Volba prezidenta 2023 – jednoduchá pravidla s nejasným významem

Současné hlavě státu Miloši Zemanovi skončí v březnu příštího roku druhé volební období, což znamená, že do dalších voleb již jako kandidát nemůže zasáhnout. O jeho nástupci se bude rozhodovat ve volbách, jejichž první kolo vyhlásil (.pdf) předseda Senátu Miloš Vystrčil na 13. a 14. ledna 2023. Případné druhé kolo se pak bude konat o dva týdny později.

Než se však kandidáti budou moci utkat o přízeň voličů, musí splnit několik zákonem daných podmínek. A právě na ty se v následujícím článku zaměříme. Konkrétněji se budeme věnovat především sběru potřebných podpisů a tomu, jak si v něm vedou ti, kteří již zájem o kandidaturu veřejně projevili. V neposlední řadě se pak ohlédneme za několika spornými momenty, které provázely volby v minulosti.

Co musí ze zákona splňovat kandidát na prezidenta?

Prezident České republiky je od roku 2012 volen v přímých volbách. Nevolí jej tak Parlament, jak tomu bylo dříve, ale všichni zletilí občané ČR s platným volebním právem.

Pasivní volební právo, tedy právo být volen, má pak dle Ústavy každý občan České republiky, který splňuje podmínky pro kandidaturu do Senátu. Musí mu tedy být minimálně 40 let a nesmí u něj nastat překážka ve výkonu volebního práva v podobě omezení svéprávnosti. Navíc musí získat podpisy nejméně:

1. deseti senátorů, nebo
2. dvaceti poslanců, nebo
3. padesáti tisíc občanů oprávněných volit prezidenta.

V případě občanské petice pak probíhá přezkum správnosti údajů na petičních arších. Ministerstvo vnitra podle zákona vždy vybere 8 500 náhodných záznamů, u nichž ověří pravost. Pokud u některých z nich zjistí nesrovnalosti, mohou nastat dvě situace:

V případě, že jsou údaje uvedeny nesprávně jen u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítává ministerstvo tyto chybové podpisy do celkového počtu podpisů a v dalším přezkumu již nepokračuje. 

Jestliže je však chybových záznamů 3 % a více, vybírá Ministerstvo vnitra další náhodný vzorek o stejné velikosti. V případě, že zde zjistí chybovost u méně než 3 % podpisů, nejsou chybné podpisy z prvního ani druhého vzorku zařazeny do celkového počtu podpisů. Jestliže ale počet nesprávných záznamů dosahuje 3 % a více i v tomto druhém vzorku, odečte ministerstvo z celkového počtu podpisů tolik procent podpisů, kolik odpovídá chybovosti v obou vzorcích. I po těchto odečtech musí mít kandidát stále alespoň 50 tisíc podpisů.

Poté, co kandidát splní všechny náležitosti dané zákonem, registruje Ministerstvo vnitra jeho kandidátní listinu, a ten se tak oficiálně stává účastníkem voleb. Prezidentem je následně zvolen ten kandidát, který v prvním kole voleb získá nadpoloviční většinu všech platných hlasů. V případě, že takový počet hlasů nedostane žádný kandidát, postupují dva dle počtu hlasů nejúspěšnější kandidáti do druhého kola. V něm se poté vítězem stává kandidát s vyšším počtem hlasů.

Kdo z kandidátů nasbíral alespoň 50 tisíc podpisů občanů a kteří poslanci a senátoři podpořili jakého prezidentského kandidáta, bychom se měli dozvědět na konci listopadu, kdy Ministerstvo vnitra pravidelně zveřejňuje jednotlivá rozhodnutí o registraci kandidátů.

Jak si momentálně stojí kandidáti ve sběru podpisů?

Jak již bylo zmíněno výše, kandidát na prezidenta musí nejpozději do 66 dnů před konáním prvního kola voleb odevzdat kandidátní listinu s petičními archy s podpisy minimálně 10 senátorů, 20 poslanců, nebo 50 tisíc občanů oprávněných k volbě. V nadcházejících prezidentských volbách připadá tento zlomový den na 8. listopadu 2022. V následujících řádcích se podíváme na to, o čí podpisy budou kandidáti svou kandidaturu opírat a jak si momentálně ve sběru podpisů stojí.

Zájem ucházet se o post hlavy státu k 18. říjnu 2022 veřejně potvrdili mj.: Hynek Blaško, Tomáš Březina, Karel Diviš, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Karel Janeček, Jiří Kotáb, Ivo Mareš, Danuše Nerudová, Petr Pavel, Josef Skála, Josef Středula, Alena Vitásková a Tomáš Zima.

