Rozhodnutí Ústavního soudu a jeho špatná interpretace

Ústavní soud vydal 18. listopadu rozhodnutí (.pdf) o žádosti o poskytnutí informací podle informačního zákona. Žadatelka po soudu požadovala “sdělení informací o tom, kolik soudců Ústavního soudu a asistentů těchto soudců je očkováno proti nemoci covid-19 a kolik jich je „rozočkováno,“ avšak Ústavní soud tuto žádost odmítl s tím, že taková informace neexistuje (ÚS takovou informaci nemá).

Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil takto (.pdf, str. 2): “Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína). Tato informace je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace.

Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu. Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje.”

V prvním citovaném odstavci soud obecně uvádí, že informace o očkování je vysoce důvěrná a specificky chráněná. Důležitý je ale především druhý odstavec, ve kterém Ústavní soud zdůvodňuje, proč neeviduje proočkovanost soudců a jejich asistentů. Uvádí, že očkování nemá vliv na způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy neupravují, zda by soudci Ústavního soudu měli či neměli být naočkovaní. Ústavní soud tedy nemá žádný důvod zjišťovat, zda jsou jeho soudci a asistenti naočkovaní, a vzhledem k tomu, že se jedná o důvěrnou informaci, to ani zjišťovat nesmí.

Ústavní soud tedy uvádí, že nemá zákonné zmocnění zjišťovat proočkovanost svých soudců a jejich asistentů. Nepopírá však, že informaci o tom, zda někdo je naočkovaný, mohou zjišťovat například provozovatelé stravovacích služeb a další, které zákon zmocňuje takovou informaci žádat. 

Informace o očkování je důvěrná a je na každém z nás, komu se rozhodneme ji sdělit. Ústavní soud však rozhodně nevyzývá k tomu, abychom ji tajili i před osobami, které mají ze zákona povinnost se na ni ptát. Vzhledem k tomu, že námi ověřovaný článek rozhodnutí Ústavního soudu interpretuje nesprávně, označili jsme jej v rámci naší spolupráce se společností Facebook jako částečně nepravdivý.