Národní očkovací strategie registr odmítačů vakcín neobsahuje, signální kód lékaři používají od roku 2020

„Každý, kdo odmítne nově nařízená očkování, dostane zápis do registru odmítačů,“ tvrdí facebookový příspěvek, který se odvolává na rozhovor s lékařkou a bývalou senátorkou Alenou Dernerovou na webu Rádio Universum. Podle příspěvku má Národní očkovací strategie (.pdf) v praxi sloužit k vyvolání společenské segregace, kdy s neočkovanými lidmi bude dále v zaměstnání, na úřadech či v nemocnicích zacházeno jinak než s těmi očkovanými. Samotný odkazovaný rozhovor pak tato tvrzení rozvádí s tím, že strategie není pouze odborným dokumentem, ale nástrojem státního nátlaku, který může vést k diskriminaci občanů. 

Příspěvek obsahuje i titulek zmíněného interview, který tvrdí, že Ministerstvo zdravotnictví plánuje neočkované lidi označovat tzv. signálním kódem. To Dernerová v titulku i dále v rozhovoru přirovnává k „cejchování“.

V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jaké změny Národní očkovací strategie zavádí, jak je to se signálními kódy a zda skutečně povedou k tomu, že lidé odmítající očkování dostanou zápis do „registru odmítačů“.

Signální kódy

V českém zdravotním systému dostávají praktičtí lékaři od zdravotních pojišťoven měsíční paušální platbu za každého registrovaného pacienta a kromě toho také platby za některé zdravotní výkony. Ambulantním specialistům pojišťovny platí jen za jednotlivé výkony. Aby pojišťovna takový zdravotní výkon lékaři proplatila, musí od něj dostat informaci, že daný výkon proběhl (.pdf, str. 13, 32–38). Za tímto účelem má každý zdravotní výkon vlastní kód – specifickou číselnou kombinaci, která je uvedená v seznamu zdravotních výkonů zveřejněném Ministerstvem zdravotnictví nebo zdravotní pojišťovnou (.pdf).

Vedle „běžných“ zdravotních výkonů existují také tzv. signální výkony. Jejich evidence většinou neslouží k proplacení výkonu lékaři (.pdf), ale k upřesnění a sběru konkrétních informací, například o počtu pacientů s určitými diagnózami nebo o specifických provedených procedurách. Jako signální kód se označuje kód, který je v seznamu zdravotních výkonů přiřazen ke konkrétnímu signálnímu výkonu. Některé zdroje, např. web Info pro lékaře, pojem signální kód používají i k popisu kódů ostatních výkonů.

Ministerstvo zdravotnictví, zástupci lékařů a zdravotní pojišťovny se v roce 2019 dohodli na tom, že se jako zdravotní výkon bude evidovat také „edukační pohovor“ lékaře s pacientem či rodinou o očkování. Vznikly tak dva kódy – jeden pro pohovor, kdy pacient očkování dostal, a druhý pro pohovor, kdy pacient vakcinaci nakonec odmítl. V seznamech výkonů pojišťoven se tyto kódy poprvé objevily v lednu 2020 (.pdf, str. 15; .pdf, str. 6), od ledna 2021 je obsahuje i seznam stanovený ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví.

Pohovor, na jehož konci pacient (přesněji řečeno jeho rodiče) očkování odmítl, evidují podle webu Ministerstva zdravotnictví výhradně praktičtí lékaři pro děti a dorost. Jejich úkolem je během zhruba 30 minut pacientovi či jeho zákonnému zástupci vysvětlit smysl, průběh a možná rizika konkrétního očkování. Pediatři tento výkon vykazují jak při odmítnutí povinného dětského očkování, tak i při odmítnutí nepovinné vakcinace, např. proti meningokokovým infekcím. Kód tedy neslouží ke „značkování“ neočkovaných osob, ale funguje jako doklad pro pojišťovnu, že lékař svou práci odvedl a má za ni obdržet smluvní odměnu.

Co říká NOS o odmítání očkování?

Stát data o proočkovanosti na základě informací od zdravotních pojišťoven podle NOS analyzuje od roku 2021 (.pdf, str. 15). V systému pojišťovny se např. pomocí signálních kódů (.pdf, str. 15) evidují výkony, kdy lékař pacientovi podává očkování hrazené ze zdravotního pojištění. Zároveň existují i statistiky popisující počty použitých jednotlivých očkovacích látek, kde se rozlišuje věková skupina pacienta či region jeho bydliště. Stát má tedy díky tomu přehled o pacientech, kteří očkování podstoupili.

Slabinou systému však podle NOS zůstává absence informací o osobách, které pravidelné očkování nepodstoupily, a informace o důvodech, proč se tito lidé, přesněji rodiče dětí, rozhodli vakcinaci odmítnout (.pdf, str. 15). Strategie tak počítá mj. s provedením sociologických studií zaměřených na analýzu motivací a postojů rodičů k očkování (str. 33). Dokument se zároveň zmiňuje o tom, že by mělo dojít k blíže neupřesněné „úpravě“ signálního kódu pro odmítnutí očkování a že by prostřednictvím tohoto kódu měl být zjišťován „počet rodičů“ odmítajících očkování (.pdf, str. 35). Text NOS ale nijak nenaznačuje, že by měla vzniknout databáze či „registr“ lidí, kteří vakcinaci odmítli (.pdf, str. 33–35).

Celá část NOS, ve které je signální kód zmíněný, se navíc vztahuje k očkování „v dětském věku“ (.pdf, str. 33–35). Dokument tak ani neplánuje, že by se pomocí signálních kódů měly zjišťovat informace o dospělých osobách, které se například rozhodnou nevyužít nepovinné očkování proti chřipce.