Danuše Nerudová

Cíle, které popisuje kandidátka do Evropského parlamentu za STAN Danuše Nerudová, spadají do jedné z iniciativ Evropské unie (EU), která je součástí tzv. Green Dealu, tedy Zelené dohody pro Evropu. V rámci „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“ EU navrhla sadu opatření, jejichž záměrem je tuto biodiverzitu podpořit.

Vysázené stromy

Jedním ze závazků strategie je vysazení až tří miliard nových stromů po celé EU. Kolik stromů a kde již bylo v rámci této iniciativy vysazeno lze zjistit na webové stránce Map My Tree, přičemž od roku 2021 se zasadilo 15 milionů nových stromů.

Obnova toků řek

V rámci zmiňované strategie chce EU také změnit nejméně 25 tisíc kilometrů řek na volně tekoucí řeky, aby obnovila jejich přirozené funkce a sladkovodní ekosystémy. Toho hodlá EU dosáhnout zejména odstraněním zastaralých překážek a obnovením záplavových území, což má podle EU potenciál i k eliminaci znečištění řek živinami (.pdf, str. 12–13).

Iniciativa EU týkající se opylovačů

Strategie pamatuje také na opylovače, o kterých se v iniciativě mluví jako o jednom z ukazatelů zdraví zemědělských ekosystémů, kteří současně mají zásadní význam pro zemědělskou produkci a potravinové zabezpečení (.pdf, str. 8). Na pokles opylovačů chce Evropská komise reagovat přijetím opatření, která do roku 2030 sníží používání chemických pesticidů o 50 %, což jejich úbytek podle ní pomůže zvrátit (.pdf, str. 8). Komise zároveň revidovala svou starší iniciativu, která se týkala opylovačů.

Závěr

EU chce tedy v rámci své Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 vysázet tři miliardy nových stromů a zastavit úbytek opylovačů. Jejím cílem je také obnovit alespoň 25 tisíc kilometrů řek na volně tekoucí řeky, což podle ní povede i k odstranění znečištění. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do europarlamentu za STAN Danuše Nerudová v kontextu výroku mluví o nedořešeném financování Green Dealu. Podle ní se Evropská unie musí připravit na rozsáhlé investice, které z části budou muset pokrýt nové eurobondy, tedy dluhopisy vydané jménem EU.

Financování Green Dealu

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce (.pdf, str. 4) do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality. Tyto cíle, které v roce 2020 odsouhlasila Evropská rada, byly později zakomponovány i do evropského právního rámce pro klima. 

Co se týče financování, počítá Evropská komise s několika zdroji. Zaprvé se na investice do klimaticky prospěšných opatření použije nejméně 30 % plánovaného dlouhodobého rozpočtu EU na roky 2021 až 2027. Dalším zdrojem financí dle plánu bude 30 % prostředků z nástroje NextGenerationEU (NGEU), v rámci kterého si členské státy prodejem dluhopisů půjčily na hospodářské oživení po pandemii covidu-19. 

Z dlouhodobého rozpočtu a nástroje NGEU, které dohromady tvoří 1,8 bilionu eur (v cenách roku 2018; .pdf, str. 6), tedy EU na financování zelených investic poskytne jednu třetinu. To je přibližně 540 miliard eur.

Dalším zdrojem příjmů jsou podle unijního plánu výnosy z prodeje emisních povolenek. Finance získané dražbou emisních povolenek v současnosti putují z velké části do rozpočtů členských států, které je od roku 2024 mohou využívat jen pro účely spojené s ochranou klimatu. Menší část nyní směřuje i do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je urychlit přechod k nízkoemisnímu hospodářství. Od roku 2026 část výnosů z povolenek poputuje do nově vytvořeného Sociálního klimatického fondu. 

Pro období let 2024 až 2030 Evropská komise počítá s tím, že obchodování s emisními povolenkami „může přinést přibližně 220 miliard eur“ (.pdf, str. 10). Dalších 113 miliard eur by podle Komise mohlo v letech 2027–2030 přinést zpoplatnění emisí z vytápění budov a silniční dopravy, které státy EU schválily loni na jaře. 

