Programatika kandidujících stran?

Žádná ze stran také nedokázala – když už přinést myšlenky a hodnoty, za které se chce stavět – namísto toho skutečně přiblížit fungování a pravomoci Parlamentu a jeho vztah k dalším unijním orgánům. Pokud by v českých voličích dokázali zlomit zažitou představu, o „zneužívačích náhrad“ a od reálného světa odtržených byrokratů chrlících kvanta nesmyslných směrnic, nepotřebovali by nyní prosit voliče na kolenou, aby se ráčili do volebních místností vůbec dostavit.

Komentář 20. května 2014

Ve Visegrad Revue se nedávno objevil článek, který komentuje letošní eurovolby v Maďarsku. Zájem o tento druh voleb obecně v Evropě není bůhvíjaký, Maďaři ovšem ignorují výběr svých europoslanců natolik ostentativně, že se většina stran nenamáhala ani přijít s jakýmkoliv programem. Jaká je ovšem – bez toho, abychom si dělali iluze o jejich čtenosti – situace v této oblasti u nás?

Nejsilnější vládní strana se omezila na poměrně strohý předvolební manifest. Program obsahuje pouhých dvanáct bodů, které tvoří povětšinou floskule obecného charakteru typu „Chceme kvalitní potraviny, bezpečné výrobky a pravidla, která budou chránit spotřebitele i poctivé obchodníky.“ Ta jsou navíc často nepřesná až zavádějící, kdy chce například ČSSD navyšovat minimální mzdu, přičemž na evropské úrovni tato věc ošetřena nijak a spadá naopak do kompetence národních vlád.

Poctivě své sliby zpracovala TOP 09, která se často detailně vyjadřuje ke třinácti tematickým oblastem. Nebojí se konkrétních návrhů a jako jedna z mála stran má pravděpodobně skutečně alespoň nějakou vizi co a jak v Evropě prosazovat. Jediná výtka tak letí k okřídlenému tvrzení o 80 % české legislativy ovlivňované Bruselem, které jsme již v minulosti rozporovali.

ANO sice projevilo snahu a její programatika se minimálně rozsahem vymyká standardu. Vyzdvihujeme ale především, že se čtenáři jako jedna z mála stran snaží alespoň v náznacích přiblížit fungování a pravomoci Parlamentu, aby volič vůbec věděl, proč by měl vážit cestu k urně.

KSČM oproti předchozí kampani zpracovala poměrně komplexní program, ovšem bohužel s řadou faktických chyb.

ODS se omezila na deset nerozvitých vět, po rozkliku sice občas doprovázených dovysvětlující grafikou či krátkým textem, o programu či snad vizi v pravém slova smyslu se zde ale rozhodně hovořit nedá.

K programatice Úsvitu jsme se podrobněji vyjádřili v jednom z předchozích blogů. V kostce: favorit na nejhorší „ne-program“.

Lidovci a Zelení zpracovali jednoduché, minimalistické programy, které se vyjadřují snad ke všem podstatným oblastem evropské legislativy. Ač obě uskupení často sklouzávají k obecným proklamacím, rozhodně se jedná o nadprůměr.

Piráti prozatím bohužel nevypluli z monotematických vod na síti. Prosazují tak revizi dosavadního chápání duševního vlastnictví a patentového práva či otevřená data (vše sympatické, nic proti ničemu), ovšem o tom, co by dělali například s armádami mladých nezaměstnaných ani slovo.

Svobodní prakticky žádný program nemají, místo toho vsadili na dvacítku euronesmyslů, které ovšem mnohdy samy smysl příliš nedávají.

Programem se pak vůbec nezatěžovala Koruna česká; Cibulkův Pravý blog (zde má jako program pravděpodobně vystupovat jeho volební lístek); Romská demokratická strana; bizár číslo jedna těchto voleb Antibursík (kteří sice programatiku ujasněnu nemají, za to vám ale nabídnou výživnou definici ekoteroristy); Fair play – HNPD; Hnutí sociálně slabých ani Republikáni.

Většina ostatních stran sice povětšinou něco málo sesmolila, seriózní plnohodnotný program to ale opět nepřipomíná ani zdálky. Do voleb tak pravděpodobně jsou pouze s jediným cílem: dosáhnout na tentokrát velmi nízko visící státní příspěvek. Nejvíce to zamrzí od socialistů, od kterých by člověk očekával z pozice prozatím nejsilnější politické síly v zemi propracovaný a detailní politický program, který by mohl voliče utvrdit v tom, že to jejich budoucí europoslanci ze svou prací pro Česko i Evropu myslí skutečně vážně. Žádná ze stran také nedokázala – když už přinést myšlenky a hodnoty, za které se chce stavět – namísto toho skutečně přiblížit fungování a pravomoci Parlamentu a jeho vztah k dalším unijním orgánům. Pokud by v českých voličích dokázali zlomit zažitou představu, o „zneužívačích náhrad“ a od reálného světa odtržených byrokratů chrlících kvanta nesmyslných směrnic, nepotřebovali by nyní prosit voliče na kolenou, aby se ráčili do volebních místností vůbec dostavit.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů