Přehled ověřených výroků

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“. Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Piráti, jmenovitě lídr kandidátky do evropských voleb Marcel Kolaja a další europoslanec Mikuláš Peksa společně s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem, představili stranický plán na pozměnění Green Dealu v první polovině dubna. Podle Pirátů by jejich návrh dohodu upravil tak, aby byla efektivnější v boji s klimatickou krizí a ochránila ty, kteří jsou dopady klimatických změn nejvíce ohroženi (.pdf, str. 1).

Je vhodné uvést, že všichni tři pirátští zástupci Green Deal v Evropském parlamentu podpořili (.pdf, str. 218). Z dubnového vyjádření předsedy strany Ivana Bartoše vyplývá, že Piráti považují tento plán za krok správným směrem, vadí jim ovšem nízké investiční prostředky. Jejich plán se tak dle jejich slov snaží tento nedostatek napravit.

Pirátský návrh

Návrh se skládá ze tří hlavních pilířů, kterými jsou inspirace u americké legislativy s názvem Inflation Reduction Act (IRA), posílení investic prostřednictvím zavedení dobrovolného důchodového spoření na evropské úrovni a podpora domácností (.pdf, str. 1).

Piráti navrhují např. zavést výjimku z korporátní daně pro investice do čistšího průmyslu, čímž by se dle nich podpořila i konkurenceschopnost ekonomiky (.pdf, str. 2–3). Další investice by podle plánu přineslo zavedení evropského důchodového systému, ve kterém by každý občan EU měl možnost vstoupit do dodatečného penzijního spoření u Evropské investiční banky (.pdf, str. 4). Kromě toho Piráti chtějí zabránit cílení evropských dotací na největší koncerny a jejich projekty a místo toho více podpořit domácnosti (str. 5).

Závěr

Piráti skutečně přišli s vlastním plánem na provedení změn v evropském Green Dealu, přičemž dokument shrnuje návrhy do tří pilířů. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Během superdebaty na CNN Prima News se moderátorka Tezerie Tománková ptala lídrů kandidátek ve volbách do Evropského parlamentu na jejich pohled na Green Deal a na to, co by v něm změnili, odstranili či zachovali. Kateřina Konečná, lídryně koalice Stačilo!, říká, že podle ní není pravda, že by Green Deal nešel zrušit, protože lid je dle české Ústavy zdrojem veškeré moci, a proto lze podobná legislativa vždy anulovat. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali se Green Deal dá zrušit, ale pouze to, jestli se taková formulace v Ústavě nachází.

Hned na začátku Ústavy, konkrétně v článku 2, stojí, že lid je zdrojem veškeré moci. Dále se v něm specifikuje, že lid tuto moc vykonává prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci. Vedle toho ale ústavní zákon může určit, kdy lid státní moc vykonává přímo. Je vhodné uvést, že zákonodárnou moc má v Česku na základě Ústavy Parlament a vrcholným orgánem výkonné moci je vláda.

Ústava tedy výslovně stanovuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Výrok Kateřiny Konečné tak hodnotíme jako pravdivý.

Frans Timmermans, člen nizozemské levicové Strany práce a toho času zástupce frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) se po evropských volbách v roce 2019 ujal nové pozice výkonného místopředsedy Evropské komise (EK) pro Green Deal. Jeho ambice původně směřovaly na nejvyšší post v EK, tedy na jejího předsedu. Čelil ale odporu několika členských států včetně Česka, takže se tohoto místa ujala Ursula von der Leyen.

Timmermansova role

Ursula von der Leyen následně Timmermanse pověřila vedením politik EU v oblasti klimatu (.pdf, str. 2), jejichž cílem je stát se klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050. Vyzvala ho také k tomu, aby nastavil nové, ambicióznější snahy ve snižování emisí. Timmermans tedy vedl portfolio, které bylo pro EK pod vedením von der Leyen klíčové.

V dopise, který Timmermans od šéfky EK v roce 2019 dostal, stálo, že má za úkol „prověřit výrobu energie, odblokovat soukromé investice a podpořit nové čisté technologie“. Až do svého odchodu z Evropské komise v roce 2023 vedl vyjednávání legislativy, do které spadá například postupný zákaz spalovacího motoru, uhlíková daň či systém obchodování s emisními povolenkami pro silniční dopravu a budovy.

Mezi Timmermansovy úkoly spadala i jednání o klimatu se světovými lídry nebo farmářskou lobby. Klimatický balíček přijel v roce 2021 představit i tehdejšímu českému premiérovi Andreji Babišovi. V pozici výkonného místopředsedy EK pro Green Deal ho v srpnu 2023 nahradil slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič (taktéž S&D), který v tomto evropském orgánu působí už od roku 2009.

