Danuše Nerudová

Takzvaná digitální daň, o níž Danuše Nerudová mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb a vztahuje se především na velké technologické firmy. V České republice, jak také Danuše Nerudová v rozhovoru uvádí, můžeme v současné době hovořit pouze jako o navrhované dani. Projednávání návrhu zákona na zavedení této daně se totiž v roce 2021 zastavilo.

Návrh, který předložilo Ministerstvo financí v září 2019 tehdejší vládě Andreje Babiše, počítal se 7% zdaněním (.pdf, str. 9–12, 25). Vláda 18. listopadu 2019 návrh schválila (.pdf) a 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně, kde prošel prvním a druhým čtením. V květnu 2021 rozpočtový výbor doporučil (.pdf, str. 1) přijetí pozměňovacích návrhů Romana Onderky (ČSSD) a Jana Hrnčíře (SPD) na snížení (.pdf, str. 1, 4) výše navrhované sazby daně na 5 %. Tuto možnost v lednu 2021 připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová.

K hlasování o těchto úpravách se Sněmovna nicméně nakonec v průběhu minulého volebního období nedostala. Nová vláda s digitální daní na české národní úrovni nepočítá.

Srovnání výše sazeb digitální daně států EU je k dispozici na stránkách americké neziskové organizace Tax Foundation, která uvádí data k 27. červnu 2022. 

Maďarsko zavedlo zdanění příjmů z internetové reklamy i dalších druhů inzerce už v roce 2014 a o tři roky později ho z tehdejších 5,3 % zvýšilo na 7,5 %. Evropská komise nicméně později shledala podobu této daně neslučitelnou s pravidly EU, v důsledku čehož Maďarsko od července 2019 snížilo daň na 0 %. Dané snížení mělo původně platit do konce roku 2022, maďarská vláda letos nicméně oznámila, že dojde k posunutí termínu až na konec roku 2023. Není tedy jasné, zda Maďarsko tuto daň znovu obnoví.

V Rakousku platí digitální daň ve výši 5 %, a to na online reklamní služby. V Portugalsku činí digitální daň 4 či 1 % (podle druhu digitálních služeb), ve Španělsku, Francii a Itálii 3 % a v Polsku 1,5 %.

Čtyři členské státy EU (včetně České republiky) zatím podle přehledu Tax Foundation stanovily zamýšlenou sazbu daně. Belgie a Lotyšsko stanovily 3% sazbu. Dánsko, které ale svůj návrh představilo až v roce 2022, předpokládá zavedení daně ve výši 6 %.

Na závěr shrňme, že Maďarsko v roce 2017 zvýšilo daň z příjmů z internetové reklamy z původních 5,3 % na 7,5 %. V červenci 2019 však jejím snížením na 0 % v podstatě došlo ke zrušení této daně. Srovnání Tax Foundation, ale např. i starší přehled poradenské společnosti EY z roku 2020 (.pdf) ukazují, že na přelomu let 2019 a 2020, kdy vláda Andreje Babiše zavedení 7% digitální daně navrhovala, počítalo s druhou nejvyšší sazbou v EU Rakousko, a to s 5 %. Sazba 7 % tak v té době skutečně byla nejvyšší navrhovanou sazbou v EU. Doplňme však, že poslanci později chtěli daň snížit na 5 %, což připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z hlediska povinnosti státu hradit výdaje rozlišuje Ministerstvo financí (.pdf, str. 22) takzvané mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Ostatní výdaje se označují jako nemandatorní.

Mandatorní výdaje (.pdf, str. 22) představují výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat dle zákona. Patří sem např. dávky důchodového a nemocenského pojištění, sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti atd. Kvazimandatorní výdaje nejsou přímo stanoveny zákonem, ale jsou také považovány za nezbytné, neboť zajišťují chod státu. Řadí se k nim například platy státních zaměstnanců, výdaje na obranu apod.

Danuše Nerudová v rozhovoru upozorňuje právě na skutečnost, že mandatorní výdaje tvoří velkou část výdajů státu a vláda tak podle jejího názoru nemá prostor, aby mohla v případě krize z rozpočtu vyčleňovat prostředky na řešení dané situace.