Potřebný počet 50 tisíc podpisů občanů údajně již posbíral podnikatel Tomáš Březina, bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, generál ve výslužbě Petr Pavel, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková či Jiří Kotáb. O tom, jestli kandidáti skutečně překročili 50tisícovou hranici, ale rozhodne po přepočtu podpisů až Ministerstvo vnitra.

Dostatečné množství podpisů senátorů a poslanců pak nasbíral senátor Pavel Fischer. Podpisy poslanců získal také poslanec Jaroslav Bašta a 30. října 2022 pak oznámil také Andrej Babiš, že bude kandidovat s podporou poslanců hnutí ANO.

O dostatečné množství podpisů senátorů, konkrétně 13, svou kandidaturu opřel také bývalý rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima. V jeho případě nicméně došlo ke sporu právníků ohledně platnosti všech podpisů. Petiční archy Tomáše Zimy totiž obsahují také podpisy bývalých senátorů, jimž po letošních volbách skončil mandát. Podle ústavního právníka Jana Kysely jsou tyto podpisy neplatné, podle právníka Aleše Gerlocha nicméně rozhoduje datum podpisu. Pokud k podpisu došlo ještě za působení signatáře na postu senátora, měl by podle něj být takovýto podpis stejně platný, jako podpis současných zákonodárců. Zima také dodal, že má také přibližně 37 tisíc občanských podpisů a v jejich sběru dále pokračuje.

Podobným případem je pak kandidatura prezidentky České asociace povinných Denisy Rohanové, která již v minulém volebním období Poslanecké sněmovny nasbírala 20 podpisů dnes již bývalých poslanců ČSSD a KSČM. Ačkoliv tito poslanci už déle než rok nejsou ve funkci, podle Ministerstva vnitra by tato kandidátní listina podaná před rokem a čtvrt mohla být platná. „Zákon stanoví pouze mezní lhůtu pro podání kandidátní listiny. Podat ji však lze kdykoliv předtím, podmínkou není ani oficiální vyhlášení voleb, neboť minimálně rok konání voleb je dán Ústavou a je tedy známý. Z logiky věci je tedy přípustné podat kandidátní listinu pro příští volby kdykoliv během funkčního období stávající hlavy státu,“ uvedla pro Deník N mluvčí ministerstva Hana Malá. S tímto výkladem ale nesouhlasí ústavní právníci Jan Kysela a Marek Antoš.

Ostatní z výše uvedených kandidátů zatím splnění potřebné hranice podpisů neoznámili. Karel Janeček například uvedl, že kvůli nedostatku občanských podpisů plánuje oslovit senátory. Podnikateli Karlu Divišovi se údajně do poloviny října podařilo získat 45 tisíc podpisů. Předseda odborových svazů Josef Středula zatím hlásí „střední desítky tisíc“ podpisů. Teolog Ivo Mareš pak nasbírání dostatečného množství podpisů od občanů již spíše nepředpokládá.

Podle veřejně dostupných informací před koncem lhůty pro podání kandidátních listin splňuje podmínky pro kandidaturu na prezidenta celkem 10 kandidátů. Finální sestava kandidátů se ale může dodatečně změnit i později. V předchozích dvou prezidentských volbách totiž došlo k několika sporným momentům, které nakonec musely přezkoumávat soudy.

Vyřazení Tomia Okamury z první přímé volby

Výše zmíněná kontrola správnosti údajů na podpisových arších byla velkým tématem během prvních přímých prezidentských voleb konaných v roce 2013. Ministerstvo vnitra tehdy na základě tohoto systému vyřadilo hned tři zájemce o post hlavy státu. Jednalo se o předsedkyni Suverenity Janu Bobošíkovou, ekonoma Vladimíra Dlouhého a někdejšího senátora Tomia Okamuru. Posledně zmiňovanému Ministerstvo vnitra vyřadilo více než 40 % (.pdf, str. 1) podpisů. Ministerstvo tehdy v prvním 8,5tisícovém vzorku našlo míru chybovosti 19 % a ve druhém 23 %, načež Okamurovi z celkového počtu více než 60 tisíc podpisů odečetlo počet odpovídající součtu chybovosti v obou vzorcích. 

