Fiskální unie, evropské fondy a veřejné finance - audit faktů

Publikováno 10. března 2012

V nedělních Otázkách Václava Moravce byli tentokrát hosty premiér Petr Nečas a jeho opoziční rival Bohuslav Sobotka. Diskuse byla v jistém slova smyslu pokračováním z minulého týdne, bylo opět otevřeno téma absence českého podpisu na smlouvě o fiskální unii či ohrožené peníze z evropských fondů, dále se řešil především zdravotní stav českých veřejných financí. Pozorný divák mohl během debaty zažít několik flashbacků, opět byl totiž konfrontován s několika grafy, výsledky veřejných průzkumů či vzájemným obviňováním se politiků, kdo zadlužil tuto zemi více. Předvolební duch debaty byl, i díky výběru hostů, více než patrný, s blížícím se termínem voleb budeme pravděpodobně svědky podobných klání častěji a častěji.

V nedělních Otázkách Václava Moravce byli tentokrát hosty premiér Petr Nečas a jeho opoziční rival Bohuslav Sobotka. Diskuse byla v jistém slova smyslu pokračováním z minulého týdne, bylo opět otevřeno téma absence českého podpisu na smlouvě o fiskální unii či ohrožené peníze z evropských fondů, dále se řešil především zdravotní stav českých veřejných financí. Pozorný divák mohl během debaty zažít několik flashbacků, opět byl totiž konfrontován s několika grafy, výsledky veřejných průzkumů či vzájemným obviňováním se politiků, kdo zadlužil tuto zemi více. Předvolební duch debaty byl, i díky výběru hostů, více než patrný, s blížícím se termínem voleb budeme pravděpodobně svědky podobných klání častěji a častěji.

V první části debaty premiér primárně obhajoval svůj postoj k fiskálnímu kompaktu a regoval tak na Sobotkovu výtku, že Česká republika má tři různé zahraniční politiky. Podobné názorové rozdíly na kompakt panují podle Nečase nejen u nás, ale napříč celou Unií. Intenzivní debaty nad fiskální unií beží v celém Německu, uvnitř spolkové vlády i v rámci FDP či CSU. Pochybnosti panují i v Irsku, kde se plánuje referendum, ačkoli podle Nečase Irové původně byli proti myšlence jej uspořádat, v Británii zase společnou řeč nemohou najít konzervativci a liberálové. Co se týče Německa, má v prvních dvou případech premiér pravdu. Také CSU je ve svých postojích sice poměrně často euroskeptická, dle dostupných zdrojů se ovšem její představitelé proti fiskální smlouvě veřejně nepostavili, naopak ji spíše podporují. V případě rozporů mezi britskými koaličními partnery pak Nečas mluvil také pravdivě. Irská vláda pak skutečně vyhlásila v souvislosti s přijetím fiskální smlouvy referendum, nikdy ovšem netvrdila. že je proti jeho konání. Deklarovala pouze, že ke konečnému rozhodnutí dojde až po zveřejnění celého textu smlouvy. Nečas tedy svým výrokem diváky závádí.

Druhým velkým tématem Otázek bylo, jak zkrotit české veřejné finance. Rokovalo se hodně o „české dluhové brzdě“ – Nečasově návrhu finanční ústavy, která by měla fiskální prohřešky korigovat. Sobotka několikrát obvinil Nečase z toho, že vlády občanských demokratů mají za poslední léta velký podíl na zadlužování Česka, zatímco jeho sociální demokracie předávala v roce 2006 zemi se zadlužením pod 30% HDP. Nečas na výtky reagoval s tím, že v době, kdy končila vláda ČSSD, byl rozpočtový schodek ve výši téměř 100 miliard korun, a to při šesti procentním ekonomickém růstu. Podle premiéra navíc máme v současnosti sedmý nejnižší dluh veřejných financí Unii. „Tempo růstu veřejného dluhu je v České republice jedno z nejnižších v rámci celé Evropské unie“, dodal k tomu Nečas. Jak Sobotka tak Nečas měli ve svých tvrzeních pravdu. Jejich slovní přestřelka ovšem ukázala, že je třeba vnímat problematiku veřejných financí v patřičném kontextu a nespoléhat se pouze na jednotlivě vytržené cifry či sumy.
Zajímavým momentem debaty bylo, když Sobotka označil Nečasovu finanční ústavu za pouhý trik, kdy bude muset nést striktní opatření vyplývající z ústavy nikoli vláda současná, ale se vší pravděpodobností až ta budoucí, jelikož se zadlužení země přičítá zpětně. Odhad ministerstva financí o výši budoucího zadlužení se skutečně několikrát do roka proměňuje, navíc mluvíme o poměru zadlužení k neustále se měnícímu HDP, tento údaj je proto možné stanovit pouze zpětně k danému období. Je tedy skutečně možné, že podle prognóz ministerstva dopadne tvrdý rozpočtový bič až na vládu, ve které současný premiér už nemusí nutně figurovat.

Posledním velkým tématem byl rozpor ohledně výpadků příjmů důchodového systému a stropy na sociální pojištění. Premiér mluvil o rostoucím reálné hodnotě penzí a počtu předčasných odchodů do důchodu. Zatímco oproti roku 2005 je skutečně reálná hodnota důchodů vyšší o 12 %, premiérem uváděné číslo předčasných odchodů bylo oproti tomu nadsazeno o téměř 5 procentních bodů a Nečas tedy nehovořil pravdu. Premiér byl poté atakován Sobotkou tvrzením, že pravicové vlády v posledních pěti letech snížily sociální pojištění, zavedly stropy na sociální pojištění a přispěly tak k tomu, že se snížily příjmy veřejných rozpočtů. Nečas bohorovně odvětil, že stropy na sociální pojištění navrhl právě Sobotka. Premiérovo tvrzení je pravdivé a také Sobotka sice správně poukázal na skutečné kroky minulých vlád občanských demokratů, nelze ovšem nesporně ověřit, zda tyto kroky přispěly ke snížení rozpočtových příjmů. Příjmy státního rozpočtu se sice postupně snížily, jak velkou vinu na tom má česká vláda ve srovnání s vnějšími vlivy je ale otazné. Sobotka navíc mluvil o veřejném dluhu, který zahrnuje i hospodaření obcí a krajů, dopady vládní politiky jsou zde tedy ještě obtížněji vysledovatelné.

Bohuslav Sobotka si oproti premiérovi vedl více než dobře, za celou dobu si nepřipsal žádný nepravdivý nebo zavádějící výrok. Několikrát ale uváděl čísla bez patřičného kontextu ve snaze očernit minulé pravicové vlády a připsat si politické body. Nečas byl v argumentaci věcnější, má ovšem na kontě několik zavádění a nepravd.

David Kopecký, autor je analytikem projektu Demagog.cz