Dva pohledy na Evropskou unii - a co fakta?

Publikováno 3. března 2012

Ve speciálu nedělních Otázek Václava Moravce (OVM) se utkali Karel Schwarzenberg, Lubomír Zaorálek a Jan Zahradil. Dvouhodinová diskuze se věnovala především evropským tématům. Diskuze potvrdila, že problematika EU tvoří v českém politickém prostředí silnou štěpící linii, která nemusí vždy nutně kopírovat klasická stranická schémata, a opět podtrhla nejednotný hlas ČR v zahraničí, což je téma, které proti sobě dokáže stavět i klasické spojence.

Ve speciálu nedělních Otázek Václava Moravce (OVM) se utkali Karel Schwarzenberg, Lubomír Zaorálek a Jan Zahradil. Dvouhodinová diskuze se věnovala především evropským tématům. Diskuze potvrdila, že problematika EU tvoří v českém politickém prostředí silnou štěpící linii, která nemusí vždy nutně kopírovat klasická stranická schémata, a opět podtrhla nejednotný hlas ČR v zahraničí, což je téma, které proti sobě dokáže stavět i klasické spojence.

Debata byla otevřena aktuální kauzou a to nepřipojením se Česka, jako jednoho ze dvou státu EU společně s Velkou Británií, k tzv. fiskální unii. To vyvolalo ostrý spor mezi stranami vládní koalice – občanskými demokraty a TOP09. Tyto neshody se podepsaly i na podobě diskuze, kdy europoslanec Zahradil opakovaně vyčítal ministru Schwarzenbergrovi neloajální pozici vůči premiérovi. Schwarzenberg nakonec svého kolegu usadil s odkazem na kompeteční zákon: „Premiér není nadřízený, to si musíte jednou uvědomit“. Zahradil na to kontroval výrokem, že i přes to vláda podle ústavy rozhoduje ve sboru jako kolektivní orgán. Schwarzenberg má pravdu, kompeteční zákon skutečně dává hlavní pravomoci v oblasti zahraniční politiky téměř výhradně do rukou ministra zahraničních věcí. Pravdu má ale také Zahradil, česká ústava potvrzuje jeho slova.
Ke sporu se přidal také Zaorálek, který připoměl usnesení senátu, které prostestuje proti rozhodnutí premiéra nepřipojit svůj podpis k fiskální dohodě, a to bez mandátu obou parlamentních komor. Senát skutečně takovéto rozhodnutí přijal. Zaorálek se tak přidal na stranu Karla Schwarzenberga, který se celou dobu stavěl k odmítnutí smlouvy negativně. Na jeho tvrzení, že po ekonomické stránce nepřináší dohoda nic nového, Zahradil argumentoval s tím, že připojení se k paktu by znamenalo pro ČR omezení ve věcech fiskálních pravomocí. Rozbor zmiňované dohody potvrdil Zaorálkova slova. Přenesení rozpočtových pravomocí na centrální autoritu je v ní explicitně i implicitně obsaženo.

Ve své druhé části se relace věnovala hlavně tématům finačních vztahů mezi Českou republikou a Unií. Velkým tématem byla finanční závislost Česka na Unii. Schwarzenberg, v reakci na dotaz ohledně reálné výše příjmů a nákladů, které plynou z českého členství v EU, uvedl, že ČR v posledních letech obdržela od Unie 180 miliard korun. Zaorálek se opět přidal na ministrovu stranu a k přímé ekonomické závislosti přidal data týkající se provázanosti pracovních trhů a objemu zahraničního obchodu. Zatímco se ale čistá pozice Česka vůči rozpočtu EU velmi blíží Schwarzenbergovým slovům, Zaorálek svá čísla neuměrně nadsadil. ČR je skutečně velmi vázána na evropský trh, poslancovy údaje týkající se vývozu a dovozu vůči Unii ale byly nadneseny o 7 až 10 procentních bodů.
Europoslanec Zahradil se oproti svým kolegům věnoval negativům spojených s čerpáním evropských fondů. Hlavním problémem neefektivity tohoto čerpání je podle Zaorálka enormní počet evropských operačních programů. V tom má Zahradil sice pravdu, je ovšem třeba podotknout, že jejich počet narostl především v letech 2007-2012, tedy za vlád ODS. Zahradil poté zaútočil na Zaorálka ve věci víceleté finanční perspektivy EU. Zahradil uvedl, že se Zaorálek nemohl bavit o této perspektivě s komisaři EU, jelikož tato se začne projednávat až příštího roku. Podle zjištěných dat ale Komise pracuje na návrhu finanční perspektivy již od června roku minulého. Zahradil tedy nejen, že uvedl nepravdivé tvrzení, ale sám také křivě obvinil ze lži svého kolegu Zaorálka.

Debata v pozitivním světle ukázala hlavně Karla Schwarzenberga, který si za celou dobu nepřipsal žádný nepravdivý ani zavádějící výrok. Věcně a správně většinou také argumentovali Zahradil a Zaorálek, oba ovšem vedle toho neváhali sáhnout k nepravdivým nebo nepřesným faktům, ať už vzhledem k divákům, či při argumentaci vůči sobě navzájem.

David Kopecký, autor je analytikem projektu Demagog.cz