Příspěvek šíří nepřesné informace o nebezpečných látkách v potravinách

Na facebooku se šíří příspěvek, který upozorňuje na původ některých látek používaných v potravinářském průmyslu. Autor příspěvku zmiňuje například kastoreum, které údajně pochází z análních žláz bobrů a používá se jako dochucovadlo. Dále upozorňuje na barvivo karmín pocházející z rozdrcených brouků nebo L-cystein z lidských vlasů, který měl být nalezen v pečivu. Želatina se údajně vyrábí z rozdrcené zvířecí kůže, šlach, kostí nebo vazů. Šelak, který se používá ve sladkostech, se pak získává ze sekretu brouků.

Dále se má podle příspěvku při testování potravin využívat HEK-293, což mají být lidské embryonální ledvinové buňky. Hamburger od McDonald’s má být zase plný chemikálií, navíc se ani nejedná o skutečné maso. V některých potravinách se má vyskytovat také glyfosát, obvykle využívaný jako zabiják plevele. Nebezpečná je podle autora také dětská výživa nebo rýže a ovoce, kde můžeme najít těžké kovy, jako rtuť, olovo nebo arsen.

V následujících odstavcích se zaměříme na jednotlivé látky zmíněné ve facebookovém příspěvku a vysvětlíme, zda se skutečně používají v potravinách a co říkají zdravotnické autority ohledně jejich škodlivosti.

Kastoreum

Autor příspěvku tvrdí, že přírodní dochucovadlo kastoreum, které má připomínat chuť vanilky, jahod nebo malin, pochází z análních žláz bobrů. Pojmenování této látky pochází z latiny ze slova castor, v překladu bobr. Tato substance se opravdu získává z výměšků rektální pachové žlázy těchto živočichů. Díky svému aromatu, podobnému vanilce či malinám, byla látka v minulosti využívána v léčivech, vůních nebo potravinách. 

Vzhledem k opatření na ochranu bobrů dnes nalezneme kastoreum ve výrobcích jen zcela výjimečně, místo kastorea se používají syntetické náhražky. Pro napodobení chutě vanilky se v 94 % případů používá syntetický vanilin, ve zbylých případech se používá přírodní vanilkový extrakt. Kastoreum se pro svou vzácnost dnes používá jen v luxusních produktech, s jedním takovým přišla americká palírna, která vyrábí bourbon ochucený právě kastoreem. 

Karmín

V příspěvku je dále řeč o karmínu neboli kyselině karmínové (E120), která má pocházet z rozdrcených brouků a přírodně dobarvovat šťávy, jogurty a cukroví. Kyselina karmínová se využívá jako barvivo do cukrovinek, mléčných výrobků, džemů a mnoha dalších potravin. Toto barvivo se opravdu získává z rozdrcených těl brouka červce nopálového, pocházejícího z Latinské Ameriky, zejména z Peru.

Podle platné evropské legislativy se toto barvivo může používat jen v některých potravinách, jako jsou sýrové produkty, sušené nebo konzervované ovoce a zelenina nebo některé masné výrobky. Jedná se o alergenní látku, která může vyvolat kopřivku nebo sennou rýmu a je spojována také s hyperaktivitou dětí. Jako alternativa se používají přírodní výtažky z bobulí nebo červené řepy, ty však oproti karmínu nemají takovou trvanlivost. 

V případě kyseliny karmínové se jedná o antrachinonový derivát. Podle dostupných zdrojů se však v tomto případě nejedná o karcinogenní látku, jako je tomu u antrachinonů. Testy na zvířatech neprokázaly žádnou toxicitu ani karcinogenitu. Látka je považována za bezpečnou v případě dodržení denního přípustného limitu (ADI) 5 mg/kg tělesné hmotnosti.

L-cystein

Podle autora příspěvku měl být v pečivu nalezen L-cystein, nacházející se v lidských vlasech nebo kachním peří. L-cystein se opravdu v pekařských výrobcích objevuje, využívá se navíc také ve výrobě masa, cereálií nebo kojenecké stravy. Látku můžeme nalézt v peří, chlupech nebo kůži, dále ve vlasech a nehtech. V současné době neexistuje studie, která by dokládala získávání L-cysteinu z lidských vlasů. V Evropě je tento způsob výroby zakázaný, v USA však nikoliv.

Želatina

Příspěvek pokračuje popisem způsobu výroby želatiny, která se má získávat z rozdrcené zvířecí kůže, šlach, kostí nebo vazů. Želatina se takto skutečně vyrábí, má využití ve farmaceutické a potravinářské výrobě nebo jako součást doplňků stravy. Želatina obsahuje aminokyseliny glycin a prolin, které jsou důležité pro vytváření vazivové tkáně v lidském těle.

V minulosti se pochybovalo o bezpečnosti želatiny v souvislosti s onemocněním skotu ve Velké Británii, kde se šířila tzv. nemoc šílených krav (BSE). Kvůli tomu se začalo používání želatiny v některých státech omezovat. Ze studií však vyplývá, že při splnění evropských nařízení je želatina neškodná.

