Kolik berou poslanci?

Poslanci na páteční mimořádné schůzi poslali do druhého čtení novelu, která má zabránit skokovému zvýšení platů ústavních činitelů. Konečné rozhodnutí má padnout na prosincové schůzi. Do té doby zkusme odpovědět na jednoduchou otázku: Jak jsou vlastně poslanci placeni?

Historie

Podívejme se nejprve, jak se odměňování poslanců (když máme tu mimořánou schůzi) vyvíjelo v posledních 20 letech. Zevrubně to popisuje důvodová zpráva (.pdf) aktuálně projednávaného návrhu.

Do roku 1993 byly platy nejvyšších činitelů upraveny rozdílným způsobem, což vedlo především k přetahování se o jejich výši mezi vládou a parlamentem. Pevně stanovenou částku pak pobírají funkcionáři státu od vzniku samostatné republiky a hlavně tak byla umožněna kontrola odměn veřejností. A samozřejmě hned také došlo k negativním reakcím občanů na pokusy o jejich navýšení. Bylo tedy nutné nastavit jasné zásady valorizace, které by zamezily choutkám zvedat ruce pro vlastní obohacení.

To se částečně podařilo již v roce 1995, nicméně s tím výsledkem, že jen za první 4 roky uplatňování zákona byl přírůstek platů ústavních činitelů cca 145 %, zatímco průměrná mzda v nepodnikatelské sféře vzrostla cca o 50 %. Tato situace trvala do roku 2002, kdy měla další novela více respektovat vývoj mezd v zaměstnaneckém sektoru. Tušíte správně. Bavíme se o kostlivci mnohých vlád, Zemanově zákoně o státní službě, který se tak dlouho odsouval, aby mohl být ve jménu „záchrany peněz z eurofondů” přijat vlastně zákon nový.

Anarchická situace tedy dál trvala, aby byly platy čas od času ad hoc zmrazovány či případně i snižovány, to vše prakticky nahodile. Do toho několikrát zasáhl Ústavní soud a to až do dnešní situace, kdy se úrovně platů za výkon funkcí představitelů jednotlivých mocí od sebe významně vzdalují. O komplexní změnu se sice pokusila Nečasova vláda v roce 2012, návrh byl však nakonec poslanci zamítnut.

Aktuálně se nacházíme ve stavu, kdy pokud nebude přijata žádná novela zákona ve věci odměn ústavním činitelům, stoupnou našim politických reprezentantům od příštího roku platy o 26 %.

* poslední dostupná data za rok 2014 jsou za 2. čtvrtletí

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/EA003C149A/$File/311106a04.pdf

http://www.finance.cz/makrodata-eu/trh-prace/statistiky/mzda/

Platy

Jak shrnuje tabulka níže, základní plat poslance nebo senátora (pro potřeby zákona o platech je i senátor brán jako poslanec) není zase tak závratný, jak se zřejmě všeobecně předpokládá. Na více než dvojnásobek si přijde člen vlády a na trojnásobek mzdy řadového zákonodárce premiér. K základní výměře ovšem existuje řada “přilepšení”, přehled shrnuje některé z nich.

Pokud na vás nevyjde zrovna předsednická funkce, o něco nižší, ale přesto ne zanedbatelné odměny vás čekají i v různých místopředsednických funkcích ve výborech, podvýborech atp., kterých je celkově požehnaně. Nejlépe na tom budete jako předseda či místopředseda dané komory nebo šéf klubu. Na zhruba 20 tisíc si pak přijdete předsedáním výboru či komisi. Podíváme-li se na současnou Poslaneckou sněmovnu a spočítáme-li všechny placené pozice, za které zákonodárci reálně pobírají oproti základnímu příjmu odměny, tak zjistíme, že průměrný český poslanec bez náhrad pobírá zhruba 70 tisíc měsíčně.

Jak je patrné, opatrným návrhem růstu o 1 % (premiér přišel také s novým návrhem na zvýšení 3 a půl procenta) si nejvyšší státní představitelé mnoho nepřilepší, kdyby ovšem novela neprošla, mohou se těšit na podstatně tučnější výplatní pásky. Jen samotný základní plat by se přehoupl přes 70 000 korun, premiér by se dostal na úroveň dnešní prezidentské mzdy, která by se pak nově přiblížila skoro čtvrt milionu.

Očekávám funkci?

Pojďme se podívat na další čísla. Kolik poslanců a senátorů nebere ke svému základnímu platu (vyjma náhrad) žádnou další odměnu za práci ve své komoře? Celkem jde o 60 zákonodárců (47 poslanců a 13 senátorů). Typicky jsou to členové vlády, kteří jsou současně poslanci, dále poslanci, kteří nastoupili až v průběhu volebního období a nebyli tedy u dělení postů po volbách, pak také poslanci/hejtmani, ale také svým způsobem překvapivě někteří jinak velmi aktivní poslanci jako Tomio Okamura.

Někteří naopak stíhají pomyslných židlí možná víc, než je zdrávo. O první místo se dělí poslankyně Ivana Dobešová se svým stranickým (promiňte, jde o hnutí) kolegou Janem Volným. Oba zastávají 4 posty, které jsou honorované, nicméně tím paradoxně mohou šetřit daňovým poplatníkům peníze. Příplatek za různé funkce se dává pouze jeden a to ten, který je nejvyšší.