Závěr

Nizozemský politik Frans Timmermans, člen levicové Strany práce, skutečně vedl vyjednávání o Green Dealu. Činil tak ze své pozice výkonného místopředsedy Evropské komise. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise (EK) v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. EK chce konkrétně do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

Projednávání Green Dealu

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí tehdy hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219). Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná hlasovala proti (str. 219).

Návrh následně v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Díky tomu se z ambic o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 stala právní povinnost.

Evropský parlament o evropském právním rámci pro klima hlasoval v červnu 2021, přičemž Kateřina Konečná byla pro jeho přijetí (.pdf, str. 11). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU posléze tento rámec schválili.

Další hlasování

Green Deal ale není jen jeden návrh, jedná se totiž o soubor iniciativ, do kterého kromě zmíněného právního rámce pro klima patří také např. balíček s názvem Fit for 55, strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu nebo další iniciativy, které se věnují zemědělství či průmyslu.

Webové stránky Legislative Train Schedule, které vytvořil Europarlament, sledují celkem šest politických priorit, které si Evropská komise stanovila pro toto volební období. Jednou z nich je právě Green Deal. Jak je vidět na tabulce níže, ke dni vysílání námi ověřované debaty bylo schváleno nebo bylo těsně před schválením, ale prošlo už hlasováním na půdě Evropského parlamentu, celkem 73 různých návrhů.

Europoslankyně Kateřina Konečná u těchto návrhů nehlasovala jen pětkrát. Ve zbylých 69 hlasováních byla pro celkem 31krát, respektive návrh podpořila 30krát a jednou – 6. července 2021 – tato podpora znamenala, že se vyslovila pro jeho zamítnutí. Pro přijetí hlasovala dokonce i u dvou iniciativ, které jsou částí balíčku Fit for 55, konkrétně u Sociálního fondu pro klimatická opatření a Zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

Závěr

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná má tedy pravdu v tom, že nehlasovala pro přijetí samotného Green Dealu. Několik dílčích návrhů, které jsou jeho součástí, už ale podpořila. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Cíle, které popisuje kandidátka do Evropského parlamentu za STAN Danuše Nerudová, spadají do jedné z iniciativ Evropské unie (EU), která je součástí tzv. Green Dealu, tedy Zelené dohody pro Evropu. V rámci „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“ EU navrhla sadu opatření, jejichž záměrem je tuto biodiverzitu podpořit.

Vysázené stromy

Jedním ze závazků strategie je vysazení až tří miliard nových stromů po celé EU. Kolik stromů a kde již bylo v rámci této iniciativy vysazeno lze zjistit na webové stránce Map My Tree, přičemž od roku 2021 se zasadilo 15 milionů nových stromů.

Obnova toků řek

V rámci zmiňované strategie chce EU také změnit nejméně 25 tisíc kilometrů řek na volně tekoucí řeky, aby obnovila jejich přirozené funkce a sladkovodní ekosystémy. Toho hodlá EU dosáhnout zejména odstraněním zastaralých překážek a obnovením záplavových území, což má podle EU potenciál i k eliminaci znečištění řek živinami (.pdf, str. 12–13).

Iniciativa EU týkající se opylovačů

Strategie pamatuje také na opylovače, o kterých se v iniciativě mluví jako o jednom z ukazatelů zdraví zemědělských ekosystémů, kteří současně mají zásadní význam pro zemědělskou produkci a potravinové zabezpečení (.pdf, str. 8). Na pokles opylovačů chce Evropská komise reagovat přijetím opatření, která do roku 2030 sníží používání chemických pesticidů o 50 %, což jejich úbytek podle ní pomůže zvrátit (.pdf, str. 8). Komise zároveň revidovala svou starší iniciativu, která se týkala opylovačů.

Závěr

EU chce tedy v rámci své Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 vysázet tři miliardy nových stromů a zastavit úbytek opylovačů. Jejím cílem je také obnovit alespoň 25 tisíc kilometrů řek na volně tekoucí řeky, což podle ní povede i k odstranění znečištění. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek v kontextu výroku mluví o Zelené dohodě pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Evropská unie chce například do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Kromě toho se Rada EU shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. EU tak zakázala prodej nových aut se spalovacími motory právě od tohoto roku.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílejí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Kanp nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilové průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí, a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, reagoval v debatě na otázku týkající se budoucnosti Zelené dohody pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Ve své odpovědi dohodu označil mj. za „útok na automobilový průmysl“, na kterém je dle jeho slov v Evropě závislých 13 milionů rodin. Následně uváděl, že by se podle něj Green Deal měl zrušit, a v této souvislosti zdůraznil, že „z automobilového průmyslu má Evropa skoro 7 %“. Z kontextu přitom výroku vyplývá, že je řeč o zaměstnanosti (video, čas: 9:50–11:30). Je vhodné doplnit, že uváděná čísla neodpovídají např. podílu autoprůmyslu na celkovém HDP.