Splnění klimatických cílů mají podle unijního záměru financovat také přímo jednotlivé členské země a soukromý sektor. EU počítá s prosazením opatření, která firmy, banky a další subjekty motivují k investicím do ekologických a udržitelných projektů. Směrnice Rady EU týkající se daně z přidané hodnoty například umožňuje členským státům uplatňovat snížené sazby na aktivity, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Zároveň státy zavazuje k postupnému ukončení daňového zvýhodnění činností, které na přírodu mají negativní dopad.

Kritika unijního plánu

I přes tyto finanční zdroje zaznívá kritika, že členské státy na financování projektů, které by vedly ke splnění klimatických cílů, nebudou mít peníze. Někteří europoslanci proto navrhují další zadlužení EU formou dluhopisů, přičemž by se tyto peníze podle nizozemského europoslance Base Eickhouta následně investovaly především do energetické infrastruktury. Na chybějící investice upozorňují i čeští politici, např. Piráti chtějí snížit daňovou zátěž pro firmy, které budou investovat do udržitelných odvětví.

Plán financování Zelené dohody ovšem nekritizují jen politici. Evropský účetní dvůr (EÚD) loni v červnu upozorňoval, že dle odhadů je ke splnění unijních klimatických cílů nutné investovat „jeden bilion eur ročně“. Prostředky, které EU plánuje vynaložit z unijních zdrojů, tak dle EÚD zjevně nebudou stačit a většina investic bude muset pocházet ze soukromých zdrojů nebo státních rozpočtů členských zemí. 

EÚD v této spojitosti zmiňoval, že státy EU ve svých národních energetických a klimatických plánech popisují financování příliš vágně a „neposkytují mnoho informací o tom, jak mezeru ve financování zaplnit“. Zástupci Evropského účetního dvora také uvedli, že soukromé investování zpomalují změny v unijních regulacích a prozatím existuje jen málo náznaků, že soukromé investice dosáhnou potřebné výše.

Samotná Evropská komise na začátku letošního dubna napsala, že soukromé investice „dosud nejsou dostatečně mobilizovány“. Právě soukromý sektor má přitom podle ní hrát vedoucí úlohu v investicích, které zajistí uvedení Green Dealu do praxe. 

Závěr

Evropská unie počítá s tím, že splnění unijních klimatických cílů bude vyžadovat financování z několika zdrojů. Část financí podle evropského plánu pokryje víceletý rozpočet EU, prostředky z nástroje NextGenerationEU a také příjmy z prodeje emisních povolenek. Jak ovšem upozorňuje např. Evropský účetní dvůr, tyto zdroje zjevně nebudou stačit, a EU z velké části spoléhá na investice soukromého sektoru. Soukromé investice přitom zatím zajištěny v potřebné výši nejsou, jak uvedla i samotná Evropská komise. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu (EP) Danuše Nerudová mluví o dluhopisech, které společně vydávají státy Evropské unie (EU). Tvrdí, že během diskuzí o zavedení systému, tedy po vypuknutí pandemie, se proti tomuto návrhu stavěli zástupci euroskeptických stran. Podle ní argumentovali nízkým zájmem investorů o dluhopisy, což se ovšem v praxi neprojevilo.

Eurobondy

O zavedení tzv. „eurobondů“ se diskutovalo už během dluhové krize jižních států EU mezi lety 2009–2013. Systém byl ale nakonec zaveden až během pandemie covidu-19, přičemž cílem bylo pomoci nejvíce zasaženým ekonomikám Unie.

EU v roce 2020 vydala v rámci projektu „Next Generation EU“ společné dluhopisy za celkem 750 miliard eur. Podle podporovatelů této politiky se společnou odpovědností za dluh nejen dostává pomoci státům, které jsou krizí silně zasažené, ale také se zvyšuje pravděpodobnost splacení tohoto dluhu.

Postoj euroskeptických stran

Za hlavní euroskeptické strany jsou v českém stranickém systému považovány ODS, SPD a KSČM (.pdf, str. 29–30). Lídr koalice SPOLU ve volbách do EP a člen ODS Alexandr Vondra v minulosti zavedení eurobond připouštěl za podmínek, že by se jednalo o mimořádnou, nikoliv standardní záležitost a nedošlo by k navýšení evropského rozpočtu ani zavedení daní na celoevropské úrovni. Jeho stranický kolega Jan Zahradil se k návrhu stavěl odmítavě, o zájmu investorů ale nemluvil.