Na postup Ministerstva vnitra podal Tomio Okamura stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle jeho slov Ministerstvo při ověřování podpisů „úmyslně použilo metodiku, která kandidáty maximálně poškodila“. Jeho stížnosti nicméně, na rozdíl od stížnosti Jany Bobošíkové, Nejvyšší správní soud (NSS) nevyhověl. Soud sice připustil, že v prvním ověřování ministerstvo použilo nesprávný výklad přepočtu – místo součtu měr chybovosti ve dvou vzorcích mělo (.pdf, str. 14) ministerstvo odečíst průměr chybovosti obou vzorků – nicméně ani po užití správného vzorce se Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý nedostali přes potřebnou 50tisícovou hranici. 

Tomio Okamura následně podal k této věci ústavní stížnost, také ta byla nicméně pro neopodstatněnost zamítnuta. Nebylo vyhověno ani jeho žádosti o posunutí termínu voleb. Ani tento verdikt vyřazeného kandidáta neodradil a prostřednictvím své právničky avizoval, že se chystá obrátit až na Evropský soud pro lidská práva. Informace o tom, zda stížnost do Štrasburku skutečně podal, se nám nicméně nepodařilo dohledat. 

Spory o kontrolu správnosti podpisových archů nezůstaly bez odezvy. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský na začátku roku 2013 například uvedl, že „je zřejmé, že zákon o volbě prezidenta republiky obsahuje mezeru, která by mohla být dokonce hodnocena jako protiústavní“. Ústavní soud pak doporučil, že by do budoucna měly nastat změny právě ohledně ověřování podpisů. Před prezidentskými volbami konanými v roce 2018 pak skutečně došlo k úpravě zákona, která rozšířila požadavky na náležitosti petice. Jednalo se například o povinnost kandidáta uvést datum, kdy bylo poprvé možné petici podepsat, a povinnost podepisujícího občana vyplnit kromě stávajících informací také číslo osobního dokladu. 

Škodolibý senátor

Problémy s podpisovými archy se v předchozích volbách nevyhnuly ani těm, kteří svou kandidaturu opřeli o podpisy senátorů či poslanců. Spory se vedly o to, zda mohou zákonodárci podpořit svým podpisem jen jednoho, či více kandidátů. Ministerstvo vnitra před volbami v roce 2013 na svých stránkách zveřejnilo, že senátor či poslanec může ze své funkce podpořit jen jednoho z kandidátů a další podpisy může připojit pouze pod petiční archy kandidátů, kteří sbírají podpisy občanů.

Před volbami konanými v roce 2018 nicméně Ministerstvo vnitra avizovalo, že zákonodárci mohou ze své funkce podpořit více kandidátů. Ministerstvo tehdy argumentovalo problémem „škodolibého senátora“. Senátor či poslanec by totiž mohl před jedním kandidátem zatajit, že svým podpisem podpořil i jiného kandidáta, a tím mu způsobit problém při ověřování podpisů. Několik kandidujících tedy v rámci prezidentských voleb 2018 odevzdalo arch s podpisy senátorů, kteří podpořili více kandidátů. Podle ústavních právníků nicméně takovýto výklad odporuje zákonu.

Stížnost, kterou kvůli podpisům některých senátorů pod peticemi více kandidátů podala bývalá místostarostka Prahy 8 Terezie Holovská, nicméně Nejvyšší správní soud na konci roku 2017 odmítl. Tito kandidáti se tak sice mohli zúčastnit voleb, soud ale zároveň poznamenal, že nesouhlasí s výkladem Ministerstva vnitra. Každý senátor či poslanec by podle NSS měl podpořit maximálně jednu petici, která se opírá o podpisy členů Parlamentu. Ústavní soud se touto stížností věcně nezabýval a z formálních důvodů ji odmítl.

I přes prohlášení NSS Ministerstvo vnitra stále zaujímá postoj, že je možné, aby zákonodárci podpořili svým podpisem více kandidátů. Ani letos tedy nepanuje o výkladu zákona všeobecná shoda.

Finální skupina kandidátů tedy vyplyne z registrace a přezkumu podpisů v průběhu listopadu. Vzhledem k nejasnostem kolem podpisů poslanců a zejména senátorů ale je možné, že o kandidatuře některých uchazečů budou stejně jako v minulých volbách rozhodovat také soudy.

Text vznikl ve spolupráci s European Media Information Fund (EMIF) a jejich partnery Calouste Gulbenkian Foundation a European University Institute. Výhradní odpovědnost za jakýkoli obsah podporovaný EMIF náleží autorům a nemusí nutně odrážet pozice EMIF a jejich partnerů, Calouste Gulbenkian Foundation a European University Institute.