Nekvalitní potraviny. Jak se jim bránit?

Tato kauza měla velký ohlas v médiích i na politické scéně, zejména kvůli neochotě polské strany poskytnout bližší informace ke konkrétním možným zasaženým potravinám. Následně se objevily nebezpečné okurky a kysané zelí, obsahující kyselinu mravenčí, falšované kakao a riziková vaječná moučka, která obsahovala bakterie Salmonely. Dalšími zjištěnými prohřešky byly údajně bezlepkové křupky, ve skutečnosti lepek obsahující a zmrzlina nebezpečná pro alergiky.

Problém nebezpečných polských potravin je o to horší, že se jedná o výrobky země, která je jedním z hlavních importérů potravin do ČR, přičemž se dovoz polských potravin do Česka přitom v posledních letech rychle rostl a jeho hodnota se loni ve srovnání s rokem 2000 více než zečtyřnásobila na rekordních bezmála 20 miliard korun. Například u vajec podle ČSÚ stoupl jejich dovoz z Polska od našeho vstupu do EU šestnáctkrát. Z tohoto důvodu se česká strana pokouší získat kontrolu a možnost omezení dovozu tamních výrobků. Současná evropská legislativa nedovoluje s ohledem na podmínky a pravidla volného trhu plošné zamezení dovozu výrobků z jakékoliv členské země. Pokud by jej Česká republika i přesto praktikovala, musela by čelit tvrdým sankcím orgánů Evropské unie. Cílem ministra zemědělství Petra Bendla při nadcházejícím summitu ministrů zemědělství členských zemí je prosazení výjimky pro ČR, která by tento dovoz umožnila po omezenou dobu zablokovat. Na půdě Evropského parlamentu se snaží záležitost projednávat taky europoslanci, kteří kontaktují polské kolegy ohledně dojednání výměny dat o potravinách a ministerstvo zemědělství, jež avizovalo nutnost změny systému RASFF evropského varování o nebezpečných potravinách, který slouží k oznamování možného nebezpečí, pocházejícího ze zdravotně závadných potravin nebo krmiv. Jedná se o vzájemně propojenou síť, která spojuje členské země EÚ a EFTA s Evropskou komisí a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. V rámci systému fungují kontaktní místa, která si navzájem vyměňují informace o rizikových potravinách a krmivech a v případě pozitivního nálezu musí okamžitě informovat Komisi. Primárním účelem však není informovat veřejnost.

Tlak se pokouší vyvíjet i české ministerstvo zahraničí přímo ve Varšavě. Nicméně, až do udělení výjimky o možném zastavení dovozu mohou být z trhu stahovány pouze produkty, u kterých je nebezpečná konzumace prokázána. Současně s tímto potravinovým problémem vyvstala na povrch i otázka označování země původu potraviny. Současná právní úprava nestanovuje povinnost označovat potraviny zemí původu, postačí, když je na obalu uvedeno jméno výrobce, prodávajícího nebo balírny, případně jméno distributora či dodavatele. U balených potravin se dnes velice často setkáváme s obecným označením „vyrobeno v EU“. Toto označení neslouží k identifikaci původu potraviny, ale pouze poskytuje kontakt na někoho, kdo za výrobek odpovídá. Informace o skutečném místě, odkud pochází hlavní surovina nebo kde byla potravina reálně vyrobena, zjistíme pouze v případě, je-li na výrobku uvedena „země původu“. Ta se však v současné době povinně uvádí jen u hovězího masa, čerstvého ovoce a zeleniny, brambor, medu, ryb či olivového oleje.

29. září 2011 schválila Rada Evropské unie dlouho připravované Nařízení 1169/2011/EU (.pdf) o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Ačkoliv toto nařízení vstoupilo v platnost 13. prosince 2011, účinnost většiny jeho ustanovení se odkládá o 3 roky. Z hlediska značení potravin pak s sebou nařízení nově přináší především povinnost uvádět zemi původu i u čerstvého masa vepřů, ovcí, koz a drůbeže. Do budoucna se obdobné kroky chystají rovněž u dalších potravin, například u mléčných výrobků nebo těch, které jsou více než z poloviny tvořeny jedinou ingrediencí.

Navzdory všemu je Polsko krajinou, která má v současné době v rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení evidováno 33 zemědělských a potravinových výrobků. Tyto výrobky se na náš trh často nedostávají, čím dochází k deformaci českých představ o polských produktech, o které s ohledem na pochybnou kvalitou klesá zájem spotřebitelů. Do Polska i tak jezdí za nákupy celá řada Čechů, což se vyplatí především lidem z pohraničí a Polsko logicky vede mezi obyvateli Moravskoslezského kraje. Výhodou pohraničních tržnic v Polsku je pro Čechy nižší cena, snadná domluva a také častá možnost platby i Českou korunou. Podle médií však Češi letos nákupy potravin v Polsku výrazně omezili. 44% z 928 respondentů uvedlo, že dovezené polské potraviny už vůbec nekupuje. Oblíbenou nákupní položkou je spíše oblečení.

Aktuální polský spor poukazuje na mezery v legislativě společného trhu. Ta by měla být upravena jak směrem ke spotřebiteli, tak k jednotlivým členským zemím EU. Spotřebiteli by měla umožnit zjistit kompletní informace o výrobci i zemi původu. Jednotlivým členským státům poté dát do ruky nástroj preventivní ochrany před importem takových produktů. Zajímavé bude rovněž sledovat vývoj na diplomatické ose Praha-Varšava, přičemž obě strany již několikrát dospěly k výměně názorů. Zatímco ČR požaduje problém urychleně řešit, polská strana v tom vidí především politický nástroj.