Šelak

Autor se v příspěvku dále ptá na původ látky šelak: „Ten lesklý povlak na vašich želé fazolkách a posypu? Sekrety z brouků zadků.“ Šelak je přírodní pryskyřice, která se získává z výměšků hmyzu a vyrábí se zejména ve střední Indii. Používá se u lentilek, želé bonbonů nebo výrobků s čokoládovým povrchem pro vytvoření lesklého povrchu a prodloužení trvanlivosti. Dále se používá na potahování tablet ve farmacii nebo v lepidlech či při finální povrchové úpravě výrobků ze dřeva. V EU je tato přísada povolena pouze pro vybrané kategorie potravin. Může se používat pouze jako lešticí látka nebo k povrchové úpravě ovoce či ořechů. V současné době není známo, že by šelak používaný v potravinářském průmyslu představoval bezpečnostní riziko.

HEK-293

V příspěvku je dále řeč o embryonálních ledvinových buňkách HEK-293. Autor uvádí, že tyto buňky jsou používány při testování potravin. Tato buněčná linie, která vznikla na počátku 70. let minulého století, se využívá například pro vývoj vakcín, výzkum rakoviny nebo testování léčiv.

Příspěvky spekulující o zahrnutí HEK-293 do potravin se objevily už dříve a věnovala se jim řada fact-checkerů (Full Fact, Reuters), podle nichž se tato informace nepotvrdila. Buněčná linie se nepoužívá jako přírodní příchuť, jak tvrdí příspěvek, ale pouze při vývoji aromat. V roce 2002 byla například použita ve výzkumu, který souvisel s testováním potravinářských aromat, výzkum ale začlenění buněk do potravin nezahrnoval.

Hamburger od McDonald’s

Autor příspěvku se také zaměřuje na původ masa používaného v řetězci rychlého občerstvení McDonald’s. V mase má být velké množství chemikálií, navíc má být vypěstováno v laboratoři. I tímto tvrzením se fact-checkeři zabývali již dříve, fastfoodový řetězec McDonald’s je odkázal na webové stránky, kde společnost uvádí, že jejich americké pobočky nabízejí produkty obsahující výhradně pravé a certifikované hovězí maso. Ve Spojených státech mají navíc v současné době povolený prodej laboratorně vytvořeného masa pouze dvě společnosti.

Maso pocházející z laboratoře je však v posledních letech na vzestupu, zatím jeho prodej legalizovaly tři státy – Singapur, Spojené státy a Izrael. Důvody pro přechod na výrobu masa v laboratoři jsou zejména ekologické. Týkají se především produkce krmiva pro hospodářská zvířata, které představuje významný zdroj emisí, a také možnosti vyrábět maso přímo v zemi, kde bude spotřebováno, což by eliminovalo potřebu dovozu. Výrazně nižší uhlíkovou stopu laboratorně vyprodukovaného masa dokládá i česká studie.

GMO, pesticidy a těžké kovy

Příspěvek dále tvrdí, že geneticky modifikovaná kukuřice nebo sója jsou ve většině zemí světa zakázány. Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou ve skutečnosti zakázané pouze v 38 zemích světa, zejména v Evropě, v mnoha zemích je ale dovoz těchto potravin povolen. I přes to, že okolo GMO potravin panují kontroverze, jejich konzumace dle vědců není spojena s negativními účinky.

Autor příspěvku také tvrdí, že velké množství potravin obsahuje glyfosát, který se běžně používá na hubení plevele. Glyfosát je aplikován jako postřik na plevele u geneticky modifikovaných rostlin, které jsou proti tomuto přípravku odolné, glyfosát však následně zůstává v půdě nebo vodě. Je přítomný i v potravinách, protože zůstává v listech, zrnech a plodech rostlin a nelze jej odstranit omytím nebo tepelnou úpravou. 

Ohledně bezpečnosti této chemikálie panují nejasnosti. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny totiž označila glyfosát za pravděpodobně karcinogenní. Naopak organizace, o jejichž výstupy se opírá Evropská komise, označily látku za neškodnou.

Těžké kovy byly podle příspěvku nalezeny v různých potravinách od dětské výživy přes rýži až po ovoce. Těžké kovy mohou skutečně potraviny kontaminovat. V některých případech může docházet ke kontaminaci již při pěstování z půdy, například vlivem odpadních vod nebo zplodin z průmyslu. Kontaminovány mohou být také při zpracování z kovových nádrží nebo zkorodovaných konzerv. 

Kontaminace potravin těžkými kovy, jako olovo, rtuť, arsen nebo kadmium, je problematická kvůli škodlivým účinkům na lidské zdraví. Při dlouhodobém vystavení těžkým kovům se totiž mohou projevit karcinogenní účinky, případně poškození nervové či oběhové soustavy. Evropská unie proto stanovuje maximální limity těžkých kovů v potravinách.

Závěr

Příspěvek na facebooku upozorňuje na různé látky používané v potravinářském průmyslu, často s důrazem na jejich kontroverzní původ. Některé informace, jako použití kastorea, karmínu či želatiny, jsou pravdivé, jejich využití v potravinách je však dnes buď omezeno, nebo nahrazeno jinými látkami. V případě L-cysteinu nejsou dostupné žádné důkazy o jeho výrobě z lidských vlasů, a tento způsob produkce je v Evropské unii zakázán. Tvrzení o využívání buněčné linie HEK-293 či laboratorně vypěstovaného masa v McDonald’s nejsou podložena důkazy. Ohledně škodlivosti GMO a glyfosátu se stále debatuje. V 38 zemích, většinou evropských, jsou GMO zakázány a některé organizace označují glyfosát za pravděpodobně karcinogenní. V potravinách se mohou vyskytovat i těžké kovy, Evropská unie však v této otázce stanovuje přísné limity. V rámci naší spolupráce s Facebookem jsme proto tento příspěvek označili jako částečně nepravdivý.