PISA 2015: Jak si vedou čeští žáci #vyrokdne

Publikováno 7. prosince 2016

Jak si vedou čeští žáci? Jelikož jsou děti naší budoucností a vzdělanost je zásadní podmínkou rozvoje naší země, je třeba zaměřit se právě i na toto. Pojďme si tedy výsledky českých žáků projít v několika základních bodech.

Výsledky šetření PISA za rok 2015 jsou na světě a my se proto zaměříme na to, jak si čeští žáci stojí v matematické, čtenářské a přírodovědné gramotnosti. Jak si v poslední vlně vedli Češi v porovnání s ostatními státy OECD a jak jsme na tom podle PISA se vzděláním dlouhodobě? A má vůbec cenu brát PISA vážně?

V posledních dnech hýbaly českou veřejností především dvě zásadní témata - spuštění první vlny systému elektronické evidence tržeb a přijímání státního rozpočtu na rok 2017. Poměrně ve stínu těchto významných událostí zůstala uznávaná srovnávací zpráva PISA, která mapuje výsledky žáků v různých kategoriích. V souvislosti se školstvím jsou často diskutovány otázky platů a podmínek pedagogů, veřejností a politickou scénou hýbala také otázka inkluze. Jak si ale vedou čeští žáci? Jelikož jsou děti naší budoucností a vzdělanost je zásadní podmínkou rozvoje naší země, je třeba zaměřit se právě i na toto. Pojďme si tedy výsledky českých žáků projít v několika základních bodech.


Obrázek: Základní srovnání výsledků českých žáků. 

PISA (Programme for International Student Assassment) je mezinárodní průzkum v oblasti měření výsledků vzdělávání žáků. Šetření PISA 2015 (.pdf) bylo zaměřené na zjišťování úrovně přírodovědecké gramotnosti (znalosti z oblasti přírodních věd). Sledována byla ale tradičně také matematická gramotnost (slovní úlohy), a čtenářská gramotnost (schopnost a zkušenost čtenáře využívat informace z textů různých žánrů). PISA testy umožňují mezinárodní srovnání i demonstraci fungování individuálních školských systémů, kromě toho jsou pak výsledky analyzovány z hlediska rovnosti pohlaví nebo jednotlivých regionů. Iniciátorem je organizace OECD, která chce tímto způsobem zdokonalit vzdělávací politiku i výsledky dosažené ve vzdělání v jednotlivých zemích. Průzkum se koná každé tři roky již od roku 2000.

Úroveň žáků byla zjišťována prostřednictvím elektronického testu, který trval 2 hodiny. Součástí bylo také dotazníkové šetření, které zjišťovalo postoje respondentů. V ČR byl pak součástí také učitelský dotazník, který zjišťoval používané metody a formy výuky.

Výsledky žáků v testech jsou uváděny dvěma způsoby:

1. Pomocí bodového skóre (počtu bodů) – tento výsledek vyjadřuje úspěšnost žáka v řešení testových úloh. Skóre je používáno ve škálách, které srovnávají různá kritéria (země, regiony, dívky, chlapce); a 2. Pomocí dosažených gramotnostních úrovní žáků – podle dosaženého skóre v každé části testu je žák zařazen do jedné ze 6 gramotnostních úrovní. 

Jak už jsme zmínili, na základě dat PISA je možné provádět mezinárodní srovnání. Mapa ukazuje srovnání v čtenářské gramotnosti, v níž si čeští žáci vedou podprůměrně (šedé oblasti nebyly zahrnuty do šetření). Vidíme, že lepších výsledků dosahuje ze zemí ve východní části Evropy třeba Polsko nebo Rusko. V západní Evropě dosahují země průměrně lepších výsledků. Rakousko ale také Itálie jsou na tom ve čtenářské gramotnosti podobně, jako ČR. Mapu ve větším měřítku nebo pro jinou zkoumatou kategorii si můžete prohlédnout na interaktivních stránkách PISA.



Jak si vede Česká republika?

Česká republika si mezi zeměmi monitorovanými v rámci PISA vede průměrně, případně mírně podprůměrně (s. 9). V matematické i přírodovědné gramotnosti se čeští žáci pohybují na průměru, ovšem ve čtenářské gramotnosti jsme pod průměrem. Ve všech třech kategoriích se žáci přitom oproti minulému testování v roce 2012 zhoršili, ačkoliv nejhorších výsledků dosahovali v roce 2009.



