do zpravodajského kurzu ZS/GŠ byl s Petrem Pavlem zahájen v roce 1987. Do té doby působil jako výsadkář v Prostějově. V Pavlově posudku ke přijetí k postgraduálnímu studiu výběrová komise uvedla, že motivem Pavla k přechodu pod ZS/GŠ „není útěk z dosavadní funkce“, ale možnost uplatnit se v „pro něj zajímavější práci“. Pavel ve svém životopise ze stejného roku zmiňuje, že u výsadkářů není spokojen a dosavadní činnost považuje za přípravu na práci, kterou by jednou rád dělal. Popisuje v něm také, že po dokončení studia angličtiny a složení zkoušky 3. stupně chce zahájit studium dalšího jazyka.

Zkoušku pro anglické překladatele skutečně úspěšně vykonal v květnu 1988 a o pár měsíců později – na konci srpna téhož roku – poslal žádost o vyslání k tříletému postgraduálnímu studiu. Svůj nástup ke zpravodajskému kurzu nahlásil do centrální evidence na začátku září 1988.

První ročník studia ukončil v červnu 1989, kdy mu bylo vystaveno hodnocení za uplynulý rok. V rozhovoru pro DVTV uvedl, že první rok postgraduálního studia „byl zaměřen především na jazykovou přípravu“ (video, 2:30), na kterou dle svých slov docházel na Vojenskou akademii v Brně (video, 6:31), dnešní Univerzitu obrany, což potvrzuje (.pdf, str. 31) také jeden z výše uvedených veřejně dostupných zdrojů.

V červenci 1989 pak složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. Mezi dalšími předměty v prvním ročníku zpravodajského kurzu patřily kromě francouzštiny například i ruština, marxisticko-leninská filozofie (MLF) či velení vojskům.

Třetí semestr, který začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu, se podle Pavla věnoval nejen přípravě studentů na práci zpravodajců, ale i dalším možným zaměřením budoucích absolventů. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. „Při praktických cvičeních potvrdil adaptabilnost, dokázal vhodným způsobem využívat legend při plnění cílů i při vytěžování informátorů a schopnost úsporně, ale reálně a logicky vybírat a získávat podstatné údaje. (…) Výsledky praktické přípravy potvrdily, že dokázal aplikovat teoretické zásady do agenturní praxe na velmi dobré úrovni,” stojí na první straně hodnocení. Postgraduální studium Pavel ukončil 26. července 1991. 

Závěrem je vhodné uvést shrnutí informací o Pavlově studiu zpravodajského kurzu. Do prvního ročníku, který skutečně absolvoval na Vojenské akademii v Brně, nastoupil 1. září 1988 a podle dostupných dokumentů během něj opravdu studoval francouzštinu, ale i další předměty. První ročník dokončil v červnu 1989. Druhý ročník (tj. třetí semestr/pololetí), který absolvoval na Zpravodajském institutu, a za nějž dostal hodnocení v únoru 1990, nicméně začal již v září 1989, tedy ještě před 17. listopadem 1989 a následnou změnou režimu. Petr Pavel tak opomíjí fakt, že přinejmenším část z jím zmiňovaných posledních dvou let zpravodajského kurzu, probíhala ještě v době komunistického Československa. Z tohoto důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.