Data Ministerstva financí z let 2012 až 2021 ukazují (.pdf, str. 23), že se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na celkových výdajích státu dlouhodobě pohybuje přibližně mezi 70 a 80 %. Již v roce 2012 například web tehdejší vlády zmiňoval, že „v současné době, a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje“.

V případě roku 2022 Ministerstvo financí v červnu (.pdf, str. 22) uvádělo, že mandatorní výdaje budou činit 54,6 % a kvazimandatorní 20,7 % celkových výdajů státu, dohromady tedy 75,2 %. V listopadu nicméně došlo ke změně zákona o státním rozpočtu na rok 2022 a k navýšení celkových výdajů státu z 1,89 bilionu na 2,05 bilionu korun. Z dostupných zdrojů nicméně nelze přesně určit souhrnnou částku, o kterou se zvýšily mandatorní a kvazimandatorní výdaje, a tedy ani jejich výsledné procento.

Pro rok 2023 počítá vláda v návrhu státního rozpočtu (.pdf, v souboru str. 124) s tím, že mandatorní (53,8 %) a kvazimandatorní (19,5 %) výdaje budou tvořit 73,3 % všech výdajů státního rozpočtu.

Na závěr tedy shrňme, že mezi lety 2012 a 2021 se podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů pohyboval v rozmezí 72 až 77 %, v roce 2021 se přesněji jednalo o 73 %. S podobným podílem počítá i návrh státního rozpočtu na rok 2023. Jelikož se tedy Danuší Nerudovou uváděné číslo při srovnání s výše zmíněnými procenty stále pohybuje v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ústava v zásadě rozlišuje dva typy pravomocí prezidenta, kontrasignované a nekontrasignované. Ke kontrasignovaným potřebuje prezident spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, k nekontrasignovaným (výlučným) pravomocím nikoliv.

Prezidentská pravomoc jmenovat členy bankovní rady České národní banky podle Ústavy kontrasignaci nevyžaduje (.pdf, str. 2).

Prezidentu republiky náleží na základě článku 62 Ústavy pravomoc jmenovat soudce Ústavního soudu. Tato pravomoc patří mezi tzv. výlučné pravomoci, ke kterým prezident nepotřebuje spolupodpis (kontrasignaci) premiéra. Na rozdíl od dalších výlučných pravomocí, jako je např. jmenování předsedy vlády nebo jmenování členů bankovní rady České národní banky, ale ke jmenování soudce Ústavního soudu potřebuje souhlas Senátu. K vyslovení souhlasu s navrženým kandidátem na soudce Ústavního soudu je třeba nadpoloviční většina přítomných senátorů.

Kromě výlučných pravomocí má prezident také pravomoci kontrasignované. U nich je nezbytný spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, jde např. o zastavení trestního stíhání, vyhlášení amnestie či jmenování soudců.

Předně uveďme, že podle Ústavy jmenuje soudce Ústavního soudu prezident republiky „se souhlasem Senátu”. Danuše Nerudová ve svém výroku pravděpodobně odkazuje na prozatím poslední návrh prezidenta Miloše Zemana, kterým na jaře 2022 do této funkce nominoval Petra Poledníka. Ten měl nahradit Kateřinu Šimáčkovou, která se 10. prosince 2021 vzdala svého mandátu. Senát prezidentovu nominaci 11. května 2022 skutečně odmítl. 

Není to poprvé, kdy Senát Miloši Zemanovi neodsouhlasil návrh na soudce Ústavního soudu, dříve se tak stalo roku 2019 v případě Aleše Gerlocha, roku 2014 v případě Jiřího Nykodýma a roku 2013 v případě Jana Sváčka a Miloslava Výborného.