Zdroj: Národní zpráva PISA 2015, s. 9

Ve všech kategoriích podávají nejlepší výsledky žáci ze Singapuru, Japonska a Estonska (s. 8). Čeští žáci si vedou lépe než například Slovensko, ale mírně hůře než Polsko. Poměrně velkou část rozdílu (36 %) je možné vysvětlit tím, kolik peněz dává stát do vzdělávání dětí: neplatí to však absolutně a vidíme, že výsledky českých žáků jsou lepší, než by podle výdajů do školství být měly.



Zdroj: Národní zpráva PISA 2015, s. 31.

Poměrně velký rozdíl ve výsledcích je také mezi jednotlivými kraji v ČR: Praha jasně vede, ale musíme dodat, že uvnitř samotného hlavího města jsou ve výsledcích žáků velké rozdíly. Žáci z Karlovrského kraje dosahují nejhorších výsledků, jen o trochu lépe dopadli v Ústeckém kraji (graf ukazuje srovnání výsledků v přírodovědné gramotnosti).


Zdroj: Národní zpráva PISA 2015, s. 43

Jak se dalo očekávat, odlišně si vedou i různé typy škol - nejlepší výsledky mají víceletá gymnázia těsně následovaná čtyřletými, po nich střední školy s maturitou. V matematice došlo oproti roku 2012 k podobnému zhoršení u každého typu škol (kromě speciálních), jak je vidět v tabulce. Od roku 2006 klesá počet dosažených bodů v matematice ve všech typech škol (stejné je to u přírodovědné gramotnosti, zatímco v případě čtenářské gramotnosti zůstává nízký výsledek stabilněji).


Zdroj: Národní zpráva PISA 2015, s. 39.

A je to vůbec relevantní?


Výsledky PISA jsou obecně přijímané a politici se na ně rádi odkazují. Nutno však dodat i druhou stranu - tedy to, že čelí kritice zvlášť z některých akademických kruhů.  Za prvé je kritizována OECD za řekněme kontroverzní spolupráci se soukromými společnostmi, které organizují přípravné testy pro žáky a výcviky pro učitele – s cílem co nejlepšího umístění v testech PISA a samozřejmě za poplatek. Tuto skutečnost a také mnoho dalšího vytkla řada vysokoškolských pedagogů Andreasi Schleicherovi, duchovnímu otci projektu PISA, v otevřeném dopise zveřejněném v roce 2014. 

Druhá a pro relevanci výsledků ještě významnější část kritiky se zabývá metodologií a reprezentativností výsledků. Projekt PISA se stal jedním z hlavních ukazatelů, který má státy vést k úpravě své vzdělávací politiky. Problematické však podle některých kritiků je, že se kvantitativnímu měření přikládá neadekvátní pozornost a nakonec se podle výsledků PISA hodnotí žáci, pedagogové i školy. Testy vůbec nezohledňují kvalitu samotného vyučování nebo přínos naučeného v praxi. Podle amerického pedagoga Yonga Zhoa právě z těchto i dalších důvodů nemohou PISA testy vypovídat o kvalitě vzdělávacího systému.

Ozývají se také hlasy kritizující PISA testy za nereprezentativnost proto, že jsou výsledky zkresleny chováním studentů, kteří testy píší. Německý učitel Wuttke analyzoval výsledky testů z jednotlivých států a například zjistil, že zatímco studenti z Nizozemska se snaží zodpovědět každou otázku a ke konci testu pod tlakem času významně hádají, jejich vrstevníci z Německa a Rakouska mají jinou taktiku – nejprve část otázek přeskočí a později se k nim vrátí, tudíž se nedostávají pod takový tlak času a testy obvykle dokončí. Do testů tak vstupuje řada místních, národních vlivů a rozdílů v mentalitě, které ve výsledcích nejde kontrolovat.

PISA však zůstává největším a nejrozšířenějším projektem testujícím schopnosti žáků, a proto nepochybně má cenu brát jeho výsledky jako jeden z indikátorů stavu školství v dané zemi, navíc umožňuje sledovat vývoj výsledků v čase. Už proto je přínosné podrobně se zabývat výsledky. 


Autorkami dnešního textu jsou Lenka Chudomelová, Anna Kloudová, Leona Nevařilová, Kristýna Vojáčková.