Často se v Demagog.cz zamýšlíme nad příčinami toho, proč redaktoři a komentující naši nejméně oblíbenou kategorii „nepravda“ tak často zaměňují za „lež“. Jsme analytici, a tak jsme se standardně sešli u flipchartu a identifikovali několik možných příčin.

 1. Na klávesnicích redaktorů a komentujících se nevyskytuje písmeno A. 
(Vyloučeno, v našem názvu ho vždy obsáhnou.)

2. Redaktoři a komentující píší v neskutečném časovém presu a na zbylých 5 písmen nezbývá čas. (Přinejmenším nepravděpodobné, pokud vzápětí věnují odstavec rodinným poměrům daného politika.)

3. Historicky se od politiků lež očekává a kdo jsou média, aby tato očekávání hatila. 
(Tušíme, že jsme na správné stopě.)

4. Lež, na rozdíl od nepravdy, přitáhne pozornost čtenáře přibližně stejnou rychlostí, jako to dokáže slevový leták s mraženým kuřetem. Jde o zlomky vteřin, které předchází kliknutí vedenému okamžitým reflexem, jenž znamená pro dané médium zvýšení sledovanosti článku i reklam sponzorů. 
(Vyhodnoceno jako nejpravděpodobnější varianta, leč fakticky neověřitelná.)

Proč se však užití tohoto slova tak úzkostlivě bráníme? Lze to ukázat na jednoduchém příkladu. Pokud Vám dítě tvrdí, že mu zpod polštáře odebírá vypadlé stoličky zoubková víla, jde o nepravdu. Dítě přinejmenším neví, kdo za zcizováním zoubků stojí, potažmo je přesvědčené, že skutečně jde o okřídlenou nadpřirozenou bytost po večerech obcházející dětské pokojíčky a zmocňující se zanícených sedmiček. Na druhou stranu, pokud vám rodiče tvrdí, že tato bytost vám za kus tkáně ráda věnuje sto korun nebo plakát Rytmuse, jde o lež. V obou případech jde o nepravdivé tvrzení. Lže ale jen rodič, který přes vlastní aktivity spojené s vkrádáním se do cimry své ratolesti úmyslně tvrdí, že pravda je ve skutečnosti jinde.

Jak jistě uznáte, ve většině případů však nemůžeme takto jednoduše zjistit úmysl či vědomost toho, kdo výrok vyřkl. Proto nelze zcela přesvědčivě tvrzení onálepkovat jako lež. Co ale můžeme, je zkusit rozlišit některé nepravdy podle toho, co bylo pravděpodobnou příčinou jejich nesprávnosti. Tyto skupiny pak mohou být subjektivně považovány za závažnější či méně závažný rétorický prohřešek. A o to bychom se rádi pokusili v následujícím přehledu.

 1. Neaktuální data

Nečas: „Máme sedmý nejnižší dluh, veřejný dluh v celé Evropské unii.“

To, že si před debatou otevřete složku s poklady, které jste pro stejný účel použili o rok dříve, vás může snadno doběhnout. Jako třeba v případě Petra Nečase, který v námi ověřovaných diskuzích celkem 5x tvrdil, že máme sedmý nejnižší dluh v EU. Pravda to však byla pouze v roce 2012. Tehdejší premiér byl byl sice ve svých tvrzeních obdivuhodně stálý, škoda jen, že tak stálá nejsou statistická data.

2. Špatně vybraná data

Chovanec: „My máme dneska 4 % cizinců v naší zemi, průměr v EU je 4,1 %. My jsme naprosto v tom evropském proudu.“

Ministr se patrně podíval do špatného sloupce, když místo průměrného počtu cizinců v zemi (6,6%) uvedl podíl cizinců ze států EU na území některého ze států Unie (4,1%).

Nikdo nerozumí lépe než my tomu, že data Eurostatu, statistických úřadů a vůbec data jako taková jsou občas pro některé obtížně čitelná. Proto tolerujeme přešlapy u školních referátů. Kde to ovšem tolerovat nemůžeme, je subjekt (neřku-li hlava některého z vrcholných úřadů,) který se těší větší či menší veřejné vážnosti a správnost jeho vyjádření hlídá zpravidla několikačlenný tým analytiků a jiných specializovaných pracovníků.  

 3. Chyby v počtech

Fico: „Najskôr sme zvýšili platy učiteľov o 26 percent, v ďalšej vláde o 22 percent, teda spolu o takmer 50 percent.“

Světem panuje skálopevné přesvědčení, že dospělý člověk, který má slušné vzdělání, se neobejde bez toho, aby četl číslo „24“ jako „čtyřiadvacet“ a operoval s násobky a procentuálním navýšením. Faktem ovšem je, že tyto rétorické obraty jsou past. Každý se tam občas poslepu vydáme a doufáme, že se buďto trefíme, nebo se netrefíme, ale posluchač je podobně váhavý střelec, tudíž náš přešlap nepozná. Ale my v Demagogu jsme mazaní.