Doplňme, že návrhy Miloše Zemana v tomto ovšem nejsou ničím výjimečné, předchozímu prezidentovi Václavu Klausovi Senát zamítl dokonce devět nominací na post ústavního soudce. Jmenovitě šlo o Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka, Kláru Samkovou, Aleše Pejchala (kterého Václav Klaus navrhl do funkce dvakrát), Milana Galvase, Jaroslavu Novotnou, Jana Sváčka a Zdeňka Koudelku. Václavu Havlovi Senát všechny kandidáty schválil, ovšem před vznikem Senátu došlo k odmítnutí Ireny Pelikánové a Ivana Průši ze strany Poslanecké sněmovny.

Pro začátek je nutno upřesnit, že důchodovou komisí Danuše Nerudová zřejmě míní Komisi pro spravedlivé důchody, jíž byla za doby jejího fungování předsedkyní (tehdy ještě jako rektorka Mendelovy univerzity v Brně). Komise pro spravedlivé důchody vznikla při Ministerstvu práce a sociálních věcí v lednu 2019, tedy v době, kdy post ministryně tohoto resortu zastávala Jana Maláčová za ČSSD. V komisi měly zastoupení nejen všechny tehdejší poslanecké i senátorské kluby, ale také zástupci odborné veřejnosti. Poslední zasedání důchodové komise se uskutečnilo na konci listopadu 2020.

Na 6. jednání, které se uskutečnilo na začátku září 2019, bylo odhlasováno (.pdf, str. 5) doporučení směřující tehdejší vládní koalici ANO a ČSSD, aby projednala „zvýšení důchodů fixní částkou zohledňující výchovu dětí“. Pro návrh hlasovalo 16 přítomných, proti 10 a dalších 6 se zdrželo (.pdf, str. 5).

Na konci roku 2020 poté Jana Maláčová představila návrh důchodové reformy, který podle MPSV vycházel z principů schválených důchodovou komisí. Právě jeho součástí bylo také zvýšení důchodů o 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Návrh Jany Maláčové nicméně do května 2021 tehdejší vláda ani neprojednala. Např. deník E15.cz proto tehdy upozorňoval, že už se důchodová reforma do sněmovních voleb v říjnu 2021 pravděpodobně nestihne projednat.

ČSSD se tak nakonec pokusila některé části reformy do zákona prosadit v rámci projednávání jiné novely zákona o důchodovém pojištění v červenci 2021. Tehdy ve Sněmovně předložili pozměňovací návrhy, které by zvýšily důchody o 500 Kč za každé vychované dítě, zástupci ČSSD (.pdf, str. 8) a například i KDU-ČSL (.pdf, str. 4). Poslanci nicméně nakonec o návrhu KDU-ČSL (.pdf, str. 5–6) ani nehlasovali, protože došlo ke schválení konkurenčního návrhu ČSSD (.pdf, str. 27–33). Marian Jurečka za KDU-ČSL tehdy ve Sněmovně návrh sociálních demokratů podpořil a vyzval k jeho podpoře i ostatní poslance.

Pozměňovací návrh tak byl poté schválen díky hlasům hnutí ANO, ČSSD, SPD a KDU-ČSL. Ostatní poslanci se hlasování zdrželi. Celou novelu Sněmovna odsouhlasila na konci července 2021, tedy ještě v minulém volebním období. Schválená novelizace zákona o důchodovém pojištění, jejíž součástí je i zvýšení důchodů o 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě, vstoupí v účinnost 1. ledna 2023.

Na závěr shrňme, že v Komisi pro spravedlivé důchody, která vznikla lednu 2019 při Ministerstvu práce a sociálních věcí, zastávala Danuše Nerudová funkci předsedkyně. V září 2019 vyzvala komise tehdejší vládu, aby projednala zvýšení důchodů o fixní částku zohledňující výchovu dětí. Někdejší ministryně Jana Maláčová (ČSSD) poté v roce 2020 představila důchodovou reformu, která vycházela „z principů“ schválených důchodovou komisí, a jejíž součástí bylo i zvýšení důchodů o 500 Kč za každé vychované dítě. Toto zvýšení se následně sociálním demokratům podařilo prosadit ve Sněmovně. Z těchto důvodů tak výrok Danuše Nerudové hodnotíme jako pravdivý.

