Demagog.cz

Dvě nouze v Česku. Co přesně znamená stav legislativní nouze?

24. března schválila Poslanecká sněmovna několik zákonů v tzv. stavu legislativní nouze. Co však tento stav reálně znamená? A kdo ho může vyhlásit? Na tyto, ale i mnohé další otázky jsme se zaměřili v našem komentáři.

Komentář 26. března 2020

Co je to stav legislativní nouze?

Zjednodušeně řečeno je to opatření, které významným způsobem ovlivňuje podobu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Vyhlášen může být pouze na návrh vlády, a to za mimořádných okolností, které zásadním způsobem ohrožují základní práva, bezpečnost státu nebo když hrozí závažné hospodářské škody.

Účelem stavu legislativní nouze je tedy minimalizovat škody, které by mohla krizová situace bez rychlé úpravy zákonů způsobit. Z důvodů větší akceschopnosti proto tento stav vyhlašuje sám předseda Poslanecké sněmovny. Protože však tento stav představuje významný zásah do legislativního procesu (jeho standardní průběh je vysvětlen zde), kdy jsou omezeny zejména proslovy jednotlivých poslanců, což se logicky dotýká především opozice, která ztrácí schopnost kontrolovat vládu, může být tento stav vyhlášen pouze na omezenou dobu. Aby však bylo zamezeno, resp. ztíženo zneužívání tohoto institutu, může na své schůzi Sněmovna vyhlášení stavu legislativní nouze zrušit, popř. omezit jeho trvání.

Jak probíhá legislativní proces za stavu legislativní nouze?

Předně je třeba upozornit, že vyhlášení tohoto stavu automaticky neovlivní projednávání veškerých návrhů. Jak již bylo řečeno, jedná se o stav omezující poslanecká práva; aby tedy byl zásah do těchto práv minimalizován, je možné urychlit projednávání jen těch návrhů, u nichž to výslovně navrhne vláda a odsouhlasí předseda Poslanecké sněmovny.

Po tomto kroku již následuje zkrácené jednání. Prvním významným zásahem je úplné zrušení prvního čtení (v něm jinak dochází k obecné rozpravě zákonu a k určení výboru, který má následně až 60 dnů, aby návrh projednal), to je nahrazeno rozhodnutím předsedy Sněmovny, který sám přikáže návrh k projednání některému z výborů a zároveň určí lhůtu, ve které musí výbor daný návrh projednat, pokud však výbor návrh i přesto neprojedná, na dalším postupu to nic nemění.

Následuje projednání na plénu Poslanecké sněmovny, která jako první posoudí, zda důvody, které vedly k vyhlášení stavu legislativní nouze, trvají, stejně tak posoudí, zda je nutné ve zkráceném jednání projednávat vládou označené zákony. Následuje druhé čtení, ve kterém však může Sněmovna upustit od obecné rozpravy. V podrobné rozpravě, ve které poslanci předkládají a odůvodňují své pozměňovací návrhy, pak může být omezen řečnický čas poslanců až na pět minut. Následuje třetí čtení – vypouští se tedy fáze opětovného projednání ve výboru.

Omezení pro třetí čtení, které se klasicky může uskutečnit pouze ve středu či pátek a až po dvou týdnech od projednání zákona ve druhém čtení a doručení všech pozměňovacích návrhů poslancům, se pak neuplatní. Třetí čtení tedy teoreticky může následovat hned po čtení druhém.

Stav legislativní nouze mimo Poslaneckou sněmovnu

Je dobré zdůraznit, že stav legislativní nouze je institut upravený v jednacím řádu Poslanecké sněmovny a další instituce podílející se na legislativním procesu, kterými jsou Senát a prezident, tedy nijak neovlivňuje. Senát pak ve svém jednacím řádu podobný institut nemá.

To by se na první pohled mohlo zdát nedokonalé, má to však své opodstatnění. Zatímco délka legislativního procesu v Poslanecké sněmovně není nějak omezena a zákony se zde tedy mohou projednávat i několik let, pro Senát ani prezidenta republiky to neplatí. Horní komora Parlamentu je omezena lhůtou 30 dnů, ve které musí být návrh projednán, jinak se má za to, že s návrhem zákona souhlasí. Obdobně i prezident má možnost vetovat návrh zákona pouze do 15 dnů od jeho doručení, jinak je zákon vyhlášen ve sbírce zákonů.

