Zdeněk Svěrák podle archivů nebyl udavačem StB

Facebookový příspěvek uvádí, že Zdeněk Svěrák byl před 17. listopadem 1989 „udavačem“ StB s krycím jménem Rak, a dodává, že byl veden pod evidenčním číslem 715714. Autor k textu také přikládá fotografie, které zobrazují novinový titulek „Dávný šrám na duši prozrazen! Zdeněk Svěrák (79): Udal vlastního tátu!“. Na to, co o Zdeňku Svěrákovi skutečně říkají záznamy v Archivu bezpečnostních složek, se zaměříme v následujících odstavcích.

Zdeněk Svěrák ve spisech Stb

Záznamy o Zdeňku Svěrákovi lze nalézt po zadání jeho jména do jmenné evidence Archivu bezpečnostních složek. Zde se nachází celkem pět spisů, podle kterých byl v záznamech vedený pod dvěma krycími jmény: Rak a Sprcha.

Poprvé je Svěrák zmíněn ve spisu z října 1979 (.pdf, str. 86), a to s krycím jménem Rak. Uvedený je zde jako tzv. kandidát tajné spolupráce (KTS). Podle Archivu bezpečnostních složek člověk s takovým označením „musel splňovat jisté předpoklady pro spolupráci“, důležitou součástí přitom „bylo (nevědomé) prověření ‚kandidáta‘, které prováděl pracovník kontrarozvědky v závislosti na charakteru osoby a jeho předpokládané činnosti během spolupráce“. Prověřování přitom mohlo probíhat různými způsoby, např. i odposlechem či pozorováním.

Ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková o Svěrákově zavedení ve spisu pro Deník.cz uvedla: „Znamenalo to jen tolik, že si ho StB oťukávala, zda by si jej nemohla zavázat jako tajného spolupracovníka.”

Se stejným označením KTS a krycím jménem Rak je Svěrák ve spisech StB zmíněn (.pdf, str. 31) ještě jednou, a to v dubnu 1980. Právě v tomto spise měl také pořadové číslo 715714, které zmiňuje facebookový příspěvek, v případě ostatních spisů pak bylo odlišné.

Další zmínky o Zdeňku Svěrákovi ve spisech StB pochází z roku 1982 (.pdf, str. 76) a 1983 (.pdf, str. 26). Nejen, že mu bylo změněno krycí jméno na Sprcha, ale především byl zařazen do kategorie tzv. signálního svazku. Takový svazek byl přitom zakládán za účelem „potvrzení nebo vyvrácení podezření z trestné činnosti“ proti státu, jak uvádí Archiv.

Ředitelka Archivu Ptáčníková k této změně ve Svěrákově spise uvádí: „K navázání spolupráce opravdu nedošlo, už v říjnu 1980 ukládají estébáci svazek do archivu. Naopak o dva roky později na něj zavádějí tzv. signální svazek, což znamená, že ho začínají vnímat jako osobu, u níž je třeba prověřit poznatky, které naznačují protistátní činnost.”

Svěrák byl prověřován především kvůli komedii Lijavec Divadla Járy Cimrmana, zasazené do období Rakouska-Uherska. Problémem bylo, že tato hra, jež vznikala od roku 1979, působila jako alegorie na tehdejší dobu a obsahovala například postavu tajného policisty, která připomínala právě agenta StB (.pdf, str. 195–197). Sám Svěrák o představení později řekl (.pdf, str. 53), že „je to jediná z her, v níž jsme se tak přímo vypořádávali s tím, co nás v té současnosti pálilo a co jsme nenáviděli. To tehdy opravdu byli fízlové. Však oni se v tom taky našli, v hlášeních psali, že to je evidentní útok na jejich povolání”.

Sám Svěrák k případné spolupráci s StB v roce 2007 řekl, že na něj kolem roku 1980 Státní bezpečnost nastražila léčku a „nastrčila“ na něj studenta, jenž ho požádal o recitaci básničky „o nějakém funkcionáři, který si žije jako prase v žitě, má pěkné auto a chatu”. Svěrák tvrdí, že po nahrání básničky na magnetofon následovala pozvánka na výslech. Poté byl založen právě spis s krycím jménem Rak (.pdf, str. 64). Svěrákovi podle jeho slov tajná policie vyhrožovala, že pokud s StB nebude spolupracovat, mohou ho zavřít a jeho děti nepustit ke studiu. „Dopadlo to tak, že jsem na nabídku StB nereagoval, a oni se už od té doby nikdy neozvali,” dodal herec.

Doplňme, že v posledním z pěti záznamů v Archivu bezpečnostních složek (.pdf, str. 81) je Svěrákovo jméno zmíněno v už jen tzv. archivním protokolu vyšetřovacích spisů.

Titulek „Zdeněk Svěrák: Udal vlastního tátu“

Jak jsme zmínili již na začátku, příspěvek podkládá tvrzení, že byl Zdeněk Svěrák udavačem StB, i fotografiemi, na nichž je titulek „Dávný šrám na duši prozrazen! Zdeněk Svěrák (79): Udal vlastního tátu!“. Ten pochází z článku bulvárního deníku Aha! z října 2015, který se nicméně nevztahoval k době komunistického Československa.

V článku se píše jen o události ze Svěrákova dětství, jež se odehrála v období protektorátu Čechy a Morava (tedy v období před vznikem StB). „Váhal jsem, jestli na sebe prozradím tu hrůzu, kterou jsem spáchal jako předškolák. Že jsem totiž při volejbalovém zápase práskl na tatínka, že poslouchá cizí rozhlas. Což bylo ryzí udavačství,“ citoval Svěrákova slova pro MF DNES deník Aha!.

Zdeněk Svěrák tuto věc zmiňoval i ve své částečně autobiografické knížce Po strništi bos. V ní popisuje vzpomínku z dětství, kdy jako dítě ve vzdoru na svého otce mezi lidmi vykřikl (.pdf, str. 10): „A řeknu to! Řeknu, že posloucháš Londýn!“ Doplňme, že v době německé okupace, během 2. světové války, byl poslech zahraničního vysílání zakázán pod hrozbou trestu smrti.

Závěr

Ačkoliv je Zdeněk Svěrák ve spisech StB několikrát zmíněn, z archivů nevyplývá, že by byl udavačem StB. Naopak jej v 80. letech StB prověřovala kvůli možné protistátní činnosti. Jeho spolupráci s StB nedokládá ani článek deníku Aha! s titulkem „Zdeněk Svěrák: Udal vlastního tátu!“, na který se autor příspěvku odkazuje. Z těchto důvodů jsme příspěvek v rámci naší spolupráce se sociální sítí Facebook označili jako nepravdivý.