Příjmová hranice chudoby

Předně uveďme, že Český statistický úřad (ČSÚ) poslední informace o hranici příjmové chudoby zveřejnil na konci minulého roku (.pdf). Daná hranice podle nich v roce 2021 činila 168 655 Kč ročně, tedy 14 055 Kč za měsíc.

Aktuální situací, co se týče příjmové chudoby seniorů, se zabývá například projekt Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research Česko 2022: Život k nezaplacení, na který se odkazuje mj. i Národní ekonomická rada vlády (.pdf, str. 3).

ČRo 16. května v článku k této analýze uvedl, že příjmová hranice chudoby činila 14 782 Kč. V metodických poznámkách k projektu nicméně upřesňuje, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil Český statistický úřad (ČSÚ), tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce v letech 2020 až 2022 ji vždy navyšuje podle míry inflace. Podle metodických poznámek tak hranice chudoby činila „v květnu 15 400 Kč”. Poslední průzkum v rámci uvedeného projektu proběhl v září letošního roku. Jestliže bychom použili tato data ČRo, odpovídala by v té době hranice chudoby kvůli inflaci přibližně částce 16 200 Kč. Podobnou částku získáme, i pokud bychom jako výchozí bod zvolili v úvodu zmíněných 14 055 Kč z roku 2021. Hranice příjmové chudoby se tedy v průběhu letošního roku výrazně zvýšila, z cca 14 tisíc až na 16 tisíc Kč.

Vzhledem k tomu, že nejnovější zveřejněná data Českého rozhlasu v rámci měření podílu seniorů pod hranicí příjmové chudoby používají květnovou hodnotu peněžní hranice, v kontextu výroku o počtu těchto seniorů dává smysl poukázat právě na tuto hodnotu namísto té zářijové. Vzhledem k tomu, že květnová hodnota v rámci naší 10% tolerance těsně odpovídá hodnotě „zhruba 14 tisíc korun“, kterou uvedla Danuše Nerudová, hodnotíme tuto část výroku jako pravdivou.

Počet seniorů pod hranicí příjmové chudoby

Výsledky zářijového průzkumu Česko 2022: Život k nezaplacení ukazují, že v případě seniorů, kteří žijí samostatně, má čistý měsíční příjem pod hranicí příjmové chudoby 28 % z nich. Podle posledních dostupných dat ČSÚ za rok 2021 (.pdf, str. 1) přitom v Česku bydlí samostatně přibližně 670 tisíc seniorů nad 65 let. Pokud bychom vycházeli z těchto dat, nachází se pod hranicí příjmové chudoby 188 tisíc o samotě žijících seniorů.

Průzkum ČRo a PAQ Research dále uvádí, že ze skupiny seniorů, kteří žijí v domácnosti ještě s dalšími lidmi, spadá pod hranici příjmové chudoby 13 % dotázaných. Z dat ČSÚ z roku 2021 (.pdf, str. 1) vyplývá, že z celkového počtu 2,2 milionu lidí nad 65 let (.xlsx) žije pohromadě s dalšími členy domácnosti přibližně 1,5 milionu seniorů. Pod hranicí příjmové chudoby tak žije v přepočtu dalších 195 tisíc seniorů.

Pokud bychom tedy sečetli počty seniorů, kteří mají čistý měsíční příjem menší než hranice příjmové chudoby, nachází se v této situaci téměř 383 tisíc lidí. Pro úplnost dodejme, že jde o počty seniorů nad 65 let, nikoli přímo o počet seniorů, kteří pobírají důchod. Například ve skupině samostatně žijících seniorů 65+ tvoří pracující lidé přibližně 3 % (.pdf, str. 2). Skutečný počet „seniorů s důchody pod příjmovou hranicí chudoby“, se tak od výše uvedeného souhrnného výpočtu může mírně odlišovat. ČSÚ definuje „seniory“ jako lidi nad 65 let, starobní důchod však mohou pobírat i lidé, kteří do této věkové kategorie ještě nespadají. V médiích i v rámci projektu ČRo jsou nicméně pojmy „senior“ a „důchodce“ používány synonymně. Statistiky zaměřující se pouze na seniory pobírající důchod se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. 

