Putinův doublethink

Publikováno 23. března 2014

Výroky Vladimira Putina na adresu Krymu, které minulý týden věnoval Dumě a světu, jsou plné záměrných kontradikcí a přetáčení historie ve vlastní prospěch.

Výroky Vladimira Putina na adresu Krymu, které minulý týden věnoval Dumě a světu, jsou plné záměrných kontradikcí a přetáčení historie ve vlastní prospěch.

Factcheckový portál Demagog.CZ výjimečně vybrousil z domácího prostředí a analyzoval projev Vladimira Putina, který zaujal celý svět. Přinášíme glosu k některým vybraným vyjádřením, které server vyhodnotil jako nepravdivé a zavádějící.

Putin například rád argumentuje kosovským precedentem, tedy zemí, kterou Rusko odmítá na mezinárodní úrovni akceptovat jako nezávislou krajinu. Kosovská secese od zbytku Srbska je podle vládce Kremlu analogická situaci na Krymu, pomíjí však přitom brutální etnické násilí, které vyvolalo až reakci Rady bezpečnosti, nehledě na to, že Kosované nemuseli rozhodovat o své samostatnosti pod drobnohledem cizích jednotek či byla na stole možnost, že by se země stala součástí Albánie.

Historické paralely z mezinárodního prostředí Putin vůbec rozdával plnými hrstmi, žel často nepřesně interpretovanými. „Zapomněl“ tak například na rezoluci Spojených národů k červnové intervenci v Jugoslávii (předchozí bombové útoky ale byly skutečně bez posvěcení bezpečnostní Pětky) či prohlašoval, že Sověti svého času podpořili „upřímnou, neudržitelnou touhu k národní jednotě“ u tehdy rozdělených Němců. Opět jej však zřejmě zklamala paměť, když nedodal, že zprvu zarputilý odpůrce znovusjednocení Gorbačov se nechal pragmaticky přesvědčit k názorovému obratu až štědrými přísliby finančních injekcí ze Západu.

Putin si vůbec interpretuje historii svérázně, když např. pronesl: „Rusko jako by uznalo Krym jako součást Ukrajiny, ale jednání o vytyčení hranic se nevedla.“ Budapešťské memorandum, které za cenu jaderného odzbrojení Ukrajiny poskytlo zemi (evidentně prázdné) bezpečnostní záruky žádné „jako by“ neobsahovalo. K respektování státních suverenity se tehdy zavázali všichni signatáři, sám Putin pak se svým protějškem Kučmou v roce 2003 stvrdil konečnou podobu ukrajinské hraniční čáry, o kterou se do té doby vedly spory.

Putin, který sám zastává prezidentský úřad již potřetí, si vzal na paškál také nenáviděnou Oranžovou revoluci. Třetí kolo prezidentské volby, ze kterého vzešel nakonec vítězně Viktor Juščenko, označil za „absurditu a výsměch ústavě“. To, že šlo o postup zcela v souladu s ukrajinskými zákony včetně toho nejvyššího, Putin již nevidí, zato nedávné referendum na Krymu bylo „v plném souladu s demokratickými postupy a mezinárodně právními normami“, ačkoliv porušilo minimálně dva články ukrajinské ústavy nehledě na řadu dalších velmi podivných okolností. „Výběr“ mezi otázkami ve všelidovém hlasování by se dal například připodobnit k volbě jako vystřižené ze Styrona.

Putin chtěl svým proslovem svět šokovat a ukázat Rusko znovu jako hrdé a sebejisté. To se mu povedlo, ale prostřednictvím poselství plného floskulí o demokratičnosti a národní hrdosti, které s fakty nemělo však příliš společného.



Autorem tohoto textu je David Kopecký, který pracuje v projektu Demagog.cz