Ve službách jeho prezidentstva

Miloš Zeman sliboval, že se po volbách obklopí jen nestranickými odborníky. Ve skutečnosti kolem sebe vybudoval mocenskou síť lidí, které pojí především příslušnost ke Straně Práv Občanů.

Třetí prezident polistopadové republiky nedávno oslavil dva roky v úřadu. Demagog.CZ mu poblahopřál analýzou naplňování jeho předvolebních slibů. Jedním z častých prohlášení kandidáta Zemana v kampani bylo, že si s sebou na Hrad nevezme nikoho jiného než svého tajemníka a řidiče. Motivem mělo být nalezení profesionálů a také podání důkazu o nadstranickosti Zemana jako prezidenta. Byl potřeba. Obavy vycházely z vlastní existence Strany Práv Občanů, která v té době nesla přídomek Zemanovci. Že post šéfa svého úřadu obsadil prezident právě předsedou této strany, ačkoliv svým voličům slíbil nezávislou osobu, dalo pochybám reálný základ. A hradní kancelář není jediným místem, kde se Přátelé Miloše Zemana těší z nových funkcí.

Svému tajemníkovi Zeman slib splnil, Jaroslav Hlinovský nyní na Hradě pokračuje ve funkci hlavního sekretáře. Závazek veřejnosti, že ostatní posty nebudou zaplněny „po známosti“, ale nedodržel. Hlinovského v Kanceláři prezidenta republiky doplnilo hned několik kolegů ze Zemanova předvolebního týmu a úspěchy ve výběrových řízeních zaznamenalo také několik členů tehdejší SPOZ. Zemanova mluvčí Hana Burianová se stala vedoucí velmi vytíženého tiskového odboru, kde ji posléze nahradil sdílnější Jiří Ovčáček. Trvalejší pozici v odboru protokolu kanceláře prezidenta získal dřívější místopředseda SPOZ Vladimír Kruliš. Největší rozruch ovšem vyvolalo jmenování předsedy Zemanovců Vratislava Mynáře na post šéfa prezidentského úřadu.

Zadní vrátka pro kancléře

V souladu se Zemanovým vyjádřením, že úřad kancléře nemůže být používán k propagaci jakékoliv politické strany, Mynář své předsednictví v neúspěšné SPOZ složil. Nikoliv však své politické ambice. S prezidentským souhlasem, pod který Zeman pohřbil dřívější výrok i s poslední iluzí o nadstranickosti své administrativy, Mynář z Hradu vedl kandidátku zlínské SPOZ do předčasných voleb v roce 2013. Kvůli časové náročnosti předvolebního klání si z úřadu musel vzít neplacené volno, ale opustit jej hodlal pouze v případě svého zvolení. Když pak Zemanovci na cestě do Sněmovny neslavně pohořeli, Zeman bezpečně přidržel Mynářovi zadní vrátka Hradu.

Mynářovi se nedávno znovu dostalo mediální pozornosti, a to pro jeho schopnosti na trhu s nemovitostmi. Koupi vily za 5,5 milionu korun od jednoho z advokátů Romana Janouška Mynář už sice vysvětlil, otázkou je, jestli zdůvodnění bude stačit NBÚ. Případ by totiž mohl zkazit kancléřovu snahu o získání bezpečnostní prověrky. Ta mu chybí už déle než rok. To především proto, že potřebné podklady od něj Národní bezpečnostní úřad dostal po četných průtazích až pod hrozbou pokuty. Mynářovo odvolání ale prezident neplánuje.

Vláda nikým nevolených

Ohrožena není ani funkce Martina Nejedlého, jednoho ze čtrnácti hradních poradců, které Zeman slíbil, že nebude mít. Nejedlý coby jednatel firmy Lukoil Aviation Czech se v současnosti soudí se státem o zaplacení dluhu 27,5 milionu korun za letecké palivo. První soudní bitvu Lukoil prohrál a zvažuje odvolání. Nikoliv však Zeman v případě Nejedlého – velkorysého sponzora SPOZ – jako poradce pro energetiku.

Zatím posledním členem Zemanovců obývajícím jednu z kanceláří Hradu je Radek Augustin, nyní vedoucí analytického odboru. První Augustinův zajímavý kariérní vzestup se ale odehrál již červenci 2013 při sestavování Rusnokovy vlády.

Kolem Zemana se zformovala parta lidí spojených především se Stranou Práv Občanů.

Ačkoliv Augustin sám tvrdil, že žádný člen SPOZ v úřednické vládě přítomen nebude, byl o měsíc později paradoxně dosazen na pozici šéfa jejího úřadu, zatímco jeho stranický kolega Martin Pecina se stal ministrem vnitra. Média situaci popisovala jako „dobývání pozic nikým nevolenou stranou“. Tím trochu vykrádala Zemanův slovník z období před pádem Nečasovy vlády, kdy podobnými výroky ostřeloval stranu LIDEM kvůli oddělení se od Věcí Veřejných. U SPOZ naopak známky s prezidentem zdobily její předvolební billboardy.

Daleko větší než počet Zemanovců, jež se stali ministry, byl ovšem počet Rusnokových ministrů, kteří se transformovali v Zemanovce. Na kandidátkách SPOZ se v předčasných volbách objevila celá třetina úřednického kabinetu, mezi nimi Zdeněk Žák, František Lukl nebo František Koníček. V Ústeckém kraji vedl kandidátku také ministr zemědělství Toman nebo šéf vnitra Pecina. Další ministři, jako například Jan Kohout, nabídku Zemanovců odmítli.

ČNB opět nevyvážená

Jednání SPOZ se setkalo s kritikou ostatních stran, cítily se znevýhodněny. Zeman byl obviněn z vytváření mocenské struktury spojující jeho úřad s SPOZ a vládou, přičemž klíčovou postavou měl být Jiří Rusnok. Ten jakoukoliv návaznost na SPOZ odmítá, avšak faktem zůstává, že za Zemanovce dříve kandidoval jako nestraník na starostu Prahy-Vinoře. Jeho jmenování Zemanovi také v mnohém prospělo. Rusnok například rozsoudil spor Zemana se Schwarzenbergem, když ihned po nástupu do funkce schválil prezidentův návrh jmenovat Livii Klausovou a Vladimíra Remka velvyslanci.

V únoru minulého roku Zeman určil Jiřího Rusnoka členem bankovní rady ČNB. Ten s ním sice nesdílí negativní názor na devalvaci koruny, přesto před nedávnem oznámil Zeman plán učinit Rusnoka jejím guvernérem. Do zbytku bankovní rady pak chce dosadit takové lidi, kteří „napraví její nesprávný krok“. Skloubením této rétoriky s dosazením předvídatelného Rusnoka se Zeman vzdaluje splnění dalšího svého slibu – zajištění názorově vyváženého vedení ČNB.

Miloš Zeman rozhodně není prvním českým prezidentem, který kdy dosazoval do funkcí své známé či prosazoval své názory na ekonomický chod země. Je však třeba poukázat na nebývalý kontrast mezi výroky jeho předvolebního já a asertivitou, se kterou své sliby porušuje.

Demagog.CZ bude nadále aktualizovat a rozšiřovat okruh předvolebních slibů prezidenta Zemana až do konce jeho funkčního období.

Alžběta Bajerová, analytička Demagog.CZ

Grafika: Michal Staněk