Doplňme, že například v roce 2019 spadalo pod hranici příjmové chudoby 16,6 % seniorů, tedy přibližně 350 tisíc lidí. V letech 2020 a 2021 podíl seniorů v této situaci klesnul (.pdf). Minulý rok šlo o 10,5 % seniorů, tedy přibližně 230 tisíc lidí (.xlsx). V roce 2022 pak tento počet dosáhl přibližně 383 tisíc, což v rámci námi používané 10% tolerance odpovídá tvrzení Danuše Nerudové.

Závěr

Pokud bychom vycházeli z dat ČSÚ o celkovém počtu seniorů a z dat projektu ČRo a společnosti PAQ Research, nacházelo se v Česku v září přibližně 383 tisíc seniorů, jejichž čistý měsíční příjem spadá pod hranici příjmové chudoby. Danuší Nerudovou uváděný údaj 400 tisíc se tak při srovnání s tímto počtem pohybuje v rámci naší 10% tolerance. Pro úplnost doplňme, že v rámci našeho hodnocení vycházíme z dat, která zahrnují seniory obecně, nikoli přímo seniory pobírající důchod.

Co se týče částky, jež stanovuje hranici příjmové chudoby, podle analýzy ČRo v květnu činila 15 400 Kč, v září by tedy kvůli růstu inflace odpovídala zhruba 16 200 Kč. Ve výroku zmíněných 14 tisíc Kč se v tomto případě pohybuje na hranici 10% odchylky. I s přihlédnutím k tomu, že částka 14 tisíc Kč odpovídá hranici příjmové chudoby, jak o ní naposledy informoval ČSÚ, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Danuše Nerudová v kontextu výroku říká, že nesouhlasí se zvyšováním věku odchodu do důchodu. Jako jeden z argumentů uvádí, že kvůli pandemii covidu-19 klesla naděje na dožití neboli střední délka života, která „udává průměrný počet let, který má před sebou jedinec v určitém věku, pokud by zůstaly zachovány úmrtnostní poměry, které jsou ve sledovaném období“. Ukazatel se může počítat od jakéhokoliv věku, nejčastěji se však vypočítává naděje dožití při narození, „tedy kolika let se ‚dožije‘ osoba právě narozená“.

Údaje o naději na dožití publikuje Český statistický úřad (ČSÚ). Aktuální data (.pdf) za minulý rok ČSÚ zveřejnil na začátku října 2022 ve své publikaci Vývoj obyvatelstva České republiky – 2021. Jak je vidět na grafu níže, pro novorozence se tato hodnota v posledních letech pohybuje kolem 81 let u žen a 75 let u mužů (.xlsx). Vývoj ukazatele je sledován již od roku 1920. Na grafu vidíme, že jeho rostoucí tendence je výrazněji narušena válečnými roky 1944 a 1945.

Před vypuknutím pandemie covidu-19, tedy v roce 2019, měla narozená dívka naději dožít se průměrně 82,1 let, chlapec pak 76,3 let (.xlsx). V roce 2020 hodnoty klesly na 81,4 let průměrného dožití pro ženy a 75,3 let pro muže, v loňském roce pak na 80,5 let u žen a 74,1 let u mužů. Za dva roky trvání pandemie onemocnění covid-19 se tedy u žen snížila (.pdf, str. 56) střední délka života o 1,6 roku a u mužů o 2,2 roku.

Doba pandemie covidu-19 však není prvním obdobím, kdy poklesla naděje na dožití. Kromě pandemie došlo k největšímu meziročnímu poklesu (.xlsx) u mužů v roce 1962, konkrétně o 0,8 roku, a dále v letech 1968, 1969 a 1990 o 0,6 roku. Veškeré poklesy od konce druhé světové války ukazuje následující tabulka.

