Babišovy sportovní sny

V druhém únorovém týdnu začaly v Jižní Korei XXIII. zimní olympijské hry, a to nenechalo chladným ani předsedu vlády v demisi Andreje Babiše, který dle svých vlastních slov kouká na olympiádu mezi ranními schůzkami. Není divu, vždyť už v devíti letech zapáleně sbíral na kurtu míčky Rodu Laverovi za 5 korun na Slovaně. Nebo vlastně, ne.

Babiš nicméně na svém facebookovém účtu publikoval status o 28 odstavcích, ve kterém pochválil biatlonistu Krčmáře, poreferoval o sestavování vlády, o konopí, o Jágrovi, o tom, co je potřeba postavit nebo přesunout v Brně, a nebo o tom, že našim hokejistům ujel vlak, protože děti tráví spoustu času na Facebooku. A také vyřkl některé zajímavé výroky. Podívejme se podrobněji, co o sportu říká a které konkrétní kroky (ne)podnikl.

„Tak si říkám, co všechno bychom s tím naším velkým českým bojovným srdcem a šikovností mohli dosáhnout, kdyby politici sport opravdu podporovali a ne se jen fotili v šatnách sportovců, když se náhodou zadaří.“

Babiš již mnohokrát slíbil podpořit nebo zahájit sportovní projekty, zmiňuje se o důležitosti sportu pro děti; ve své publikaci (.pdf, str. 82–83) vyjevil sen o multifunkčních sportovištích v každé větší obci. V březnu 2017 radil postavit novou multifunkční arénu v Jihlavě, v dubnu sliboval podporu projektu stadionu pro brněnskou Kometu, v červnu slíbil finanční podporu handicapovaným atletům a v srpnu nezapomněl ani na halu pro rychlobruslařku Sáblíkovou. S jejím trenérem Petrem Novákem také diskutoval o vystavění dalších stadionů v Česku. Nejaktuálněji se zasnil nad krytou slalomářskou halou pro Ester Ledeckou (takovou, jakou mají v Německu.) Nebudeme vás napínat – nic z toho se dosud nerealizovalo. Realizovala se pouze fotka, která naštěstí není ani v šatně, ani se sportovcem.

Zdroj obrázku: Twitter Andreje Babiše.

Zdroj obrázku: Facebook Andreje Babiše.

Co se tedy dělo kromě toho, co se nedělo? Koncem minulého roku Andrej Babiš rozhodl o speciálním úřadu pro sport a o funkci vládního zmocněnce pro sport – tím se má stát Milan Hnilička. Na svém twitterovém účtu Babiš kritizoval Ivo Valentu, že po vyšším zdanění hazardu oznámil konec sponzoringu fotbalu. Vyjádřil se také k netransparentnímu přerozdělování peněz ve sportu. A to je vlastně vše.

Ale pozor! Láska ke sportu nesmí být na úkor služby státu. Opět citujme premiéra v demisi:

„Já jsem jasně řekl, že žádný ministr nepoletí do Koreje, protože vláda v demisi by měla makat. Stačí, že tam máme našeho vládního zmocněnce pro sport Milana Hniličku. Ostatní ať sedí doma na zadku a pracují.“

A jak řekl, tak se i stalo. Na rozdíl od minulých OH, kdy Rio navštívila fanynka motosportu a Valentina Rossiho Karla Šlechtová, se letošní olympiády nikdo z vládních činitelů nezúčastnil. Český dům v Pchjongčchangu otevřel za asistence slovenského prezidenta předseda Senátu Milan Štěch.

Na frázi „sedět doma na zadku a pracovat“ ale není od věci se podívat. Byť tehdy nebyli v demisi (a třeba se mimo demisi nemusí makat zase tolik), ministři za ANO se v minulosti často účastnili mimopracovních akcí v pracovních dnech a dobách. Šlo například o již zmíněnou Šlechtovou v brazilském Riu, na festivalu Colours of Ostrava, Miss Tattoo nebo Rock for People, jejího šéfa Andreje Babiše opět na ostravských Colours a filmovém festivalu v Karlových Varech nebo ministra spravedlnosti Pelikána demonstrujícího za kola v pražském centru. Abychom si rozuměli, výše zmíněným nic nevyčítáme a Imagine Dragons máme rádi také – to jen aby se vědělo, že deklarovanou drezurou ministři zase tak úplně netrpí. Věřme, že na akce případně padly dny dovolené.

A jak je to tedy s financováním sportu?

„Do sportu musíme dát víc peněz. Jako ministr financí jsem navýšil rozpočet na 7 miliard, ale kolegové to po mém vyhazovu z vlády bohužel snížili.“

V květnu minulého roku Andrej Babiš na valné hromadě České unie sportu řekl: „Pro sport je letos ve státním rozpočtu vyčleněno šest miliard korun, příští rok by se měla částka navýšit na 7,5 mld. Cílem je v budoucnosti dosáhnout dvanácti miliard.“ S částkou 7,5 mld. Kč ještě v květnu počítal původně končící ministr financí Babiš v návrhu rozpočtu na rok 2018. Nicméně výsledná částka byla o více než miliardu korun nižší – pro rok 2018 bylo na podporu sportu ze státní kasy vyčleněno 6,2 mld. Kč. Nutno dodat, že jedním z kolegů, kteří se na snížení finančních prostředků pro sport podílel byl i babišův nástupce na pozici šéfa státní pokladny Ivan Pilný, člen hnutí ANO.

Abychom nekřivdili: Od roku 2014, kdy se Babiš stal ministrem financí, se výdaje státu na sport takřka zdvojnásobily. Financování českého sportu náleží primárně do kompetence rezortu ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže (MŠMT), konkrétní výše příspěvku na sport je pak výsledkem debaty mezi ministerstvy školství a financí. Menší část financí do sportu pochází i z rozpočtů ministerstev obrany a vnitra. Konečnou podobu podpory schvaluje vláda a poté dolní sněmovna jako součást státního rozpočtu. Ve zmíněném roce 2014 šlo na podporu sportu 3,2 mld. Kč (z rozpočtu MŠMT 2,98 mld. Kč, .pdf, str. 69; 177 mil. Kč z rozpočtů ministerstev obrany a vnitra, ukazatele kapitoly 307 a 314). V loňském roce už stát podpořil sport částkou 5,97 mld. Kč (příspěvek MŠMT 5,64 mld. Kč, .pdf, str. 77; více jak 300 milionů z rozpočtů ministerstev obrany a vnitra, ukazatele kapitoly 307 a 314).

Vývoj financování sportu (od roku 2009) v poměru k celkovým schváleným výdajům státního rozpočtu je vidět v následujícím grafu:

Zdroje dat: MF ČR, MŠMT, MO, Zákony o státním rozpočtu (např. zde).

Je vhodné dodat, že navýšení částky v roce 2012 může souviset se změnou loterijního zákona, podle nějž mohli provozovatelé loterií dříve část odvodů směřovat do sportu a posléze se stát snažil tuto „díru“ zaplnit. Berme také v potaz rozdílně výkonnou ekonomiku mezi lety.

Suma sumárum, výdaje na sport dlouhodobě vzrůstají a Kometa i bez nového stadionu podává slušné výkony, což je vždy důvod k radosti. Babišovy plány a přísliby se ovšem od reality poněkud liší a v rámci volnočasového „promise-trackingu“ tak dáváme palec dolů.

 

Autory textu jsou Ivana Procházková, Veronika Svrčinová, Ondřej Trtílek, Ivana Hadbavníková, Filip Zelenka a Jiří Uhlíř.