Předseda SPD Tomio Okamura se k návrhu stavěl dlouhodobě kriticky (video), svůj postoj ale obhajoval zejména odporem k dalšímu zadlužování EU, ke vzdálenému datu splatnosti či principu „sdílení“ tohoto dluhu, který by tak dopadl i na Českou republiku. Podobně se vyjadřoval i europoslanec za SPD Ivan David.

Petr Mach, lídr společné kandidátní listiny SPD a Trikolory do eurovoleb, svou kritiku eurobondů opíral o svou domněnku, že emisí společných dluhopisů by došlo k porušení zakládající smlouvy EU, podle které má být rozpočet Unie vyrovnaný.

Z řad zahraničních euroskeptických stran se k tématu vyjadřovali např. zástupci německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD). I ti argumentovali neochotou sdílet dluhy dalších členských států. Kriticky se vyjadřoval i předseda italské strany Liga Severu Matteo Salvini. Současná italská premiérka Giorgia Meloni, jejíž strana Bratři Itálie bývá rovněž označována za euroskeptickou, zavedení eurobondů ale naopak vítala.

Kritiku zavedení eurobondů kvůli potenciálně nízkému zájmu investorů se nám mezi vyjádřeními českých ani zahraničních politiků nalézt nepodařilo. Jelikož internetové vyhledávače ani např. databáze Hlídač státu shodu nenalézají, kontaktovali jsme tiskové oddělení hnutí STAN. Odpověď jsme ale ke dni vydání naší analýzy neobdrželi.

Závěr

O eurobondy tedy byl na trhu zájem a čeští i zahraniční euroskeptičtí politici se k jejich zavedení mnohdy vyjadřovali kriticky. Svou kritiku ale odvíjeli od jiných argumentů než které zmiňuje Danuše Nerudová. Většinou poukazovali na to, že by emise dluhopisů mohly vést k převedení odpovědnosti jednoho členského státu na další nebo také k většímu zadlužení EU. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu (EP) Danuše Nerudová mluví o dluhopisech, které společně vydávají státy Evropské unie (EU). V kontextu výroku tvrdí, že během diskuzí o zavedení systému, tedy po vypuknutí pandemie, se proti tomuto návrhu stavěli zástupci euroskeptických stran. Nakonec však podle ní měli investoři o eurobondy zájem.

Eurobondy

O zavedení tzv. „eurobondů“ se diskutovalo už během dluhové krize jižních států EU mezi lety 2009–2013. Systém byl ale nakonec zaveden až během pandemie covidu‑19, přičemž cílem bylo pomoci nejvíce zasaženým ekonomikám Unie.

EU v roce 2020 oznámila vydat v rámci projektu „Next Generation EU“ společné dluhopisy za celkem 750 miliard eur v cenách z roku 2018. Podle podporovatelů této politiky se společnou odpovědností za dluh nejen dostává pomoci státům, které jsou krizí silně zasažené, ale také se zvyšuje pravděpodobnost splacení tohoto dluhu.

Plán je rozložit celkové vypuštění eurobondů od poloviny roku 2021 do roku 2026. Vydání prvních dluhopisů ve výši 20 miliard euro doprovázel podle agentury Reuters velký zájem –k polovině června 2021 si investoři objednali cenné papíry v celkové hodnotě více než 107 miliard eur. Největší podíl zájemců tvořily investiční společnosti, banky a centrální banky či jiné oficiální instituce. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Michal Koudelka (.pdf) je ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), tj. české kontrarozvědné zpravodajské služby s působností na území ČR, od roku 2016.

Podle zákona č. 361/2003 Sb. může vláda rezidentovi jmenování ředitele BIS do této hodnosti navrhnout. Prezident, do jehož pravomocí dle Ústavy jmenování generálů spadá, však nemusí návrhu vyhovět.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení poprvé navrhla v květnu 2018. Podruhé Koudelku prezident nepovýšil v říjnu 2018. Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala Babišova vláda v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf).