V případě žen se (mimo roky pandemie) naděje dožití snížila (.xlsx) významněji v roce 1962 o 0,7 roku a v roce 1980 o 0,4 roku. Jak ukazuje následující tabulka, veškeré další poklesy jsou nižší nebo rovny 0,3 roku.

Danuše Nerudová nicméně hovoří o celém období pandemie covidu-19, která vypukla v prvních měsících roku 2020 a trvala i po celý rok 2021. Střední délka života klesla, nepočítáme-li období pandemie, od konce druhé světové války několikrát i při dvouletém srovnání, u mužů nejvýrazněji o 1,2 roku v roce 1969, o 1,1 roku v roce 1962, o 0,7 roku v roce 1968 či o 0,6 roku v roce 1990. V případě žen došlo k největším dvouletým poklesům v letech 1962 a 1969, a to o 0,6 roku a v roce 1970 o 0,4 roku.

Doplňme, že v roce 2021 zemřelo v České republice takřka 140 tisíc lidí, což je nejvyšší počet od konce druhé světové války. S covidem-19 podle statistik Ministerstva zdravotnictví zemřelo přibližně 24 tisíc lidí. Podle ČSÚ se nepříznivá epidemická situace projevila více u mužů, u kterých úmrtnost vzrostla o 10 %. Úmrtnost žen vzrostla během epidemie o 6 %.

Shrňme tedy, že naděje na dožití mezi lety 2019 a 2021 poklesla o 1,6 roku u žen a 2,2 roku u mužů. Ačkoliv se střední délka života od konce druhé světové války snížila nejvýrazněji, nejedná se o její jediný pokles. Výrok prezidentské kandidátky Danuše Nerudové tak hodnotíme jako nepravdivý.

Tzv. naděje dožití ve zdraví (Healthy life expectancy – HLE) patří (.pdf, str. 3) mezi ukazatele, jimiž lze vyjádřit průměrný věk, kterého se člověk dožije bez závažnějších zdravotních problémů. Srovnání mezi jednotlivými zeměmi EU od roku 2004 pravidelně zveřejňuje Eurostat, který při vytváření (.pdf, str. 1) této statistiky vychází z dat o úmrtnosti v dané zemi a z průzkumů, kdy respondenti odpovídají, jak vnímají své zdraví (na škále „velmi dobré” až „velmi špatné”).

Podle Národní rozpočtové rady (NRR), která naději na dožití ve zdraví zmiňuje v dokumentu o stanovování důchodového věku (.pdf), jde o do značné míry subjektivní indikátor, protože kombinuje „ ‚tvrdá‘ demografická data s odpověďmi na otázky z dotazníkových šetření“ (.pdf, str. 3). Podobně je tomu podle NRR i v případě dalších ukazatelů, které se k vyjádření délky života ve zdraví obvykle používají. Těmi jsou tzv. délka života ve zdraví (Healthy life years – HLY), jež popisuje počet let, který „v průměru zbývá osobě v určitém věku k prožití bez omezení v běžných činnostech“ (.pdf, str. 2); a naděje dožití vážená zdravotním stavem (Health-Adjusted Life Expectancy – HALE).

Eurostat u naděje dožití ve zdraví nabízí několik možností zobrazení: statistiku naděje dožití ve zdraví při narození, tj. pro osoby, které se právě narodily, a dále v 50 letech a v 65 letech. Následující graf zobrazuje data nejčastěji používané statistiky naděje dožití ve zdraví (HLE) při narození, a to od roku 2005 do roku 2020, z něhož pocházejí poslední dostupná data Eurostatu, a pro srovnání také vývoj indikátorů HLY a HALE.

Zdroje dat v grafu: Eurostat (HLE a HLY), Světová zdravotnická organizace (HALE)

Z grafu je patrné, že od roku 2008 do roku 2019 naděje dožití ve zdraví každý rok mírně rostla, tento růst se poté meziročně zastavil a v letech 2019 i 2020 stagnoval na hodnotě 73,1 let. Podobně tomu bylo i v případě naděje dožití ve zdraví v 50 a 65 letech, kdy do roku 2019 věk rostl, v roce 2020 ale došlo k mírnému poklesu.

