Zemanovo interview pro ČT24

Na základě informací dostupných na oficiálních internetových stránkách vlády hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Kromě Bohuslava Sobotky (ČSSD), který působil mezi lety 2002–2006 jako ministr financí ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě, disponují ministerskou zkušeností ještě další dva členové současné vlády.

Martin Stropnický (ANO), nynější ministr obrany, byl v období od 2. ledna 1998 do 17. července téhož roku ministrem kultury ve vládě Josefa Tošovského. Jan Mládek (ČSSD), současný ministr průmyslu a obchodu, zastával post ministra zemědělství ve vládě Jiřího Paroubka od 16. listopadu 2005 do 16. srpna 2006.

V článku 68, odst. 2 Ústavy ČR se píše, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Konkrétně Ústava uvádí: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Bohuslav Sobotka skutečně nabídl Miloši Zemanovi jedinou alternativu, pokud odmítne některého kandidáta na ministra. Sobotka veřejně řekl, že on sám by potom dočasně vedl ministerský úřad.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě faktu, že se Miloš Zeman skutečně setkal se všemi kandidáty na ministerské posty, a článku 64, bodu 2 Ústavy České republiky ve znění: " Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti," hodnotíme výrok jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman navštívil jednání vlády premiéra Petra Nečase jednou, a to 20. března 2013, což potvrzují také záznamy z této schůze vlády.

Výrok prezidenta Zemana je na základě dohledaných zpráv o kandidátech na veřejného ochránce práv hodnocen jako pravdivý.

Svůj záměr navrhnout na ombudsmana Stanislava Křečka a Pavla Zářeckého prezentoval prezident Zeman v Otázkách Václava Moravce 12. ledna, kdy konkrétně uvedl na otázku moderátora:

"Václav Moravec:...Můžete potvrdit nebo vyvrátit, že jedním z těch vašich kandidátů na ombudsmana bude dosavadní zástupce veřejného ochránce práv Stanislav Křeček?Miloš Zeman: Ale vzhledem k vašemu zájmu vám dokonce rád řeknu, že vedle Stanislava Křečka, protože prezident navrhuje dva kandidáty, bude druhým kandidátem Pavel Zářecký". O tom, že Pavel Zářecký odmítl z rodinných důvodů nominaci na veřejného ochránce práv, informovala média 24. ledna. Konkrétně přebrala zprávu ČTK (např. Česká televize), která citovala mluvčího Hradu, jenž o tomto odmítnutí informoval.

Postupy státních zástupců a policie byly předmětem kritiky předminulé vlády, vlády Petra Nečase, hned při několika příležitostech. Sám Petr Nečas se pustil do kritiky po zátahu policie na Úřad vlády, který vedl ke konci jeho vlády a předčasným volbám.

"Policejní zákrok byl nepřiměřený. Zadržení jedné ženy komandem 12 policistů v kuklách je dehonestující a jen potvrdilo, že jsou používány brutální a nátlakové metody," uvedl Nečas.

Již dříve pak kritizoval Miroslav Kalousek postup vyšetřovatelů v kauze CASA týkající se jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové.

"Jsem hluboce přesvědčen, že jsme svědky bezprecedentního policejního útoku na demokratické rozhodovací mechanismy státu. (...) To už je náběh na policejní stát," řekl například Kalousek.

Během interpelací 14. června 2012 pak Nečas ještě pronesl následující výrok (v souvislosti s vyšetřováním kauzy CASA): "A kromě toho mi dovolte říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to asi by nebyl ten správný krok".

Jednou z priorit nového ministra školství Marcela Chládka by podle premiéra Bohuslava Sobotky mělo být mj. dokončení novely vysokoškolského zákona.

Důležitou součástí novely je část týkající se jmenování profesorů. Profesory tradičně jmenoval prezident, ale Miloš Zeman po loňské kauze s akademikem Martinem C. Putnou oznámil, že by chtěl tuto jmenovací pravomoc převést na ministra školství.

Vláda následně bez porady s akademickou obcí schválila materiál, aby profesory jmenoval předseda Senátu. Tento nový materiál ale navíc umožňoval předsedovi Senátu návrhům na profesora nevyhovět, což se stalo terčem kritiky.

Chládek uvedl po nástupu do úřadu: „Chci z toho návrhu vyndat tu pasáž, aby předseda Senátu mohl odmítnout jmenování pouze v případě procesního pochybení. A chci vyndat tu pasáž odbornou, protože odborná stránka by měla zůstat na úrovni vysokých škol". Dodal však, že tato varianta se líbí jen některým rektorům.

Chládek se 7. února sešel s rektory a probíral s nimi navrhované změny ve jmenování profesorů, které akademici kritizovali.

