Kdo letos (ne)půjde k volbám

Poslanec Feri ve svém tweetu uvádí, že volby lze pro případ karanténních opatření realizovat i za současné právní úpravy. Proti tomu však vystupuje ministr Hamáček. Podívali jsme se tedy na příslušné zákony.

Volby v českém právním řádu
Český právní řád ve věci volebního práva jedinců v karanténě nehovoří jasně. Do sporu se dostává hlasování za pomoci přenosných volebních schránek či jiná řešení a nutnost striktního oddělení osob nakažených.

Pro kontext je nutné uvést, že tweet poslance Feriho navazuje na příspěvek týkající se voleb vyhlášených (.pdf) na podzim letošního roku. Tedy voleb do krajských zastupitelstev konaných současně s volbami do Senátu. Při krajských volbách dojde ke zvolení zastupitelů ve třinácti krajích, parlamentní pak zajistí obměnu třetiny mandátů v horní komoře. Volby do Senátu se konají ve 27 obvodech (.pdf). Nejzazším termínem pro podávání kandidatur je v obou případech 28. červenec (do 16 hodin). Samotné volby se potom uskuteční ve dnech 2. a 3. října 2020. 

Právní úprava voleb do zastupitelstev krajů je primárně obsažena v zákoně č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, který provádí vyhláška č. 152/2000 Sb., volby do Senátu se řídí především zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tato ustanovení potom provádí vyhláška č. 233/2000 Sb.. 

Hlavní zásady hlasování, které jsou pro tvrzení poslance Feriho rozhodující, nalezneme v §31 zákona o volbách do zastupitelstev krajů a §19 zákona o volbách do Parlamentu ČR. Zde se v odstavcích 8, resp. 7 nachází výjimky ze zásady volby ve volební místnosti. Jazykově jsou si tyto dva odstavce velmi podobné a z logistického hlediska mezi nimi není žádný rozdíl. Pro přehlednost tedy uvádíme znění pouze prvního z nich: 

Volič může požádat ze závažných, zejména zdravotních, důvodů obecní úřad a ve dnech voleb do zastupitelstva kraje okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena. V takovém případě okrsková volební komise vyšle k voliči 2 své členy s přenosnou volební schránkou, úřední obálkou a hlasovacími lístky. Při hlasování postupují členové okrskové volební komise tak, aby byla zachována tajnost hlasování.

Pokud jde o karanténu, druhou důležitou složku tvrzení, ta je v českém právním řádu upravena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Jedná se především o §64 a §2, který v odstavci 7 poskytuje výčet karanténních opatření. O omezeních z důvodu ochrany veřejného zdraví v konkrétních případech rozhoduje krajská hygienická služba a to na základě §82.

Povinnost stanovená v §2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví pak hovoří následovně:

„oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob…"

Klíčovým se tak stává vyložení skutečnosti, zda se oddělením osob míní absolutní vyloučení kontaktu či pouze oddělení takovým způsobem, který zajistí, že nedojde k šíření případného infekčního onemocnění. Podle interpretace pak lze dojít ke dvěma různým situacím. 

Při výkladu, který omezený kontakt umožňuje, lze uvažovat o hlasování s využitím přenosné volební schránky. Takový minimální kontakt lze podmínit například užíváním ochranných prvků, jako jsou obleky či masky, ze strany členů okrskové volební komise. Tuto interpretaci měl na mysli pravděpodobně i Dominik Feri, když na svůj původní tweet navazoval. Pro přednost tohoto výkladu lze zmínit mimo jiné zakotvení volebního práva v Ústavním pořádku ČR. Na druhou stranu je však nutné poukázat na vysokou materiální a finanční náročnost takové realizace práva.

V druhém případě jde o absolutní vyloučení kontaktu mezi osobami podezřelými z nakázy a ostatními. Volba skrze přenosnou schránku zde nepřichází v úvahu. Pro tento výklad hovoří ustanovení o překážkách výkonu volebního práva. Jak zákon o volbách do zastupitelstev, tak zákon o volbách do Parlamentu uvádí „zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu“ jako jeden z případů, kdy lze právo omezit.

Záleží tak na interpretaci karanténního opatření, které se nám nepodařilo vyložit jednoznačně. Je totiž nutné rozlišovat karanténu jakožto individuální opatření nařízené hygienickou stanicí na jedné straně a pak další plošná opatření, např. povinnost izolace při návratu ze zahraničí, či izolace určitých obcí apod.

Jak se k volbám staví politici a právníci?

Právě od této interpretace se pak odvíjí názory politiků i právníků, jejichž názory se mnohdy liší. Pro nemožnost volby u osob v karanténě se vyslovil ministr vnitra Jan Hamáček (na kterého Dominik Feri reagoval), nemožnost volit při individuálně nařízené karanténě podpořili i náměstek ministra vnitra Petr Mlsna, ústavní právník Jan Kysela či advokátní kancelář Frank Bold. Opačný názor vedle poslance Feriho zastává Karel Schwarzenberg, advokát Petr Němec, který se ale vymezil zejména proti nemožnosti volit v důsledku plošných opatření (např. při návratu ze zahraničí) nebo ústavní právníci Jan Wintr a Ondřej Preuss. Poslední dva však varují pouze před situací, kdy by se v karanténě ocitla velká část voličů, proti individuálně nařízené karanténě, která by se dotkla jen jednotek lidí, se nevymezili. Důležitost interperace slova „karanténa“ pak zdůrazňuje i Marek Antoš (video, čas 0:00), podle kterého by bylo přijatelné, pokud by nebylo umožněno volit osobám prokazatelně nakaženým nemocí COVID-19, zejména pokud jsou hospitalizováni. Za hranou je pak dle něj představa odepření volebního práva plošně, právě např. lidem, kteří se vrátili ze zahraničí, či bydlí v obci či okrese s výskytem ohniska nákazy nebo lidem, kteří jsou jen v karanténě preventivní, např. proto, že se setkali s nakaženou osobou. Experti dále upozorňují především na možné prohlášení neplatnosti voleb Ústavním soudem skrze ústavní stížnost. A to v případě vyššího počtu osob zbavených možnosti volit.

Kromě již zmíněných přenosných volebních schránek pak Marek Antoš jako možné řešení navrhuje (video, 7:50) i speciální volební místnosti, které by byly určeny pouze pro osoby s rizikem nákazy či osoby nakažené a u nichž by byly zavedeny speciální hygienické podmínky. I toto řešení se však pravděpodobně dostává do konfliktu s citovaným § 2 odst. 7 písm a) zákona o veřejném zdraví.

Nejednoznačná úprava

Závěrem lze tedy říci, že právní řád České republiky neupravuje nastalou situaci jednoznačně. Interpretace dotčených právních norem náleží do kompetencí soudní soustavy. Navíc není zcela jasné, co je myšleno onou „karanténou“, zda se jedná o jakákoliv, byť plošná omezení za účelem potlačení nákazy, či pouze o opatření individuální směřující zejména proti lidem prokazatelně nakaženým. Ač pro korektnost je dobré uvest, že náměstek ministra vnitra Mlsna ve svém vyjádření vztáhnul omezení volebního práva pouze na osoby v individuální karanténě.

Zpracovali Jiří Rýdl a Jakub Valenta