Výrok hodnotíme jako pravdivý – například na základě případu, kdy se na úřad veřejného ochránce práv obrátilo sdružení Ekologický právní servis se stížností na Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Ministerstvo životního prostředí.

Ve stanovisku Jitky Seitlové, tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv, se k tomuto případu píše:"Prvním pochybením příslušných úřadů je, že kvůli svému paušálnímu přístupu odepřely EPS s odvoláním na ochranu obchodního tajemství i takové informace, které za obchodní tajemství v žádném případě považovat nelze. Jako dva nejkřiklavější příklady jsem uvedla bezpečnostní listy běžně dostupných látek (např. motorové nafty) a integrované povolení krajského úřadu na původní pásovou minihuť. To, že společnost označila i takovéto informace za obchodní tajemství, názorně ukazuje, že je nezbytné, aby úřad požadavky na ochranu obchodního tajemství vyslovené podnikatelem nepřejímal nekriticky, ale podrobil je vlastnímu zkoumání, jak to ostatně požaduje i Nejvyšší správní soud."

Zároveň se ve stanovisku dočteme, že část sporu byla řešena soudní cestou.