Nový ministr školství proto navrhl, že se z materiálu vyškrtne pasáž umožňující předsedovi Senátu profesory nejmenovat. S touto úpravou nemá problém ani prezident Miloš Zeman, s nímž o tom Chládek již jednal.

21. ledna prezident Miloš Zeman také jmenoval na Hradě 12 rektorů veřejných vysokých škol. Funkce se ujmou od února. Pěti z nich tím začne už druhé funkční období, sedm rektorů je nových.

Na základě výše uvedených informací označujeme výrok jako pravdivý.

Dle čl. 63 odst. 1 Ústavy ČR prezident republiky: "a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (v kontextu Ústavy můžeme dále ve vtahu k zahraniční politice doplnit i písm. d) přijímá vedoucí zastupitelských misí."

Při určení hlavních aktérů zahraniční politiky České republiky je nutné "zabrousit" do relevantní literatury věnující se mezinárodním vztahům a námi sledovanému tématu.

Např. sborník autorů – Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav – říká dle analýzy legislativního rámce, že klíčovými aktéry české zahr. politiky jsou prezident (má specifické pravomoci) a vláda (tedy premiér a ministr zahraniční, vláda je vrcholným orgánem výkonné moci).

Vláda je za zahraniční politiku odpovědná jako celek. Ideálním uspořádáním je pak vytvoření jednotné koncepce zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou, přičemž při jejím vytváření by měl převážit postoj vlády. Z Ústavy to ale přímo nevyplývá (kap. 2 sledované publikace).

I přes výše nastíněnou "dualitu" však můžeme s ohledem na praxi (např. účasti na jednání Evropské rady, či Rady EU atd.) souhlasit s tím, že českou zahraniční politiku zásadně definují tři zmínění aktéři – prezident, premiér a ministr zahraničí (poslední dva jako představitelé vlády, která rozhoduje jako kolektivní orgán).

Celkově je výrok s ohledem na výše uvedené označen jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman v rozhovoru (video čas 5:50–6:50) pro agenturu Bloomberg z 29. ledna zmiňuje jako jednu z možností, jak dosáhnout vyřešení krize na Ukrajině, vypsání mimořádných prezidentských i parlamentních voleb.

Zeman konkrétně v rozhovoru uvedl:

"MZ:The Czech political crisis has been solved by extraordinary elections. And you cannot exclude the possibility of extraordinary elections in Ukraine and who will be the winner (...) might lead the country in the near future.

You mean presidential elections?

MZ: Not only presidential, maybe parliamentary elections, too".

Program účasti prezidenta Miloše Zemana na zahájení olympijských her v Soči, zveřejněný na oficiálním webu www.hrad.cz, bilaterální schůzky se zahraničními představiteli nezmiňuje.

Ze zveřejněných tiskových zpráv však vyplývá, že k několika jednáním již došlo (rozhovor s prezidentem byl předtáčen). Zeman se tedy podle webu zatím setkal se zmíněným prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem, s prezidentem Ázerbajdžánské republiky Ilhamem Alijevem a s prezidentem Republiky Tádžikistán Emómalí-ji Rahmónem.

S ohledem na to, že nemůžeme potvrdit ani vyvrátit zmiňovaný plán "pěti či šesti bilaterálních jednání", označujeme výrok jako neověřitelný.

Hodnocení výroku jsme změnili z původní nepravdy na neověřitelné na základě podnětů našich čtenářů, za které děkujeme.

Ruská tisková agentura RIA-Novosti zveřejnila seznam hlav států, které se měly zúčastnit oficiálního zahájení her. Seznam hojně citovala světová média, agentura AP s odkazem na RIA-Novosti publikovalaobdobný seznam s dovětkem, že účast všech jmenovaných nebyla schopna verifikovat. Z dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že ze státníků uvedených na seznamu se ceremoniálu nezúčastnil švédský král, který se do Soči chystá až později.

Z představitelů západoevropských států na tomto seznamu najdeme například nizozemského krále Willema-Alexandra spolu s premiérem Markem Ruttem, švýcarského prezidenta Didiera Burkhaltera, dánského korunního prince Fredericka, norskou premiérku Ernu Solbergovou, či premiéra Itálie Enrica Lettu.

Svoji neúčast naopak předem oznámili například Angela Merkelová či Joachim Gauck (z německých politiků však přislíbil účast ministr vnitra), François Hollande, David Cameron nebo Barack Obama.

Jedná se však o čelné představitele státu, zatímco Miloš Zeman hovoří o politicích obecně. Zda se skutečně zúčastnila velká část těch západoevropských nedokážeme na základě dostupných zdrojů posoudit. Nejasná je také definice „západní Evropy“, která se v různých zdrojích různí, necháme tedy čtenáře, ať si udělá představu sám.