Příspěvek na facebooku tvrdí, že podle Charty OSN má Rusko jako vítězná mocnost v druhé světové válce právo na vojenskou intervenci všude tam, kde „přebírá vládu nacismus“. Autor příspěvku doplňuje, že k tomu nyní dochází na Ukrajině a ve většině zemí NATO.
Charta Organizace spojených národů
Charta OSN (.pdf) je zakládající smlouva Organizace spojených národů, kterou na konferenci v San Franciscu 26. června 1945 přijalo padesát zakládajících států organizace. Charta OSN byla připravována a konference svolána v době, kdy ještě zuřila druhá světová válka. K bezpodmínečné kapitulaci Německa došlo 8. května 1945, když se obsah Charty ještě vyjednával na konferenci v San Franciscu, kapitulace Japonska přišla až zhruba dva měsíce po podpisu Charty – 2. září 1945.
Charta OSN (.pdf) je zakládající smlouva Organizace spojených národů, kterou na konferenci v San Franciscu 26. června 1945 přijalo padesát zakládajících států organizace. Ve svých 111 článcích Charta (.pdf) popisuje základní cíle a zásady fungování OSN, definuje své orgány a jejich pravomoci a také zásadu zákazu použití síly (str. 9). Charta ale neobsahuje žádné ustanovení, které by zmiňovalo nacismus nebo dokonce právo na vojenskou intervenci proti zemi, kde nacismus „přebírá vládu“.
Jako argument ospravedlňující ruskou invazi na Ukrajinu někdy bývají zmiňovány články 106 a 107 Charty (.pdf, str. 54), které spadají do tzv. přechodných opatření bezpečnostních. Právě tyto články totiž prolamují zásadu zákazu užití síly, která je zakotvena v článku 2 odstavci 4 Charty (str. 9).
Společné akce jménem OSN
Článek 106 (.pdf, str. 54) hovoří o přechodném období, než Rada bezpečnosti OSN získá pravomoc zahájit vojenskou operaci pro zachování nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Aby i v tomto přechodném období bylo možné vést vojenské operace v souladu s Chartou OSN, článek 106 zavedl následující postup: O zahájení takové „společné akce jménem OSN“ se mají navzájem poradit signatáři tzv. Moskevské deklarace (také „Deklarace čtyř států“), tedy USA, Velká Británie, Sovětský svaz a Čína, spolu s Francií, případně ještě s dalšími členy OSN.
Reálně ale Rada bezpečnosti OSN nikdy pravomoc vést vojenské akce jménem OSN a prostřednictvím ozbrojených sil, které by jí daly členské státy k dispozici (.pdf, str. 26), nezískala. Praxe OSN se nakonec vyvinula jiným směrem a Rada bezpečnosti už přes 75 let funguje jako orgán, který pouze zmocňuje koalice ochotných členských států k vojenským akcím.
Článek 106 je tedy praxí překonané ustanovení. I pokud by ale článek 106 aplikovatelný byl, Rusko by vojenskou operaci na Ukrajině či jinde mohlo zahájit až po poradě se Spojenými státy, Velkou Británií, Čínou a Francií, případně i dalšími státy.
Akce proti nepřátelským zemím
Článek 107 (.pdf, str. 54) pak doplňuje, že může jít o vojenskou akci proti zemím, které byly nepřáteli některého ze signatářů Charty během druhé světové války. Cílem tohoto ustanovení tedy bylo právně Spojencům umožnit pokračování bojů na konci války.
Toto ustanovení je dnes již neúčinné, což vyplývá mj. z poradního stanoviska Mezinárodního soudního dvora. Soudní dvůr v roce 1996 vyjmenovával (.pdf, str. 22) výjimky z obecného zákazu použití síly, možnost použití síly proti dříve nepřátelskému státu dle čl. 107 ale nezmínil. Především ale článek 107 nelze aplikovat na jakoukoliv nynější ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině či jinde, jelikož všechny tehdejší nepřátelské státy jsou dnes již členy OSN.
Obecně mezi zakladatelskými státy byly výhradně státy, které z druhé světové války vyšly jako vítězové. Tehdejší poražené státy Osy nebyly členy OSN ani signatáři Charty OSN. Když se tedy Charta zmiňuje o „státu, který byl za druhé světové války nepřítelem kteréhokoli signatáře této charty“, myslí se tím tehdejší poražené státy v čele s Německem. Použití článku v dnešní době by pak mohlo vést k absurdní situaci, kdy by např. Německo jako signatář Charty mohlo legálně použít sílu např. proti Francii, protože byla za druhé světové války jeho nepřítelem.
Závěr
Charta OSN neobsahuje žádné ustanovení, které by Rusku nebo jiné vítězné mocnosti druhé světové války dávalo právo na vojenskou intervenci všude, kde „vládu přebírá nacismus“. Facebookový příspěvek zjevně nesprávně interpretuje přechodná ustanovení Charty, která měla vytvořit právní rámec pro vojenské akce Spojenců na konci druhé světové války. Článek 106 nicméně vyžadoval souhlas spojenců, dnes je již překonaný praxí Rady bezpečnosti OSN. Použití článku 107 není možné, vzhledem k tomu, že státy, které byly na konci války nepřáteli signatářů Charty, později Chartu samy podepsaly a staly se členy OSN.
Příspěvek, který nesprávně popisuje právo Ruska na vojenskou intervenci vyplývající z Charty OSN, jsme proto v rámci naší spolupráce s Facebookem označili jako nepravdivý.
