Facebookový příspěvek stručně sděluje, že od roku 2027 nebude možné prodat ani pronajmout budovu, která má energetický štítek F nebo G.
Jako „energetické štítky“ se běžně označují certifikáty energetické náročnosti budov, jinak známé také jako průkazy energetické náročnosti budov. V EU fungují už více než dvacet let (.pdf, str. 11) a od roku 2009 se používají i v Česku (.pdf, str. 6). Certifikát je dokument, jenž popisuje, do které ze sedmi kategorií energetické náročnosti budova spadá. Do kategorie A spadají budovy s nejnižší spotřebou energie, do kategorie G naopak patří energeticky nejnáročnější budovy. Certifikát zároveň obsahuje doporučení, jak snížit energetickou náročnost domu.
Podle současné české legislativy potřebují průkaz energetické náročnosti všechny novostavby i budovy, u kterých proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Musí ho mít také nemovitosti při prodeji nebo pronájmu.
Směrnice o energetické náročnosti budov
Evropský parlament a Rada EU schválily v roce 2024 revidované znění směrnice o energetické náročnosti budov, které vstoupilo v účinnost na konci května 2024. Cílem revidované směrnice je podpořit snižování emisí skleníkových plynů z budov, aby do roku 2050 EU disponovala „fondem budov s nulovými emisemi“ (.pdf, str. 14). Toho chce směrnice dosáhnout několika způsoby.
Členské státy mají například zajistit, aby od roku 2028 byly všechny nové budovy ve vlastnictví veřejných subjektů tzv. budovami s nulovými emisemi (.pdf, str. 23). Od roku 2030 budou muset tuto podmínku splňovat i všechny ostatní novostavby.
Jako budovu s nulovými emisemi směrnice označuje budovu s velmi nízkou energetickou náročností, „která vyžaduje nulové nebo velmi nízké množství energie, produkuje nulové emise uhlíku z fosilních paliv na místě a produkuje nulové nebo velmi nízké provozní emise skleníkových plynů“ (.pdf, str. 15). Přesné hodnoty energetické náročnosti, které „budova s nulovými emisemi“ musí splňovat, si určují jednotlivé členské státy v rámci mantinelů stanovených ve zmiňované směrnici (str. 28–29).
Pravidla pro stávající budovy
Dále mají členské státy zajistit, aby budovy procházející větší renovací (.pdf, str. 24, 16) splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost. Dodržet je dle směrnice musí, „pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné“.
Směrnice obsahuje také pravidla, která se týkají ostatních existujících budov, jež rekonstrukcí neprochází (.pdf, str. 24–27). Rozdílný postup přitom stanovuje pro obytné domy a pro jiné než obytné budovy.
V případě jiných než obytných budov (.pdf, str. 24–25) má členská země EU stanovit „minimální normy energetické náročnosti“, které jednotlivé budovy budou muset splňovat. U žádné z těchto budov nemá v roce 2030 energetická náročnost přesáhnout hodnotu spotřeby energie, kterou mělo 16 % energeticky nejnáročnějších budov v roce 2020. Od roku 2033 pak budou muset být normy ještě přísnější a jiné než obytné domy budou muset být méně energeticky náročné než 26 % energeticky nejnáročnějších budov z roku 2020.
Upravenou směrnici nyní musí členské státy EU postupně začlenit do svých právních předpisů, nejpozději do konce května 2026 (.pdf, str. 47). V Česku k tomu zatím nedošlo. Ve veřejně dostupných zdrojích se neobjevují informace o tom, jakým hodnotám budou minimální normy pro jiné než obytné budovy odpovídat.
Požadavky týkající se obytných budov směrnice formuluje obecněji (.pdf, str. 25–27). Říká, že si každý členský stát stanoví vnitrostátní trajektorii pro postupnou renovaci „fondu obytných budov“. Každá země má přitom zajistit, aby se průměrná spotřeba energie fondu obytných budov jako celku snížila do roku 2030 o 16 % oproti roku 2020 a do roku 2035 o 20 % až 22 % (.pdf, str. 26). Obecným cílem je, aby do roku 2050 státy disponovaly fondem obytných budov s nulovými emisemi. Směrnice ale neukládá členským státům konkrétní postupy, jak takového stavu dosáhnout.
Směrnice počítá s tím, že minimální normy energetické náročnosti mohou členské státy zavést i v případě obytných budov (.pdf, str. 26; .pdf, str. 18). Jejich zavedení ovšem v tomto případě není povinné (.pdf, str. 30; .pdf, str. 26–27).
Co směrnice říká o prodeji a pronájmu?
Podle směrnice mohou státy požadovat, aby budovy splňovaly minimální normy energetické náročnosti k určitému datu nebo například „v rozhodném okamžiku na trhu, jako jsou prodej, pronájem, dar nebo změna účelu v rámci katastru budov“ (.pdf, str. 26). O tom, zda musí budovy normy splňovat při prodeji či pronájmu, si rozhodne každý stát sám.
Dodržování minimálních norem mají státy zajistit pomocí vhodných opatření, mezi která patří „monitorovací mechanismy a sankce“ (.pdf, str. 27, 47). Ani v této části směrnice nenařizuje, že budovy, které normy poruší, nebude možné prodat či pronajmout.
Podle současné české legislativy může stát udělit pokutu v případě, že nejsou dodrženy české požadavky na energetickou náročnost při výstavbě nové budovy nebo při provádění větší renovace stávající budovy. Stavebníkovi nebo majiteli také hrozí pokuta, pokud si měl podle české legislativy opatřit „energetický štítek“ budovy, ale neučinil tak. Nicméně pro majitele, kteří svou stávající nemovitost ani neprodávají, ani zásadně nerekonstruují, žádný požadavek ani pokuta spojená s energetickou náročností budovy nejsou zavedeny.
Energetické štítky a původní návrh směrnice
Původní návrh směrnice o energetické náročnosti budov z prosince 2021 obsahoval požadavky, aby budovy k určitému datu dosáhly konkrétní třídy energetické náročnosti budov (.pdf, str. 53). Podle tohoto návrhu měly například jiné než obytné budovy dosáhnout od roku 2027 alespoň třídy energetické náročnosti F a od roku 2030 alespoň třídy E. Obytné budovy měly splnit požadavek na třídu F od roku 2030 a třídu E od roku 2033. Po dohodě s Radou EU (.pdf, str. 4) byly však tyto požadavky ze směrnice vypuštěny. Schválená verze nyní obsahuje pouze obecnější požadavky, které nezmiňují konkrétní třídy energetické náročnosti (.pdf, str. 23–27).
V současnosti platný český zákon o hospodaření energií nepočítá se zákazem prodeje nebo pronájmu budov s certifikátem energetické náročnosti budovy třídy F nebo G.
Závěr
Podle příspěvku nebude možné od roku 2027 prodat nebo pronajmout budovu, která má certifikát energetické náročnosti budovy třídy F nebo G. Revidovaná unijní směrnice ve skutečnosti požaduje, aby státy EU zavedly minimální normy energetické náročnosti „pro jiné než obytné budovy“ a aby zajišťovaly jejich dodržování například pomocí sankcí. V případě obytných budov mohou státy minimální normy stanovit, ale nemusí. Požadavek, aby při porušení norem nebylo možné takovou budovu prodat či pronajmout, směrnice nezmiňuje. Česká legislativa také neobsahuje ustanovení, které by zakazovalo prodej nebo pronájem budov s certifikátem energetické náročnosti třídy F nebo G. Příspěvek jsme proto v rámci naší spolupráce s Facebookem označili jako nepravdivý.