Sedmý návrh na povýšení Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy v květnu 2022. Prezident Zeman návrh opět odmítl. Mluvčí Fialova kabinetu Václav Smolka v říjnu loňského roku uvedl, že vláda povýšení ředitele BIS „plánuje zopakovat opět v příštím roce“. Z toho vyplývá, že o jmenování Michala Koudelky generálem rozhodne až příští prezident či prezidentka. 

Miloš Zeman tedy skutečně již „roky“ odmítá jmenovat Michala Koudelku generálem. Prvnímu návrhu nevyhověl již v květnu 2018, poslednímu pak v říjnu 2022. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman již v minulosti zmiňoval možnost, že by jmenoval nástupce předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského ještě před svým odchodem z prezidentské funkce. Odvolával se tehdy na stanovisko tří právníků, kteří mu dle jeho slov potvrdili, že tak učinit smí.

V rozhovoru pro Frekvenci 1, který byl vysílaný 8. ledna 2023 (tedy ve stejný den, kdy se konala námi ověřovaná Superdebata České televize), Miloš Zeman zmínil (audio, čas 23:04), že má nyní k dispozici právní analýzu, podle níž neexistuje právní překážka pro to, aby jmenoval nového předsedu Ústavního soudu ještě před odchodem z prezidentské funkce.

Je třeba zmínit, že Miloš Zeman odejde z funkce v březnu, současnému předsedovi Ústavního soudu skončí mandát až v srpnu. Jednalo by se tak o jmenování s několikaměsíčním odkladem účinku.

Kdo je autorem Zemanovy analýzy, prezident neuvedl. Ústavní právníci, mezi nimiž jsou např. Jan Kysela, Josef Baxa, Jan Wintr či Jaroslav Benák, se ale shodují, že takový akt Miloše Zemana by byl problematický, podle některých dokonce protiústavní.

Ústava výslovně uvádí více než 20 pravomocí prezidenta, konkrétně se jedná o články 62 a 63. Na základě Ústavy může prezident vykonávat i pravomoci stanovené jinými zákony.

Rozlišujeme dva typy pravomocí prezidenta, kontrasignované a nekontrasignované –⁠ neboli sdílené a výlučné. Ke kontrasignovaným (sdíleným) potřebuje prezident spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, k nekontrasignovaným (výlučným) pravomocím nikoliv.

Mezi pravomoci prezidenta patří mj. jmenování předsedy Ústavního soudu či pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí, tedy velvyslanců, které prezident skutečně jmenuje na návrh vlády. K této pravomoci navíc potřebuje spolupodpis premiéra či jiného člena vlády.

Prezidentská pravomoc jmenování předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) není na rozdíl od Nejvyššího soudu upravena přímo v Ústavě, ale v zákoně č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním. Tato odlišnost byla způsobena tím, že Nejvyšší správní soud vznikl právně i fakticky až účinností soudního řádu správního, tedy 1. ledna 2003. Pravomoc prezidenta jmenovat předsedu a místopředsedy NSS byla proto zařazena (.doc, str. 55) do nového zákona, jelikož „sjednocení tohoto principu (s úpravou jmenování předsedy Nejvyššího soudu, pozn. Demagog.cz) by vyžadovalo ústavní změnu“. Důvodová zpráva k soudnímu řádu správnímu také zmiňuje, že „na rozdíl od předsedy Nejvyššího soudu je však předseda Nejvyššího správního soudu jmenován prezidentem republiky s kontrasignací předsedy vlády“, což je v souladu s čl. 63 odst. 2 a 3 Ústavy.

Dodejme, že o jmenování předsedy Ústavního soudu se v poslední době opravdu vede diskuze. Týdeník Respekt a server Seznam Zprávy v prosinci 2022 zveřejnily informaci, že se Miloš Zeman chystá jmenovat předsedu Ústavního soudu ještě během svého funkčního období (tedy do 8. března 2023). A to i přesto, že Pavlu Rychetskému končí mandát až v srpnu příštího roku.

Prezident Zeman na svém kroku trvá (audio, čas 23:04). Ústavní právníci, mezi nimiž jsou např. Jan Kysela, Josef Baxa, Jan Wintr či Jaroslav Benák, se ale shodují, že takový akt by byl problematický, podle některých dokonce protiústavní.

