Čeští představitelé strkají hlavu do písku. Otázky kolem Schengenu neřeší

V posledních týdnech se v některých českých i evropských médiích objevily zprávy o potenciální revizi Schengenské smlouvy. Na české politické scéně byla tato informace spíše přehlížena, a to navzdory tomu, že právě výhody vyplývající ze Schengenu jsou z benefitů evropské integrace často nejhmatatelnější.

Schengenská smlouva byla podepsána v červnu 1985 s cílem postupného odstraňování kontrol na společných hranicích a zavedení svobody pohybu. V červnu 1990 byla smlouva rozšířena tzv. Schengenskou úmluvou, která připravila podmínky pro otevření hranic. Oba dokumenty se začleněním do Amsterodamské smlouvy staly součástí práva EU. Česká republika se k nim připojila v roce 2007, čímž došlo k ukončení hraničních kontrol v celé délce pozemních hranic, a bylo tak zajištěno volné cestování po všech členských státech.

S prezidentskými volbami ve Francii však opět přišlo na přetřes téma imigrace. První kandidátkou, která se vyjádřila v duchu nutnosti omezení pohybu ilegálních přistěhovalců, a tím pádem omezení volného pohybu v Schengenu, byla krajně pravicová Marine Le Pen. Na její výroky následně zareagoval bývalý francouzský prezident, a doposud jeden z hlavních zastánců evropské integrace, Nicolas Sarkozy: „Když schengenské dohody neodpovídají vážnosti situace, musejí se zrevidovat. Řešení přílivu migrantů nelze ponechat na technokratech a soudech, je třeba mít společnou disciplínu při kontrole hranic. Je třeba mít právo sankcionovat nebo vylučovat ze Schengenu.“ Podobný postoj Francie jsme mohli sledovat i loni v souvislosti s přílivem uprchlíků ze severní Afriky. Potom, co ji podpořila Itálie, se tentokrát revize Schnegenu nebrání ani Německo. Nesměla by ovšem ohrozit volný pohyb osob a měla by být namířena výhradně proti ilegálnímu přistěhovalectví. Proti se naopak postavili především představitelé Unie. Herman van Rompuy prohlásil (.pdf), že otevřenost hranic uvnitř prostoru je znakem civilizovanosti a je povinností každé vlády, aby se k žádnému členovi menšiny nebo jiné skupiny nechovala jako k občanovi druhého řádu. Evropská komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmström zas namítla, že Schengen není nástrojem pro řízení migrace. Snahy o zavedení mechanismu v případě, že členský stát nedokáže dostatečně kontrolovat svou vnější hranici, byly tedy diskutované už předtím. Na rozdíl od jednostranných iniciativ členských států, by však podle Komise (.pdf) mělo docházet ke koordinaci zavedení potřebních opatření.

Navzdory tomu však francouzský ministr vnitra a jeho německý protějšek zaslali 17. dubna dánskému předsednictví EU společný dopis, v němž požadují, aby země schengenského prostoru mohly až na 30 dní obnovit kontroly na vnitřních hranicích. O tom, zda jsou předpoklady pro obnovení vnitřních kontrol splněny, by podle nich měly rozhodovat samy národní vlády. Jejich návrh již 26. dubna projednávali unijní ministři vnitra na svém zasedání v Lucemburku. Definitivní rozhodnutí však podle představitelů dánského předsednictví může padnout nejdříve v červnu. Současně Výbor pro občanské svobody, právo a vnitřní záležitosti odhlasoval,že státy mohou v případě ohrožení veřejné politiky a vnitřní bezpečnosti obnovit kontroly na společných hranicích až na 10 dní s možností prodloužení při přetrvávající hrozbě. 47 hlasů pro nyní dává rumunské europoslankyni Renate Weber mandát pro vyjednávání s Radou EU ohledně této záležitosti. Europoslanci se však shodli na tom, že taková opatření musí zůstat poslední možností.

V případě, že se revize Schengenských dohod dostane do legislativního procesu, je v této oblasti možné postupovat zjednodušeným revizním postupem (podle čl. 48, odst. 6 SEU (.pdf)). Vláda každého členského státu, Evropský parlament nebo Komise může předložit Evropské radě podnět na revizi. Ta pak na základě tohoto podnětu může přijmout rozhodnutí, kterým se mění ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie. Evropská rada se v tomto případě usnáší jednomyslně po poradě s Parlamentem a Komisí. Rozhodnutí vstupuje v platnost až po jeho schválení členskými státy podle jejich ústavních pořádků.

K zastavení revize je tedy ještě prostor, přičemž důležitým faktorem vývoje bude vnitropolitická situace v Evropě. Uvidíme, jakým způsobem se na vývoji situace podepíše zvolení Françoisa Hollande do francouzského prezidentského křesla. Jeho strana totiž ještě před měsícem obvinila vládní pravici, že se snaží získat voliče krajní pravice používáním jejích rasistických výroků a strašením islámem. Navzdory tomu je však potřebné si uvědomit, že výhody vyplývající z jednoho z hlavních aktů symbolizujících sjednocený evropský kontinent a společnou Evropu, mohou být omezeny ve větší míře, než je prezentováno v médiích. A čeští političtí představitelé mlčí.

Lenka Kováčová, autorka je editorkou Evropské sekce projektu Demagog.CZ