Ukažme si to na příkladu Michala Haška (známý jako “víc funkcí než japonská kalkulačka”) z období 2006-2010. Poslanec Hašek v tomto čase zastával (mluvíme pouze o Poslanecké sněmovně) “placené posty” místopředsedy zemědělského a bezpečnostního výboru a také předsedy poslaneckého klubu ČSSD. Z tohoto trojlístku dostával odměny pouze za šéfování poslancům své strany, neboť zde byly odměny nejvyšší.

O “funkce navíc”, které zvedají základní plat, skutečně není nouze. Celkem se jich rozděluje v současné sněmovně 233 (jen ve výborech je to 108 placených pozic), dalších 81 (k datu před volbami) pak v Senátu, takže opravdu se pomyslně může dostat na každého. Na druhou stranu je třeba zmínit, že u poslaneckých a senátních klubů se počet placených funkcí může zdát vysoký (celkem 43), nicméně svou roli v tom hraje i poměrně velká roztříštěnost současné politické scény.

Lesk podvýborů

Výčet placených pozic výše není ovšem konečný. Dalším způsobem, jak si přilepšit k základnímu platu poslance, je stát se předsedou nebo místopředsedou některého z podvýborů. Těch je ve Sněmovně celkem 47, což zaručuje poslancům 81 potenciálních placených pozic (předseda inkasuje ke svému platu navíc 11 400 a místopředseda 5 700).

Aniž bychom chtěli obecně zpochybňovat činnost parlamentních podvýborů, tak v duchu seriálu Jistě, pane ministře pouze upozorníme např. na Podvýbor pro kontrolu hospodaření ve veřejné správě, který fungoval ve volebním období 2006-2010 a zvládl se v tomto volebním období sejít dvakrát. V prvním případě si poslanci řekli, jak budou fungovat, o rok později se zabývali státním závěrečným účtem a tím jejich činnost skončila, dále se již za 2 roky fungování Sněmovny nesešli. Úctyhodná efektivita, poslanci dozajista (celkem 3 placené pozice) místo schůzování kontrolovali hospodaření takříkajíc v terénu.

Že kromě peněžních benefitů může podvýbor přinést poslancům také poznávací cesty po českých luzích a hájích, dokládá Podvýbor pro heraldiku a vexilologii. Tento ctihodný sbor 4 poslanců, z nichž jsou 3 na placené pozici (snad není poslanec Tejc bez funkce smutný a ostatním kolegům je přeje) má dle pozvánek na jednání jediný smysl - projednává žádosti o udílení práva užívat znak a vlajku, kvůli čemuž pravidelně vyráží do Lipnice nad Sázavou na třídenní zasedání, kde o tomto v “provozním středisku kanceláře PS” rozhoduje. Tak šťastnou cestu i příště, pánové.

S trochou nadsázky bychom snad i čekali spolu se sirem Humphreyem vznik Výboru pro shazování odpadu do moře (i v ČR), Výboru pro rostlinné odrůdy a semena či Výboru pro prověrky hasičských sborů.

Pro úplnost dodáváme, že dalšími placenými posty jsou šéfové komisí Poslanecké sněmovny, šéfové vyšetřovacích komisí či vedoucí stálých delegací PSP.

Ještě slovo k náhradám

Na závěr je třeba upozornit ještě na jeden moment, který ovlivňuje příjmy poslanců. Jde o tzv. náhrady, z nichž si je dokonce možné i ušetřit na byt, premiér Sobotka by mohl vyprávět…

Poslanci inkasují podle zákona paušální náhradu (cca 8300) a poté další příplatky na cestovné, které se vypočítávají podle vzdálenosti jejich bydliště vzhledem k Praze. Jejich výše je určena mezi 40-60 procenty základního platu, jde tedy v zhruba o nějakých 25 tisíc. O něco vyšší peníze pak inkasuje vedení obou komor, tedy předsedové a místopředsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, tento rozdíl však již není příliš znatelný.

U toho však nezůstává. Jsou propláceny “prokázané výdaje” na dopravu při zahraničních cestách a dále výdaje na ubytování v tuzemsku i zahraničí. Dále mohou poslanci počítat s proplacením odborných a administrativních prací (zhruba 14 tisíc), stravování apod. při zahraničních cestách a také na ubytování v Praze, je-li poslanec odjinud. Tyto výdaje však nejsou přísně vzato zcela konkrétně zákonem kvantifikovány.

Co s tím?

Odměňování českých poslanců a senátorů je tedy poměrně náročná disciplína. Výsledný plat pro naše zákonodárce se skládá z několika různých položek, jeho výši ovlivňuje zastávaný post v daném tělese, či vzdálenost místa bydliště od “pracoviště” a také to, jak pilně poslanec čerpá jednotlivé náhrady.

Možná by stálo za úvahu pokusit se tento systém zjednodušit a dát našim legislativcům důstojný, jasný, transparentní plat, kdy by bylo jasné, jaký je skutečně jejich příjem. Současný stav může nahrávat spekulacím a také nevraživosti, nakolik je řada proplacených výdajů pro naše legislativce oprávněná.

Je na samotných zákonodárcích, zda uchovají do budoucna podobně nepřehledné nastavení svých platů, či zda systém zjednoduší a řeknou si o na první pohled znatelně vyšší plat.