Prezident má tedy na základě Ústavy několik pravomocí, které se dělí na výlučné (nekontrasignované) a sdílené (kontrasignované). Všechny pravomoci, které Danuše Nerudová vyjmenovává, hlava státu skutečně má. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová popisuje „neformální“ vliv prezidenta České republiky, a tvrdí, že ona jako prezidentka by upozorňovala na ekonomickou situaci českých domácností.

Finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. Dle posledních dat tohoto projektu mělo na konci listopadu 9 % domácností vyšší výdaje než příjmy. K získání Danuší Nerudovou zmíněných 35 % bychom k tomuto číslu museli připočítat domácnosti, které mají stejné výdaje jako příjmy, těch je podle listopadového průzkumu 25 %.

Průzkum ČRo dále např. ukazuje, že domácností, které nestíhají splácet své závazky, tedy nájem, hypotéky, půjčky či pravidelné výdaje jako složenky, bylo na konci listopadu také zhruba 9 %.

Projekt Život k nezaplacení prozatím nezveřejnil data za prosinec, vytvořil ovšem na základě dat ze začátku listopadu projekci na měsíc leden. Z té vyplývá, že podíl domácností, které mají vyšší výdaje než příjmy, v prvním měsíci roku 2023 pravděpodobně dosáhne 10 %. Domácností, kterým po zaplacení výdajů na bydlení a jídlo zbude méně než 100 Kč na osobu a den, bude podle analýzy přibližně 16 %.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Ačkoliv zhruba 35 % domácností nemá po zaplacení účtů žádné (či má pouze minimální) úspory, těch, které nedokáží se svými příjmy vyjít, je podle průzkumu ČRo a společnosti PAQ Research „pouze“ 9 %. Predikce na měsíc leden předpokládá tento podíl ve výši 10 %.

Doplňme, že podobný výrok Danuše Nerudové jsme analyzovali již v minulosti. Tehdy nicméně mluvila o širší skupině domácností, které nedokážou měsíčně nic ušetřit, nikoliv jen o těch domácnostech, kterým příjmy nestačí na pokrytí výdajů. 

Jako reálná mzda, o které mluví Danuše Nerudová, se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme. 

Přestože průměrná hrubá měsíční mzda v 1. čtvrtletí roku 2022 vzrostla oproti stejnému období v minulém roce o 7,2 %, průměrná reálná mzda v tomto období podle dat Českého statistického úřadu klesla o 3,5 % (.xlsx). V případě reálné mzdy se tak jedná o nejmarkantnější pokles od roku 1998. 

Poslední dostupná data o průměrných mzdách popisují situaci z 3. čtvrtletí roku 2022. V tomto období vzrostla průměrná nominální mzda oproti loňskému roku o 6,1 % na 39 858 Kč. Spotřebitelské ceny, tj. inflace, se v tomto období ale zvýšily o 17,6 %, a reálná mzda tak ve skutečnosti klesla o 9,8 %. 

Podle dat (.xlsx) Českého statického úřadu nastal největší propad reálné mzdy v ČR za posledních dvacet let právě v roce 2022. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý.

Danuše Nerudová tímto výrokem reagovala na otázku, zda bude dávat část svého prezidentského platu na charitu. Dodala, že v přispívání na různé charitativní projekty hodlá i nadále pokračovat.

Nadace Dobrý anděl Danuši Nerudovou ani jejího muže Roberta Nerudu ve zveřejněném seznamu dárců neuvádí. Oslovili jsme tedy výkonnou ředitelku nadace Šárku Procházkovou, která nám s písemným souhlasem Danuše Nerudové potvrdila, že manželé Nerudovi jsou dlouhodobými pravidelnými dárci Dobrého anděla.

Kontaktovali jsme rovněž Nadační fond dětské onkologie Krtek. Jeho ředitelka Sylva Richterová nám potvrdila, že manželé Nerudovi fond podporují již několik let.

Obě dotázané nadace tedy potvrdily dlouhodobou finanční podporu ze strany Danuše Nerudové a jejího manžela. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.