Hanobení prezidenta republiky #vyrokdne

Během včerejšího dne vzbudil velký veřejný rozruch návrh zákona podaný skupinou 64 poslanců. Navrhovaná novela trestního zákoníku by měla opětovně zavést trestný čin hanobení prezidenta republiky. Důvody předložení návrhu během celého dne představovala řada poslanců (za všechny Zdeněk Ondráček pro Lidovky.cz), kteří se pod návrh podepsali. V rámci rubriky #vyrokdne jsme se tedy podívali na některá zajímavá fakta související s touto iniciativou.

Předkladatelé novely

Aniž bychom chtěli jakkoli řešit konkrétní osoby předkladatelů, nejsou některé skutečnosti v souvislosti s navrhovaným zákonem nezajímavé. Z celkového počtu 64 zákonodárců (str. 6-7), kteří předložili Poslanecké sněmovně tento návrh na změnu trestního zákoníku vložením nového ustanovení „§ 327a – Hanobení prezidenta republiky“, je největší počet z řad KSČM (27). Následuje ČSSD (15), Hnutí ANO (15), Úsvit – Národní Koalice (5) a nakonec i dva nezařazení poslanci Karel Fiedler a Petr Adam, zvolení v tomto období na kandidátce hnutí Úsvit.

Zastavme se krátce u poslanců hnutí Úsvit. V srpnu tohoto roku předložili totiž návrh ústavního zákona o přijetí absolutní svobody projevu. Současná formulace v Listině základních práv a svobod podle návrhu omezuje svobodu projevu na základě veřejného zájmu. Inspirací je pro předkladatele ústava Spojených států, konkrétně její 1. dodatek. Konkrétně šlo o Marka Černocha, Martina Lanka, Janu Hnykovou, Davida Kádnera a Olgu Havlovou Mezi srpnem a listopadem 2016 došlo zřejmě k vývoji a nyní poslanci hnutí Úsvit (včetně těchto pěti) navrhují novelu zákona, která je s absolutní svobodou projevu, eufemisticky řečeno, v jistém střetu.

Podle návrhu může každého, kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, stihnout trest odnětí svobody až na jeden rok, peněžitý trest či propadnutí věci. Novela chce také v části druhé měnit zákon o některých přestupcích tak, že vedle úředních osob explicitně zakáže i znevážení postavení prezidenta. V případě, že by předmětný hanebný skutek nebyl významně společensky závažný, řešil by se tedy nikoli před soudem, ale pouze před přestupkovou komisí. Podle navrhované úpravy by mohl být občan, který zneváží postavení prezidenta při výkonu jeho pravomoci, pokutován částkou až 10 tisíc korun. Pokud by občan tento přestupek opakoval, mohlo by jej to přijít až na 15 tisíc.

Ale abychom poslancům Úsvitu nevěnovali exkluzivní pozornost, můžeme také připomenout situaci z roku 1997. V této době byl paragraf o hanobení prezidenta z českého právního řádu vyňat. Příslušnou legislativu, která to umožnila, podpořili v hlasování v Poslanecké sněmovně 5. září 1997 také 3 poslanci KSČM, kteří dnes naopak návrh na jeho opětovné zavedení podepsali. Konkrétně šlo o současného předsedu strany Vojtěcha Filipa, jeho předchůdce Miroslava Grebeníčka a předsedu poslaneckého klubu Pavla Kováčika. Ke zmíněnému hlasování dodejme tolik, že vyhození paragrafu o verbálním deliktu spáchaném na prezidentu podpořil drtivou většinou hlasů také klub ČSSD. V té době byl předsedou strany Miloš Zeman.

Historie a návrat starých dobrých časů?

Když už jsme načali situaci okolo dané legislativy před 18 lety, podívejme se ještě hlouběji do minulosti. Paragraf o urážce prezidenta republiky existoval již v období první republiky, byl součástí zákona o ochraně republiky č. 50/1923 sb. Rozruch vyvolalo v roce 1930 soudní řízení s katolickým spisovatelem Jakubem Demlem, které skončilo až přímým zásahem prezidenta Tomáše Garrique Masaryka.

Paragraf se udržel i v období po roce 1945 a dostal se rovněž do zákonných norem Československé socialistické republiky jako byl trestní zákon z roku 1961. Jeho §§ 102 a 103 o hanobení republiky a jejich představitelů byly využívány jako prostředek politické represe. Některé konkrétní případy jsou dohledatelné na webu Ústavu pro studium totalitních režimů.

A nakonec i v době poměrně nedávné, v březnu 1994, byl na základě těchto zákonů obžalován bývalý disident Petr Cibulka. Trestní stíhání bylo ale opět zastaveno, tentokrát na popud prezidenta Havla. Tento případ byl jedním z příčin následné diskuze nad potřebností ustanovení o “zvláštní” ochraně vrcholných představitelů státu v tendencích těchto zákonů.

Z rozhodnutí nálezu Ústavního soudu bylo nejprve v roce 1994 ze zákona vypuštěno hanobení Parlamentu, vlády a Ústavního soudu. Ústavní soud argumentoval nepřiměřeným omezením svobody projevu. V roce 1997 pozbylo účinnosti i ustanovení o hanobení prezidenta republiky, když byly vypuštěny § 102 a § 103. Poslanci tehdy argumentovali, že trestněprávní ochrana není prostředkem, kterým by si prezident republiky měl zajistit vážnost a úctu spoluobčanů, ochrana před verbálními a dalšími útoky je jinak prezidentu republiky poskytována jako kterémukoliv jinému občanu.

Jak se uráží v zahraničí

Navrhovatelé v důvodové zprávě odkazují na zahraniční příklady, dle kterých jsou urážky hlav států již postihovány jako trestné činy. Kromě uvedeného Nizozemska se dále jedná kupříkladu o Německo, Polsko (.pdf, čl. 135), či Řecko. Jde pouze o některé země, výčet není vyčerpávající. Trestní sazby se stát od státu liší, například v případě urážky německého prezidenta může být pachateli udělen trest odnětí svobody až na 5 let. Některé státy kromě toho postihují jako trestné činy i hanobení zahraničních státních představitelů, z tohoto důvodu byl mj. trestně stíhán německý komik Jan Böhmermann za urážku tureckého prezidenta Erdogana.

Že aktuální návrh 64 poslanců projde do voleb Poslaneckou sněmovnou, je spíše nepravděpodobné. Podařilo se jim ovšem jednak na sebe strhnout mediální i veřejnou pozornost, a také rozpoutat debatu o svobodě slova v naší zemi i o tom, zda prezident má požívat výjimečné ochrany oproti ostatním občanům.