Evropská unie

Evropská komise na svém webu uvádí, že automobilový průmysl v EU dohromady zaměstnává 13,8 milionu lidí. Část z tohoto počtu tvoří pracovní místa přímo ve výrobě automobilů, další část představují místa v související výrobě a napojených odvětvích. Celkově je automobilový průmysl v EU podle Komise zodpovědný za 6,1 % zaměstnanosti.

Výše popisovaná čísla jsou nicméně zjevně už několik let stará, citace z webu Evropské komise se stejnými daty se objevuje už v některých unijních dokumentech z roku 2019 (.pdf, str. 44). Jeden z nich zmiňuje (.pdf, str. 9), že se jedná o čísla zveřejněná Evropskou asociací výrobců automobilů (ACEA) za rok 2017 (.pdf, str. 11, 13). Nejnovější data ACEA ukazují, že je v automobilovém průmyslu zaměstnaných necelých 13 milionů lidí, což odpovídá 6,8 % veškeré zaměstnanosti v EU (.pdf, str. 9, 13). Podle těchto dat se tak skutečně jedná o téměř 7 %, jak uvádí Filip Turek.

Situace v Česku

Data o tom, jaký podíl tvoří automobilový průmysl na celkové zaměstnanosti v jednotlivých státech, ACEA na svém webu nezveřejňuje. K dispozici je jen statistika, která se týká pracovních míst přímo ve výrobě a nepopisuje zaměstnanost v celém hospodářství.

Přesná data pro Českou republiku se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podle odhadů Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2022 nicméně toto odvětví „zaměstnává 180 000 lidí přímo a 500 000 nepřímo“, dohromady tedy přibližně 680 tisíc lidí. Pokud bychom vycházeli z těchto informací, tvoří automobilový průmysl v Česku zhruba 13 % zaměstnanosti.

Slovensko

Podle Slovenské agentury pro rozvoj investic a obchodu (SARIO) zaměstnává celý automobilový průmysl na Slovensku dohromady zhruba 260 tisíc lidí (.pdf, str. 2). Stejný počet v lednu 2024 zmiňovalo i slovenské ministerstvo hospodářství. Okolo 250–270 tisíc se toto číslo dle slovenských zdrojů pohybuje už několik let (.pdf, str. 8), a z celkové zaměstnanosti na Slovensku tak podle uvedených odhadů tvoří přibližně 10 %.

Pro úplnost je nutné dodat, že české Sdružení automobilového průmyslu (SAP) v roce 2022 napsalo, že „automobilový průmysl zaměstnává na Slovensku 140 tisíc lidí přímo a 250 tisíc nepřímo“ (.pdf, str. 13). V takovém případě by odvětví bylo odpovědné za 16 % slovenské zaměstnanosti. Z dostupných informací, zveřejněných mj. slovenským ministerstvem, ale vyplývá, že SAP zjevně zaměňuje počet lidí „nepřímo“ zaměstnaných v automobilovém průmyslu a celkový součet pracovních míst v tomto sektoru.

Německo

Německý statistický úřad v roce 2019 uvedl, že „přímo i nepřímo, tedy včetně dodavatelských odvětví, je v Německu podle modelových výpočtů (…) napojeno na automobilový průmysl okolo 1,75 milionu zaměstnanců“. To podle něj přitom odpovídá „asi 4 % pracovní síly“. Spolkové ministerstvo hospodářství v současnosti na svém webu píše, že automobilový průmysl zajišťuje v Německu celkem 2,2 milionu pracovních míst. Z celkové zaměstnanosti tak tvoří necelých 5 %.

Závěr

Filip Turek tedy uvádí přesné číslo pouze u EU, ve které automobilový průmysl podle dat ACEA tvoří 6,8 % zaměstnanosti. Ve zbylých třech případech už hodnoty neodpovídají oficiálním odhadům. V případě ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že celkový počet zaměstnaných lidí v automobilovém průmyslu dosahuje až 680 tisíc, což v přepočtu odpovídá 13 % zaměstnanosti. Podle vyjádření slovenského resortu hospodářství zaměstnává automobilový průmysl dohromady 260 tisíc lidí, a tvoří tedy přibližně 10 % slovenské zaměstnanosti.