Z porovnání jednotlivých statistik také vyplývá, že dlouhodobě roste i naděje dožití vážená zdravotním stavem (HALE). V případě tzv. délky života ve zdraví (HLY) je možné od roku 2018 pozorovat mírný pokles. Jak ale upozorňuje i Národní rozpočtová rada (.pdf, str. 3–4), HLY na rozdíl od ostatních ukazatelů v čase kolísá a v mezinárodním srovnání „vykazuje pro některé země na první pohled ne zcela realistické hodnoty”. Příkladem může být vysoká hodnota u Bulharska, „která je větší než pro většinu rozvinutějších zemí”, nebo naopak nízké číslo u Švýcarska (.pdf, str. 3–4).

Danuše Nerudová ve výroku mluví specificky o „naději na dožití ve zdraví“, tedy o indikátoru HLE. Ten v Česku dlouhodobě mírně stoupá – jeho růst se zastavil pouze v roce 2020, trend posledních 15 let je zjevně rostoucí. Vzhledem k tomu, že Danuše Nerudová říká, že naděje dožití ve zdraví dlouhodobě neroste, a zjevně tedy nemluví jen o období od roku 2019, hodnotíme její výrok jako nepravdivý.

Výdaje na důchody v současnosti

Nejprve se zaměříme na to, jak velký podíl HDP vydává Česko na důchodový systém. Nejnovější data Ministerstva financí ukazují, že v minulém roce odpovídalo české HDP 6,108 bilionu Kč. Výdaje na dávky důchodového pojištění přitom ve stejném roce podle dokumentů (.pdf, v souboru str. 197) ministerstva činily 530,7 miliardy Kč. Podíl těchto výdajů na HDP byl tak v roce 2021 přibližně 8,7 %.

V případě roku 2022 předpokládá aktuální makroekonomická predikce Ministerstva financí, že HDP bude činit 6,674 bilionu Kč. Podle informací ze září resort financí očekává (.pdf, v souboru str. 128), že stát vynaloží za rok 2022 na dávky důchodového pojištění celkem 590,5 miliardy Kč. Tyto hodnoty odpovídají 8,8 % HDP.

Doplňme, že podle přehledu (.pdf) Českého statistického úřadu tvoří výdaje státu na dávky důchodového pojištění každoročně cca 8 až 9 % přibližně od roku 2009.

Husákovy děti

Pojem „Husákovy děti“, který zmiňuje Danuše Nerudová, označuje silnou populační vlnu ze začátku sedmdesátých let, jež byla vyvolána propopulační politikou za vlády tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka. Vysokou porodnost měly podpořit zvýšené přídavky na děti, novomanželské půjčky či nově vystavěné panelové domy.

Postupný odchod Husákových dětí do penze se očekává po roce 2035. Poslední prognóza (.pdf, str. 1) očekávaného vývoje obyvatelstva od Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazuje (.pdf, str. 11), že do roku 2041 se má počet obyvatel starších 65 let zvýšit o více než 700 tisíc lidí z cca 2 milionů v roce 2018. V roce 2059 má tento počet dosáhnout vrcholu, a to na úrovni 3,205 milionu. 65 let je přitom od roku 2018 nejvyšší věk, v němž vzniká nárok na starobní důchod.

Projekce výdajů na penze

Předpovědi vývoje výdajů na důchodový systém v minulosti vydalo více institucí, jmenovitě Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní rozpočtová rada a Ministerstvo financí. V následujících odstavcích se proto na jejich predikce zaměříme podrobněji.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo (.pdf) v roce 2019 zprávu o stavu důchodového systému, ve které uvádí (.pdf, str. 70), že vrchol procentuálního podílu výdajů na důchody v poměru k HDP nastane těsně před rokem 2060, kdy bude toto číslo zhruba na úrovni 14,5 %. Z toho kolem 85 % (.pdf, str. 73) má jít na starobní penze, zbytek na důchody invalidní a pozůstalostní. Novější zpráva od ministerstva není k dispozici, jelikož vychází (.pdf, str. 4) v pětiletých intervalech.

