Chudí a bohatí: Jak jsme na tom s nerovnostmi v ČR #vyrokdne

Publikováno 17. ledna 2017

V souvislosti s nejnovější zprávou Oxfam o ceslovětové chudobě jsme se zaměřili na nerovnosti v České republice. Ty jsou zde v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie nižší, i když chudoba a příjmové rozdíly tu existují.

Organizace Oxfam tento týden zveřejnila svůj nejnovější report na téma nerovnosti ve světě, podle kterého osm nejbohatších lidí planety vlastní stejný majetek jako nejchudší polovina světa. Zaměřili jsme se při této příležitosti na to, jaké nerovnosti jsou v České republice.

Oxfam je mezinárodní nezisková organizace spojující jednotlivé instituce zaměřující se na boj s chudobou. Jako zdroj dat používá Forbes list nejbohatších lidí a jejich příjmů a také Credit Suiss Global Wealth Databook (obsahující podrobné statistiky o celkovém bohatství států a rozdělení příjmů mezi domácnostmi, tedy uvnitř států). Na základě těchto dat Oxfam popisuje a analyzuje celosvětovou distribuci příjmů a za viníky určuje velké globální organizace, které preferují krátkodobý zisk, vyplácejí dividendy na úkor platů zaměstnanců a dodavatelů a unikají do daňových rájů. Metodologie výzkumu je však silně kritizovaná hlavně ekonomy, kteří poukazují na to, že Oxfam neinterpretuje data korektně a nebere v úvahu zkreslení, jež vzniká dluhy lidí v západní společnosti.


Nerovnost v České republice

Nechme však stranou výzkum Oxfamu a zaměřme se na Českou republiku. V porovnání s jinými zeměmi (i v rámci Evropské unie) u nás nejsou tak velké nerovnosti v bohatství, ale nějaké se přece jen najdou.

Jako jeden z nejlepších ukazatelů míry rozevření nůžek nám poslouží příjmová nerovnost. Eurostat shromažďuje data o nerovnosti v distribuci příjmu - jde o poměr mezi celkovým příjmem získaným 20 % populace s nejvyšším příjmem (nejvyšší kvantil) k 20 % populace s nejnižším příjmem (nejnižší kvantil).  Česká republika se od roku 2005 (nejstarší dostupné údaje) drží okolo hodnoty 3,5 (tento poměr byl i v roce 2015, nejnovější údaj), zatímco průměr 28 států EU se pohybuje okolo 5,0 (5,2 v roce 2015). Spolu s ČR (která je v roce 2015 na čtvrtém nejnižším místě) se mezi zeměmi s nejnižší nerovností pohybuje také Slovensko, Slovinsko, Island, Belgie a skandinávské státy, jak je vidět v následujícím grafu:


graf indexů za rok 2015, zdroj: Eurostat

V kontextu výzkumu Oxfam bude však ještě lepší, když se podíváme na míru nerovnosti uvnitř společnosti, tedy na jednotlivé příjmové segmenty (decily; domácnosti seřazené podle příjmů a následně rozdělené po deseti procentech). Poslouží nám k tomu tzv. Lorenzova křivka (za příjmy z roku 2014).



Lorenzova křivka příjmů za rok 2014. Vlastní výroby, zdroj dat: ČSÚ.

Fialová křivka ukazuje rovnoměrné rozložení příjmů, tedy stav bez nerovností (50 % společnosti by zde vlastnilo 50 % příjmů atd.). Červená a zelená křivka však ukazují realitu mezi českými domácnostmi, tedy čistý a hrubý příjem. Vidíme tak, že ve skutečnosti vlastní spodních 50 % domácností okolo 30 % příjmů, 90 % domácností jen 78 %, respektive 76 % hrubých příjmů (do čistých příjmů jsou započítána daňová zvýhodní, takže je nerovnost nižší). Z grafu vyplývá, že horních 10 % českých domácností vlastní více než 20 % příjmů. Pokud se podíváme na srovnatelná data za rok 2009 (nejstarší dostupná), pak je rozložení bohatství v domácnostech velmi podobné: horní desetina lidí vlastnila 23 % majetku.

Nerovnost můžeme navíc sledovat i ve srovnání mezi jednotlivými kraji (.pdf, s. 4), jak je vidět na následujícím grafu: zatímco disponibilní důchody obyvatel Prahy od devadesátých let prudce stouply, důchody např. v Ústeckém kraji oproti celorepublikovému průměru klesly. Za celorepublikovými údaji, které pak vstupují do mezinárodních srovnání, tedy musíme vidět také vliv těchto faktorů. 



Zdroj: ČSÚ

Dodejme, že ačkoliv nerovnost v ČR není tak vysoká, chudoba (na jejíž upozorňování Oxfam primárně míří) zde existuje. V roce 2015 bylo pod hranicí příjmové chudoby (což je 60 % ekvivalizovaného disponibilního příjmu) 1 006 200 osob (tedy 9,7 % obyvatelstva), ohroženo chudobou bylo 1760 500 osob (17,1 % obyvatelstva). Dalších 280 800 lidí (kteří nejsou pod hranicí chudoby) trpělo materiální deprivací (chyběly jim 4 z 9 položek zařazených mezi základní potřeby). I v těchto ukazatelích nicméně Česká republika obsazuje nejnižší příčky v rámci Evropské unie.

Ačkoliv tedy Oxfam předkládá poměrně katastrofický popis nerovností v současném světě, můžeme shrnout, že Česká republika patří mezi země, ve kterých tento problém není tak velký. Data dokonce ukazují, že jsou nerovnosti vcelku stabilní a příliš se za poslední roky nezvýšily (pokud nebudeme uvažovat přímo o zlomu po změně režimu v 90. letech). Extrémní chudoba tu tedy není příliš velká, podle odborníků je však velkým problémem chudoba na té úrovni, kdy jsou problémem nenadálé nutné výdaje. Navíc u nás dochází k reprodukci nerovností (i v rámci vzdělávacího systému).


Autorkou dnešního textu je Lenka Chudomelová.

Líbí se vám naše práce? Podpořte nás prostřednictvím našeho transparentním účtu. Děkujeme!