Tento výrok byl ověřen jako

Spor ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s prezidentem Milošem Zemanem o některé velvyslanecké posty skutečně zablokoval na nějaký čas jmenování nových ambasadorů. K prezidentovým nominantům patřila Livia Klausová na post v Bratislavě a Vladimír Remek na post v Moskvě. Zejména s bývalou první dámou však Karel Schwarzenberg ostře nesouhlasil, hlavně kvůli tomu, že se nejedná o profesionální diplomatku, nabídku pak považoval za odměnu za podporu v kampani.

Oproti tomu bývalého kosmonauta Remka výslovně neodmítl. Již v únoru minulého roku Česká televize uvádí, že Schwarzenberg "neprotestuje proti dosazení europoslance za KSČM Vladimíra Remka na post ruského velvyslance". Naopak vymezil se proti jmenování Jana Fischera ambasadorem.

Neshody ohledně jmenování balíku velvyslanců dále pokračovaly několik měsíců. Schwarzenberg sice tvrdil, že jde o kompetenční spor a že má pro post v Moskvě lepšího kandidáta, již předtím ale například v rozhovoru pro Právo z 6. dubna 2013 připustil, že by se s Remkem v Rusku dokázal smířit, pokud by to vedlo k odblokování dalších nominací. Jedním z jeho nominantů pak měl být Alexandr Vondra na post velvyslance v Izraeli.

* Jak se díváte na návrh prezidenta, aby byl Vladimír Remek jmenován velvyslancem v Moskvě?

Uvidíme, jestli u pana prezidenta pokročí jmenování velvyslanců.

* S ním byste neměl problém, když je to zástupce europoslanec za KSČM?

Je to rozumný člověk, zná a má zkušenosti z Ruska. Mohu si to představit, ale uvidíme, jestli se pan prezident uvolí a schválí velvyslance. Pak navrhnu také Remka.

(Právo, Schwarzenberg: Musím se ozvat, když se Zeman pokouší zavádět moresy prezidentského systému, 6. 4. 2013)

Spor ukončil až pád vlády Petra Nečase, prezidentem jmenovaná úřednická vláda v čele s Jiřím Rusnokem oba nominanty schválila a Livia Klausová se pak v prosinci ujala své funkce, Vladimír Remek se pak formálně velvyslancem stal v lednu.

Z výše uvedeného však vyplývá, že odmítnutí Karla Schwarzenberga se týkalo spíše Livie Klausové. V případě jmenování Vladimíra Remka byl tehdejší ministr zahraničí ochoten ustoupit od nutnosti jmenování kariérních diplomatů do velvyslaneckých pozic a o jeho vyslání do Ruska s prezidentem jednat. Kvůli této odlišnosti obou případů hodnotíme výrok Václava Moravce jako zavádějící.