 4. Vydávání predikcí za současnost

Babiš: „Půjčujeme si peníze tak, že nám za to ještě platí. Já jsem na tom vydělal v letošním roce 240 milionů korun.“

Jedna ze stálic politického výrokového vesmíru. Vesmíru, kde se minulost, přítomnost a budoucnost pojí v obrovskou černou díru, ve které se ztrácí aktuální čísla a vybíhají z ní duhoví poníci optimismu a prosperity. My v Demagogu pak tyto poníky rozebereme, zbavíme přehnaného optimismu a nežádoucího idealismu , složíme a zaparkujeme do reality. Vy si je pak můžete prohlédnout na našich webových stránkách pod záložkou přehled výroků.

Jinými slovy, ministr Babiš k naší smůle tuto částku ještě nevydělal. Takovýto výnos se v souvislosti s prodejem dluhopisů pouze očekává. 

5. Překroucení výroku, ze kterého se vychází

Zeman: „Pan premiér má umírněný názor, kdy explicitně řekl, že to není organizovaná invaze, abych ho přesně citoval, kdy explicitně řekl, když byl ještě v Šanghaji, že neexistuje souvislost mezi migrací a teroristy, zatímco já tvrdím, že tato souvislost existuje.“

Místopřísežné prohlášení o autenticitě nedělá výrok autentickým. Premiér Sobotka totiž tuto myšlenku při návštěvě Číny nevyslovil. Výrok vázaný na předpoklad, který není správný, pak tedy samozřejmě nemůže být správný. Jde o klasickou rétorickou techniku: překroutit tvrzení, vyhrotit jej do extrémní polohy a nakonec elegantně rozbít jednoduchými, leč zdrcujícími argumenty.

Existuje tvrzení, že v této technice vynikají zejména osoby ženského pohlaví, které údajně dovedou interpretovat i senzorické procesy. Není to však podloženo americkými ani britskými vědci, nedovolujeme si tedy toto genderově nekorektní nařčení nijak rozvádět.

6. Špatná logická linka

Faltýnek: „Tipněme si, přátelé, kolik stojí jedna hodina jednání Poslanecké sněmovny? (…) Je to 525 tisíc korun. Půl milionu. A pro mě je velkým překvapením, že vlastně nejvíc proobstruovala ODS, kdy na jednoho člena to vychází 99 minut a když to spočítám na peníze, tak přestávky obstrukční ODS nás stály zatím 13 milionů korun.“

Mlčeti zlato. Nepravdivost tohoto výroku jsme opakovaně zdůvodňovali, takže snad jen připomeneme, že – obstrukce neobstrukce – elektřina na stromě neroste a vrátní se taky neživí pránou.

7. Fenomén „poprvé“ a „nikdy“

Kalousek: „Jsem první ministr financí, který zavedl zdanění hazardu v roce 2011.“

Nejen slovo „lež“, ale také hesla jako „pivo“, „Katy Perry“, „poprvé“ a „nikdy“ jsou magnetem pro oči českého čtenáře. I politici se občas nechají unést na vlně výjimečnosti dané situace. Kalousek se králem zdanění hazardu prohlásil celkem dvakrát. V obou případech se mýlil, neboť hazard byl řádně zdaněn až do roku 1998.

 8. Zveličování

Dienstbier: „Andrej Babiš téměř na každé vládě sděluje, že má střet zájmů a že nemůže se účastnit hlasování, že se zdržuje.“

Tento proslulý neduh snad ani není třeba vysvětlovat - pavouci v koupelně jsou zásadně velcí jako středně vzrostlá žirafa Rothschildova. Ze vzorového příkladu však dobře vidíte, jak problematické pro nás může být posouzení takového vyjádření. Co je „téměř na každé vládě?“ Je to určitá procentuální hodnota, nebo by mělo jít spíše o výjimky v řádu jednotek? Zde nám to ministr Dienstbier ulehčil. Babiš se totiž omluvil pouze v necelé desetině případů. Poučení do života: užitím nejednoznačných pojmů se našemu hodnocení nevyhnete.


Přes všechno, co jsme výše napsali, věříme, že v tomto konkrétním boji nepravda jednou zvítězí nad lží a naše komunikační oddělení nad nerozvážnými editory. Do té doby však budeme ostražití pokaždé, když zazříme podezřele krátký titulek.

pozn. k dvakrát zesnulému Michailu Gorbačovovi zde, k fiktivní směrnici pak zde