V těchto případech jsou tedy jak Senát, tak i prezident svázáni dosti krátkými lhůtami a délku legislativního procesu příliš neovlivňují, nedává tedy příliš smysl tyto lhůty dále zkracovat. Jen pro představu, celý legislativní proces trvá v průměru cca rok. Senát s prezidentem se pak na této délce podílí maximálně 45 dny (zanedbáme-li určité prodlení s doručováním návrhů), zbytek je způsoben projednáváním v Poslanecké sněmovně.

Kdy byl stav legislativní nouze vyhlášen?

Jak již bylo napsáno v úvodu, tento stav byl vyhlášen v souvislosti s epidemií nemoci COVID-19. V této souvislosti vláda navrhovala např. pozastavení EET či rozšíření ošetřovného po celou dobu uzavření škol. Poslanecká sněmovna stihla projednat veškeré vládou navrhované zákony během jediného dne a stejně rychlý byl i Senát. Prezident by mohl návrhy podepsat již ve čtvrtek, což by znamenalo, že celá délka legislativního procesu byla pouhé 3 dny.

Významné je také vyhlášení legislativní nouze v listopadu 2010. Tehdejší vláda premiéra Nečase ji využila k rychlému projednání návrhů, které měly zajistit úspory státního rozpočtu. Z důvodů určitých obstrukcí opozice totiž hrozilo, že se tyto návrhy nestihnou projednat do konce kalendářního roku. Kvůli tomuto zneužití legislativní nouze se pak opozice obrátila na Ústavní soud, který se jí zastal a napadené zákony zrušil. Pouhá hrozba ekonomické škody v důsledku nepřijetí úsporných opatření totiž dle Ústavního soudu není důvodem pro vyhlášení stavu legislativní nouze, nutností je existence mimořádné okolnosti s potenciálem ohrozit lidská práva či způsobit značné hospodářské škody (bod 84 nálezu).

Legislativní nouze byla dále několikrát vyhlášena např. v letech 2009 i 2010 na popud vlády Jana Fischera v důsledku hospodářské krize či v roce 2002 z důvodu konání summitu NATO.

Legislativní nouze v zahraničí

Obdobu legislativní nouze znají např. na Slovensku. Dle § 89 jednacího řádu Národní rady může vláda navrhnout Národní radě, že se určitý zákon projedná ve zkráceném režimu. Podmínkou je opět existence mimořádné okolnosti ohrožující lidská práva, bezpečnost státu či okolnosti, které mohou způsobit značné hospodářské škody.

Pokud Národní rada s takovým návrhem souhlasí, tak se neuplatní celá řada lhůt a omezení – např. omezení, dle kterého je možné zákon v prvním čtení projednat až po uplynutí 15 dnů od jeho zveřejnění, možné je také zkrácení doby pro projednání ve výborech. V důsledku zrychleného režimu je tedy obdobně jako v Česku možné projednat návrh zákona během jediného dne. Tato možnost byla využita v únoru 2020, krátce před volbami do Národní rady, k schválení 13. důchodů či zdvojnásobení přídavků na děti.

V Německu pak stav legislativní nouze vyhlašuje spolkový prezident, opět pouze na návrh vlády a se souhlasem Spolkové rady. Vyhlášen může být pouze ve vztahu k určitému návrhu, který je vládou označen jako neodkladný, a v případě, že spolkový kancléř požádal Spolkový sněm o vyslovení důvěry, s čímž však nebyl úspěšný a Spolkový sněm zároveň nebyl rozpuštěn. V důsledku vyhlášení tohoto stavu mimo jiné platí, že Spolkový sněm musí návrh projednat do čtyř týdnů od jeho předložení, jinak je automaticky postoupen druhé komoře spolkového parlamentu – Spolkové radě.

Pro Demagog.cz sepsal Jiří Rýdl