Stejně tak Turek nadhodnocuje hodnotu u Německa. Tamní autoprůmysl podle spolkového ministerstva tvoří pouze necelých 5 % zaměstnanosti, hodnota zmiňovaná ve výroku je přitom dvakrát vyšší. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) uvádí, že prostřednictvím zákazů, příkazů a dotačních systémů v Evropě „vytváříme trh pro Čínu.“ Kritizuje tak Green Deal, neboli Zelenou dohodu pro Evropu, která si klade za cíl omezit dosavadní množství emisí skleníkových plynů vypouštěných v Evropské unii (EU). EU předpokládá, že díky přijetí jednotlivých pravidel, která s Green Dealem souvisejí, dojde do roku 2030 ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990.

Podle poslance Vondry bychom se v Evropě měli přizpůsobit zvyšujícím se teplotám. Podle jeho názoru obdobné množství emisí, které se členské státy za cenu velkých nákladů snaží limitovat, vypustí do atmosféry Čína. Tam dle něj vzniká jedna uhelná elektrárna za každé dva týdny.

Čínské uhelné elektrárny

Centrum pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) v únoru 2023 publikovalo zprávu s názvem „Čína v roce 2022 povolila dvě nové uhelné elektrárny týdně“ (.pdf). Jedná se o nezávislou neziskovou organizaci, která je zaměřená na odhalování trendů, příčin, řešení a zdravotních dopadů souvisejících se znečištěním ovzduší. Organizace čerpala z dat Global Energy Monitor (GEM), americké nevládní organizace, která zpracovává a analyzuje mezinárodní údaje o energetické infrastruktuře.

Podle této analýzy čínské orgány v roce 2022 zrychlily povolování a výstavbu nových uhelných elektráren, ve které dosáhly nejvyšší úrovně od roku 2015 (.pdf, str. 2). Kapacita uhelných elektráren ve výstavbě byla za rok 2022 šestkrát větší než ve zbytku světa dohromady (str. 2).

Celkem Čína odsouhlasila projekty s celkovou kapacitou 106 gigawattů (GW), přičemž jeden GW je ekvivalentem jedné velké uhelné elektrárny (.pdf, str. 1). Velikost a kapacita uhelných elektráren se ale liší, v reportu CREA vydaného v únoru roku 2023 stojí, že se v Číně za rok 2022 konkrétně jednalo o povolení výstavby 168 uhelných bloků v 82 elektrárnách, což je podle CREA ekvivalent dvou velkých uhelných elektráren týdně.

Expandování uhelných elektráren v Číně pokračovalo i v roce 2023. Podle odhadu CREA sice Čína ve zmíněném roce nově povolila vybudování uhelných elektráren o kapacitě 114 GW, zahájila ale výstavbu elektráren o celkové kapacitě pouze 70 GW (.pdf, str. 1). Podle GEM se více než 95 % uhelných elektráren, jejichž výstavba započala v roce 2023, nachází právě v Číně. Ta tak zachovala tempo povolování výstavby z roku 2022.

V Číně se k lednu 2024 nachází 1155 uhelných elektráren, přičemž dalších 332 je ve stádiu povolení nebo se již buduje. Pro srovnání – na světě je v provozu dohromady 2 438 uhelných elektráren, v Číně tedy najdeme téměř polovinu z nich.

Na druhou stranu v zemi dochází také k velké odstávce uhelných elektráren. Od roku 2000 již odložila nebo přerušila výstavbu uhelných elektráren či odstavila do té doby fungující elektrárny o celkovém výkonu 775 GW. Většinou se jednalo o elektrárny, které vypouštěly největší množství emisí oxidu uhličitého na megawatthodinu (MW).

Čína a obnovitelné zdroje

Čína také býváoznačována za lídra v instalaci obnovitelných zdrojů energie. Například kapacita solární energie v Číně v prvním čtvrtletí roku 2023 dosáhla více než ve zbytku světa dohromady. Budování nových uhelných elektráren tak země zdůvodňuje snahou zajistit „podpůrnou“ kapacitu pro zajištění integrace a stability sítě obnovitelných zdrojů energie (.pdf, str. 2–3). Např. vlna veder a sucha v roce 2022 vedla k poklesu zásobovacích kapacit vodních elektráren a nedostatku energie. Právě to znovu odstartovalo zájem o schvalování uhelných elektráren.