V září 2022 publikovala Národní rozpočtová rada (NRR) Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, ve které se předpokládá (.pdf, str. 26), že podíl výdajů na důchodový systém k HDP dosáhne v roce 2062 zhruba 12,9 %. Ze zprávy NRR také vyplývá, že deficit důchodového systému, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji, může v roce 2059 dosáhnout téměř 4 % HDP. Letošní saldo penzijního systému má přitom čítat 0,5 % HDP. Současný šéf NRR Mojmír Hampl řekl, že takto vysoký deficit může omezit investice v jiných oblastech veřejného sektoru. Dřívější předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová v roce 2018 varovala, že s odchodem ročníků narozených v sedmdesátých letech do důchodu nastane pro veřejné finance problém.

Národní rozpočtová rada vydává svou Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí každoročně, a to od svého vzniku (.pdf, str. 4) v roce 2018. Tehdy NRR odhadovala (.pdf, str. 22), že v roce 2060 dosáhnou výdaje na důchodový systém 14,3 % HDP. V následujících letech tento odhad změnila nejprve na 13,2 % (.pdf, str. 28) a poté na 13,7 % (.pdf, str. 30). V dokumentu z roku 2021 je uveden (.pdf, str. 30) údaj pro rok 2061, kdy by výdaje na penzijní systém měly činit 13,9 % HDP.

Začátkem roku 2021 vydalo (.pdf) Ministerstvo financí ve spolupráci s Evropskou komisí projekci důchodového systému na příští desetiletí. Podle kalkulací (.pdf, str. 11) by měl v roce 2050 podíl výdajů na penze činit 11,4 % HDP, o deset let později 11,8 %. Tato projekce je součástí tzv. Ageing Report (Zprávy o stárnutí populace), kterou Evropská komise vydává každé tři roky. V předešlém vydání resort financí uváděl (.pdf, str. 11), že v roce 2050 má tento podíl činit 10,8 % a o deset let později 11,6 % HDP.

Dodejme, že Danuše Nerudová se v letech 2019 a 2020 jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody zabývala teoretickou přípravou důchodové reformy. Nerudová v lednovém rozhovoru pro portál České důchody například uvedla, že Komise pod jejím vedením navrhla „zavedení minimálního důchodu vyššího než 10 tisíc korun“ (.pptx, str. 5). Zmínila také, že stojí za „zkrácením potřebné doby (důchodového pojištění, pozn. Demagog.cz) pro vznik nároku z 35 na 25 let a (…) za oceněním péče 500 korun za každé dítě“ a podporuje tyto kroky.

Závěrečné hodnocení

Danuše Nerudová správně uvádí, že stát vydává na penzijní systém „zhruba 8,5 % HDP“. V minulém roce se na důchody podle údajů Ministerstva financí vynaložilo 8,7 % HDP. Tento podíl se pohyboval přibližně mezi 8 a 9 % již od roku 2009.

Odborné predikce odhadují v příštích desetiletích nárůst osob v penzijním věku, a to především v souvislosti s postupným odchodem silné generace tzv. „Husákových dětí“ do starobního důchodu. Počet obyvatel starších 65 let by měl kulminovat kolem roku 2060, kdy budou výdaje na důchodový systém podle zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí čítat přibližně 14,5 % HDP. Toto číslo bere v potaz kromě starobních penzí, které mají tvořit naprostou většinu výdajů, i invalidní a pozůstalostní penze.

Ostatní odhady Národní rozpočtové rady či Ministerstva financí uvádějí podíl nižší než 14,5 %, významný nárůst oproti dnešnímu stavu je nicméně patrný i z nich. Odhad Ministerstva práce a sociálních věcí sice pochází z roku 2019, novější zpráva ministerstva ale zatím neexistuje, protože ji resort plánuje zveřejnit až v roce 2024. I na základě posledních dostupných dat Ministerstva práce a sociálních věcí proto výrok hodnotíme jako pravdivý.