Nové uhelné elektrárny podle GEM vznikají především v regionech, které jsou v růstu výroby čisté energie opožděné (.pdf, str. 2–3). Většina nových míst, kde se projekty realizují, má navíc velké množství uhelné energie na „podporu“ stávajících a plánovaných větrných a solárních elektráren. To je problémem země – ačkoliv je celková energetická kapacita Číny dostatečná k pokrytí poptávky, neefektivní síť nedokáže dodávat elektřinu do míst potřeby, a to zejména přes hranice jednotlivých provincií, což podporuje výstavbu dalších elektráren.

Závěrečné hodnocení

Dostupná data a analýzy z CREA a GEM hovoří pouze o počtu uhelných elektráren, jejichž výstavba byla v Číně povolena. Za rok 2022 to konkrétně bylo 82, což je podle CREA ekvivalent dvou velkých uhelných elektráren týdně. Samotná výstavba ovšem neznamená, že ve stejném období došlo i ke zprovoznění elektráren. Ani z jiných veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo zjistit, kolik elektráren bylo v Číně otevřeno. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako neověřitelný.

Na začátek je vhodné uvést, že pro životní úroveň domácností neexistuje jednotná definice. Tato úroveň se tedy liší v závislosti na tom, co přesně statistiky měří.

Ekonomická nálada

Například analytický ústav STEM ve spolupráci s poradenskou společností KPMG měří od roku 1993 index finanční situace domácností. Ten je založen na subjektivním hodnocení životní úrovně domácností, a to včetně výhledů do budoucna. Vrcholu dosáhl v roce 2020 a od května 2021 jeho hodnota indexu klesala (.pdf, str. 7). Ačkoliv index od září 2022 znovu mírně rostl, jeho poslední hodnota zůstává stále na nejnižší hranici za posledních devět let.

HDI

Dalším možným ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a životní standard (.pdf, str. 10). HDI nabývá hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších).

Když se podíváme na hodnotu HDI v České republice, k dosažení maxima došlo v letech 2017 a 2019, kdy se jednalo o hodnotu 0,896. V roce 2020 ukazatel klesl na hodnotu 0,891, na které zůstal i po dobu následujícího roku. V roce 2022 se ovšem hodnota indexu zvýšila na 0,895, tedy na hodnotu blízkou historickému maximu. Novější data ovšem ještě nejsou k dispozici a HDI tak nelze použít k bližšímu porovnání životní úrovně za poslední tři roky.

Příjmy a výdaje domácností

Třetí možnou definicí životní úrovně je míra spotřeby domácností. Tu sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který má ovšem ucelená data pouze do roku 2022. Z jeho dat vyplývá, že průměrná roční spotřeba na osobu byla v roce 2022 přibližně o 21 tisíc korun vyšší než v roce 2021.

ČSÚ provádí také samostatné šetření s názvem „Životní podmínky v ČR“. Ačkoliv se pro rok 2024 data stále sbírají, lze se podívat na data ze všech předchozích let. Ve výsledcích se sice neobjevuje žádný index životní úrovně ani míra spotřeby domácností, dá se z nich ale vyčíst průměrný příjem a náklady na bydlení (.pdf). Z těchto dat vyplývá, že poměr cen bydlení vůči čistému příjmu dosáhl v měřených letech svého minima v roce 2021 a od té doby stoupá (.pdf). Domácnosti tedy musí na bydlení vynakládat větší část svých peněz než v předchozích letech.

Reálná mzda

Dalším ukazatelem, který se může použít k analýze životní úrovně, je reálná mzda. Tou se rozumí skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci, která tak zohledňuje to, kolik si toho lidé za vydělané peníze koupí. Podobně jako u ekonomické nálady, či výdajů na bydlení došlo v případě reálných mezd od roku 2021 ke zhoršení situace. Jak je vidět na následujícím grafu vycházejícího z dat ČSÚ, reálné mzdy od poloviny roku 2022 stoupají, přesto na úroveň z roku 2021 se ještě nedostaly (.xlsx).

Závěr

Ohledně životní úrovně neexistuje jednotná definice, která by ji dokázala snadno změřit. Slova Lubomíra Zaorálka ale potvrzují data STEMu, který měří ekonomickou náladu domácností, jež v roce 2023 nedosahovala hodnot z let 2020 a 2021. Data ČSÚ navíc ukazují, že od roku 2021 musí domácnosti vynakládat větší procento svého čistého příjmu na náklady na bydlení. Ke zhoršení situace došlo také v případě reálných mezd, které se oproti roku 2021 propadly. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.